Tomáš Böhm: Tištěná a digitální média dokážou koexistovat

Národní knihovna České republiky, Klementinum, má 40 tisíc uživatelů a ve svých fondech uchovává takřka sedm milionů svazků. „Ten nejcennější, Vyšehradský kodex čili Evangelistář z 11. století, knihovna předvede Čechům po téměř půlstoletí,“ říká v rozhovoru ředitel této knihovny Tomáš Böhm.

ČESKÁ POZICE: Co právě čtete?

BÖHM: To jste mě dostal... Rozečteno mám vždycky několik knih najednou, ale abych si nevymýšlel, po dlouhé době jsem se vrátil k Paulu Coelhovi a čtu Alchymistu. Už potřetí.

ČESKÁ POZICE: Před týdnem byla vyhlášena Kniha roku LN. Jakou byste vybral vy?

BÖHM: Nevím, kterou bych vybral, nicméně se budu držet oceněných knih v rámci LN – mám rád životopisné knihy, takže některou z nich, ale konkrétnější být nechci.

ČESKÁ POZICE: Národní knihovnu (NK) vedete čtyři roky, proměnil se váš vztah ke knihám?

BÖHM: Proměnil. Zejména v tom, že si knih vážím ještě více než předtím. A nejen proto, že je v knihách ukryta moudrost předků, ale i proto, že když děláte v takové instituci, jakou je NK, mnohem více si uvědomujete, jakou péči je třeba knihám věnovat i k jejich zdárnému uložení. Protože pocházím z „printového“ byznysu, myslel jsem si dříve, že tisk obecně je na ústupu, ale podle počtu takzvaně povinných výtisků ročně, které nám do knihovny chodí, se to nezdá ani náhodou, naopak produkce je v počtu titulů spíše na vzestupu.

ČESKÁ POZICE: Knižních titulů ročně vychází skoro 20 tisíc, v pestrosti četby si Česko nevede špatně, přepočteme-li to na počet obyvatel.

BÖHM: Přesně tak. Sbírky se nám rozrůstají o takových 90 až 100 tisíc titulů ročně.

ČESKÁ POZICE: Kolik máte svazků celkem?

BÖHM: Měli bychom mít něco k sedmi milionům svazků. A další neustále přibývají.

ČESKÁ POZICE: Jak vidíte budoucnost papírových knih a textů v digitální podobě?

BÖHM: Pozice se budou vyrovnávat. Tištěná podoba – ať už novin, nebo knih – určitě nezanikne. Bude nadále, i když už ne v takovém objemu jako v minulosti, kdy se v Česku prodalo 600 tisíc kusů Blesku denně. To už nebude.

Na druhé straně myslím, že „print“ i digitální média nacházejí jakousi symbiózu, dokážou lépe komunikovat, koexistovat. Každé médium má své výhody. Máte spoustu titulů jen elektronicky, čehož díky například pohyblivým obrázkům nebo grafice dobře využívají, ale co se týče knih, myslím, že v papírové podobě zůstanou zejména umělecké, výpravné kusy. Něčeho, co bychom nazvali „spotřebním zbožím“ – tedy běžné beletrie – bude čím dál víc v digitální podobě. I já si knížky nahrávám do čtečky.

ČESKÁ POZICE: Hovořil jste o povinných výtiscích. Možná je to laický dotaz, přesto: Máte je v Národní knihovně nejen v papírové, ale i v elektronické verzi?

BÖHM: Všechny jsou v papírové podobě. Podílíme se na přípravě novely o povinném elektronickém výtisku, protože si myslíme, že to vydavatele příliš nezatíží a je to užitečné. Dnes je uzákoněna pouze papírová verze povinného výtisku.

ČESKÁ POZICE: V českých zemích to platí od roku 1871. Zeptám se kacířsky: Není to přežitek? Jste rádi, že vám chodí úplně všechno? Třeba byste ani něco schraňovat nechtěli.

BÖHM: My si nemůžeme vybírat. Nemůžeme říkat, zda jsme za něco rádi. Je tu institut povinného výtisku, chodí nám vždy dva kusy a myslím, že je to dobře. Bez ohledu na to, oč jde, svědčí to o kultuře v daném okamžiku, v dané době. Jsme tu od toho, abychom uchovávali nejen knižní kulturu, ale také ji zprostředkovávali příštím generacím. Nejsme cenzoři.

ČESKÁ POZICE: Ale původně v 16. století tento institut vznikl jako „cenzura“, respektive jako dohled krále nad tím, co vše ve Francii vychází, ne?

BÖHM: Ano, ale my nejsme cenzoři – už dlouho ne. Uchováváme všechno od skript až po básně, pohádky, časopisy... A chcete-li to ještě rozšířit, jsou tam i věci, které by nikdo v Národní knihovně asi nečekal – různé pornografie, Leo a XXX jiných (smích). Jsou to periodika, která jsou vydávána na území ČR, a jako taková tu musejí být uchovávána.

ČESKÁ POZICE: Kde jsou? Ve zvláštní „čtenářské“ sekci?

BÖHM: Pokud byste se chtěl podívat do takových periodik, případně i věcí, jež mají „rasový“ nebo extremistický podtext, můžete, ale jen ve studovně se zvláštním režimem. Jste tam mnohem více hlídán, nemá tam přístup každý, každý je registrován, je zapsáno, co si půjčujete, do čeho nahlížíte. Je to určeno hlavně pro vědecké, badatelské účely.

ČESKÁ POZICE: Když si nějaký budoucí Breivik bude chtít vyhledávat jen Hitlerovy projevy, dějiny terorismu nebo další třeba i návodné věci, můžete na to upozornit policii nebo BIS?

BÖHM: Ne. Budeme mít – a máme – přehled, kdo si co vypůjčil, ale nejsme oprávněni k tomu, abychom informace komukoliv dále sdělovali. Nevíme, proč si to daný člověk půjčil. Opravdu může psát disertaci na takové téma, zdůvodnění po něm nechceme.

ČESKÁ POZICE: Ve vaší tiskové zprávě z října uvádíte, že denně je digitalizováno 50 tisíc stran. Nedokážu si představit, jak se taková masa dá za den zvládnout...

BÖHM: Proces digitalizace běží souběžně na několika skenerech, a ano, je skutečně možné toto udělat. Některé skenery jsou poměrně unikátní, jsme v Česku jediní, kdo takové má. V některých případech nastává skenování úplně bez zásahu lidské ruky.

ČESKÁ POZICE: Takže do skeneru „naházíte“ knížky a „vypadnou“ vám pédéefka?

BÖHM: To zní hezky (smích), ale tak jednoduché to zase není. Nastává automatické otáčení stránek a naskenování. Digitalizace má několik podob: ta nejrychlejší má hrozný název – jmenuje se destruktivní – kdy se knize odřízne hřbet, skener ji „projede“ a pak ji vyhazujeme.

To si můžeme dovolit jen u publikací, jichž máme více a nějakou bychom vyřazovali. Pak je běžná digitalizace, s autoposunem za pomoci podtlaku. A pak je digitalizace knih a periodik s historickou hodnotou, kde je třeba lidské práce. Celkem to je těch 50 tisíc stran.

ČESKÁ POZICE: Spolupracujete i s Google Books.

BÖHM: Za to jsem velmi rád. Nikdy bychom nebyli sami schopni digitalizovat historické knihy z doby 16. až 18. století, protože by nám na to nestačily peníze. Spolupráce s Googlem je jedinečná v tom, že jde o jediný PPP projekt v rámci resortu kultury: platíme naše pracovníky, kteří připravují a kontrolují knihy před odesláním na digitalizaci a pak také kontrolují, v jakém stavu se knihy z digitalizace vracejí. Vše ostatní platí Google.

ČESKÁ POZICE: Když teď půjdu na Google a budu hledat nějaký jezuitský spis z 18. století, než byl řád zrušen, bude výtisk pocházet třeba z Klementina?

BÖHM: Ano, bude to tam i uvedeno. Máme dohodu, že digitalizované věci si dávají na Google, ale my je ještě ukládáme a zpřístupňujeme v našich aplikacích. Pak máme i Manuscriptorium, které se věnuje cenným rukopisům. Je to náš nejstarší digitalizační projekt už od konce devadesátých let. Je považován – ve světové knihovnické komunitě – za nejvýznamnější světovou digitální knihovnu rukopisů: je tam více než pět milionů digitálních obrazů. Manuscriptorium je rovněž jedním ze základních kamenů evropského knižního megaprojektu Europeana.

ČESKÁ POZICE: Kolik knih máte tady v Klementinu a kolik v novém depozitáři v Hostivaři?

BÖHM: V Hostivaři jsou hned dva: původní i nový. Máme tam většinu fondů. V rámci Klementina máme kolem 2,3 milionu svazků, zbytek – tedy okolo 4,7 milionu knih – je v Hostivaři.

ČESKÁ POZICE: Jak jste nachystáni na povodně, jaké byly v Praze před více než deseti lety?

BÖHM: Měli jsme štěstí, že už tehdy – v roce 2002 – nebyla většina fondu zasažena vodou. Ale v důsledku povodní se podařilo i za spolupráce Norských fondů vyvinout unikátní vakuovou komoru, linku, která slouží k záchraně poničených svazků.

Vypracovali jsme i metodiku, jak postupovat, kterou jsme poskytli Srbské národní knihovně, kterou povodně zasáhly. V rámci revitalizace Klementina jsme také zabudovali moderní protipovodňové technologie.

ČESKÁ POZICE: Takže když přijde stoletá voda, knihy zaplaveny nebudou?

BÖHM: I kdyby přišla tisíciletá povodeň, knihy ohroženy nebudou. Především díky tomu, že se nacházejí vysoko nad úrovní i tisícileté vody. Při probíhající revitalizaci Klementina jsou fondy budovány v nejvyšších patrech. Rekonstrukce se navíc odehrává za plného provozu.

ČESKÁ POZICE: Kdy budou úpravy hotové? I teď, při rozhovoru v knihovně, tu duní sbíječky...

BÖHM: Může se to zdát vzdálené, ale technicky je to na hraně: vypadá to na polovinu roku 2018. Byli bychom rádi, kdybychom mohli zrevitalizovaný objekt Národní knihovny, tedy historického Klementina, otvírat ke 100. výročí založení Československa.

ČESKÁ POZICE: Jaký je váš názor na „blob“, tolik diskutovaný Kaplického projekt, který rozdělil společnost a tehdejší prezident Václav Klaus se chtěl na protest přivazovat i řetězem?

BÖHM: Je velká chyba, že nová budova NK na Letné, kde měla být, nevznikla. O tom není sporu. Na druhé straně musím říci, že situace, ve které jsme se nacházeli, a proč měl být „blob“ budován, se změnila. Vybudovali jsme pro knihy depozitář v Hostivaři, kapacitní problémy nám nehrozí, a díky tomu, že původní projekt nebyl postaven, jsme získali mnohem víc peněz na revitalizaci Klementina, čemuž jsem rád. Tento objekt si to zaslouží.

Tím ale nechci říci, že pokud by někdo přišel s myšlenkou na postavení úplně nové budovy NK, budeme proti. Nebudeme. Nicméně si myslím, že projekt „blobu“, jak byl Kaplickým navržen, byl navržen na jedno konkrétní místo, takže se tento záměr již resuscitovat nepodaří.

ČESKÁ POZICE: Mluvil jste o penězích. Jaký má NK rozpočet?

BÖHM: Pohybujeme se někde na úrovni 300 milionů ročně. Jde o peníze na provoz, případně na akvizice, na což máme už 15 let určenu stejnou částku a je to tragické... Ale nemluvím o penězích na úpravy Klementina – to je jiné rozpočtové určení, jiná kapitola.

ČESKÁ POZICE: Když už jste to naťukl, kolik máte na akvizice nových knih?

BÖHM: A můžu vás nechat hádat?

ČESKÁ POZICE: Tak 16,5 milionu.

BÖHM: Patnáct milionů. Ta částka je po dobu 15 let stejná; bez ohledu na inflaci, bez ohledu na zvýšené DPH, bez ohledu na kurzové změny, protože nakupujeme ze zahraničí. Reálně si za částku z před 15 let dnes koupíme tak dvě třetiny hodnoty. Byli bychom rádi, kdyby se částka pohybovala ve výši 20 až 25 milionů, abychom měli alespoň stejný objem jako před lety a mohli dodržet budování ucelených časových řad periodik a knih.

ČESKÁ POZICE: Bude to asi těžké určit, ale jaká má NK ve fondech nejcennější díla?

BÖHM: Vždy říkáme, že nejhodnotnějším je Vyšehradský kodex. Nerad bych ale zapomněl na Pasionál abatyše Kunhuty. To jsou z marketingového hlediska dvě nejslavnější knihy, ale nikoliv nejzajímavější.

Máme tu snad ještě zajímavější věci, třeba Kroniku povstání Tarahumarů, máme dávné zlomky koránu, máme papyry, palmové listy i zlomek Evangelia Svatého Lukáše... To je jak Dalimil: máme jen jeho zlomek – 1. května vystavíme v Praze zlomek z Paříže – je to strašně zajímavé, ale není to marketingový tahák.

ČESKÁ POZICE: Největším tahákem je Vyšehradský kodex. Kdy a jak bude vystaven?

BÖHM: Bude to 31. ledna a 1. února 2015. Vystavíme originál, nikoli kopie či faksimile, takže věřím, že to přitáhne širokou veřejnost. Proběhne to v prostorách NK, ale ještě nechceme říkat, kde přesně. Bude to poprvé po téměř 50 letech! Nemůžeme jej vystavit na delší dobu i s ohledem na doporučení restaurátorů, kteří by kodex nejraději nevystavovali vůbec, aby nebyl poškozen. Osobně jsem mile překvapen, že to povolili na dva dny.