Při určování hlavní hvězdy tohoto týdne to bohužel nikdy nebylo tak jednoznačné. Roman Janoušek zcela opanoval první zprávy médií. Stejně jako debaty, komu se co podaří dokázat. A tak zůstalo jen velmi málo místa na to, aby se lidé dozvěděli, kdo co dokázal.
Již v pondělí se národ bavil tím, že vydavatelství Romana Janouška vedené Radkem Johnem nejen produkovalo jeden z nejvyhazovanějších časopisů České republiky, Zpravodaj VZP, ale v případě potřeby dokáže i za čtyři tisíce korun za kus vydat kuchařskou knihu, když jim to Lesy ČR zaplatí. Od úterý však už veřejnost pochopila jeho aroganci v plném rozměru a všechny kódy a zkazky, jako i přivřené i zavřené oči pracovníků pražského magistrátu se pro všechny romantiky stanou věčnou noční můrou. A po těchto nahrávkách dopřál Janoušek svým divákům i páteční dopolední přímý přenos, kterého pachuť umocnil matný výkon Policie ČR ve vedlejší roli. Jediné, co lze vzkázat dvojici Bém – Janoušek takhle v neděli po ránu je staré indiánské přísloví: „Jakmile zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!“ Ulevilo by se jim i nám.
V této souvislosti se asi jedná opravdu pouze o kouzlo nechtěného, že ministerstvo spravedlnosti si vybralo zrovna tento týden, aby oznámilo svůj plán propustit automaticky v půlce trestu odsouzené za méně závažné delikty z důvodu uvolnění míst ve věznicích. Přesto ČESKÁ POZICE ministru Pospíšilovi drží palce, protože povolání kapsář či kasař jsou pro fungování státu jistě méně nebezpečná než povolání kmotr. Bude záležet na ministru Pospíšilovi, jestli jím vedená česká justice bude schopná kmotrům něco dokázat.
Trochu příjemnější příběhy
A proto si nekažme krásný víkend jakýmkoli dokazováním a připomeňme si lidi, kteří v posledních dnech něco skutečně dokázali. Martinu Sáblíkovou, jež nás za posledních pár let už rozmazlila tak, že kdyby nás nezastihla zpráva, že v závodě na pět tisíc metrů nezískala na mistrovství světa druhou zlatou medaili, byli bychom právem znechuceni. Tato roztomilá celebrita si navzdory všem špatným náladám svůj úspěch dokáže vychutnat a její věrní fanoušci s ní.
Vždy je však třeba vzpomenout jejího trenéra Petra Nováka, jehož příběh je dobře znám, ale z výchovných důvodů je ho třeba při každé příležitosti opakovat. Příběh muže, který se před mnoha lety rozhodl udělat rychlobruslařskou velmoc ze země, kde se mistrovství republiky pořádalo jenom za předpokladu, že správně zamrzl správný rybník. Na začátku jeho snažení by si bookmakeři vsadili spíše na Dona Quijota proti větrným mlýnům. Přesto Novák dokázal dopřát německým a nizozemským rychlobruslařkám pocit, jaký by prožívali čeští hokejisté, kdyby čtyřikrát za sezónu prohráli s Kuvajtem o tři góly.
A ve čtvrtek nás zastihla krásná zpráva pro dalšího vzácného českého muže. Královna Alžběta II. se rozhodla vyznamenat Řádem britského impéria dirigenta Jiřího Bělohlávka. I když zdůvodnění je královsko-kudrnaté, odborníci vědí, že toto vyznamenání dostává jako ocenění toho, odkud, kam a jakým způsobem posunul Symfonický orchestr BBC, v jehož čele poslední období Bělohlávek působil. Pro pražského diváka je dobrá zpráva, že v rámci Pražského jara bude mít možnost tuto úspěšnou spolupráci sám posoudit. A pak se může těšit, že Jiří Bělohlávek se v září letošního roku ujme postu šéfdirigenta České filharmonie. A že s vervou sobě vlastní udělá vše pro to, aby toto rodinné stříbro fakt neztrácelo lesk.
Je symbolické, že Jiří Bělohlávek své vyznamenání oslavil dobročinným koncertem v České národní budově v New Yorku. Uctil tak případně místo, pro jehož vznik před 120 uspořádal koncert sám Antonín Dvořák. Zcela zaplněný sál zažil úžasný koncert, po němž i jindy přísný kritik James R. Oestreich v pátečním vydání The New York Times našel jenom slova chvály. Napsal, že hra Pražské komorní filharmonie, u jejíhož zrodu stál pro změnu dnes nejznámější český dirigent, byla po celou dobu vynikající a byla radost je v New Yorku slyšet.
