Z českých médií doporučujeme několik inspirativních textů k uvažování o integraci Evropy.
Petr Robejšek: Přehnané představy, co všechno politika zmůže
Sobotní příloha MF Dnes Kavárna otiskla esej, jehož autor ekonom a sociolog Petr Robejšek se pokouší upřesnit české národní zájmy v kontextu Evropské unie. Snad nejprovokativněji zní otázka, zda ve světě, v němž skomírají megainstituce a ožívají národy, není evropské spolkování zastaralé. A jestli dnes nezáleží spíše na akceschopnosti než na hodnotách.
Šířeji však zaznamenejme, že Robejšek se také ptá: Jak přispívá intergace základním národním zájmům, což jsou „bezpečnost a blahobyt“?
- A píše: „Nástrojem k uskutečňování národních zájmů může být spolek států. Omezuje sice nezávislost svých členů, nicméně slibuje za to vyšší účinnost a přírůstek stability. Výhodou připisovanou nadnárodnímu spolku je tedy to, že členové mohou uskutečňovat své národní zájmy efektivněji než na vlastní pěst. Někteří komentátoři a politici však odmítají považovat EU za spolek ve jménu zájmů a vidí v ní spolek ve jménu hodnot. S evropským sjednocením spojují naději na splnění přirozené lidské touhy po symetrii, souladu a harmonii. Pro mnohé se unie kryje s archetypickou představou skupiny společně a solidárně vzdorující nebezpečím. Není divu, že ji pak nevnímají coby pouhý nástroj k dosahování zájmů, nýbrž jako náš národní zájem. Rozumím sice pohnutkám jejich urputné obrany této vize před realitou, pravdu však nemají. Evropské sjednocení nebude případně úspěšné proto, že se opírá o správné hodnoty, nýbrž jen tehdy, když bude plnit své funkce pro členské země. Nadnárodní spolek se osvědčí, když jeho členové získají více, než kdyby stály o samotě. Právě s touto nadějí, a nikoliv ve jménu hodnot evropské civilizace, vstupovaly národy do EU.“
- O historii evropské integrace Robejšek soudí, že stojí ve znamení přehnaných představ, co všechno politika zmůže. Jako obzvlášť hrozivý příklad uvádí myšlenku a zejména způsob zavedení společné evropské měny. A dovozuje, že EU zůstává svým členům hodně dlužna. „V Evropě snad existuje hodnotová sounáležitost, ale jistě zde chybí základní materiální předpoklady pro sjednocení. Jak to, že spolek nedokázal za desetiletí své existence zorganizovat vývoj svých zaostalých členů? Po desetiletí byly v rámci tzv. kohezních a infrastrukturálních programů na jih Evropy transferovány gigantické sumy, chyběla však promyšlená modernizační strategie a zejména důsledná kontrola toho, jak účelně se s penězi zachází. Dnes tyto státy přivedly EU na prokraj zániku...“
- Robejšek je samozřejmě realista. Konstatuje, že země našeho kalibru mají „z bruselského hlediska jen dvě možnosti: poslouchat, nebo poslouchat“. A navazuje: „Jako bych už slyšel tu naivně rafinovanou otázku: Máme tedy z Evropské unie vystoupit? Odpověď není složitá. Jelikož jsme k Evropě geopoliticky přikovaní, není pro nás výhodné z unie vystoupit. To však ještě neznamená, že je výhodné naše členství prohloubit.“
Celý rozsáhlý text doporučujeme k přečtení v sobotní MF Dnes.
Andreas Treichl: Kritičtější pohled jsme měli začít uplatňovat již před 30 lety
Ne nepodobná směsice skepse a realismu zaznívá v rozhovoru se šéfem Erste Group Andreasem Treichlem, který zveřejnily sobotní Lidové noviny.
- Bankéř otevřeně říká, že v současné podobě není projekt eurozóny ekonomicky racionální. „Musíme si ale uvědomit, že při rozšiřování eurozóny se netrvalo na naplňování pravidel, která byla pro její fungování stanovena. Kdyby se na nich trvalo, mnohé země by se ke vstupu nekvalifikovaly. Nyní ale musíme za Evropu bojovat. Když nebudeme podoporovat sjednocování Evropy, Evropa ztratí ekonomickou sílu.“ Treichl se domnívá, že se nyní právě vyjednává o míře nezávislosti členských zemí.
- Na otázku o spoluvině bank na zadlužení připouští: „Dlouhou dobu jsme se nedokázali dívat na věc střízlivýma očima. Prostě jsme vycházeli z toho, že jsme Evropané, fungujeme v Evropské unii, a nemůže se nám nic stát. Kritičtější pohled jsme měli začít uplatňovat již před třiceti lety.“
- V závěru rozhovoru odpovídá na otázku, zda bychom neměli přistoupit k natištění peněz, využít je ke smazání dluhů a začít od nuly: „V některých zemích EU hrozí sociální nepokoje. Když dodatečná likvidita pomůže zažehnat hrozbu nejhoršího, avšak neodradí politiky od nezbytných reforem, které zabrání budoucímu mrhání penězi, pak si to dovedu představit. Kdyby ale reformy provedeny nebyly, dodatečně napumpované peníze by budoucí situaci ještě zhoršily.“
Obsáhlý rozhovor, v němž Andreas Treichl rozebírá i specifika východoevropských trhů či vztah států a bankovních institucí, vyšel v sobotních Lidových novinách.
Aleš Chmelař: Nečas, ODS a Česká republika naletěli na špek Cameronovi
Pozoruhodný komentativní text o postoji české vlády k 2. března podepsanému paktu o rozpočtové kázni napsal již v pátek na Aktuálně.cz ekonom Aleš Chmelař pod porvokativním titulkem Nečas je Cameronův poskok. Dovozuje, že zatímco Cameronovo divadlo dávalo smysl, Nečasovo chování je nepochopitelná fraška.
- „Tato fraška je pokračováním relativně dlouhé historie ODS a jejího vztahu k evropským stranám. Mirek Topolánek skočil Cameronovi na špek už v roce 2006, kdy za nepatrnou podporu ve volbách přislíbil, že s ním po evropských volbách založí novou frakci, která se oddělí od Evropské lidové strany. To se také v roce 2009 stalo,“ připomíná Chmelař. Vypočítává, že krom britských konzervativců a poslanců ODS jsou v Cameronově frakci nacionalistická strana Polsko je nejdůležitější, ultrakonzervativní strana Právo a Spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského a dále „jen pár solitérních extrémistů a nacionalistů, které Cameron posbíral po celé Evropě, aby tak splnil kritéria a jeho frakce byla způsobilá ke všem úkonům běžného parlamentního klubu“.
- Chmelař upozorňuje, že ODS a Česká republika se účastí v uskupení izoluje a stojí „mimo přátelské diskuse uvnitř větších politických rodin. (...) Kdyby ODS zůstala u evropských lidovců, Nečas by se pravidelně setkával se současnými sedmnácti (!) středo-pravicovými lídry evropských států, podílel by se tak na ovlivňování strategie celé skupiny a vytvářel pro Českou republiku klíčová partnerství. Místo toho ale jezdí na Evropskou radu vlakem se samojediným Davidem Cameronem.“
- Text uzavírá tvrdými slovy: „V současné pozici nás Britové využívají k posílení své egoistické pozice, obhajobě výlučně britských zájmů a k rozdělení kontinentální Evropy. Přestože nic z toho není dobré ani pro nás, ani pro Evropu, naše současná vláda v tomto britským konzervativcům pomáhá. Nečas, ODS a Česká republika naletěli na špek Cameronovi, toryům a Velké Británii.“