Firmy provozující skládky obcházejí zákon a vyhýbají se poplatkům za ukládání nebezpečného odpadu. Podle právě zveřejněné zprávyz kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) je bez poplatku v České republice ukládáno na skládky 98,49 procenta nebezpečného odpadu. Úřad zkontroloval všechny dotčené státní orgány včetně ministerstva životního prostředí a také 14 provozovatelů skládek.
Poplatek za uložení nebezpečného odpadu se skládá ze dvou složek. Základní složka jde na účet obce, na jejímž území skládka leží, riziková složka je příjmem Státního fondu životního prostředí (SFŽP). I když sazba rizikové složky poplatku vzrostla v roce 2009 z 3300 korun na 4500 korun za tunu, výběr poplatku z této složky klesl mezi roky 2007 a 2011 téměř o polovinu, z 107,8 milionu na 59,2 milionu korun ročně. NKÚ přitom u kontrolovaného vzorku provozovatelů skládek zjistil, že ukládaného nebezpečného odpadu přibývá. Na vybrané skládky, které úřad kontroloval, bylo v roce 2007 odvezeno celkem 81 209 tun nebezpečného odpadu, v roce 2011 už to bylo 164 350 tun odpadu.
Z výsledku kontroly NKÚ:
V roce 2007 bylo na kontrolované skládky uloženo 92,79 procenta z celkového množství nebezpečných odpadů bez poplatku a 7,21 procenta s poplatkem. V roce 2011 se podíl nebezpečných odpadů ukládaných bez poplatku zvýšil až na 98,49 procenta, s poplatkem bylo uloženo už jen 1,51 procenta nebezpečného odpadu. Vybraná částka za toto období klesla o 45 procent.
Důvodem je děravý zákon o odpadech a příslušné vyhlášky, které mimo jiné umožňují ukládat nebezpečný odpad na skládky jako takzvaný technologický materiál na zajištění skládky (TMZS) a jako materiál na terénní úpravy. Obě tyto kategorie jsou od poplatků osvobozené. Majitelé skládek v těchto kategoriích vykazují téměř všechen odpad, přestože na nich je fakticky skladován odpad nebezpečný.
Co umožňuje zákon
Technologický materiál na zajištění skládky lze vykázat na základě vyhlášky č. 294/2005 Sb.7, která v ustanovení § 6 odst. 3 uvádí: „Množství technologického materiálu na zajištění skládky za účelem jejího technického zabezpečení (…) může dosahovat nejvýše 25 procent objemu všech odpadů uložených na skládce za každý kalendářní rok.“
Přes 33 procent nebezpečného odpadu je vykazováno jako technologický materiál, 63 procent jako odpad použitý na terénní úpravy
Jenže odpady jsou na skládku přijímány v tunách, tedy v jednotkách hmotnostních, nikoliv objemových. A tak provozovatelé skládek nebezpečného odpadu pro přepočet hmotnostních jednotek na objemové používají svůj vlastní přepočítací koeficient. Neexistuje však jednotný závazný postup přepočtu.
NKÚ navíc upozorňuje, že formulace „25 procent objemu všech odpadů uložených na skládce“ dává prostor k využití velkého procenta nebezpečných odpadů jako technologického materiálu. Realita je taková, že skládkaři v roce 2011 takto vykázali přes 33 procent nebezpečného odpadu.
Kontrolou byl také zjištěn vysoký podíl nebezpečného odpadu použitého na terénní úpravy. Jedná se například o uložení stavebního nebo demoličního odpadu či přebytečné výkopové zeminy. Takovýto způsob nakládání s nebezpečným odpadem není zpoplatněn a zároveň není legislativně upraveno množství odpadu, které lze na terénní úpravy využít, tak jako je tomu u technologického materiálu. Skládkaři na své skládky v roce 2011 potřebovali celkem 63 procent celkového množství nebezpečného odpadu.
Vysoký poplatek za skládkování
Konkrétní povaha odpadu, tedy včetně informace, zda se jedná o odpad zpoplatněný či nikoliv, se do dokumentů zapisuje už při předání odpadu na skládku jeho původcem. V praxi to tedy dle nejmenovaného zdroje ČESKÉ POZICE obeznámeného s chodem skládek probíhá například tak, že se skládkař s původcem odpadu při předání dohodnou, že místo aby původce platil plnou částku (4500 korun za tunu), zaplatí jen určitou část (třeba polovinu) a odpad se oficiálně vede například jako odpad na terénní úpravy (nezpoplatněný), který poplatku nepodléhá.
„Problémy s nižším výběrem poplatků se objevily poté, co narostla zákonná sazba tohoto poplatku“Výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka, který většinu významných firem provozujících skládky zastupuje, své členy brání. Podle něj firmy jen využívají jejich zákonných možností, poplatek za skládkování nebezpečného odpadu je podle něj navíc v České republice nepřiměřeně vysoký.
„Problematika výběru poplatků za ukládání nebezpečných odpadů je řešena od roku 2005, kdy NKÚ prováděl první kontrolu. Problémy s nižším výběrem poplatků se objevily poté, co narostla zákonná sazba tohoto poplatku, která je nyní 6200 Kč za tunu uloženého odpadu (myšleno včetně základní složky i příplatku za nebezpečný odpad). Tato sazba je ve srovnání násobně vyšší než ve všech ostatních státech EU. Poplatek je v ČR nejvyšší v Evropě a patrně i na světě. Další nejdražší poplatky v ostatních státech se pohybují maximálně kolem 1600 Kč za tunu ve dvou státech EU, u ostatních států kolem 700 Kč,“ vysvětluje Havelka.
Ministerstvo o problému vědělo
Komplikované je i samotné vybírání poplatků a jeho kontrola. Přestože riziková složka poplatku jde na účet Státního fondu životního prostředí, fond podléhající MŽP nemůže podle zákona sledovat a kontrolovat správnost jejího výběru. Obce přitom – jako příjemci základní složky poplatku – tuto možnost mají, ale nemají povinnost informovat SFŽP o prováděných kontrolách a jejich výsledcích.
Informace o kontrolách provedených obcemi MŽP k dispozici nemělo vůbecSFŽP tedy dle zákonné úpravy neměl a nemá přehled o tom, zda obdržel poplatky ve správné výši. O prováděných kontrolách nemělo potřebné informace ani ministerstvo životního prostředí, přesněji, ministerstvo mělo k dispozici pouze informace o počtech kontrol prováděných krajskými úřady. „Není z nich však zřejmé, které z uvedených kontrol byly zaměřeny na kontrolu poplatků za uložení odpadů. Informace o kontrolách provedených obcemi ministerstvo k dispozici nemělo vůbec,“ řekla ČESKÉ POZICI mluvčí NKÚ Olga Málková.
Ministerstvo životního prostředí jako vrchní dozorový orgán na dotaz ČESKÉ POZICE reagovalo pouze krátkou informací o tom, že si je vědomo závažnosti problému identifikovaného ve zjištění NKÚ a snaží se nalézt jeho adekvátní řešení. „Součástí řešení tohoto problému budou i případné změny právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství,“ uvedl mluvčí ministerstva Matyáš Vitík.
Dle zprávy NKÚ však ministerstvo o problému ví již několik let. A přesto neudělalo prakticky nic. Analýzami klesajících příjmů z rizikové složky poplatku se totiž zabýval SFŽP ve svých zprávách, které pravidelně předával MŽP pro využití v příslušných legislativních procesech.
Již v roce 2006 na tento problém upozornila také Česká inspekce životního prostředí. „Na základě kontrolních šetření jsme předložili několik konkrétních návrhů k úpravě legislativy v tomto směru,“ sdělila ČESKÉ POZICI mluvčí ČIŽP Simona Cigánková.
Podněty od SFŽP a ČIŽP byly navíc průběžně předávány MŽP jako informace pro náměstky ministra. NKÚ byl navíc se stavem celého systému nespokojený už při poslední kontrole z roku 2005 a také navrhl příslušné změny, zejména v legislativní oblasti. Od té doby se však situace ve všech sledovaných parametrech ještě zhoršila. Stále chybí především nová odpadová legislativa, jež se připravuje už mnoho let.
Ministerstvo sice v uplynulých měsících iniciovalo pracovní skupiny se členy dotčených zájmových sdružení, na základě kterých se nová odpadová legislativa měla vytvořit, jenže tato setkání nedávno skončila neúspěchem a už nyní je jisté, že odstupující ministr Tomáš Chalupa slib nedodrží a do konce roku se návrhy předložit nestihnou. Nedokončí je v tomto termínu zřejmě ani jeho nástupce, protože legislativní návrhy jsou dle informací ČESKÉ POZICE „silně nepřipravené“.
S úpravou v oblasti nebezpečného odpadu se navíc ani příliš nepočítalo, soudě z toho, že na zmíněných jednáních se o této problematice vůbec nemluvilo. „Někdo tam nadnesl, že bychom se tím měli zabývat. Ale zástupci ministerstva řekli, že to na tohle jednání nepatří, protože tady se primárně hledá odpověď na otázky ohledně případného zrušení poplatku za skládkování komunálního odpadu,“ uvedl pro ČESKOU POZICI nejmenovaný zdroj, který byl na jednání přítomen.