Minulý týden vyvolalo na mezinárodní scéně rozruch sestřelení tureckého letadla u syrských hranic. Podle Damašku to bylo přibližně kilometr od pobřeží, nad syrskými teritoriálními vodami. Turecko zase tvrdí, že jeho dvoumístný F-4 Phantom, jehož posádku se dosud nepodařilo najít, byl sestřelen v mezinárodním vzdušném prostoru.
Ankara proto v neděli 24. června požádala na základě článku 4 Washingtonské smlouvy o setkání se svými spojenci z NATO. To se může uskutečnit, pokud se některý členský stát aliance domnívá, že je ohrožena jeho teritoriální integrita, nezávislost nebo bezpečnost. Letoun byl podle Ankary viditelně označen tureckými výsostnými znaky a syrská protiletecká obrana prý tudíž věděla, na koho střílí. Ze setkání se spojenci z NATO však nevyplývá, že Turecko proti Sýrii vojensky zasáhne.
Diplomatický nátlak
Například podle korespondenta BBC Jonathana Marcuse kroky Ankary naznačují, že nechce problém se sousedním státem řešit sama, ale má společně se spojenci v úmyslu vyvinout diplomatický nátlak. Jediným vojenským opatřením Turecka může být posílení obrany jeho vzdušného prostoru.
Přímá vojenská intervence v Sýrii, která má jeden z nejvyspělejších protileteckých systémů v arabském světě, v žádném případě nehrozí. Musela by ji totiž posvětit Rada bezpečnosti OSN, v níž by však rezoluci vetovalo Rusko a Čína. A USA jsou před prezidentskými volbami v zahraniční politice opatrné.
Turecko zatím především ze svého území posílá do Sýrie značné množství zbraní – s vědomím tureckých zpravodajských služeb a za dohledu americké CIA
Turecko zatím především ze svého území posílá do Sýrie značné množství zbraní – s vědomím tureckých zpravodajských služeb a za dohledu americké CIA. Ta údajně dohlíží na to, aby se zbraně skutečně dostaly k rebelům. Informaci, o které se spekulovalo, minulý týden deníku The New York Times potvrdily zdroje přímo z amerických zpravodajských služeb.
Nárazníková zóna
Hranice však je otevřená i opačným směrem – ze Sýrie do Turecka. Každým dnem přes ni ze Sýrie utíkají jednak uprchlíci, jednak dezertéři. Podle AFP v pondělí 25. června pronikl do Turecka společně se 30 vojáky i jeden syrský generál, už třináctý od začátku povstání. Útočiště v tureckých uprchlických táborech prý našlo už 33 tisíc Syřanů. Mimo jiné se v Turecku blízko u syrských hranic nalézá i jedno z velitelství Syrské svobodné armády (Free Syrian Army – FSA) složené většinou z dezertérů, kteří bojují na straně povstalců.
Turecko v uplynulých letech vedlo chytrou mezinárodní politiku. Ve svém sousedství v podstatě nemá nepřátele a udržuje dobré vztahy s Íránem, jehož jaderný program se snaží bagatelizovat. A Sýrie je jedinou věcí, v níž se Írán a Turecko rozcházejí. Turecko je členem NATO a společně s USA vyzbrojuje syrské povstalce. Na vztahy s nimi si tedy také stěžovat nemusí. Turecko je má překvapivě dobré i s kurdskou regionální vládou v severním Iráku. Ta navzdory etnickým sporům dává přednost Turecku před Bagdádem. Turecké vztahy s Izraelem po námořní blokádě Gazy v roce 2009 sice ochladly a zdá se, že Ankara spíše straní Palestincům, ale i tak jsou relativně dobré.
Co Tureckem vyvolané setkání NATO přinese, není jasné. Lze však předpokládat, že se zvýší turecký tlak na režim Bašára Asada. A možná, že Turecko začne i víc podporovat syrské povstalce. Letos na jaře to totiž bylo právě Turecko, jež navrhovalo zřídit „nárazníkovou zónu“ na syrském území u svých hranic, která by údajně umožňovala lepší ochranu uprchlíků z Asadovy Sýrie. Třeba se o této možnosti začne znovu jednat. Uvidíme.
