Lidovky.cz

Tři summity za pět dní. Výsledek? Třikrát nic.

Afghánistán

  11:38

Co si budeme za pár týdnů pamatovat z vrcholných setkání NATO, zemí G8 a Evropské unie?

Máme za sebou tři setkání čelních světových politiků. V sobotu 19. května je odstartoval „dýchánek“ vrcholných představitelů osmi velkých ekonomik, pro něž se vžil název G8, a ve středu ukončila schůzka lídrů zemí Evropské unie. Mezi to se vměstnal dvoudenní summit Severoatlantické aliance. Kdo od těchto akcí na nejvyšší úrovni očekával konkrétní výsledky či závěry, musel být zklamán.

Vezměme to chronologicky pozpátku. Neformální summit EU se měl původně zaměřit na způsoby, jak podpořit růst ekonomiky členských zemí, které se potýkají s vysokým zadlužením. Z velké části se však věnoval Řecku a obavám z případné finanční nákazy po jeho neřízeném odchodu z eurozóny.

Dočkali jsme se jen vyjádření všeobecného přání, že politici chtějí, aby Řecko zůstalo v klubu zemí používajících společnou měnu. Ovšem pouze za podmínky, že bude země dodržovat své závazky vůči partnerům, kteří jí poskytli finanční pomoc. Žádný jasný závěr v zásadní otázce, jak podpořit hospodářský růst, jenž by umožnil umořování dluhů, bohužel nepadl.

Ani náznak řešení

Že dodržování závazků je obecný evropský problém, připomnělo vrcholné setkání Severoatlantické aliance. Většina evropských zemí totiž nedodržuje svůj slib vůči NATO, že bude vydávat každoročně dvě procenta svého HDP na obranu. To se jeví jako vážný problém v době, kdy evropský bezpečnostní trh ztrácí svého nejvýznamnějšího dodavatele vojenské síly – USA.

Summit NATO ale k této, zejména pro Evropu a globální rovnováhu klíčové záležitosti, nepřinesl ani náznak řešení. Místo toho se hovořilo převážně o další vojenské přítomnosti aliančních bojových jednotek v Afghánistánu a o osudu této země po jejich stažení.

Jednoznačné závěry však ani v této otázce nebyly po skončení schůzky na stole. Svědčí o tom i vágní hodnocení summitu z úst generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena: „Přišli jsme do Chicaga s úkoly a také jsme je splnili. Zaměřili jsme se na budoucnost Afghánistánu, rozhodli jsme se moudře investovat do naší obrany i přes nynější chudé časy a jsme v kontaktu s našimi partnery ve světě za účelem vypořádání se s výzvami, kterým v 21. století čelíme.“

Zdá se, že jediné, co nám ze všech tří událostí utkví v paměti, budou společné fotografie účastníkůVýzvám tohoto milénia se snažili čelit v sobotu v americkém Camp Davidu i lídři celosvětově nejvlivnější – ze skupiny G8. Do tohoto spolku spadá vedle USA, Velké Británie, Kanady, Francie, Japonska, Číny a Ruska dnes již trochu nelogicky také Itálie. Výsledek této takřka rodinné schůzky bylo komuniké, v němž se na adresu podpory hospodářského růstu mimo jiné praví: „Ta správná opatření nejsou pro každého z nás stejná.“

Britský premiér David Cameron navzdory tomu označil kvalitu diskuse na summitu G8 za jednu z nejlepších, jakou za poslední víc než rok od evropských lídrů slyšel. Ovšem ruku na srdce, od státníků, kteří mají v rukou osud planety i světové ekonomiky, bychom čekali více než jen strohou proklamaci na závěr: „Naším imperativem je podporovat růst a pracovní místa.“

A tak se zdá, že jediné, co nám ze všech tří událostí utkví v paměti, budou společné fotografie jejich účastníků. Například ta, na níž německá kancléřka Angela Merkelová sleduje po boku Camerona v letním sídle amerického prezidenta Baracka Obamy marnou snahu Bayernu Mnichov o překonání londýnské Chelsea. Nebo usmívající se lídry členských zemí EU na tradiční „rodinné“ fotografii pod modrou vlajkou s dvanácti žlutými hvězdičkami. Není to málo?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.