Lidovky.cz

Trable s kancléřovou prověrkou? Stínem Mynářovy minulosti je kauza Petrcíle.

  21:58

Neprůhledné transakce kolem privatizace ostravské Nové huti a Mynářova role v nich mohou vadit Národnímu bezpečnostnímu úřadu.

foto: © ČTK/Němec ZdeněkČeská pozice

Prezidentův kancléř nemá bezpečnostní prověrku a u Národního bezpečnostního úřadu žádost o ni ani nepodal. Vratislav Mynář je proto vyloučen z řady důležitých jednání. Nesmí například přijít do styku s informacemi tajných služeb. Fakt, že disponuje jen automatickým přístupem k informacím v nejnižším stupni utajení („vyhrazené“), ho dokonce vylučuje z jednání vlády. Mynář si nezažádal ani o v zásadě formální udělení druhého nejnižšího stupně „důvěrné“, ani o prověřování na „tajné“ či „přísně tajné“ (což bylo za minulých kancléřů obvyklé).

Sám to bagatelizuje. Prověřování je podle něj komplikovaná věc a chce vše odevzdat v pořádku „na jednu dobrou“, jak vysvětlil v MF Dnes. Vysvětluje to tím, že papírování kolem jeho podnikání je rozsáhlé. Ale právě jeho podnikání v minulosti je zřejmě důvodem, proč se prověrky obávat, respektive, proč by měl NBÚ problém mu osvědčení vydat.

Kancléř se totiž zapletl do komplikované privatizační kauzy bývalé Nové Hutě Ostrava (dnes ArcelorMittal Ostrava). A to mimo jiné jako akcionář společnosti Petrcíle, která se o podíl v hutích soudila se státem a probíhaly v ní neprůhledné majetkové přesuny, jejichž hlavní postavou byl kontroverzní opavský podnikatel Radim Masný.

Nevyjasněné majetkové přesuny plus údajné platby v řádech stamilionů korun, které se objevují v případu Petrcíle, mohou obecně být překážkou pro udělení bezpečnostní prověrky, míní bezpečnostní expert, který s ČESKOU POZICÍ hovořil pod podmínkou anonymity.

Problematiku kancléřovy prověrky popisovala ČESKÁ POZICE například v článcích:

Začalo to za Klause

Jakou roli hrál Mynář v příběhu privatizace ostravských hutí? „Byl jsem minoritním akcionářem Petrcíle,“ potvrdil v minulosti. Podrobněji se ale k případu nevyjádřil. Na několikeré pokusy ČESKÉ POZICE nereagoval. Stejně postupovala i hradní mluvčí Hana Burianová.

„Byl jsem minoritním akcionářem Petrcíle,“ potvrdil v minulosti Vratislav Mynář. Nyní se rozhovoru o tomto angažmá vyhnul.

Ostatně podobně skoupí na slovo jsou i další aktéři tehdejších událostí. Miroslav Šlouf i podle vlastních slov jako tehdejší šéfporadce premiéra Miloše Zemana neúspěšně usiloval o propojení severomoravských hutních a ocelárenských podniků. Průběh tamějších operací s jednotlivými podniky proto sledoval zblízka. Navíc, jak sám tvrdí, Mynář mu právě někdy v této době (na přelomu tisíciletí) pomáhal vymoci dluh od Radima Masného. Nyní se však s ČESKOU POZICÍ na toto téma odmítl bavit.

Rekonstruovali jsme proto události ve spletité kauze Petrcíle za pomoci dokumentů archivovaných na rejstříkovém soudu.

Příběh se začal odvíjet v roce 1996. Manažeři státní Nové Huti Jaroslav Pětroš, Ladislav Císař a Vilém Lerach založili společnost Petrcíle. Tehdejší vláda Václava Klause jim v manažerských smlouvách přislíbila odprodat 15procentní podíl v Nové Huti, a to tak, že nejdříve získají jedno procento a následně budou mít opci na dalších 14 procent, pakliže se bude hutní firmě ekonomicky dařit.

V březnu 1997 pak skutečně Petrcíle podle dokladů z obchodního rejstříku koupila 114 tisíc akcií Nové Huti za 54 milionů korun, což zhruba odpovídá zmíněnému jednomu procentu podílu. (Jen pro úplnost doplňme, že v témže roce na podzim pak k sobě původní zakladatelé přibrali ještě dva společníky – Františka Kaletu a Gerharda Pretsche.)

Koncem devadesátých let se však Nová Huť dostala do ekonomických potíží a v roce 2000 vláda Miloše Zemana prostřednictvím ministerstva financí vedeného Pavlem Mertlíkem smlouvu s Petrcílí, která zahrnovala opci na 14 procent akcií Nové huti, vypověděla. Manažeři proto v březnu 2000 za pouhé čtyři koruny odprodali zadluženou firmu i s jejími teoretickými nároky na akcie hutí společnosti Českomoravská železárenská. Tu o tři roky dříve založili podnikatelé Petr Nádvorník a Jaromír Janizcek.

A tady se dostává na scénu kontroverzní podnikatel Radim Masný. Nádvorník s ním byl totiž domluven, že se společně pokusí pro Petrcíli hutní akcie (jde o zmíněných 14 procent) na státu vymoci. „Doufal jsem, že k tomu pomohou jeho kontakty na tehdy vládnoucí sociální demokraty,“ uvedl v roce 2009 pro Hospodářské noviny Nádvorník.

Jak přesně se vztahy mezi Masným a Nádvorníkem vyvíjely, není s jistotou známo, nicméně Nádvorník tvrdí, že jej o Petrcíli Masný připravil. Stalo se to v roce 2004, kdy si Nádvorník odpykával sedm let za machinace s akciemi jiné společnosti Čechofracht.

Mimochodem – Masný a Čechofracht (Nádvorník byl místopředsedou dozorčí rady a také byl v představenstvu firmy P&AC Invest, která Čechofracht ovládala) hráli ústřední roli ve sponzorském skandálu ČSSD před volbami v roce 1998. Masný měl darem osmi milionů korun vytáhnout stranu z problémů s nedoplacenými daněmi. Ty peníze však ovšem podle informací z kontrarozvědky pocházely od lidí spojených právě s Čechofrachtem a Masný je jen kryl, napsala na konci 90. let Mladá fronta Dnes. Celé to měl navíc domlouvat Zemanův pobočník Miroslav Šlouf.

Faktem je, že zřejmě právě kvůli Nádvorníkově prošetřování se akcie Českomoravské železárenské přesunuly na offshorovou společnost Central European Consultants, která se jako jediný vlastník objevila už v květnu 2000.

Podle zápisu v rejstříku to platilo až do července 2004, ale již 13. října 2003 se na valné hromadě akciemi jako jediný akcionář prokazuje Masného právník Karel Ležatka. Hned od roku 2000 však za Petrcíli vystupuje Radim Masný (ač popírá, že by ji vlastnil) a společnost zahajuje se státem arbitráž o náhradu škody za upřené akcie Nové Huti. Kdy a hlavně za jakých okolností se akcie Českomoravské železárenské dostaly z rukou v Londýně sídlící k Ležatkovi (respektive Masnému) není z dochovaných dokumentů patrné.

Příliš rychlé převody

V roce 2003 byl Mynář jmenován do dozorčí rady Českomoravské železárenské, o rok později se stal akcionářem Petrcíle

Klíčové kroky v celé kauze se odehrály v letech 2003 až 2004, a to již za účasti dnešního kancléře Vratislava Mynáře. Toho nejdřív právník Ležatka na zmíněné valné hromadě Českomoravské železárenské v roce 2003 jmenoval do dozorčí rady.

V dubnu roku 2004 rozhodčí soud přiznal Petrcíli právo na náhradu škody za zrušenou smlouvu o prodeji akciového podílu v Nové Huti ve výši dvou miliard korun. Stát okamžitě zahájil soudní při o neplatnost výroku arbitrů a celý spor se pak vlekl až do roku 2008.

Zlomový je červenec 2004. Podle notářského zápisu se 12. července rozhodla valná hromada navýšit základní jmění Petrcíle, a to tak, že dosud jedinému akcionáři, Českomoravské železárenské zůstane třicet procent. Dalších 48,8 procenta ovládne nově Radim Masný. A další dva noví společníci Vratislav Mynář a Vladimír Pavlík budou každý držet 10,6 procenta firmy za vklad 106 tisíc na jednoho. O sedm dní později rozhodl Ležatka v působnosti jediného akcionáře o zvýšení základního jmění Českomoravské železárenské z jednoho na pět milionů korun.

Aby se celý příběh ještě trochu zkomplikoval, objevuje se na scéně další společnost. Jmenuje se Chata Kopřivná a založil ji 30. října 2003 Karel Ležatka. Místopředsedou představenstva je Mynář a dalším členem představenstva Masného syn Radek.

Na konci srpna roku 2004 Masný, Mynář a Pavlík prodávají své podíly v Petrcíli právě Chatě Kopřivná. S ohledem na spory se státem je jejich hodnota diskontovaná a podle smluv uložených v obchodním rejstříku Mynář inkasuje za svých 10,6 procenta 42 tisíc korun.

V pozdějších úředních listinách se tak Chata Kopřivná prokazuje jako 70procentní vlastník Petrcíle a také jako jediný vlastník Českomoravské železárenské.

Zarážející je hlavně rychlost přesunů majetkových podílů v roce 2004. Aneb proč by kancléř Mynář vstupoval do Petrcíle na měsíc a půl, aby tam proděl 60 tisíc? To jsou nesrovnalosti, které by se NBÚ rozhodně nelíbily.

Otázkou zůstává, jak na celém obchodu nynější kancléř profitoval

Zlaté finále

Finále příběhu nastalo pro Masného, Mynáře a spol. v květnu roku 2005. Podle dokumentů o rozhodnutí jediného akcionáře všech tří propojených firem se jediným vlastníkem všech stává kyperská společnost Zuglite Investments, která nejprve odkoupila podíly v Petrcíli a pak ovládla i Českomoravskou železárenskou a Chatu Kopřivnou. Za kyperskou strukturou se skrývá finančník Pavel Tykač (dnes především vlastník společnosti Czech Coal), což dokazuje mimo jiné fakt, že do orgánů všech tří firem byli navoleni jeho zaměstnanci.

Chata Kopřivná inkasovala za akcie Petrcíle podle účetní závěrky 6,58 milionu korun, Českomoravská železárenská pak 2,82 milionu. Suma těchto 9,4 milionu však podle některých informací nebyla jediná, kterou skupina kolem Masného od Tykače inkasovala. Web motejlek.com napsal, že kromě ní bylo Masnému vyplaceno dalších přibližně 800 milionů. O ty se údajně podnikatel musel s dalšími lidmi, kteří mu v celém obchodu pomáhali, podělit. Otázkou je – a zřejmě i to může být kamenem úrazu u NBÚ – jak na tom profitoval kancléř Mynář.

Jen pro pořádek dokončeme celý příběh firmy Petrcíle a také privatizace Nové Huti Ostrava. Majoritu v hutní firmě získal od státu v letech 2002 až 2003 Lakšmí Mittal a zapojil ji do svého celosvětového impéria s dnešním názvem ArcelorMittal. Sporné akcie z kauzy Petrcíle mu byly přislíbeny po vyřešení sporu mezi státem a Tykačovou firmou.

V roce 2008 pak soudy definitivně rozhodly, že stát nemá Petrcíli platit odškodné, ale že podle privatizační smlouvy z 90. let má firmě prodat slíbené akcie za tehdejší tržní hodnotu. Ta byla stanovena na 850 milionů. V tu dobu se také ukázalo, že v boji proti státu se k Tykačovi připojil také Petr Kellner a následný zisk z prodeje nabytých akcií Nové Huti si dělili napůl. Obratem je totiž prodali Arceloru za 6,5 miliardy korun.

Petrcíle pak definitivně zmizela, tedy byla vymazána z obchodního rejstříku, v roce 2010.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.