Tlak na změnu chování ECB aneb Čas na kreativitu

Politika Evropské centrální banky v poslední době naráží na své limity a možná bude muset opustit starý model centrálního bankovnictví. Je slyšet hlasy, aby se vzdala cílování cen a místo toho dostala mandát sledovat hospodářský růst, píše Juraj Draxler.

Krize vytváří tlak na změnu chování a úlohu centrálních bank, včetně Evropské... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Krize vytváří tlak na změnu chování a úlohu centrálních bank, včetně Evropské... | foto: © REUTERS
Krize vytváří tlak na změnu chování a úlohu centrálních bank, včetně Evropské...

Zasedání Rady guvernérů Evropské centrální banky (ECB) minulý čtvrtek přineslo zemětřesení. Nejde ani tak o ohlášení záporné úrokové sazby na hotovost, kterou si normálně bankovní ústavy přes noc „parkují“ u centrální banky. Sazba už i tak byla na nule.

Zajímavější jsou další rozhodnutí:

  • Za prvé, ohromný balík prostředků, 400 miliard eur, který banka vyčlenila jako nepřímou podporu podnikům v eurozóně.
  • Za druhé vyjádření, že ECB je v principu připravena k tzv. kvantitativnímu uvolňování. Nejprve vykupováním cenných papírů založených na obchodech bank a soukromého sektoru. Případně i přímo zvětšením hotovostních rezerv komerčních bank.

Jistý analytik to pro Financial Times nazval „balíkem poslední naděje“. Banka, která podle mnohých na krizi zpočátku reagovala moc pomalu, se teď snaží. Bude to ovšem stačit?

Vyčerpaný model?

ECB byla založena jako vzorová instituce podle modelu, který se ve finančním světě ujal od 80. let. Podstatou je víra, že úkolem centrální banky není nic jiného než cenová stabilita. Jen tak může ekonomika fungovat bez zbytečných turbulencí a efektivně.

Důležitá je proto politická nezávislost. U ECB je dána tím, že šestičlenné vedení, výkonný výbor, je voleno na dlouhou dobu – osm let. A jenom na jedno období. Členy tak není možné koupit třeba nabídkou na prodloužení mandátu.

O měnové politice pak rozhoduje tato šestice plus guvernéři centrálních bank eurozóny. Záznam z diskuse a výsledky hlasování se nezveřejňují. Když se neví, jak zástupci jednotlivých zemí hlasují, není možné na ně vyvíjet tlak.

Jinak je banka vysoce transparentní. Kontrastuje to s fungováním amerického Fedu, kde mnohé finanční operace dělá jedna z jeho regionálních „matek“ v New Yorku, a to hodně obskurně. Naopak, u ECB je vidět mnoho, včetně ekonomického modelu, který používá.

I fakt, že euro fungovalo bez větších výkyvů a také se rychle stalo druhou nejdůležitější rezervní měnou, přispěl k prestiži instituce. To se změnilo krizí periferních ekonomik. Prvním impulsem banky bylo pokračovat v konzervativní tradici. Tedy ovlivňovat peněžní zásobu v ekonomice půjčkami hotovosti komerčním bankám. V části ekonomické obce ovšem sílila kritika. Především v souvislosti s váháním vstoupit na trh a omezit spekulativní obchody, které nafukovaly náklady na půjčky periferních zemí.

Banka chvíli nesystémově vstupovala na trh a vykupovala dluhopisy problémových zemí, nemělo to ale valný účinek. Až v létě 2012 konečně oznámila program přímých měnových transakcí. Po dohodě s problémovou zemí je banka připravena neomezeně na trhu intervenovat, aby udržela sazby dluhopisů země v cílovém pásmu. Nikdy to zatím nemusela udělat. Samotné oznámení znamenalo, že útoky na dluhopisy skončily. Pozdě, ale přece.

Ještě předtím ECB zachraňovala evropské banky. Na sklonku roku 2011 oznámila masivní program dlouhodobých refinancujících operací (LTRO). Pětistovce bank půjčila téměř 490 miliard eur na tříleté období za výhodných podmínek. Jako ručení přijímala nejen vládní dluhopisy, ale celou řadu soukromých cenných papírů. „Banka se ještě neodhodlala přijímat jako kolaterál i stravenky, ale nejsme od toho daleko,“ poznamenal kdosi.

Co dál?

Program, který ohlásila minulý týden, je podobný. Hlavní rozdíl je, že banky, které si ukousnou ze 400miliardového koláče, budou muset tyto prostředky použít na financování malých a středních podniků. ECB tak do značné míry kopíruje program, který Bank of England provozuje už od roku 2012. Tam ovšem k oživení úvěrové aktivity vůči malým a středním podnikům nedošlo.

Proč, to je jedna z klíčových ekonomických otázek dneška. Banky tvrdí, že prostě není dostatek dobrých projektů. V rozhovorech s britskými podnikateli je ovšem slyšet, že banky prostě výrobní podniky nezajímají. Kdybych chtěl úvěr na jachtu nebo ferrari, dostanu ho, zní typická stížnost. Když ho chci na výrobu součástek, ti lidé v bankách prostě nemají na posouzení podnikatelského plánu kapacity. A ani je to nezajímá, žijí v jiném světě.

Krize vytváří tlak na změnu chování a úlohu centrálních bank. Nejdál je v tomhle ohledu právě Bank of England. Zákonem z roku 2012 dostala tradiční instituce banky, Výbor měnové politiky, dvojče. Tím je Výbor finanční politiky. Má na starosti systémová rizika finančního sektoru. Může bankám třeba dočasně nastavovat vyšší rezervy.

Podobně se mnohem kreativnější bude patrně muset stát i Evropská centrální banka. A možná vůbec opustit starý model centrálního bankovnictví. Už teď je slyšet hlasy, aby banka opustila cílování cen a místo toho dostala mandát sledovat hospodářský růst. Pokud ten nebude nad jistou úrovní, mohutně ho podporovat zvýšenou úvěrovou aktivitou. S nástroji přímo cílícími k větším úvěrům podnikům.

To by už ovšem byla situace hodně vzdálena chápání funkce centrální banky, na jaké jsme si zvykli. I proto budou dopady čerstvého balíku ECB na hospodářský růst sledovat ekonomové, bankéři i politici opravdu se zatajeným dechem.

Počet příspěvků: 3, poslední 16.6.2014 08:46 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.