Terorismus je po válce pro Evropu druhou největší hrozbou

V uplynulém čtvrt století si Evropa zvykla na luxusní pocit skoro dokonalého bezpečí. Na kontinentě zmítaném po staletí krvavými konflikty si podaly ruce obě znesvářené velmoci studené války. Severoatlantická aliance (NATO) i Evropská unie se rozrůstaly o nové členy. Teroristické hrozby zůstaly pro většinu občanů pouhým koloritem večerních zpráv, na jaderné zbraně se pozapomnělo. Po odeznění válek na Balkáně se mohlo stát, že trvalému míru a prosperitě nestojí nic v cestě.

V uplynulých letech se však tato iluze začala drolit. Evropu zasáhla nejvážnější ekonomická krize od „velké deprese“ ve třicátých letech 20. století. Spor o další směřování Ukrajiny, který se naplno rozhořel před dvěma lety, vyústil ve vojenskou intervenci Ruska, odtržení Krymského poloostrova a doposud neuzavřenou válku na východě země.

Masivní migrační vlna, která se na starý kontinent letos přelila, Evropanům naléhavě připomněla, že se jich bezprostředně týkají i konflikty daleko za jejich hranicemi. Řečeno s bývalým německým ministrem obrany Peterem Struckem – že jejich bezpečnost začíná už na Hindúkuši. Listopadové teroristické útoky v Paříži znovu poukázaly na to, že odhodlaní a vyzbrojení extrémisté mohou naši společnost kdykoli zasáhnout na citlivém místě.

Roland Freudenstein, vedoucí výzkumu a zástupce ředitele Wilfried Martens Centra pro evropská studia, bruselského think tanku blízkého Evropské lidové straně (EPP).

K bezpečnostní situaci v Evropě se v rozhovoru vyjadřuje Roland Freudenstein, vedoucí výzkumu a zástupce ředitele Wilfried Martens Centra pro evropská studia, bruselského think tanku blízkého Evropské lidové straně (EPP), který se ve druhé polovině loňského listopadu v Praze zúčastnil mezinárodní konference Prague European Summit.

Mimo jiné v něm říká: „Musíme se vrátit k logice studené války. Je třeba nukleární válku plánovat, abychom jí zabránili. Logický základ každého odstrašení je, že něco připravuji proto, abych tomu zamezil. To zahrnuje tři věci – za prvé, schopnost takovou válku vést, za druhé vůli, připravenost nasadit atomové zbraně, a za třetí schopnost sdělovat první dvě věci potenciálnímu protivníkovi. Ve všech třech bodech jsme momentálně slabí.“

ČESKÁ POZICE: Představme si škálu evropské bezpečnosti od jedné – úplné bezpečí – do deseti – velké nebezpečí. Na jakém stupínku se Evropa v současné chvíli nachází?

FREUDENSTEIN: Pokud bychom zahrnuli všechny hrozby – terorismus, Rusko, možná Írán a další –, pak bych řekl, že jsme zhruba uprostřed. Někde okolo šestky.

ČESKÁ POZICE: Byla někdy v nedávné minulosti bezpečnostní situace Evropy horší?

FREUDENSTEIN: Za uplynulých 25 let ne. Vzpomínám si ale i na časy předtím. Tehdy se vyskytovaly situace, za kterých byla myslitelná válka mezi Západem a Sovětským svazem, která by se pravděpodobně brzy zvrhla v nukleární. Neříkám, že by toto nebezpečí už dnes neexistovalo, ale tehdy bylo o něco bezprostřednější. Ale to už je dnes 35 let zpátky.

ČESKÁ POZICE: Odvykli si od té doby Evropané na nebezpečí?

FREUDENSTEIN: „Odvykli“ je velmi dobré slovo, také ho v souvislosti s jaderným odstrašením často používám. Musíme se to znovu naučit – odstrašení a především jaderné odstrašení. To se nyní týká zejména Ruska. Tam máme zásadně antagonistický režim, který Západ definoval jako nepřítele a vidí jej jako ohrožení své vlády, a proto jej chce oslabit. Z toho důvodu nám jadernými zbraněmi znovu hrozí a rovněž o tom mluví.

ČESKÁ POZICE: Je v Evropě patrné riziko jaderné války?

FREUDENSTEIN: Musíme se vrátit k logice studené války. Je třeba nukleární válku plánovat, abychom jí zabránili. Logický základ každého odstrašení je, že něco připravuji proto, abych tomu zamezil. To zahrnuje tři věci – za prvé, schopnost takovou válku vést, za druhé vůli, připravenost nasadit atomové zbraně, a za třetí schopnost sdělovat první dvě věci potenciálnímu protivníkovi. Ve všech třech bodech jsme momentálně slabí.

ČESKÁ POZICE: Znamená to, že Evropa potřebuje nové atomové zbrojení?

FREUDENSTEIN: Ne, ale musíme modernizovat. Přizpůsobit se hrozbám a mít na ně věrohodnou odezvu. Pak nebezpečí poklesne.

ČESKÁ POZICE: Jmenoval jste i další rizika. Kterou ze současných hrozeb považujete za největší?

FREUDENSTEIN: Jednoznačně terorismus. Existuje řada dalších, více nezřetelných bezpečnostních hrozeb – ohrožení sociální soudržnosti, radikální politické strany – i to jsou v posledním důsledku bezpečnostní problémy. Ale z těch konkrétních bezpečnostně politických hrozeb je terorismus druhou nejzávažnější po riziku války.

ČESKÁ POZICE: Teroristické útoky, jakkoli tragické, si zatím vyžádaly v Evropě relativně málo lidských obětí – na rozdíl od potenciální války s Ruskem.

FREUDENSTEIN: Ale skutečně se staly. Široce založená válka s Ruskem existuje zatím jen v našich představách. Dosud Rusko napadlo pouze Ukrajinu a Gruzii. Myslím, že tyto věci nelze úplně srovnávat. Ohrožení terorismem je reálnější, ale i mnohem omezenější než válka s Ruskem se zcela otevřeným vývojem. Proto je nutné o obou věcech vést rozdílné diskuse.

ČESKÁ POZICE: V Evropské unii se právě intenzivně diskutuje o migrační otázce. Na západě kontinentu je současná krize považovaná především za humanitární, na východě spíše za bezpečnostní. Sdílíte obavy Východoevropanů, že by s přílivem migrantů mohli do Evropy přijít ve větším počtu i teroristé?

FREUDENSTEIN: Nesdílím je, ale rozumím jim. Lidé v západní Evropě, a především v Německu, by měli ukázat větší pochopení pro tyto obavy, místo aby nad nimi mávli rukou, že jde jen o šíření paniky. Ale logicky vzato – Islámský stát, IS, tady není v první řadě proto, aby exportoval terorismus do Evropy. To není jeden z jeho strategických cílů.

Odehrály se případy terorismu, při nichž se pachatelé odvolávali na Islámský stát. Nebo se třeba vrátili bojovníci ze Sýrie, kde bojovali za IS nebo radikální milice, do Evropy a tam spáchali teroristický útok – například v mém městě, v Bruselu. Z toho však ani zdaleka nevyplývá, že by se tento druh terorismu stal v jakémkoli smyslu důležitou součástí strategie IS. Navzdory tomu je třeba se před ním chránit a mít jej na zřeteli jako možnost.

Nyní k uprchlíkům. Pokud by chtěl IS vyvážet do Evropy terorismus, mohl by to udělat jinak, než prostřednictvím třítýdenní nebezpečné cesty přes Turecko a západní Balkán do Německa či Rakouska. Šlo by to levněji. Pokud za sebou máte takový logistický aparát, jako je IS, lze to zorganizovat šikovněji. Řečeno jinak – logicky to nedává příliš smysl.

ČESKÁ POZICE: To, že by se mezi uprchlíky vmísili ve větším počtu teroristé, kteří chtějí páchat v Evropě násilné útoky, tedy nehrozí?

FREUDENSTEIN: Podle všeho, co jsem slyšel od policie a tajných služeb, nemáme z německé strany žádnou indicii, že by nějací bojovníci IS schválně cestovali společně s uprchlíky, aby v Německu páchali atentáty. Uprchlíci se sice vzájemné obviňují, někteří ostatní za něco vydávají, ale to se stává vždycky, pokud jsou pohromadě velké skupiny lidí. Jeden se pokouší druhého očernit před policií.

Policie ale také říká, že riziko, z nějž skutečně máme mít strach, spočívá v tom, že naši, němečtí salafisté, chodí do uprchlických táborů a tam obracejí na víru a verbují uprchlíky. Podobné pokusy se momentálně dějí masově, ve velmi širokém měřítku.

Máme u nás salafisty, kteří sice nyní nekážou násilí samo o sobě – jinak bychom je mohli zakázat –, ale mají radikální myšlenky, které jsou v rozporu s našimi základními právy a naší Ústavou. Navzdory tomu je nelze zakázat. A ti chodí do uprchlických táborů a pokoušejí se nespokojené a frustrované jedince získat pro své cíle. V tom spočívá nebezpečí.

Pokud je člověk salafistou, může se rychle stát i něčím mnohem horším. To už jsme v Německu zažili. Pokud existuje nějaká hrozba, je to tato.

ČESKÁ POZICE: Myslíte si tedy, že je pro Evropu nebezpečnější místní terorismus, takzvaný homegrown terrorism, než importovaný zvenku?

FREUDENSTEIN: Ano, přesně tak.

ČESKÁ POZICE: V souvislosti s migrační krizí lze jasně pozorovat, že se Evropané v těžkých časech reflexivně stahují na národní úroveň. Zapomínají na celoevropské řešení, snaží se ho najít v rámci svého státu. Přitom jiná než společná odpověď zřejmě neexistuje.

FREUDENSTEIN: Pokud chceme zachovat schengenský prostor – a východoevropské státy jej chtějí zachovat, protože je zcela v jejich zájmu –, pak je třeba společně pracovat na celoevropském řešení. Obávám se, že v tomto bodě obě strany debaty v uplynulých měsících neukázaly dostatek dobré vůle a vzájemného porozumění. Týká se to tvrdých kritiků Angely Merkelové a jejího kurzu i lidí okolo německé vlády.

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou další nejdůležitější kroky Evropy, aby krizi dostala pod kontrolu?

FREUDENSTEIN: Je třeba zredukovat počty uprchlíků, ale to nebude možné udělat rychle. Je také nutné pokusit se zapracovat na příčinách krize, které leží v Sýrii, Afghánistánu, v krizových regionech a válečných zónách světa. Neexistuje žádné rychlé řešení, ale je možné dělat více než dosud. Pokusit se dostat válčící strany za jednací stůl, vypracovat řešení pro jednání. O to se například nyní v Sýrii usiluje intenzivněji než kdykoli během předchozích tří let. To je první.

Za druhé je třeba pomáhat v zemích, které bezprostředně sousedí s krizovými regiony. V případě Sýrie je to Jordánsko, Libanon a Turecko. Pokusit se na místě zajistit, aby se tam zlepšily podmínky. Mnoho uprchlíků, zejména Syřané, kteří přišli v létě z tureckých táborů, je opustilo, protože se v nich o 75 procent snížily příděly jídla, neboť došly peníze z OSN. Tady musí EU ihned jednat, což nyní také dělá.

Je třeba pomoci tureckým úřadům, aby v těchto záchytných táborech znovu panovaly aspoň trochu lidské podmínky. Dále to pokračuje k takzvaným frontline states (členským státům EU, které v první linii čelí náporu migrantů – pozn. red.), jako je Řecko nebo Itálie.

Těm je třeba pomoci, aby na svých vnějších hranicích nebo pobřežích vybudovaly záchytné tábory, takzvané hot spots, kde už bude možné zahájit azylová řízení. S tím musejí všichni pomoci, i to trvalo příliš dlouho. Tyto státy volaly o pomoc od ostatních členských zemí EU už před dvěma lety. Tato podpora však nepřišla, věřím, že přijde nyní.

A potom je třeba na hranicích zbylých států EU, které jsou více na severu, vytvořit mezistanice, aby lidé nemohli nekontrolovaně přecházet z jedné země do druhé, ale aby se vše odehrávalo v řízeném procesu s registrací a dalšími náležitostmi.

ČESKÁ POZICE: Jste po zkušenostech s dosavadním managementem uprchlické krize optimistický, že se to Evropě podaří?

FREUDENSTEIN: To uvidíme. Nemůžu říct ani ano, ani ne. V současné chvíli to není možné, protože teprve nyní, relativně pozdě, začínáme sledovat skutečně všechny stupně migračního pohybu. Snažíme se ve všech jeho fázích intervenovat a něco dělat lépe než doposud. Tento proces teprve začíná.

ČESKÁ POZICE: Ze současných okolností a koneckonců i z vašich slov vyplývá, že je Evropa odkázána na intenzivní spolupráci s řadou států, od nichž si dosud držela jistý odstup – například s Erdoganovým Tureckem nebo některými na africkém kontinentě. Musí opouštět vysoké nároky, které na své zahraniční protějšky zatím kladla?

FREUDENSTEIN: Obávám se, že je to takticky, na omezenou dobu nutné, ale současně bychom se neměli bát žádných snah pomáhat turecké občanské společnosti. Máme v EU všemožné instituce – státní i nestátní –, díky nimž můžeme pomáhat demokratům v jiných zemích. A to musíme s Tureckem dělat mnohem intenzivněji než dosud.

ČESKÁ POZICE: A jak to vypadá s Ruskem? Bude se zřejmě třeba spolehnout i na spolupráci s ním.

FREUDENSTEIN: Zajímavé je, že se například u kancléřky Merkelové toto téma zatím nevyskytlo. Myslím, že je připravená naše principy načas odsunout stranou ve vztahu s prezidentem Erdoganem, ale Putina se to netýká. Tam je nadále tvrdá.

Pokud vše půjde dobře, sankce vůči Rusku budou prodlouženy. Rusko v této krizi nehraje žádnou přímou roli kromě bombardování v Sýrii, které počty uprchlíků zvýšilo. To je jasné. Většina Syřanů, kteří přišli do Německa, neuprchla před Islámským státem, ale před Baššárem Asadem a jeho barelovými bombami.

Je to nešťastné, zároveň ale k politice EU ve vztahu k Sýrii neznám jinou přímou alternativu. Nemáme žádné řešení, nemůžeme ten konflikt jen tak ukončit. To znamená, že musíme mluvit se všemi, a tudíž i s Ruskem.

ČESKÁ POZICE: V mediálních diskusích občas zaznívá názor, že Rusko vstoupilo do války právě kvůli tomu, aby podpořilo migrační vlnu, a tím destabilizovalo EU. Souhlasíte s ním?

FREUDENSTEIN: Ne, myslím, že to pro ně minimálně nebyl žádný faktor. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu to nebylo hledisko, na které by se Rusové ohlíželi. Ale nejsou nešťastní z výsledku, který EU, a v tomto případě především Německo, dále destabilizuje. To je vítaná okolnost.

ČESKÁ POZICE: Bude k řešení krizí v Sýrii a Afghánistánu, které je, jak jste zmínil, nutné pro evropskou bezpečnost, klíčové silnější zapojení USA?

FREUDENSTEIN: Každopádně. Bez USA nejde vůbec nic. Také v posledních týdnech znovu zesílily své vojenské angažmá v Sýrii – prostřednictvím Kurdů či speciálních jednotek. USA bezpochyby musejí nadále hrát v regionu vojenskou roli.

ČESKÁ POZICE: Daří se Evropanům přesvědčit své americké spojence, aby v oblasti více zasáhli?

FREUDENSTEIN: Evropané by měli také jednou sami něco položit na stůl. A to nedělají. Současná washingtonská vláda je, co se týká amerického vojenského angažmá na Blízkém východě, velmi zdrženlivá. Budoucí americká vláda by možná mohla být v tomto směru trochu odvážnější. Každopádně musíme jako Evropané dělat více. Není možné, aby na bombardování IS spolupracovaly jen britské a francouzské letouny. Je nutné, aby se přidalo více států.

ČESKÁ POZICE: Včetně Německa? Bylo by jeho přímé vojenské zapojení do operací v Sýrii politicky průchodné?

FREUDENSTEIN: Německý bundeswehr pomáhá v současné době tím, že dodává Kurdům zbraně a vojenské poradce. Podobná pomoc bude více vyžadována i od dalších zemí. V jugoslávském konfliktu v roce 1999 jsme se na bombardování (srbských cílů – pozn. red.) podíleli. Takže si to lze představit. Pokud by to bylo dobře zdůvodněno, myslím, že by to německá veřejnost akceptovala.

Momentálně ale vidí německá vláda roli Německa jinde. Ve zmíněných dodávkách zbraní pro Kurdy, diplomacii, školení personálu. Myslím si ale, že německý prezident Joachim Gauck má pravdu, když říká, že bychom se ve prospěch svých cílů a hodnot měli silněji angažovat. To zahrnuje i vojenské nasazení. V budoucnosti bude od Německa častěji vyžadováno a musíme tomu vyhovět.

ČESKÁ POZICE: Změnily listopadové pařížské teroristické útoky, které si vyžádaly okolo 130 mrtvých a stovky raněných, zásadním způsobem vnímání nebezpečí terorismu v Evropě?

FREUDENSTEIN: Mnoho lidí nyní říká, že žijeme „ve změněném světě“ a že „je všechno jinak“. Tak daleko bych nešel. Nový je počet obětí v poměru k relativně jednoduchým prostředkům – samopaly AK-47, opasky s výbušninou. V podstatě jsme však již v Evropě a zejména ve Francii již takové atentáty zažili.

Spáchali je zde narození potomci imigrantů, kteří se radikalizovali a z nichž mnozí zažili vojenský výcvik nebo dokonce válečné nasazení na Blízkém východě. Tak to již bylo v lednu 2015 v Paříži. Ale diskuse o terorismu budou intenzivnější.

ČESKÁ POZICE: Přinesly útoky a jejich vyšetřování nové poznatky o nebezpečí terorismu v Evropě?

FREUDENSTEIN: Za prvé, tento útok byl silněji než atentáty v lednu řízen zvenku, v tomto případě z teritoria Islámského státu. Za druhé, tento případ má také velmi silnou belgickou komponentu, protože pachatelé, zbraně a automobily částečně pocházely z Belgie.

V bruselské čtvrti Molenbeek měla belgická policie jednat mnohem dříve, provádět domovní prohlídky a preventivní opatření. Myslím, že se musíme v boji s terorem více snažit a poučit se z chyb minulosti – jako v případě Belgie.

ČESKÁ POZICE: Jeden z pachatelů měl údajně přijít do Paříže přes Řecko jako uprchlík. Myslíte si, že tyto útoky budou mít vliv na řešení migrační krize a na podíl Evropy na ukončení konfliktu v Sýrii?

FREUDENSTEIN: Ano, možná, že jeden z pachatelů přišel do Evropy ze Sýrie s uprchlíky. Pochybuji však, že to bylo pro útok rozhodující. Volání po přísnějších kontrolách na hranicích a izolaci od okolního světa ale zesílí. Také bude větší snaha než dosud o řešení syrského konfliktu. Ale nenabízejí se žádná rychlá řešení.