Takhle „bydlí“ advokáti

Může se to stát každému. Člověk hledá advokáta a je vlastně celkem jedno proč. Nic moc o právnících neví, procházet jejich webové prezentace se mu ale nechce. Tak trochu sází na genia loci, zajímá ho, kde kdo bydlí nebo alespoň pracuje. Říká si, že si vybere právě podle toho. Zvolí centrum – a co jiného je v Praze centrum než Václavské náměstí.

Pokud se tak vydá od sochy svatého Václava dolů, projde ulicí Na Příkopě až na náměstí Republiky a zamíří ještě kousek dál, směrem k novému a velkolepému Florentinu, bude mít štěstí. Najde totiž jednu právnickou cedulku za druhou. Dohromady jich bude určitě o dost více než ještě před pár měsíci. Český advokátní trh totiž žije, možná se dokonce hemží.

Prestižní adresy

A kanceláře častěji než kdykoliv dříve obsazují prestižní adresy. V srdci české metropole už vytvářejí s trochou nadsázky i jakousi právnickou křížovou cestu. Jen namátkou: procházka vede okolo kanceláří zavedených značek, jako je Squire Patton Boggs, White & Case, Kinstellar, Noerr, Schoenherr, a končí před branami Weinhold Legal či Havel, Holásek & Partners.

Nové cedulky na všech těch kancelářských budovách odrážejí všechny trendy advokátního trhu: stále vznikají nové a nové kanceláře specializované většinou na poměrně úzkou oblast práva, takzvané butiky. Zavedené a mnohdy i velké firmy přehodnocují svůj způsob práce. Kvůli tomu propouštějí – jako například White & Case, nebo naopak nabírají – jako Dentons či Havel, Holásek & Partners.

Tak jako tak, pro svou práci hledají nové prostory. Samozřejmě ne ledajaké, advokát totiž musí reprezentovat. Nejen dokonale padnoucím oblekem, košilí s monogramem či luxusním plnicím perem, ale ideálně také sídlem s nejlepší možnou adresou. Právě tak může potenciálnímu klientovi prvoplánově a okamžitě ukázat, že je na tom výborně, či alespoň velmi dobře. Zkrátka že je vynikající právník, kterému se zakázky jen hrnou. Cílovou destinací je tak bezesporu Praha 1, cokoliv dalšího už je vlastně periferie. I na ní se ale může advokátům docela dobře dařit.

Pikanterie aneb pohledy do oken

Onen chodec hledající poměrně náhodně a intuitivně advokáta se teď na pár chvil ztratil z dohledu, a proto si neuvědomuje, že jen o pár kroků minul Kociána, Šolce a Balaštíka, sídlící u Jungmannova náměstí, stejně jako jejich zavedené i zcela nové sousedy. Mezi nimi figurují například kanceláře Badokh, DLA Piper či Novalia. S těmi to však není úplně jednoduché a je lehce pikantní, že si navzájem prakticky vidí do oken.

Novalii založila jen před pár týdny šestice právníků v čele s bývalým partnerem DLA Piper Pavlem Marcem. A z oné šestice pracovalo pro tutéž firmu hned pět z nich. Nyní se posadili do nejvyššího patra budovy Deutsche Bank v Jungmannově ulici.

Zajímavé je, že si zvolili takzvaný hotelový systém. „Že to společné sezení podstatně zrychluje výsledky pro klienty, nám začalo být jasné asi po týdnu experimentu,“ říká expert na obchodní právo Kamil Staněk. Nikdo z právníků tak nemá své stálé místo, svůj pracovní stůl. Kdokoliv z nich si tak sedne tam, kde je zrovna volno, bez ohledu na jakoukoliv senioritu či cokoliv dalšího.

Sídlo kanceláře DLA Piper, kterou začala loni po odchodu Petera Valerta k Havlovi a Holáskovi vést Thu Nga Haškovcová, přitom leží jen necelých sto metrů odsud, v pověstné Perlové ulici. Lehkou chůzí lze tuto cestu zvládnout zhruba tak... za jednu minutu.

Podobné je to u kanceláře Badokh. Zkratkové slovo je tvořeno ze jmen bývalých partnerů White & Case Iva Bárty, Jakuba Dostála a Petra Kuhna. Do firmy, která je ještě před pár měsíci zaměstnávala, to mají také jen pár kroků, stejně jako řada dalších právníků, které si přivedli s sebou. Může jít tak o tři sta metrů.

Ulice 28. října, v níž Badokh sídlí, se totiž přímo napojuje na již zmíněné Příkopy. Právě tam má své nové kanceláře White & Case. Několikapatrová budova s krásnou terasou s výhledem na okolní střechy a památky byla v minulosti rovněž spojena s bankovnictvím, klíčovou částí byznysu všech velkých advokátních firem – sídlila v ní totiž Československá obchodní banka.

Dvanáct metrů mezi konkurenty

Pikanterie ale jen tak nekončí. Přímo proti zavedené americké firmě má totiž své prostory i středoevropská značka Kinstellar. Pro tuto kancelář v současnosti pracuje nejen bývalý náměstek nejvyššího státního zástupce Stanislav Mečl, ale také advokát Květoslav Tomáš Krejčí, jenž byl právníkem ve White & Case skoro dvacet let. Tento polyhistor, který poskytuje právní služby i v japonštině a při práci na velkém doktorátu z teologie právě bádá v Oxfordu, tak může sedět v pohodlné zasedací místnosti Kinstellaru, mluvit o White & Case a ukazovat si přitom za záda. Obě firmy dělí dvanáct metrů.

Vedoucí partner pražské pobočky White & Case David Plch právě odkazem na dlouhodobý pronájem nového a luxusního sídla odráží otázky pátrající po tom, zda se i tato mocná firma nechystá následovat příklad kanceláří Norton Rose Fulbright či Hogan Lovells a v brzké době opustit český trh. „Prokazujeme tím i zájem dál rozvíjet naše aktivity na českém trhu a na ostatních trzích v rámci střední a východní Evropy,“ říkal David Plch loni na jaře při stěhování.

K Příkopům se hodí dodat ještě jeden fakt: některé firmy se tváří, že sídlí právě v této ulici, návštěvník by je tam však v životě nenašel. Vstupovat se do nich totiž musí postranními vchody, třeba až z Havířské ulice. Adresa na vizitce je ale zkrátka adresa na vizitce.

Starou Prahu, nebo moderní mrakodrap?

Hledač advokátních služeb se samozřejmě může vydat i do zcela jiných pražských končin. Třeba na Staré Město, kde ještě nedávno seděly v jedné budově poblíž Betlémské kaple Glatzova & Co. a Norton Rose Fulbright. Nebo do okolí Pražského hradu, například na Jánský vršek.

Právě tam najde v jednom původně středověkém domě kancelář, která ještě nedávno zčásti patřila současnému ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi. Rovněž z této firmy, nyní nazvané Vrána & Partners, je vidět ke konkurentům. V protějším domě totiž pracují Petr Bříza a Ondřej Trubač, kteří se po odchodu od Havla a Holáska vydali svou vlastní cestou a nerozpakují se návštěvám vařit kávu pod dřevěnými trámy osobně, což je nesmírně sympatické.

Onen cestovatel ale může skončit taky velmi jednoduše na Pankráci. Ne ve vězení, pokud najde svého advokáta včas, ale ve druhé nejvyšší budově České republiky, v kancelářském komplexu City Tower o 27 patrech. Tam sídlí Císař, Češka, Smutný, KŠD Legal či Accace Legal. Jen o kousek dál leží prostory PwC Legal. Ještě loni tu také seděli lidé od Pavla a Nataši Randlových.

Pokud by snad kdokoliv hledal tímto netradičním způsobem menšího advokáta, vyplatí se zapátrat také v okolí soudů či třeba ministerstva spravedlnosti. Právě tam sídlí například bývalý děkan pražské právnické fakulty Aleš Gerloch, ale i další legislativci. U nedaleké apolinářské porodnice je pak nejen centrum českého notářství, ale také tam najdete kancelář Jiřího Štaidla, právníka mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Spíše galerie než kanceláře

Pokud to jen trochu půjde, onen potenciální klient by si měl každopádně projít co možná nejvíce z těch zmíněných firem. Ve velké většině z nich si totiž bude připadat jako v galerii a za pohled na většinou moderní umění nebude muset platit ani žádné vstupné. Dávno totiž už neplatí, že v advokátní kanceláři každý najde především mohutné kožené sedačky, dřevěný obklad či falešné hřbety historických vydání jednotlivých částí Sbírky zákonů.

Zasedací místnost advokátní kanceláře White & Case.

Například ve White & Case probíhá výstava, či spíše umělecká instalace s názvem GEO-METRI-CALL. „Cílem projektu je podpořit české umění propojením našich architektonicky unikátních prostor s pravidelně se obměňujícími ukázkami uměleckých děl současných českých výtvarníků,“ řekl na vernisáži abstraktních, vesele barevných obrazů Jany Babincové a Jitky Anlaufové David Plch.

S obměnou instalací počítá kancelář vždy zhruba po šesti měsících. „Chtěli jsme oživit naše korporátní prostory a zároveň vytvořit platformu, kde se bude setkávat byznys s uměním, a tak jsme začali rozvíjet myšlenku White & Case galerie. Jako amatérský fotograf mám k tomuto tématu blízko a moji kolegové to vědí,“ říká pak další z partnerů kanceláře Aleš Zídek, podle kterého si kancelář začíná umělecká díla pronajímat s hlubší koncepcí.

K pravidelným výtvarným instalacím dochází například i v PRK Partners nebo v kanceláři profesora Jana Kříže, kancelář Havel, Holásek & Partners zase své klienty několikrát ročně zve na komentované prohlídky právě dražených obrazů.

V zasedací místnosti advokátní kanceláře Vyskočil, Krošlák a partneři.

Vyzdobit své místnosti obrazy je minimálně v Praze opravdu běžné. „Naše kancelář je dlouhodobě spojena mimo jiné s autorským právem. Klienti by asi nesli nelibě, kdybychom si kancelář vyšperkovali plakáty z Ikey. A současně doma nemáme tolik vysokých zdí jako v prostorách kanceláře a obrazy se zde lépe vyjímají,“ usmívá se například advokát František Vyskočil. Ten má k umění rodové dispozice, je totiž synem známého divadelníka a pedagoga Ivana Vyskočila, a i mezi jeho klienty je řada umělců.

„Nemohu určit jen jedno dílo, které bych měl nejraději,“ říká Vyskočil. „Některá jsou spojena s dětstvím, například obraz od Ester Krumbachové či pastel od Ondřeje Sekory, jiná s dospělostí, kdy je mi – či bylo – ctí a potěšením zastupovat či osobně poznat mnohé výtvarníky,“ říká Vyskočil. „Snad se nedotknu nikoho, koho neuvedu, ale blízcí jsou mi Stanislav Kolíbal, Zdeněk Sýkora, sestry Válovy, Adriena Šimotová, Petr Nikl, Jan Hísek, Jan Knap, Jan Merta, Pavel Brázda a mnozí, mnozí další,“ dodává.

Krávy i ženské akty

Jako v opravdové galerii to pak vypadá v kanceláři Václava Vlka na pražské Florenci, kde se prolínají obrazy různých stylů se sochami i vázami.

„Dům, ve kterém sídlí naše kancelář, je propojený s uměním ve vrcholné formě, se secesí, neboť jeho architekt je architektem Obecního domu, na dvoře sídlila významná slévárna a jeho vlastníci jsou též významní čeští architekti,“ říká advokát. „Rozhodně nejlegračnějším dílem je nádherný velkoformátový obraz pasačky krav od Josefa Loukoty, který se posléze proslavil malbami žen a baletek. Ony krávy, jak říkají moji klienti, jen z toho obrazu vystoupit,“ směje se Václav Vlk.

Pokud by ale chtěl onen hledač zažít ještě trochu jiného dobrodružství, měl by se vydat za Vladimírem Zoufalým do Paláce Dunaj, v němž má své školicí centrum například i Česká advokátní komora.

Svézt se páternosterem neboli takzvaným oběžným výtahem se totiž podaří už jen málokde a je to opravdový zážitek. A navíc, výzdoba často dosti zakouřených kanceláří dobře známého organizátora prestižní konference Karlovarské právnické dny je opravdu netradiční. Velkoformátové fotografie dosti otevřených ženských aktů opravdu nebývají pro advokáty běžné. Konzervativnost právníků zkrátka už v mnohém vzala za své.