Týden v New Yorku českým politikům prospěl

New York sice už nějaký čas není tím pomyslným hlavním městem světa, ale vše podstatné, co se minulý týden ve světové politice stalo, se stalo v této metropoli. I z hlediska české zahraniční politiky. Nejvýznamnější světová organizace OSN zahajovala své jubilejní 70. Valné shromáždění a tuto událost si nenechala ujít většina významných světových státníků.

Tomu odpovídalo i zastoupení České republiky – kromě prezidenta Miloše Zemana čítala česká delegace premiéra Bohuslava Sobotku, vicepremiéra Pavla Bělobrádka, ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou. Fóra, kterých se zúčastnili, zahájila několik procesů, které ve svém dalším vývoji mohou mít významné důsledky.

V rámci Valného shromáždění se uskutečnila řada veřejných i zákulisních jednání, která svět potřebuje možná více, než si dokážeme představit. A nutno říci, že tématem newyorského týdne rozhodně nebyla návštěva Miloše Zemana v ruském lokálu. To zajímá snad jen majitele ruského podniku, který se neopomenul touto významnou návštěvou pochlubit na Facebooku, a to ještě takovým způsobem, že mu to někdo v průběhu několika hodin zakázal.

Zemanův projev

Z opravdu podstatných věcí, jak pro nás, tak pro svět, je třeba zdůraznit asi následující. Miloš Zeman svým projevem v OSN ostudu neudělal. Sice se silným akcentem, ale vcelku srozumitelnou angličtinou hovořil dvanáct minut spatra, což nebývá obvyklé. Něčeho takového současný český premiér není – a bohužel ještě dlouho nebude – schopný, což však v tomto případě není důležité.

Prezident se nevěnoval všem tématům, která v takových projevech zaznívají, ale vybral si, co považoval za nejdůležitější – světový terorismus, který přirovnal k rakovině –, a vyzval k likvidaci jeho centrálních buněk. Navrhoval vytvoření reálné úderné síly, která by s mandátem Rady bezpečnosti OSN s terorismem bojovala.

Analytici si všimli, že Miloš Zeman označil za organizaci podporující terorismus i Muslimské bratrstvo, i když se zaštítil tím, že tento názor mu sdělili při jednání významní státníci islámského světa. Dost na tom, že Muslimské bratrstvo je v zemích našich spojenců, třeba v Perském zálivu, reálnou politickou silou a že za teroristickou organizaci je považují především ruští diplomaté.

Podpora Ruska

Pokud si pan prezident za svým názorem stojí, je to jistě názor, který se korektně obhajovat dá. Při hlubší analýze projevu však lze také podotknout, že ve svých důsledcích plně vyhovuje zájmům Ruska, které v rámci takových operací může dostat mandát k vojenským akcím mimo své území. Vrací ho to tam, kam chce být počítáno – mezi světové velmoci.

Glanc projevu Miloše Zemana se ztratí, až když se nás spojenci zeptají, jakou vojenskou silou jsme skutečně schopni přispět, kolik máme na takové operace bojeschopných helikoptér, když už přirozeně nedisponujeme letadlovou lodí. Případně když se OSN zeptá, o kolik jsme schopní navýšit dobrovolný příspěvek na financování takových operací.

Pro Miloše Zemana však bude nejhorší, když se ho voliči třeba v Rychnově nad Kněžnou zeptají, kolik jsme připraveni poslat do reálných bojů českých vojáků, protože jak dobře víme, čeští politici se při příletu zinkových rakví na letiště v Ruzyni vždy poměrně ošívají.

Správná Zaorálkova diplomacie

Dvě základní ohniska napětí v uplynulém roce byla tématy mnoha jednání. To nejvýznamnější se uskutečnilo na úrovni Barack Obama–Vladimir Putin. Pod vlivem uprchlické krize považuje Evropa za primární problém Sýrii a pozvolna se zdálo, že Ukrajina upadá do zapomnění. To u ukrajinských politiků vyvolávalo strach, že by Ukrajina mohla být vyměněna za ruskou pomoc v Sýrii.

Zdá se však, že se tyto obavy nenaplňují. Rusko bylo mnoha politiky důrazně vyzváno k odpovědnosti za situaci na východní Ukrajině. A je správné, že Zaorálkova diplomacie i v rámci EU udržuje Ukrajinu na žebříčku priorit.

Zemanovo prohlášení, že syrská vláda a opozice podepíší závěrečnou deklaraci svých jednání v Praze, je velmi odvážné. Spíše zbožné přání. Reálně je třeba říci, že ke koncovce s pozadím Pražského hradu zbývá projít ještě hodně dlouhá cesta. A je otázkou, jak významná bude v této otázce role českého prezidenta.

Pozvání Bohuslava Sobotky

Pro Česko z newyorského týdne vyplynulo také několik zajímavých konsekvencí. Na dva summity, které organizovaly USA na okraj Valného shromáždění, nebyl pozván prezident Miloš Zeman, ale premiér Bohuslav Sobotka. A to je fakt, který si můžeme zdůvodňovat, jak chceme, ale musíme jej akceptovat. Jako nejvyšší vzkaz však lze chápat to, že viceprezident USA Joe Biden po skončení summitu o boji proti ISIL před objektivy fotoreportérů 15 minut diskutoval s českým premiérem a ministrem zahraničí.

I pro méně chápavé je to vzkaz, že Obamova administrativa ví, že Česká republika není Miloš Zeman a že lidé s českými vlajkami lemující cestu amerického konvoje přes naše území patrně nebyli nakoupeni personální agenturou. A netypická délka tohoto neformálního setkání svědčí o tom, že i čeští sociální demokraté si mají co říci s demokraty americkými.

To pravicové voliče nemusí nadchnout, ale v konečném důsledku je to jedno. To, že Zeman vystavil svou fotografii s Obamou, je jeho svaté právo. Faktem je, že stejnou má prezident Seychelských ostrovů či Burkiny Faso. Prostě všichni, kdo v dlouhé frontě na americké recepci na tuto fotku stáli.

Newyorský týden rozhodně českým politikům prospěl. Zeman se dozvěděl, kde je svět, a svět se dozvěděl, kde je Zeman. To, proč se ocitl v ruské restauraci, si asi vysvětlí tím, že se – až na Hynka Kmoníčka – obklopil lidmi, z nichž skoro při každém projevu padá azbuka. Ale tyto lidi si zvolil sám. Stejně jako si ho naši spoluobčané zvolili za prezidenta. Česká vláda dostala zpětnou vazbu, že je ve světě vnímána jako hráč úměrný své velikosti, ale i oceňována za svou zodpovědnost a kvality. A také za to, že jasně dává najevo, že problémy současného světa jí nejsou lhostejné a k jejich řešení se hlásí aktivně.