V době, kdy v Turecku vrcholily nedávné turecké demonstrace, se spolupracovník ČESKÉ POZICE Jan Růžička, který se na Aberystwythské univerzitě ve Walesu věnuje bezpečnostním studiím a mezinárodním vztahům, setkal v Birminghamu se svým tureckým přítelem Ali Bilgicem. Ten přednáší mezinárodní vztahy na Bilkentově univerzitě v Ankaře, první soukromé v Turecku, a protestních demonstrací se osobně účastnil. Při té příležitosti hovořili o politické a společenské situaci v Turecku.
Bilgic byl na jedné straně optimista, protože tyto protesty neměly svou povahou v Turecku obdobu – jejich hlavním požadavkem totiž byla úcta k vlastní osobě –, na druhé se však obával, jak bude vládní moc krátkodobě reagovat. A domníval se, že se může stát cokoliv.
Od tohoto birminghamského setkání se situace v Turecku zdánlivě uklidnila. Po protestech však bylo propuštěno, přinuceno odejít, případně postaveno mimo službu více než sto novinářů. V současnosti navíc v Turecku vrcholí proces s 275 lidmi obžalovanými z přípravy státního puče.
V rozhovoru pro ČESKOU POZICI Bilgic hodnotí turecké protesty z časového odstupu. A zajímavé je, jak výrazně se lišily od těch v dalších zemích blízkovýchodního regionu. Ukazuje se totiž, že demonstranti se nedomáhají základních práv, ale robustního, liberálně založeného politického systému. „Od státu se domáháme jedině toho, aby nedělal nic, čímž by měnil to, kým jsme coby jednotlivci,“ říká Ali Bilgic.
ČESKÁ POZICE se tureckým demonstracím věnovala například v článcích:
- Turecký premiér možná narazil na limity své moci
- Turecké nepokoje: Politický developerský projekt zažehl požár
ČESKÁ POZICE: Po červnových protestech se o Turecku téměř přestalo mluvit. Jaká je v něm současná situace? Učinila vláda premiéra Recepa Tayyipa Erdogana nějaké ústupky, nebo byli protestující umlčeni?
„Většina západních médií turecké protestní hnutí líčila značně zkresleně, protože se uchýlila k zastaralé dichotomii mezi islamisty a sekularisty“BILGIC: Protesty se změnily v malá setkání lidí, například ve fóra v parcích v různých tureckých městech. Během ramadánu se navíc někteří protestující setkávali po večerech ke společným hostinám. Vláda v ničem neustoupila, nicméně demolice parku Gezi v Istanbulu byla zastavena. V této souvisti je však třeba si také uvědomit, že za sedm měsíců se budou konat místní i všeobecné volby. Některé vládní projekty mohou být odloženy do doby po nich.
ČESKÁ POZICE: Lze protestující charakterizovat jako sourodou skupinu? V médiích byl střet často líčen jako spor nábožensky stále více motivovaného premiéra Erdogana a jeho různě sekulárně orientovaných odpůrců. Není problém mnohem složitější?
BILGIC: Nejzajímavější věcí na nedávných demonstracích je syntéza, již vyvolaly. Všechno začalo malým protestem na záchranu parku Gezi, jejž policejní brutalita proměnila v masové protivládní hnutí. Přinejmenším většina západních médií bohužel toto hnutí líčila značně zkresleně, protože se uchýlila k zastaralé dichotomii mezi islamisty a sekularisty. Ta však ani zdaleka neodpovídá skutečnosti.
Protestující pocházejí z různých částí společnosti. Většina z nich jsou mladí univerzitní studenti a dokonce středoškoláci. Mezi demonstranty však lze objevit také chudé, lidi ze střední i vyšší třídy a skupiny sekularistů, ochránců životního prostředí či feministek. Současně ale mezi ně patří i revoluční islamisté, protikapitalisticky naladění muslimové, stoupenci zakladatele novodobého sekularizovaného tureckého státu Kemala Atatürka, komunisté, kurdští a turečtí nacionalisté. Mnozí z nich se nikdy dříve protestů neúčastnili.
Na složení protestujících je vidět, že mají odlišná politická pozadí. Zjednodušující a banální rozlišování na islamisty a sekularisty neplatí.
ČESKÁ POZICE: Jaká je tedy hlavní dělící linie mezi vládou a protestujícími? V čem se nejvíce rozcházejí?
„Za jediné vlákno pojící protestující lze považovat požadavek větší demokracie“BILGIC: Nelze hovořit o specifických ideologických požadavcích, které by protestující spojovaly. Tím pádem není ani možné mluvit o dělících liniích, jež jsou sociální vědci navyklí hledat ve chvílích společenského neklidu. Za jediné vlákno pojící protestující lze považovat požadavek větší demokracie, kterou by charakterizovala úcta k vlastní osobě.
Protesty během arabského jara se soustředily na důstojnost. Lidé se od státu domáhali základních práv, která nás všechny činí lidmi. V případě Turecka je ovšem podle mého názoru hlavním požadavkem úcta k vlastní osobě. Od státu se domáháme jedině toho, aby nedělal nic, čímž by měnil to, kým jsme coby jednotlivci.
ČESKÁ POZICE: Jak jste k tomuto požadavku dospěli?
BILGIC: To je zajímavý příběh. Navzdory všem opatřením vlády ve prospěch práv a svobod přetrvávají vážné problémy v oblastech svobody tisku či shromažďování. Mnoho otázek také zůstává ohledně nezávislosti soudní moci. Vládě se ovšem díky velmi úspěšné PR kampani tyto problémy dařilo léta eliminovat.
Nedávno, zejména pak od nejnovějších parlamentních voleb, v nichž vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) získala skoro polovinu hlasů, se však začaly utvářet dva pocity. Zaprvé, že se stát stává systémem jednoho muže: jeden muž mluví například o tom, kolik máme mít dětí, zda by ženy měly mít právo na potrat, zda bychom měli kouřit či nikoli nebo co bychom měli pít. S uvědomováním si této situace se pojí druhý pocit – že stát provádí projekt sociálního inženýrství.
ČESKÁ POZICE: Co to konkrétně znamená?
BILGIC: Uvedu příklad. Během obhajoby nejnovějších nařízení o prodeji alkoholu premiér tvrdil, že v uplynulých 200 letech byla turecká mládež vystavena životnímu stylu, který se vymyká tureckým hodnotám. Jeho vláda se údajně pouze vrací k turecké tradici.
Erdogan položil řečnickou otázku: „Proč nestačí slovo boží, aby se nepil alkohol?“ Z takového vyjadřování vyplývají dva závažné závěry. V první řadě předseda vlády jasně tvrdí, že uplynulých 200 let pozápadňování představuje pro muslimské Turky úchylku. Druhým závěrem je, že právní nařízení bylo obhajováno s odvoláním na islám, což se stalo vůbec poprvé. Týden po těchto výrocích propukly červnové protesty.
ČESKÁ POZICE: Nepotvrzuje to však zmíněnou dělící linii mezi islamisty a sekularisty?
BILGIC: Nechtěl jsem vzbudit zdání, že protestující reagovali pouze na tato prohlášení. Chtěl jsem poukázat na to, že v uplynulých letech vykrystalizoval paternalistický přístup ke společnosti. Velmi dynamická, mladá a globálně uvědomělá turecká populace nadále nehodlá přijímat takové projekty sociálního inženýrství.
ČESKÁ POZICE: Situaci v Turecku zastínil vývoj v dalších zemích blízkovýchodního regionu, především v Egyptě. Nakolik pomohl Erdoganovi vojenský puč v Egyptě? Jak na něj zareagoval?
„Dynamická, mladá a globálně uvědomělá turecká populace nadále nehodlá přijímat projekty sociálního inženýrství“BILGIC: Nejsem si jistý, že premiérovi puč v Egyptě pomohl. Objevily se sice pokusy lidí z vlády i intelektuálů napojených na vládní stranu AKP vytvořit paralely mezi tím, co se stalo v Turecku a v Egyptě, ale občanský charakter protestů a to, čeho se protestující v Turecku domáhají, v podstatě tyto paralely odsuzuje k nezdaru.
Z toho, co mohu pozorovat, je však zřejmé, že Turci jsou stále kritičtější k myšlence „islámistické demokracie“, která byla vnucena některým zemím na Blízkém východě včetně Turecka. Pokusům definovat demokracii prostřednictvím islámu (nebo kteréhokoliv jiného náboženství) pravděpodobně odzvonilo. Jak totiž ukázaly nejnovější události v Turecku a v Egyptě, nelze dosáhnout vnitřní stability, pokud není demokracie definována univerzálními, a především sekulárními hodnotami.
ČESKÁ POZICE: V uplynulém desetiletí bylo Turecko vyzvedáváno jako model ekonomického růstu a rozvoje. Byly červnové protesty pouhou bouřkou na jinak klidném nebi? Nebo existuje potenciál pro dlouhodobou konfrontaci, případně i radikální politickou změnu?
BILGIC: Je pravdou, že během uplynulých deseti let se v Turecku odehrálo mnoho velmi pozitivním změn jak v oblasti ekonomického rozvoje, tak demokratizace. Této situaci pomohl také Západ, neboť usiluje o vytvoření modelu pro další země na Blízkém východě.
Hospodářsky tento model závisí na stabilní ekonomice, která nevytváří mezinárodní finanční problémy. Politicky je model založen například na svobodných volbách, existenci umírněné islamistické strany, která se může volbami dostat k moci, či na slabých opozičních stranách. Toto řešení bylo považováno za dostatečně dobré pro země Blízkého východu.
ČESKÁ POZICE: V čem je tedy problém?
„Turci jsou stále kritičtější k myšlence ‚islámistické demokracie‘, která byla vnucena některým zemím na Blízkém východě včetně Turecka“BILGIC: Nedávné protesty ukázaly, že mnoho Turků toto řešení nepovažuje za dostatečně dobré. Protesty jsou výsledkem demokratizace. Obsahují požadavek, který se nespokojuje s jednoduchou verzí demokracie charakterizovanou volbami každé čtyři roky – větší demokratizaci, účast v rozhodovacích procesech a především to, aby stát respektoval různé životní styly.
To naznačuje, že v budoucnu uvidíme spíše proces demokratizace než radikální změnu. Tento proces již odstartoval, ale je příliš brzy, abychom mohli říci, jak se bude vyvíjet. Bouřku, jak jste proces nazval, vyvolal projekt nákupního centra. Ironií je, že rychlý nárůst počtu nákupních center je vydáván jako důkaz úspěšnosti tureckého ekonomického rozvoje. Nejsem sice politický ekonom, ale musím zmínit ještě jednu věc. Protesty byly také reakcí na neoliberální konzumní kulturu, jež je lidem vnucovaná několik desítek let.
ČESKÁ POZICE: Pokud přijmeme tezi, že protesty jsou začátkem dlouhodobého procesu, jaké kroky musí učinit vláda? A jaké naopak protestující?
BILGIC: K vládě se nechci vyjadřovat, ale rád bych něco řekl o opozičních stranách. Podobně jako v Brazílii nebo v Rusku i v Turecku se ukazuje, že problém spočívá v slabých opozičních stranách, které se chovají zastarale. Myslím si, že protesty nepřinesly skutečné ponaučení vládě, ale politické opozici. Opoziční strany si musejí uvědomovat, jak značně se ocitly na okraji opozice v rámci společnosti, jak výrazně bylo jejich jednání odtržené od lidí.
ČESKÁ POZICE: Znamenají protesty definitivní konec moci turecké armády? Mohla by nějakým výrazným způsobem zasáhnout?
BILGIC: Nejlepší na protestech je, že jde o první opravdu občanské hnutí v Turecku. Významné je, že pokud lidé nejsou nespokojení s vládou, nevolají po vojenském puči. To se bohužel dělo během veřejných protestů v roce 2007. Nevidím nic, co by nasvědčovalo návratu armády jako dominantní síly v turecké politice.
ČESKÁ POZICE: Co bylo naopak na protestech nejhorší?
BILGIC: Jednoznačně to, že zahynulo pět lidí (včetně jednoho policisty) a mnoho bylo těžce zraněno. Pachatelé však dosud nebyli potrestaní a stále čekáme na zahájení právního procesu s těmi, kdo nesou odpovědnost.
Ali Bilgic (33)
Odborný asistent na Bilkentově univerzitě v Ankaře, která je považovaná za nejlepší vysokou školu v Turecku. Přednáší na katedře mezinárodních vztahů. Jeho výzkum se zabývá kritickými přístupy ke studiu bezpečnosti, sociálními hnutími, tureckou zahraniční politikou a vnějšími vztahy Evropské unie. Nedávno zveřejnil v nakladatelství Routledge knihu Rethinking Security in the Age of Migration: Trust and Emancipation in Europe (Nové promyšlení bezpečnosti ve věku migrace. Důvěra a emancipace v Evropě).
