Už v létě jsme zaznamenali, že předseda Evropské komise José Manuel Barroso vyslal světu vzkaz: Evropa nemůže ustrnout na prvních stránkách svého – byť krásného – příběhu. Musí přijmout nové vize, které osloví i mladou generaci, protože právě tato generace se se starou verzí příběhu přestává identifikovat. A to by byla škoda, když minulost je tak krásná...
Tato zpráva se jevila zajímavě sama o sobě, neboť velké vyprávění o nové Evropě má být sepisováno právě nyní, v letech 2013 a 2014. A pak jsou tu velcí vypravěči – vedle dánského novináře Pera Nyholma a maďarského spisovatele Györgye Konráda byl úkolem pověřen i český ekonom Tomáš Sedláček.
Vypravěč mlčí, nedostal ovšem ani cent
Řeklo by se: skvělá příležitost otevřít velkou debatu, o to více, že byl poctěn sepisováním i Čech. Jenže velké vyprávění má sice svého vypravěče, ten se však do velké debaty nehrne.
ČESKÁ POZICE se Sedláčkem hovořila na dané téma několikrát a obšírně, přispět k relevantní veřejné debatě o smyslu jednotné Evropy, o hodnotách, na kterých má lpět a které má prosazovat, považujeme za jeden z našich úkolů. Domníváme se, že nelze vytvářet velká vyprávění o ničem, ani Evropě, bez široké národní i mezinárodní debaty, že bez z kontaktu s veřejností lze vytvořit jen neživotný intelektuální konstrukt, třebaže by mohl být skvěle vybroušený.
Poté jsme se několik týdnů marně pokoušeli Tomáše Sedláčka přemluvit k publikování rozhovoru. Jenže jsme se ve své úvaze očividně spletli. Přinejmenším proto, že Sedláček postupně dospěl k jinému názoru – nakonec se rozhodl, že se k tématu veřejně nevyjádří. S jedinou výjimkou: nevzal za sepsání velkého vyprávění ani cent! „Ani by mě to nenapadlo,“ řekl ČESKÉ POZICI. Budeme tedy muset (co nám zbývá) čekat, až se zjeví jako deus ex machina nějaký geniální elaborát; elaborát vzešlý z několika zajisté „intelektuálních“ besed, a ovšem: elaborát Barrosem s pompou na tiskové konferenci ohlášený.
Jako by Evropská unie průběžnou diskusi o svých ideách nechtěla riskovat...Bude však zajímat onen mytický evropský démos, s kterým se o tom nediskutuje? Signifikantní a o lecčems vypovídající je třeba to, že o vzniku velkého vyprávění nevědí ani čeští zástupci v Evropském parlamentu. Europoslanec Jan Březina: „O tom nevím, poprvé to slyším až teď od vás.“ Místopředseda Evropského parlamentu Oldřich Vlasák: „Tak o tom jsem opravdu ještě neslyšel.“
Není problémem Evropy – kterou mají tři velcí vypravěči inspirovat – právě to ticho, tento nedostatek dialogu? Sedláček se možná obává, že by se Barrosem vyhlášený plán dát Evropě velký příběh v českém kontextu zvrhl do karikatury, proto nechce mluvit. V tom může mít pravdu. Jenže lze také dospět k závěru, že Evropská unie jako by se konfrontace s karikaturou obávala. Přitom je to ten druh konfrontace, který denodenně musejí podstupovat všechny subjekty, jež vstupují v našem prostoru do hlubší politické diskuse. Jako by si byla Evropa vědoma svých slabostí do té míry, že průběžnou diskusi o ideách nechce riskovat.