V Berlíně se slavil velký triumf a chvíli to vypadalo na opravdovou senzaci. Vládní CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové dosáhla v celostátních volbách nejlepšího výsledku za poslední dvě desetiletí. Pro ženu, jejíž příchod vedení strany mnozí svého času považovali za nouzové a přechodné řešení, je to ohromující úspěch.
Jen málo scházelo, aby své slavné vítězství přetavila do jednobarevné vlády. Takovou řídil v Německu naposledy Konrad Adenauer za časů vrcholící studené války. Zázrak se ale nakonec nekonal. Včerejší oslavovanou vítězku čekají v příštích dnech a týdnech svízelná vyjednávání o nové vládní většině. Její přirozený liberální spojenec poprvé v poválečné historii úplně vypadl ze hry.
Vyřízená FDP
Pro Svobodnou demokratickou stranu (FDP), která dala Německu velké osobnosti typu prvního spolkového prezidenta Theodora Heusse či dlouholetého ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera, to byl šok. Během čtyř let svého vládního angažmá klesla podpora FDP z 14,6 procenta na potupných 4,8 procenta a strana tak těsně nepřekročila hranici nutnou pro vstup do parlamentu. Poprvé za dobu existence FDP proto její zástupci nezasednou ve Spolkovém sněmu.Merkelové se s FDP podařilo přesně to samé, co v předchozím kabinetu s SPD: svého vládního partnera totálně vyřídit
Přitom to byli právě liberálové, kteří Angele Merkelové pomohli po posledních volbách v roce 2009 udržet se v čele vlády. S končící velkou koalicí (2005 až 2009) tehdy dosáhla kancléřkou vedená CDU/CSU hubené podpory pouhé třetiny voličů, druhého nejhoršího výsledku v dějinách. Jen s pomocí 93 poslanců FDP dokázala vytvořit většinový pravicový svazek, který zemi vedl poslední čtyři roky a i díky němuž se Merkelová nyní hřeje na výsluní své popularity.
Merkelové se tak podařilo přesně to samé, co v předchozím kabinetu se sociálními demokraty (SPD): svého vládního partnera totálně vyřídit. Její strana přebrala FDP přes dva miliony voličů – za cenu toho, že skončila jako osamělý vítěz.
Dvě problematické možnosti
Před Merkelovou nyní stojí jen dvě, nikoli ideální možnosti – obnova koalice s SPD nebo dosud na celostátní úrovni nevyzkoušené spojenectví se Zelenými. První varianta je pravděpodobnější a podle průzkumů si ji přeje na 55 procent voličů. Sociální demokraté však jistě neprodají svoji kůži lacino. Na to si až dobře pamatují, že z poslední velké koalice nic nezískali. Dá se tedy očekávat, že v nadcházejících vyjednáváních budou tvrdě prosazovat své tradiční koncepty, například plošnou minimální mzdu či zvýšení daní pro bohaté.
Znatelný posun vlády doleva (který by ostatně nastal i v případě vlády se Zelenými) by zřejmě přispěl i k dalšímu otevírání prostoru pro síly napravo od CDU/CSU. Že je v těchto vodách dost hlasů k ulovení, jasně prokázalo volební skóre euroskeptické Alternativy pro Německo (AfD). Zisk 4,7 procenta hlasů je pro stranu vzniklou před několika málo měsíci pro budoucnost velmi slibným úspěchem.
Pro zavedené síly je podpora AfD stejně varovným znamením jako příznivý výsledek Levice na druhém okraji politického spektra. Strana slepená z východní postkomunistické PDS a levicových odpadlíků od SPD sice mírně ztratila, získala však i tak velmi solidních 8,6 procenta hlasů a stala se třetí nejsilnější politickou silou v zemi. Existence Levice, se kterou zejména SPD zatím ještě nechce na celostátní úrovni spolupracovat, znemožňuje vytvoření většinové vlády „nalevo od Merkelové“.Okrajové protestní síly v Německu stále znatelněji omezují koaliční možnosti velkých stran
AfD, ačkoli nepronikla do parlamentu, nyní podobně zamezila vytvoření pravicové vlády. Od oslabené FDP k ní přešlo na 430 tisíc voličů, kteří by jinak liberály zřejmě posunuli do ministerských křesel. Okrajové protestní síly tak v SRN stále znatelněji omezují koaliční možnosti velkých stran.
Vstoupí kancléřka do neznáma?
Co bude dál, ukážou až následující týdny a měsíce. Jak již bylo řečeno, nejpravděpodobnější je vláda velké koalice. Pokud ale bude SPD příliš svéhlavá, může se CDU obrátit na Zelené. Pro ně se v současné situaci jeví spolupráce s křesťanskými demokraty jako logická. Nemohou se neustále spoléhat na churavějící SPD. Proti jejich spojenectví s CDU hovoří ale vedle rozdílnosti politických programů i odpor sesterské bavorské CSU (aktuálně posílené ze zemských i spolkových voleb) a fakt, že by černo-zelená vláda čelila mocné opozici v horní komoře německého parlamentu, ve Spolkové radě. V ní jsou zastoupeni reprezentanti zemských vlád a mají důležité slovo při prosazování zásadních reformních konceptů.Koalice se Zelenými pořád nezní jako projekt pro pověstně opatrnou Merkelovou
Přesto vzhlíží k nové vládní kombinaci řada (zejména levicových) komentátorů s nadějí. Vidí ji jako spojenectví, které by rozrušilo dosavadní bariéry zabetonovaného systému a možná zemi pozitivně posunulo například v sociální či energetické oblasti. Pro Zelené by bylo šancí, jak po dlouhých osmi letech znovu získat podíl na vládě. Vyžadovalo by však i značnou dávku odvahy a touhy vyzkoušet zatím neprobádané možnosti. To ale nezní zrovna jako projekt pro pověstně opatrnou Angelu Merkelovou.
Kancléřka nyní bezesporu stojí na vrcholu své politické kariéry. Svou nadstranickou agitací a schopností vyhledávat většinová řešení dovedla Němce sjednotit jako málokdo před ní. Pokud sestaví vládní koalici, bude (prozatím) třetím nejdéle vládnoucím poválečným kancléřem po Helmutu Kohlovi a Konradu Adenauerovi. Kromě velkých ekonomických a evropských výzev by se však měla zamyslet i nad tím, co udělat se svým politickým nástupnictvím. Současná CDU/CSU s ní stojí a padá. Její nepromyšlený odchod by byl pro stranu katastrofou.
Personální otázky bude muset brzy řešit i opoziční sociální demokracie. Její kancléřský kandidát Peer Steinbrück neobstál, ani předseda strany Sigmar Gabriel není právě populární. Tváří v tvář celostátnímu neúspěchu a budoucím nejasným vládním vyhlídkám SPD může těšit alespoň částečný úspěch z nedělních zemských voleb v Hesensku. Zde ztratila většinu dosavadní koalice CDU a FDP a sociální demokraté zřejmě důležitý region povedou – buď s křesťanskými demokraty, nebo v čele rudo-rudo-zeleného spojenectví.