Tři ponaučení z nepokojů v americkém Fergusonu

Někteří lidé, nazvěme je davem, se rozhodli, že podezřelý je vinný. Odsoudili ho ve svém vědomí i myslích, bez řádného soudního procesu, práva na obhajobu a znalosti faktů. Prostě se rozhodli, že policista Darren Wilson je vinný. Poté, co se velká porota detailně, se znalostí faktů a na základě výpovědí svědků zabývala jeho případem, usoudila, že žádné přesvědčivé důkazy o jeho vině neexistují. Proto ho neobžalovala.

Následně lidé, částečně totožní s těmi prvními, nazvěme je lůzou, začali v americkém městě Ferguson ve státě Missouri rabovat, ničit, demolovat, krást a podpalovat. A policie se k nim nezachovala správně – tolerovala jejich řádění, místo aby ho podle práva zastavila.

Důsledky předpojatosti

Dne 9. srpna 2014 zastřelil ve Fergusonu 28letý bílý policista Darren Wilson 18letého neozbrojeného černošského mladíka Michaela Browna. Okamžitě vypukly demonstrace proti zvůli bílé rasistické policie zabíjející černochy.

Také česká média přinášela informace o násilí bílých policistů na neozbrojených černoších, protože nejen tito policisté, ale i soudní systém jsou vůči nim předpojatí. V důsledku tohoto postoje pak bylo údajně zatčeno a uvězněno mnohem více černochů, než odpovídá jejich procentuálnímu zastoupení v populaci. To všechno může být pravda, ale v tomto případě na ní nezáleží.

Existují příklady zločinného chování bělochů vůči černochům v dějinách USA – od otrokářství přes segregaci a lynčování až po diskriminaci –, ale v tomto případě na tom nezáleží. Stejně jako by v současném sporu Maďara a Slováka nezáleželo na tom, že mého slovenského dědečka coby malého kluka a všechny jeho spolužáky na základní škole v malé, ryze slovenské vesničce pod Tatrami jejich maďarský učitel v posledních letech Rakouska-Uherska bil, pokud promluvili slovensky – ve třídě se smělo mluvit jen maďarsky.

Rekonstrukce

Jaká jsou fakta v fergasonském případu Wilson-Brown? Shoda panuje v tom, že Michael Brown v doprovodu Doriana Johnsona v osudný srpnový den ukradl v obchodě krabici doutníků a zastrašoval prodávajícího. Poté šli Brown a Johnson středem ulice domů, přičemž u nich zastavilo policejní auto řízené Wilsonem.

V tuto chvíli se výpovědi rozcházejí. Johnson a několik náhodných svědků uvedlo, že Wilson oběma černošským mladíkům nadával, chytil Browna za krk a hlavu mu tahal do auta. Poté padlo několik výstřelů, Brown začal před Wilsonem utíkat, a ten ho střelil do zad. Brown se k němu otočil a křičel: „Nestřílejte, nejsem ozbrojen!“ A ukázal mu prázdné ruce dlaněmi dopředu. Wilson na něho několikrát vystřelil, včetně smrtelného výstřelu, a když Brown ležel na zemi, vpálil do něho několik ran.

Wilson a většina náhodných svědků – černochů – tento sled událostí popírali. Wilsonova verze, zcela potvrzená třemi a částečně čtyřmi dalšími svědky, zněla: Wilson zastavil auto a zeptal se Johnsona a Browna, proč jdou prostředkem silnice, a vyzval je, aby odešli na chodník. Brown to odmítl, protože už jsou stejně doma, a na další Wilsonovy výzvy reagoval podrážděně, hodil mu krabici ukradených doutníků do auta a začal ho skrze okna u auta bít do obličeje.

Wilson vytáhl pistoli a několikrát vystřelil, přičemž ani jedna rána nebyla smrtelná. Brown se mu snažil vytrhnout pistoli, což se mu nepodařilo, a poté začal utíkat. Wilson vystoupil z auta a křičel na něho, aby se zastavil a vzdal, přičemž opět několikrát vystřelil, ale ani jeden zásah nebyl smrtelný. Poté se Brown rozběhl proti Wilsonovi a zaútočil na něho, a ten ho v ohrožení života zastřelil. (Oba měli 193 centimetrů, ale Brown byl mohutnější – Wilson vážil 95 a Brown 132 kilogramů.)

Rozhodnutí velké poroty

Johnsonovu výpověď potvrdilo jen několik jeho a Brownových kamarádů, Wilsonovu pak mnohem více svědků, přičemž všichni jsou černoši. Na Wilsonově pistoli byla nalezena Brownova DNA, evidentně ji uchopil a snažil se Wilsonovi vytrhnout. Pitva odhalila, že ani jeden zásah z Wilsonovy pistole nebyl Brownovi do zad, ale všechny zepředu, jak tvrdil Wilson, na jehož hlavě byla zranění odpovídající rvačce dle jeho popisu.

Za této situaci velká porota usoudila, že události se odehrály, jak je popsal bílý policista Wilson a další svědci, a proto šlo o zabití v sebeobraně, tudíž ho neobžalovala. Aby mohla vznést obžalobu, musela by dospět k názoru, že se pravděpodobně stal zločin. Usoudila však, že to nebylo pravděpodobné.

V následném procesu by byl obžalovaný odsouzen, kdyby soud dospěl k názoru, že nejen pravděpodobně, ale prokazatelně mimo veškerou rozumnou pochybnost zločin spáchal. V takovém případě by byl Wilson v řádném procesu zproštěn obvinění, neboť by nebylo možné ho usvědčit mimo veškerou rozumnou pochybnost, že se nebránil v sebeobraně, ale útočně vraždil.

Lynčovací lůza

Na základě faktů je zřejmé, že velká porota rozhodla správně, když Wilsona neobžalovala. Rudy Giuliani, bývalý primátor New Yorku a předtím úspěšný a zkušený státní návladní, dokonce v médiích prohlásil, že rozhodnutí velké poroty bylo vzhledem k faktům nejen jediné možné, ale že nyní by svědci, jako je Johnson, měli být obžalováni z křivé přísahy, a proces by měl být veden proti nim.

Velká porota totiž svým rozhodnutím Wilsona neobžalovat usoudila, že lhali, což je pod přísahou trestný čin. Kdyby soud považoval jejich svědectví za pravdivé, Wilson by skončil na doživotí a bez možnosti propuštění ve vězení. Zformovala se však lynčovací lůza, která se bez znalostí faktů rozhodla, že Wilson je vinen, neboť je běloch, jenž zastřelil černocha. Chtěla ho ať doslova či symbolicky zlynčovat jen proto, že jako bílý policista zastřelil černocha, byť v sebeobraně.

Giuliani také upozornil, že počet vražd černochů v USA je vysoký, vyšší, než odpovídá jejich procentuálnímu zastoupení v populaci. Být černochem tudíž přináší větší pravděpodobnost zavraždění, než je tomu u příslušníků kterékoli jiné rasy či etnika v USA. Podle Giulianiho 97 procent všech vražd černochů v USA spáchají jiní černoši a jen tři procenta příslušníci ostatních ras a etnik. Není to tedy tak, že v USA běloši zabíjejí černochy.

Šest morálně nejproblematičtějších věcí

Na incidentu považuji šest věcí za morálně nejproblematičtější.

• Za prvé, někteří lidé jsou schopní si udělat představu o vině, či nevině podezřelého, aniž by znali fakta a jen na základě znalosti jeho profese a barvy pleti jak jeho samotného, tak toho, koho zabil.
• Za druhé, někteří lidé reagují zuřivě a hystericky, pokud velká porota, která případ podrobně vyšetřuje a vyslechne všechny svědky, dospěje k závěru, že podezřelý je nevinen, respektive, že není žádný důvod se o jeho vině domnívat, a tudíž ho obžalovat.
• Za třetí, v důsledku toho někteří lidé začnou loupit, rabovat, ničit a vypalovat.
• Za čtvrté, místo aby hned první noc, kdy nastalo rabování, policie tvrdě zasáhla – a kdyby měla málo mužů, aby byla povolaná Národní garda státu Missouri, která by rabující lůzu přečíslila – a všechny násilníky zatkla, městští a státní politici ponechali rabujícím „dobu na vychladnutí“, tedy rozhodli proti nim nezasahovat, nebo jen zdrženlivě. Proto je celá městská čtvrť zničená, obchody vypálené a chudí lidé v ní přišli o práci.
• Za páté, obhajoba rabující lůzy. Například prezident USA Barack Obama prohlásil: „Nedůvěra černošské komunity k policii je zakořeněna v realitě.“ Může být, ale pokud někdo rabuje, není namístě projevovat empatii k jeho pocitům či předsudkům, ale je nutné ho zastavit, neboť rabování přináší oběti, jimiž jsou ti s vypleněnými a vypálenými obchody či budovami.
• A za šesté, není pravdou, že příčinou rabování je chudoba. V USA i jinde ve světě žije spousta chudých, kteří nerabují, a proto nejsou zločinci. Tvrzení, že příčinou rabování je chudoba, uráží a podceňuje chudé. Ve skutečnosti jsou příčinou rabování samotní rabující. Diskutovat o řešení chudoby a sociálních problémů či o spravedlivém použití policejní síly a soudního systému, lze později. Za situace, kdy se rabuje, je prvořadou povinností státní moci okamžitě rabování zastavit a běsnící davy, lůzu, dostat pod kontrolu. A to dřív, než budou další mrtví.

Brown mohl žít

Smrt Michaela Browna je neštěstím, které se nemělo stát, ale odpovědnost za ni nese pouze on sám. Tři ponaučení z jeho případu pak znějí:

• Za prvé, nekraďte v obchodě.
• Za druhé, pokud už něco ukradnete, nervěte se poté s policistou a nesnažte se mu vytrhnout pistoli.
• Za třetí, když vás policista vyzve, zůstaňte stát – nejlépe si lehněte na zem s rozpaženýma rukama –, a především na něho neútočte rozběhem přímo proti němu.

Kdyby aspoň jednu z těchto tří věcí Michael Brown udělal, dodnes by žil.