Člověk by měl ideálně číst všechny zdroje. Jen pak lze složit obraz, co si (možná) společnost tak trochu i myslí. Některé věci se ale nečtou lehce. Poslední dobou se ptávám, kolik hnusu může čtenář tisku vůbec vstřebat. Sem tam (denně) ztracená miliarda, selhání zlitého státu, korupce vůkol, vraždící otcové na skypu, kmotři i exkomunisté hrnoucí se na Hrad a dávající dvacku za podpis... Je toho věru dost.
Tak nějak jsem od čtvrtka odkládal povinné čtení aktuálního čísla týdeníku Reflex. Na obálce straší – „jako had“ – bývalý primátor Pavel Bém (ODS), který se prsí, jaký je pašák. Člověk tuší, co se dozví, leč nechce se mu do toho, ač musí. Náhoda tomu chtěla, že než jsem se rozhoupal, vypadl na mne z košíku na domácím WC doktor Bém jiný – starší, březnový a ilustračně spláchnutý do toaletní mísy. Nezmizel, a tak začněme od něj.
Je to památné interview, jež natočil po mazánkovsko-kolibříkovém coming-outu v MF Dnes reflexácký guru Jiří X. Doležal. Psycholog vzděláním. Někdejší primátor a také korunní princ strany si na Doležalově rameni poplakal, že „byl politicky zavražděn“ a „stal se součástí zpravodajské hry“. A kladl i mravokárné otázky, co se týče špiclování.
V březnu Jiřího X. Doležala nejvíce šokovalo, že Roman Janoušek kupoval Bémovi i lyžařské botyJak víme, kolegu JXD nejvíce na oněch odposleších šokovalo, že Roman Janoušek kupoval doktoru Bémovi lyžařské boty. Bémův hněv byl tehdy žhavý: „Co je na tom špatného, že pan Janoušek konzultuje s primátorem po telefonu, tajně odposlouchávaném, jací uchazeči se přihlásili k seznamu žadatelů o výběrové řízení na ředitele krajské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny, proboha? Co je na tom špatného a neetického?“
Od Reflexu s číslem 13 uteklo dost času. Zdálo by se, že Béma spláchla mediální ostuda, sám by asi řekl „mediální virtuální realita“, nicméně počátkem září řekl pár vět i kolegovi z ČESKÉ POZICE. Bude brzy vydán k trestnímu stíhání? „Nejsem v žádné věci ani stíhán, ani obžalován, a tak těžko může někdo žádat o mé vydání. Odposlechy jako takové jsou neuvěřitelné svinstvo, v mém případě ještě navíc významnou částí účelový podvrh. Byly spáchány nejméně tři trestné činy, jež jsou předmětem mých trestních oznámení. Nepovažuji za možné, aby za takové činy nebyl někdo potrestán,“ uvedl poslanec Bém.
Pracant Bém se vrací...
To byl jen krátký štěk. Vystudovaný psychiatr se totiž vrací v plné síle v Reflexu číslo 37 a je to čtení pro otrlé povahy. Tentokrát jej zpovídal Petr Kolář. Rozhovor má titulek Jsem pašák a hrdina, což opovídá i obsahu – ale je i editorským šťouchem do ješitného Béma. Kromě toho, že Bém popírá pověsti, zda „frčí“ na kokainu, mu nepřijde absolutně nic špatného, že v minulosti odjel na celé dva měsíce zdolávat nejvyšší vrchol Mount Everest a že jako poslanec chyběl kvůli výstupu na horu K2 i při hlasování o nedůvěře vlády.
„Byl jsem vždy připraven pracovat ve dne v noci, sedm dní v týdnu. V čase svých exekutivních funkcí v Praze 6 i na magistrátu jsem svými pracovními požadavky a nároky znervózňoval okolí... V tomto ohledu se musím cynicky, ironicky a zároveň smutně usmívat, když se koukám na kvalitu fungování úřadu teď a třeba před pěti lety, kdy jsem lezl na Everest. Je evidentní, že úřad fungoval o několik set procent rychleji a kvalitněji než dnes,“ chválí se Bém, aby za chvíli – vcelku hutně – pokračoval.
Zachránil povodněmi zdevastované město, vyžehlil miliardové dluhy, vzkřísil dopravní podnik, který „byl v nejhorším stavu od svého vzniku“, hájí i klíčový tunel, respektive infrastrukturu jménem Blanka, a vypráví, jak jej občas někdo potká, poděkuje mu a vyjádří osobní podporu. „Facku jsem ještě nedostal,“ říká někdejší miláček médií. Ovšem díky jejich pozdější vzpouře se dotkl pekla a dlažby, poněvadž „český divák chce krev“.
Janouškovi – svému bývalému „démonizovanému“ kamarádovi – přeje za dopravní nehodu adekvátní trest; sám se vězení nebojí. Vždyť proč by: všechny ty Neography, Blanky, firmy v Karibiku, opencardy, Cross Pointy či Crowsnesty jsou jen novinářskými mýty. A asi i nějakou kolektivní halucinací, která přivedla pražskou ODS až na dno. Čtenář může užít snad jen hlášku klasikovu: „Stříkám hněvem!“ A lze poprosit kolegy z Reflexu, aby už letos nedávali Pavla Béma na obálku potřetí – do třetice bychom to již opravdu nemuseli vydržet.