Topolánek je zděšen „svévolným“ zásahem ÚOOZ. Nás zase vyděsil Topolánek.

Zásah ÚOOZ byl podle Mirka Topolánka skandální. Skandální je ale spíše Topolánkova představa, že by měli o jeho uskutečnění rozhodovat politici.

Mirek Topolánek šéfem Mezinárodní energetické agentury nebude. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mirek Topolánek šéfem Mezinárodní energetické agentury nebude. | foto: (c)IlustraČeská pozice
Mirek Topolánek šéfem Mezinárodní energetické agentury nebude.

Mirek Topolánek poskytl středečnímu Právu rozhovor, který rozhodně aspiruje na nejpozoruhodnější příspěvek k politické nestabilitě dneška. Topolánkovi se musí přiznat, že je opravdu „chlapem s kulama“, nebojí se jít proti mainstreamu a stává se osvěžením dnešních horkých krizových dnů.

Jeho vnímání zásahu ÚOOZ minulý týden nicméně není originální, už jsme takový výklad několikrát slyšeli, třeba od Václava Klause. Topolánek totiž zásah hodnotí jako teatrální, zpravodajství médií připodobňuje k lynči a honu na čarodějnice, za směšné označuje chápání Jany Nagyové jako potenciální hlavy mafie. Pohrál si i s pojmem „justiční mafie“, když řekl, že nyní už nemáme justiční mafii, ale „justiční juntu“.

Budiž. Takové vnímání zásahu může být relevantní – Topolánek ho podpírá i tím, že je nepředstavitelné, aby čtyři sta ozbrojenců v kuklách a s beranidly zasahovalo proti lidem, jejichž společenská nebezpečnost, jak říká, je podstatně nižší než u vraždy nebo znásilnění dítěte.

Je tomu ale opravdu tak? Podkopává brutální kriminalita (třeba Topolánkem zmíněná vražda) základy společenského řádu více než rozklad státu pomocí soustavného tunelování jeho prostředků? Třeba judikát Nejvyššího soudu České republiky z roku 2009 obsahuje tuto klíčovou větu: „Stupeň nebezpečnosti konkrétního činu pro společnost není nikdy určován materiálním významem jen jedné, byť i závažné okolnosti, ale komplexem všech okolností případu včetně těch, které skutková podstata trestného činu nezahrnuje.“

Topolánek se ale tady ocitá na nepevné půdě, a zde se dostáváme k pozoruhodné části rozhovoru, když expremiér zpochybnil legitimitu zásahu s tímto odůvodněním: „Aby čtyři sta ozbrojenců bez souhlasu volených zástupců demokratického státu provedlo zásah tohoto typu, tak to je na okamžité odvolání ministra vnitra, spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce. Není možné, aby nevolené, státem zřízené orgány prováděly a vyhodnocovaly svévolně situaci, jak se stalo v tomto případě. Je to skandální.“

Topolánek: „Není možné, aby nevolené, státem zřízené orgány prováděly a vyhodnocovaly svévolně situaci, jak se stalo v tomto případě. Je to skandální.“Podle Topolánka zřejmě měli vyšetřovatelé podat oficiálně žádánku do Poslanecké sněmovny. Měli přijít, uklonit se „volenému“ orgánu jako své představené autoritě a pěkně poprosit o dovolení. Jinak jednají podle Topolánka „svévolně“. Je to fantaskní představa – Topolánek chce, aby policie a státní zastupitelství byly služkou politiky. To ale Mirkovi Topolánkovi musíme připomenout, že to tak  úplně nesedí s v euroatlantickém prostoru obecně přijímanými principy dělby moci. Ba naopak to velmi lahodí s principy, které se velmi přibližují různým despotickým a autoritářským systémům, kde vojenské a policejní složky jednají na základě panovníkovy neotřesitelné vůle.

Své výroky o nelegitimnosti zákroku pak Topolánek ještě podpírá tvrzením, že nyní zažíváme dokonce největší ohrožení svobody od listopadu 1989 a zaštiťuje se autoritou Václava Havla. Možná se z Topolánka stane na stará kolena revolucionář – bojovníkem proti všudypřítomnému špiclování a ztrátě soukromí. Možné je ostatně všechno, byť představa Topolánka bojujícího za svobodu je asi přece jen příliš.

Nejzajímavější je ale nicméně vůbec to, že Topolánek je očividně zděšen, otřesen tím, že je takový zásah vůbec možný, že se něco takového mohlo stát. On by to zřejmě nepřipustil, aby orgány činné v trestním řízení konaly „svévolně“.  Jak sám říká: odvolal by okamžitě ministra vnitra, ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce. Proto rozhovor čtěme i jinak, pozitivněji: časy se možná opravdu trochu mění k lepšímu, protože za Topolánka by takový zásah byl nepředstavitelný. Nečas byl tak slabý nebo tak rozhodný, že to připustil.