Sigmund Freud kdysi prohlásil, že každý z nás dluží přírodě svoji smrt. Ve středu 5. října 2011 tento dluh splatil zakladatel a bývalý výkonný ředitel koncernu Apple Steve Jobs. Existuje spousta mužů, kteří dokázali změnit svět, ale jen málokomu se to podařilo hned několikrát. Tento týden jeviště neopustil pouze vizionář, jenž konec dvacátého a začátek jednadvacátého století ovlivnil jako málokdo, ale i šoumen v černém roláku, který se nikdy nebál utahovat si z konkurence a během legendárních vystoupení dokázal rozesmát stovky novinářů hláškami typu: „Tlačítka na obrazovce jsme udělali tak lákavá, že máte chuť je olíznout.“
Už je to šest let, co se Jobs, který sám nikdy nedostudoval, postavil před absolventy jedné z nejprestižnějších univerzit světa, amerického Stanfordu, a promluvil o svém dosavadním životě. Jeho projev tehdy oběhl zeměkouli, stejně jako ji obíhá i dnes. Řeč se skládala ze tří osobních historek. I já bych se s vámi dnes rád podělil o tyto příběhy z jeho života. „To je vše. Nic zvláštního. Jen tři příběhy.“
Příběh o pirátovi
Někde jsem kdysi četl, že opravdová inteligence pracuje v tichu. Právě v tichu je prý ukryta kreativita i řešení toho nejpalčivějšího problému. Steve Jobs pracoval v garáži. Přesto se z něj stal jeden z nejvýznamnějších inovátorů naší doby – muž, kterému se podařilo změnit svět osobních počítačů, mobilních telefonů i toho, jak lidé poslouchají hudbu. „From Rags to Riches“ se taková pohádka nazývá v Americe – od hadrů k bohatství. Anebo jak ve čtvrtek prohlásil prezident Spojených států amerických Barack Obama: „Tím, že ze své garáže vybudoval jednu z nejvýznamnějších společností, názorně světu předvedl ducha americké vynalézavosti. Změnil naše životy, nově definoval celé průmysly a podařil se mu jeden z nejvzácnějších skutků v dějinách lidstva: přetvořil způsob, jakým se každý z nás dívá na svět.“
Prezident Obama: Jobs světu názorně předvedl ducha americké vynalézavostiSpolečnost Apple založili v roce 1976 Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayn v kalifornském Cupertinu, dnes proslulé digitální deltě Silicon Valley. Startovní kapitál ve výši 1750 dolarů trio získalo z prodeje Jobsova mikrobusu značky Volkswagen a Wozniakovy kalkulačky Hewlett-Packard. Vzniku firmy předcházelo několikaleté kamarádství dvou Stevů, během kterého mladí vynálezci mimo jiné naprogramovali počítačovou hru Breakout pro výrobce Atari a sestavili malou dřevěnou krabičku, s jejíž pomocí se dali bezplatně, ale ilegálně vést meziměstské hovory.
Už tehdy Jobs prohlašoval, že je mnohem lepší být pirátem, než vstoupit do námořnictva. S bezohledností jednookého kapitána následně zacházel i se svými zaměstnanci a konkurenty, což mu zajistilo nejen pověst nejobdivovanějšího, ale i nejnenáviděnějšího CEO planety. „Jediným problémem Microsoftu je, že nemá vkus. Nemají vůbec žádný vkus. Nemluvím jen o detailech, ale o velkých věcech. Oni nemají originální nápady a do svých produktů vkládají jen velmi málo kultury,“ prohlásil Steve Jobs v roce 1996, téměř dvacet let poté, co s osobními počítači Apple I a Apple II způsobil na trhu revoluci.
Hattrick v první polovině 80. let dokonal mikropočítač Macintosh. Z něj se stal první komerčně úspěšný komputer s grafickým uživatelským rozhraním a také první široce rozšířenou myší, která rovněž pocházela z kalifornské dílny. (Je jasné, že žádný z těchto vynálezů nepocházel prvotně z Jobsovy technologické laboratoře, Jobs jim však vtiskl některé atributy, díky nimž byly využitelná prakticky a masově.) Přesto Steve společnost krátce nato opustil. Důvodem bylo prohlubující se nedorozumění s ředitelem společnosti Johnem Sculleym, kterého Jobs osobně do funkce dosadil.
Během oddechového času ale rozhodně nelenil. Sladký diktátor, jak ho někteří přezdívají, založil firmu NeXT, která se zabývá počítačovými systémy a již Tim Berners-Lee využil k vývoji internetu. I za „world wide web“ tedy vlastně vděčíme Stevovi. A také za oblíbené animované filmy Příběh hraček, Hledá se Nemo anebo Wall-E. Ty vydalo americké filmové studio zabývající se počítačovou animací Pixar, které Jobs koupil v roce, kdy opustil Apple. Kromě jiných cen získalo studio 24 Oscarů, šest Zlatých glóbů a tři ceny Grammy.
Příběh návratu
Když se v roce 1997 proslechlo, že se Steve Jobs má k Applu vrátit, média o něm mluvila jako o bájném šamanovi, který skomírající společnosti vdechne nový život. Koncern Apple ve druhé polovině 80. let se Stevem ztratil hlavní motor a koncem 20. století stál krátce před bankrotem. S „His Steveness“ v čele společnost opět získala to, co její jméno kdysi reprezentovalo: napínavé technologie, nespočet inovací a design z jiné planety anebo alespoň doby.
Prostřednictvím iPhonu Jobs od základů přestavěl trh s mobily – začal si diktovat vlastní podmínky prodejeKapitán se vrátil zpátky na svou loď a novými produkty si okamžitě dobyl srdce zákazníků po celém světě. Z iMacu, počítače typu „vše v jednom“, se stal mezinárodní bestseller. Steve společnosti přinesl ale ještě jeden, mnohem úspěšnější produkt – iPod. Právě multimediální přehrávač, kterému se novináři nejprve vysmívali, významně přispěl k oživení zájmu o produkty Applu na přelomu tisíciletí a tím firmu vytáhl z hluboké krize. Charakteristická bílá sluchátka se stala symbolem celé generace a iTunes Store, internetový obchod s hudbou, filmy, televizními pořady, hrami a dalším obsahem dnes prodává víc hitů než kterákoliv jiná kamenná či digitální prodejna na světě.
Aby toho nebylo málo, Jobs na Macworld Conference & Expo v lednu 2007 do třetice všeho dobrého představil chytrý telefon iPhone a definitivně převálcoval ostatní soutěžící. Mobil ovládaný kompletně pomocí dotykového displeje nehrál pouze zcela jinou ligu než zbytek konkurenčních produktů, ale zároveň od základů přestavěl trh s mobily. Jobs si totiž diktoval i podmínky prodeje. Telefonní operátoři, kteří chtěli iPhone nabízet, museli Applu ukrojit část svých vlastních příjmů.
Strategie návratu vyšla, nový kurz společnost zachránil. Z firemního jména se vyškrtl pojem „Computer“ a Jobs svým kolikrát tyranským chováním z koncernu Apple udělal jednu z nejbohatších společností světa. I přesto, že ne vždy hrál čistě, stal se z něj technologický Mesiáš, někteří mu dokonce říkali iGod. Nejpozději po představení prvního tabletu iPad by si nikdo nedovolil pochybovat, že úspěch společnosti je neoddělitelně spojený s iBohem. O to větší byl šok, když Steve Jobs v polovině roku 2004 ohlásil, že trpí rakovinou slinivky.
Příběh smrti
Poslední část je o smrti. Tento příběh by vám však měl Steve sdělit osobně, přesně tak, jak to před několika lety udělal před absolventy Stanfordovy univerzity:
„Když mi bylo sedmnáct, četl jsem citát následujícího znění: ‚Budete-li žit každý svůj den, jako kdyby to byl váš poslední, téměř jistě to jednou bude pravda.‘ Udělalo to na mě velký dojem; od té doby se posledních 33 let každé ráno dívám do zrcadla s otázkou: ‚Kdyby byl dnešek posledním dnem mého života, chtěl bych udělat to, co se dnes chystám udělat?‘ A kdykoliv byla odpověď v příliš mnoha po sobě následujících dnech ‚ne‘, věděl jsem, že musím něco změnit.
Mít na paměti, že tady brzy nebudu, je pro mě nejdůležitějším nástrojem, který znám, když dělám v životě zásadní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškeré vnější tlaky, hrdost, strach z neúspěchu a překážek – to všechno tváří v tvář smrti odpadne – a zbyde jen to, co je skutečně důležité. Pamatovat na to, že umřete, je podle mě ta nejlepší cesta, jak se vyhnout pasti obav, že něco ztratíte. Nazí už jste. Není důvod nenásledovat hlas svého srdce.
Asi před rokem mi byla diagnostikována rakovina. Ráno v 7:30 jsem byl na prohlídce, která jasně prokázala nádor na mé slinivce. Ani jsem nevěděl, co to slinivka je. Lékaři mi oznámili, že tento typ rakoviny je téměř určitě nevyléčitelným, a že bych měl žít ještě tak tři až šest měsíců. Můj doktor mi poradil, ať jdu domů a dám si do pořádku své záležitosti – což je v lékařské řeči kódové označení k přípravě na smrt. Znamená to pokusit se říci svým dětem během několika měsíců všechno, co jste měli v úmyslu jim říct v průběhu příštích deseti let. Znamená to zařídit všechno tak, aby to pro vaši rodinu bylo co nejsnadnější. Znamená to se rozloučit.
Nikdo nechce zemřít. Dokonce ani lidé, kteří se chtějí dostat do nebe, nechtějí zemřít, aby se tam dostali.S touto diagnózou jsem prožil celý den. Večer toho stejného dne mi provedli biopsii, při které mi prostrčili endoskop krkem, žaludkem a do střev, a jehlou mi ze slinivky odebrali několik buněk z nádoru. Byl jsem pod sedativy, ale moje žena, která u toho byla, mi řekla, že když lékaři prohlédli buňky pod mikroskopem, dali se do pláče, protože zjistili, že nádor je velmi vzácná forma rakoviny slinivky, která je léčitelná operací. Prodělal jsem tu operaci a teď jsem v pořádku.
To bylo nejblíž, co jsem se dostal na dosah smrti – a doufám, že nejblíže i pro několik dalších desetiletí. Ten prožitek mi dovoluje vám říct následující slova s o trochu větší jistotou než v době, kdy pro mě byla smrt čistě intelektuální představou:
Nikdo nechce zemřít. Dokonce ani lidé, kteří se chtějí dostat do nebe, nechtějí zemřít, aby se tam dostali. Přesto je smrt destinací, kterou máme všichni společnou. Nikdo jí ještě neunikl. A tak to má být: Smrt je pravděpodobně nejrafinovanějším vynálezem Života. Je to prostředník Života pro změnu. Čistí staré, aby udělala místo novému. Zrovna teď jste to nové Vy, ale jednou – a není to tak daleko – se postupně stanete tím starým a budete odstraněni z cesty. Zní to dramaticky, ale je to pravda.
Váš čas je omezený, tak jej neztrácejte tím, abyste žili život někoho jiného. Nenechte se chytit do pasti dogmatu – a to je žít s důsledky myšlení jiných lidí. Nenechte svůj vlastní vnitřní hlas utopit v hluku názorů jiných. A co je ze všeho nejdůležitější: mějte odvahu následovat své srdce a intuici, které už samy vědí, čím doopravdy chcete být. Všechno ostatní je podružné.“
Nezbývá než dodat, že bůh by si měl dát bacha. Ve středu 5. října 2011 mu v nebi přibyla velká konkurence na post CEO – iGod. A ten by se poté, co překopal život na zemi, mohl pustit i do rekonstrukce nebe.