Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Technologie umožňují otevřené sdílení toho, kdo jsme

  8:27
Michaela Řeřichová je mladá žena, je zdatná v komunikačních technologiích a prezentuje se na veřejnosti jako propagátorka polyamorie – konsensuálních nemonogamních vztahů. I tomuto tématu se mimo jiné věnuje v rozhovoru, který České pozici poskytla.

Polyamorie – konsenzuální nemonogamní vztahy. foto: Ilustrace Richard CortésLidové noviny

V prostorném sále Paralelní polis se 29. března sešli v podstatě jen mladí nebo relativně mladě vyhlížející muži. Přilákal je „meetup“ (diskusní fórum) na téma „anarchie ve vztazích“. Jeho moderátorka Michaela Řeřichová – propagátorka vztahové anarchie z organizace Freedomtosex – udala setkání tón, když na úvod prohlásila: My, anarchisté a libertariáni, vyznáváme svobodu ve všech sférách života. V otázce sexuálních vztahů však stále zaostáváme – je třeba se osvobodit i v této oblasti…

Poté představila čtyři hosty (dva muže a dvě ženy, taky propagátoři) a více než hodinu s nimi diskutovala o polyamorii – o lidech žijících v konsensuálních nemonogamních vztazích – s „radikální upřímnosti“, jak několikrát zdůraznila. Zajímalo mě, jak přemýšlejí tito mladí lidé, kteří se v Paralelní polis, ale i v holešovických ulicích a kavárnách setkávají kvůli tomuto i jiným tématům a prohlašují se v nejobecnějším smyslu za anarchisty či libertariány odmítající „systém“.

Aktivity Paralelní polis – byť samy o sobě nevýznamné – jsou totiž symptomem mnohem širšího a nezastavitelného společenského jevu, jenž je nesen právě těmito mladými lidmi, technooptimisty (často programátory), kteří jsou vesměs přesvědčeni, že je moderní technologie osvobodí od příkazů a zákazů, jež na ně bez jejich souhlasu (což zdůrazňují) násilím uvalil všudypřítomný systém. Proto jsem se o týden později s Michaelou Řeřichovou setkal, abych s ní vedl rozhovor.

Michaela Řeřichová, propagátorka konsensuálních nemonogamních vztahů.

ČESKÁ POZICE: Proč je třeba propagovat polyamorii? Nemůžete žít už dnes, jak chcete, například ve vícečetných vztazích?

Naše kultura dosud většinově přijímá paradigma, že monogamní vztahy jsou normální. A prostřednictvím státního soudu mi může dát na srozuměnou, že to, co dělám, nepovažuje za morální, a sdělit mi, že má péče o dítě není stejně hodnotná jako monogamního partnera, a o čas s dítětem možná dokonce přijdu.

ŘEŘICHOVÁ: Namísto polyurie používám termín konsensuální nemonogamní vztahy, protože se mi zdá přesnější, ale to jen na okraj. A ano, mohu tak žít, ale může to mít v jistých situacích nemilé konsekvence, protože naše kultura dosud většinově přijímá paradigma, že monogamní vztahy jsou normální.

ČESKÁ POZICE: Vám vadí, že to, co propagujete, není normální?

ŘEŘICHOVÁ: Ano.

ČESKÁ POZICE: Proč?

ŘEŘICHOVÁ: Protože když v monogamním vztahu začnu řešit, že miluji někoho dalšího, a můj partner odmítne přistoupit na transformaci našeho dosud monogamního vztahu, mohu tvrdě narazit.

ČESKÁ POZICE: Jak?

ŘEŘICHOVÁ: Představte si, že bych s takovým člověkem měla dítě. Co si nyslíte, že se může stát, pokud odmítne přistoupit na takovou změnu a bude mě chtít trestat za mé city k někomu dalšímu třeba tím, že se soudit o výlučnou péči o dítě?

ČESKÁ POZICE: Nevím.

Pro mne to, co mi násilím – nikoli mým dobrovolným svolením – určuje vnucená autorita, neznamená, že jde o morální jednán

ŘEŘICHOVÁ: Kultura, v níž žijeme, mi prostřednictvím státního soudu může dát na srozuměnou, že to, co dělám, nepovažuje za morální, a sdělit mi, že má péče o dítě není stejně hodnotná jako monogamního partnera, a o čas s dítětem možná dokonce přijdu.

ČESKÁ POZICE: Každá společnost dává najevo – zákonem nebo konvencemi –, co považuje za morální.

ŘEŘICHOVÁ: Pro mne ale to, co mi násilím – nikoli mým dobrovolným svolením – určuje vnucená autorita, neznamená, že jde o morální jednání.

ČESKÁ POZICE: Mluvíte-li o dobrovolnosti, co si představujete pod pojmem svoboda?

ŘEŘICHOVÁ: Pro mne svoboda znamená možnost rozhodnout se o svém těle a čase a nést si za své rozhodnutí důsledky.

ČESKÁ POZICE: Měla byste mít možnost svobodně se rozhodnout prodat do otroctví?

Pro mne svoboda znamená možnost rozhodnout se o svém těle a čase a nést si za své rozhodnutí důsledky

ŘEŘICHOVÁ: Jsem svrchovaným vlastníkem svého těla, a pokud se rozhodnu prodat do otroctví, je to čistě má osobní věc, do které nikomu nic není.

ČESKÁ POZICE: Záleží na smluvním vztahu?

ŘEŘICHOVÁ: Záleží na smluvním vztahu mezi mnou a tím, kdo si mě chce koupit.

ČESKÁ POZICE: Nikdo třetí nemůže do takového vztahu vstupovat?

ŘEŘICHOVÁ: Ne.

ČESKÁ POZICE: Co třeba lidé méně schopní, chudí nebo méně inteligentní? Nelze jimi snadno manipulovat, že uzavřou pro sebe nevýhodné smluvní vztahy?

Jsem svrchovaným vlastníkem svého těla, a pokud se rozhodnu prodat do otroctví, je to čistě má osobní věc, do které nikomu nic není

ŘEŘICHOVÁ: O svém těle má mít právo rozhodovat si úplně každý. Každé individuum.

ČESKÁ POZICE: I například ten s IQ 80 a nižším?

ŘEŘICHOVÁ: Každý člověk, má mít možnost autonomně rozhodovat, co je pro něho, pro jeho tělo, dobré. Kdo jiný by to měl vědět lépe?

ČESKÁ POZICE: Možná by měly existovat obecné normy, které by výrazněji znevýhodněné chránily před zneužitím, manipulací…

ŘEŘICHOVÁ: Jenže takové normy bývají problematické. To, že se většina rozhodne pro pravidla, kterým se mají podrobit i menšiny, není dobrý princip; to, že se pro něco rozhodne většina, ještě neznamená, že je to správné.

ČESKÁ POZICE: Platíte daně?

ŘEŘICHOVÁ: Ano.

ČESKÁ POZICE: A chcete je platit?

Každý člověk, má mít možnost autonomně rozhodovat, co je pro něho, pro jeho tělo, dobré. Kdo jiný by to měl vědět lépe?

ŘEŘICHOVÁ: Nechci, jenže jsem k jejich platbě nucena.

ČESKÁ POZICE: Mají tedy být dobrovolné?

ŘEŘICHOVÁ: Samozřejmě. Pokud investuji svůj čas, jehož jsem svrchovaným pánem, a rozhodnu se v něm vykonat nějakou práci, odměna za ni by měla náležet jen mně, jedině já bych měla rozhodovat, jak s ní naložím. Tím ale neříkám, přestaňme se starat o staré a nemocné! Říkám jen, že bychom to měli dělat jiným způsobem.

ČESKÁ POZICE: Pokud vás někdo napadne, zavoláte policii?

ŘEŘICHOVÁ: Dnes pravděpodobně ano, protože neexistují jiné instituce než policie, které bych mohla zavolat, aby mi pomohly.

ČESKÁ POZICE: Jaké jiné instituce si představujete?

To, že se většina rozhodne pro pravidla, kterým se mají podrobit i menšiny, není dobrý princip; to, že se pro něco rozhodne většina, ještě neznamená, že je to správné

ŘEŘICHOVÁ: Takové, jež by byly hrazené lidmi, kteří se rozhodnou, že potřebují ochranu. Mohly by fungovat například na bázi dnešního soukromého pojištění.

ČESKÁ POZICE: Pokud byste si takové pojištění neplatila a někdo by na vás zaútočil, pak byste se nemohla dovolat ochrany?

ŘEŘICHOVÁ: V takovém světě bez donucovací moci státu, který bych si přála, by mohly existovat instituce – existující dnes i v minulosti –, jako jsou nadace, charity, fondy pro lidi ve ztížených sociálních podmínkách, jež jsou financované ze soukromých zdrojů donorů a podobně.

ČESKÁ POZICE: Tyto instituce by poskytly základní pomoc poškozeným. Kdo by ale potrestal člověka, který by napadl osobu bez pojištění?

ŘEŘICHOVÁ: Existovaly by i služby, které by potrestání takových viníků zajišťovaly. Mohlo by jít o nějaký typ smluvních vztahů. Například by mohli praxi vykonávat soukromí arbitři, kteří by fungovali jako nezávislé soudy.

ČESKÁ POZICE: A ti by pachateli mohli vnutit své rozhodnutí?

Pokud investuji svůj čas, jehož jsem svrchovaným pánem, a rozhodnu se v něm vykonat nějakou práci, odměna za ni by měla náležet jen mně, jedině já bych měla rozhodovat, jak s ní naložím. Tím ale neříkám, přestaňme se starat o staré a nemocné! Říkám jen, že bychom to měli dělat jiným způsobem.

ŘEŘICHOVÁ: Nic by mu nevnucovali.

ČESKÁ POZICE: Teď nerozumím. Útočníka by nezavřeli?

ŘEŘICHOVÁ: Mohou existovat i efektivnější formy trestu než ubytovávat a živit vězně ze zdrojů všech občanů dané země.

ČESKÁ POZICE: Jaké formy trestu by existovaly?

ŘEŘICHOVÁ: Různé. Záleželo by na dohodě mezi poškozeným a tím, kdo poškodil. Mohlo by například jít o peněžitou náhradu škody, nebo by mohlo existovat něco jako reciprocita – pokud by si třeba poškozený potřeboval ulevit a pachatel by s tím souhlasil. Roli by také mohla hrát exkomunikace – společnost by pachatele například nezaměstnávala, nekomunikovala s ním či nenavazovala s ním blízké vztahy.

ČESKÁ POZICE: Kdo by organizoval takové hledání spravedlnosti?

ŘEŘICHOVÁ: Soukromé společnosti.

ČESKÁ POZICE: Nechala byste tomu větší volnost…

ŘEŘICHOVÁ: Neměli bychom předbíhat, protože volný trh je natolik vynalézavý, že si teď nedokážeme představit, co by v takové společnosti vznikalo za služby a opatření.

ČESKÁ POZICE: Definujete se jako libertariánka?

Ve světě bez donucovací moci státu, který bych si přála, by mohly existovat instituce – existující dnes i v minulosti –, jako jsou nadace, charity, fondy pro lidi ve ztížených sociálních podmínkách, jež jsou financované ze soukromých zdrojů donorů a podobně

ŘEŘICHOVÁ: Jako anarchistka.

ČESKÁ POZICE: Existovala v minulosti společnost, která podle vás byla v podstatě dobrá?

ŘEŘICHOVÁ: Nemám žádné období, ke kterému bych se vztahovala jako k ideálu, ale existovala a dosud existují společenství, která se zdají jiná než ta, v nichž žiji – a prvky jejich organizace fungují.

ČESKÁ POZICE: Například?

ŘEŘICHOVÁ: Národy, které žijí v souladu s přírodou; například některé indiánské kmeny. Ty třeba vůbec neřeší, kdo je otcem dítěte, prostě se starají o děti, které ke kmeni patří, ve velké skupině. To se mi líbí.

ČESKÁ POZICE: Proč?

ŘEŘICHOVÁ: Protože například sdílená péče o děti a vzájemná podpora přináší dítěti více inspirace a možností k učení. I pro rodiče je úlevné, když nemusejí být každodenně od rána do večera v kontaktu s potřebami svého dítěte, a i proto je třeba děti odkládat do institucí, školek a škol. Mohou namísto toho pracovat a tvořit.

ČESKÁ POZICE: Podle psychologů dítě do jistého věku, zhruba do dvou let, potřebuje především jednu primární a milující osobu, nikoli širší společenství…

Neměli bychom předbíhat, protože volný trh je natolik vynalézavý, že si teď nedokážeme představit, co by v takové společnosti vznikalo za služby a opatření

ŘEŘICHOVÁ: Existují kultury, kde není jedna žena připoutaná k dítěti. Dokonce i kojení někde zajišťují všechny kojící ženy společně. Děti tak přijdou do styku s více osobami. Čím více lidí miluje dítě a pečuje o ně, tím více se cítí v bezpečí a milováno. Dítě se buď naučí, nebo nenaučí bezpečně vztahovat k jiným lidem a řekla bych, že se to naučí, když o ně lidé láskyplně pečují. Nijak zvlášť přitom nezáleží na tom, kolik pečujících je; intuice mi navíc říká, že čím více jich bude, tím lépe pro dítě.

ČESKÁ POZICE: Vraťme se raději k polyamorii. Je ve vašich vztazích takový, který byste označila za primární?

ŘEŘICHOVÁ: V mých vztazích žádný primární vztah není. Pro mne je každý člověk a vztah, který s ním mám, jedinečný. Nejsem schopná kategorizovat, kdo je pro mne hlavní partner a kdo není, protože je až takzvaně druhý partner v pořadí.

ČESKÁ POZICE: Jak takovou informaci partnerům sdělujete?

ŘEŘICHOVÁ: Komunikaci jsem výrazně změnila.

ČESKÁ POZICE: V jakém smyslu?

Nemám žádné období, ke kterému bych se vztahovala jako k ideálu, ale existovala a dosud existují společenství, která se zdají jiná než ta, v nichž žiji – a prvky jejich organizace fungují

ŘEŘICHOVÁ: Zjistila jsem, že je nesmírně důležité o všem naprosto otevřeně s partnery hovořit, a stanovit jasná pravidla. A víte, co je největší problém?

ČESKÁ POZICE: Nevím.

ŘEŘICHOVÁ: Čas. To je nesmírně limitující veličina. Jedna mně blízká osoba například říká, že nemá kapacitu na víc než na dva lidi. Ani já nemám velmi blízké vztahy s 20 lidmi.

ČESKÁ POZICE: Není smutné někoho milovat a současně vědět, že „normální“ není vídat se s ním každý den, protože oba máte i jiné partnery, které rovněž milujete a s nimiž trávíte čas?

ŘEŘICHOVÁ: Mám mnoho blízkých a mnou milovaných lidí, s nimiž nejsem každý den. S některými se vídám dokonce velmi málo, ale smutné to není, protože zůstáváme v neustálém kontaktu. I proto tolik miluji technologie – chaty, telefony a tak dále. Jen díky nim mohu být ve stálém spojení s lidmi, kteří jsou mi blízcí a jež miluji.

ČESKÁ POZICE: A takové spojení vám stačí?

ŘEŘICHOVÁ: Fyzickou blízkost sice potřebuji také, ale není to tak, že bych se s každým z lidí, které miluji, musela vídat denně. Blízkost pro mne neznamená neustálou fyzickou přítomnost, ale spíše otevřený mentální prostor, otevřené sdílení toho, kdo jsme, a co právě žijeme a prožíváme.

ČESKÁ POZICE: To vám moderní technologie dávají?

Pokud se například dnes nebudu cítit dobře, protože někdo mně blízký je zrovna s někým jiným, a budu potřebovat ujištění, mohu ho v reálném čase kdykoli získat díky komunikačním technologiím; dotyčnému se stačí ozvat

ŘEŘICHOVÁ: Ano.

ČESKÁ POZICE: Šlo by to bez nich?

ŘEŘICHOVÁ: Šlo, ale bylo by to o něco těžší. Pokud se například dnes nebudu cítit dobře, protože někdo mně blízký je zrovna s někým jiným, a budu potřebovat ujištění, mohu ho v reálném čase kdykoli získat díky komunikačním technologiím; dotyčnému se stačí ozvat. A to se i děje – lidé, kteří mají více blízkých vztahů než jen jeden, si totiž často umožní to, co lidé v monogamních vztazích nikoli – otevřeně komunikují všechny své strachy a potřeby.

ČESKÁ POZICE: Běžná nukleární rodina se skládá z otce, matky, dětí. Jak velký je váš nukleus?

ŘEŘICHOVÁ: Nedá se říct, že bychom tvořili nefluktuující uzavřenou komunitu lidí. Stále se přece seznamujeme s novými lidmi. Žijeme ve světě, který obývají lidé. Hodně lidí. Proč nevidět, jak jsou někteří z nich krásní a hodní lásky? Proč chodit po světě se zavřenýma očima a zacpanýma ušima? Není lepší lidi poznávat? Já jsem si to umožnila a jsem spokojená.

Michaela Řeřichová

  • Propagátorka dobrovolnosti a sebeurčení ve všech oblastech lidského života, ve vztazích, vzdělávání, v práci.
  • Pořadatelka setkání Relationship Anarchy (vztahová anarchie) v neziskové organizaci Paralelní polis a setkání ve stylu Radical Honesty (radikální upřímnost).
  • Podporuje projekty, jež mají umožnit lidem s postižením prožívat uspokojení ve vztazích, i organizace, které se věnují osvětě v oblasti učení, například SvobodaUčení.cz.
  • Je iniciátorkou projektu Neškoláci.cz a zakládajícím členem neziskové organizace Freedomtosex.com, jež vznikla kvůli veřejné diskusi o vztazích a sexualitě.
  • Živí se tvorbou audioknih a webů.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...