Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Tetřev by to i přežil, ale úředníci chytračili

  22:11

Proč se turisté na Šumavě neprojdou po historické cestě Luzenským údolím na Modrý Sloup? Vysvětluje profesor Pavel Kindlmann.

Tetřev hlušec má kromě kuny a lišky nového predátora. foto: © ČTKČeská pozice

V pondělí 15. července měli mít turisté poprvé možnost projít si po staletí používanou stezku Luzenským údolím na Modrý Sloup, která prochází jednou z nejcennějších částí Národního parku Šumava (NPŠ). Neprojdou. Na poslední chvíli jim tuto cestu uzavřel rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Zkusme zůstat trochu nad věcí a shrnout střízlivá fakta, píše profesor Pavel Kindlmann.

Po úbočí Luzenského údolí se chodívalo již od středověku. Vedla tudy Zlatá stezka, obchodovalo se tu i pašovalo zboží několik stovek let. Poté byla po dlouhá léta uzavřena, nejdříve kvůli „železné oponě“, po vzniku Národního parku Šumava pak kvůli tomu, že procházela územím, na kterém se podle některých záznamů vyskytoval tetřev hlušec.

Loni 12. listopadu umožnily průchod svými rozhodnutími Správa NPŠ a ministerstvo životního prostředí s tím, že cesta bude přístupná pro veřejnost v období od 15. července do 15. listopadu, a to pouze pro pěší návštěvníky. Toto rozhodnutí bylo napadeno Okrašlovacím spolkem Zdíkovska a Českou společností ornitologickou.

Je skutečně pro přežití tetřeva tak důležité to, jestli jednou cestou budou či nebudou chodit lidé?Soud věc uzavřel tím, že obě dotyčná rozhodnutí zrušil „pro vady řízení a nezákonnost“. Mnozí lidé vyjadřují s tímto závěrem nespokojenost, a to včetně těch, pro které by ochrana přírody (tedy i tetřeva) měla být prvotním úkolem: ředitele Správy NPŠ Jiřího Mánka a bývalého ministra životního prostředí Tomáše Chalupy (ODS). Je to podle nich „ta nejsmutnější zpráva za poslední rok“ a na vině jsou dle nich „ekologisté, co si na milovníky přírody jen hrají“.

Oba by měli vědět, o co tu jde, avšak i mnozí ve věci nezainteresovaní lidé si právem kladou otázku: Je skutečně pro přežití tetřeva tak důležité to, jestli jednou cestou budou či nebudou chodit lidé? Pokusme se na ni odpovědět.

Zničí jedna cesta tetřeva?

Tetřev je u nás kriticky ohroženým druhem a šumavská populace je jeho jedinou životaschopnou populací ve střední Evropě. „Právě kvůli tetřevovi je Šumava nejen národním parkem, ale i ptačí oblastí podle evropské legislativy,“ říká náš významný ornitolog, profesor Vladimír Bejček. Tetřev je extrémně citlivý na rušení, kvůli kterému vymizel z většiny našeho území. Je schopen reagovat i na rušení vzdálené několik set metrů. Následující příklad nám ilustruje problémy, které to může způsobit.

Na přiloženém obrázku je nakreslena čtvercová rezervace tetřeva o velikosti 1000 krát 1000 metrů, kolem níž mohou nerušeně chodit lidé, avšak dovnitř nemohou. Béžový okraj znázorňuje oblast, kam až dosahuje rušení tetřeva lidmi (zde jsme užili vzdálenost pouhých 100 metrů). Tetřevovi zbývá pro hnízdění zelená oblast o rozloze 800 krát 800 m, tedy 64 hektarů.

I pouhé dvě poměrně úzké cesty mohou značně zvýšit riziko vymření chráněného druhuRozdělíme-li rezervaci dvěma cestami širokými 10 metrů tak, jak je znázorněno na obrázku vpravo, vzniknou čtyři menší oblasti, kde tetřev není rušen, každá o rozloze 295 krát 295 metrů. Tetřevovi tak zbude pro hnízdění pouhých 34,8 hektaru (plocha čtyř zelených čtverců), tedy zhruba polovina původní plochy. Navíc bude jeho původní velká populace rozdělena na čtyři menší – a v odborných knihách je možné se dočíst, že každá z těchto malých populací má mnohem větší riziko vyhynutí než jedna velká. Tedy i pouhé dvě poměrně úzké cesty mohou značně zvýšit riziko vymření chráněného druhu.

tetřevové

Cestní síť vytváří z původní jedné populace takzvanou metapopulaci – soustavu mnoha malých populací navzájem spojených větší či menší migrací (podle toho, jak značně ztíží tetřevům jednotlivé cesty vzájemné výměny jedinců mezi populacemi, a tedy posilování malých populací jedinci z populací početnějších). Analyzovat to, co se s populací tetřeva stane přidáním jedné cesty k této cestní síti, není vůbec jednoduché. Je ale zcela jednoznačné, že je nutné vzít v úvahu celou cestní síť, nikoli jen tu jedinou cestu, o kterou se nám jedná. To by nám totiž o chování celé metapopulace neřeklo vůbec nic.

Konal soud správně?

Správa NPŠ a MŽP měly povinnost nechat provést odpovídající posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska ochrany tetřeva, což neučinilyEvropská legislativa, jež je závazná i pro Českou republiku a za jejíž porušení by nám Evropská komise zcela jistě udělila mnohamilionovou pokutu, mluví v této věci zcela jasně. V článku 6, odst. 3 Směrnice o stanovištích se praví: „Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany.“ Totéž říká i § 45i, odst. (1) Zákona o ochraně přírody a krajiny.

Vytvoření (vyznačení a zprůchodnění pro veřejnost) turistické cesty takovým projektem je, není nezbytné pro péči o ní (ve významu péče o objekt ochrany – tedy tetřeva), a jak jsme právě ukázali, na přežití tetřeva může mít vliv i jediná cesta a vždy musíme (díky jeho metapopulační dynamice) tuto cestu uvažovat i v kontextu celé cestní sítě.

Na této skutečnosti nic nezmění ani to, že se Jiří Mánek situaci snaží zlehčovat tím, že krajina v Luzenském údolí není pro tetřeva příhodná. On sám tvrdí, že „se zde tetřev téměř nevyskytuje“, čímž přiznává nesporný fakt, že v Luzenském údolí tetřev pozorován byl. Proto Správa NPŠ a MŽP měly před vydáním svého rozhodnutí povinnost nechat provést odpovídající posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska ochrany tetřeva. Žádné takové zákonem stanovené posouzení Správa NPŠ ani MŽP však provést nenechaly, a proto soud zcela správně prohlásil jejich rozhodnutí za nezákonné.

Musejí turisté cestu kvůli tetřevovi oželet?

Dle mého názoru by inkriminovanou cestu turisté kvůli tetřevovi oželet nemuseli. Kdyby úředníci Správy NPŠ a MŽP jednali podle zákona a s odkrytými kartami, zveřejnili by plán různých alternativ celé cestní sítě v NPŠ a požádali by příslušné posuzovatele o zákonem nařízené posouzení jejího vlivu na populaci chráněných druhů, velice pravděpodobným závěrem by asi bylo, že by byl průchod Luzenským údolím k Modrému Sloupu posuzovateli povolen. Zřejmě však pouze po určité období v sezóně, kdy turisté tetřevovi nebudou příliš vadit a zřejmě za předpokladu realizace nějakých kompenzačních opatření – třeba uzavření nějaké jiné, málo používané cesty, vedoucí však oblastí s vyšší četností tetřeva než zmíněná cesta Luzenským údolím.

K tomu by se však Správa NP Šumava a MŽP musely začít chovat férově, přiznat si vlastní chybu a uvědomit si, že zákony je třeba dodržovat. Férové jednání a respektování zákonů by jistě ulehčily i mnohá další jednání ohledně Národního parku Šumava. Ten, kdo na falešnost odpovědných úředníků doplatil nejvíce, jsou v tomto případě turisté: kdyby pánové Mánek a Chalupa nechytračili, je dost možné, že by se veřejnost poprvé po dlouhých letech Luzenským údolím volně procházela.