Vláda Jiřího Rusnoka v demisi na středečním zasedání projednávala návrh ministra financí Jana Fischera na narovnání několik let trvajícího sporu s dvěma zahraničními společnostmi, které od českého státu nárokovaly zaplacení více než třinácti miliard korun plus úroky za dříve poskytnuté garance na předprivatizační úvěry podniků.
Předmětné pohledávky byly původně vlastněny řadou státních podniků, jejichž majetek byl v devadesátých letech privatizován. Žalující strana nabídla ministerstvu financí již loni na podzim smír týkající se všech jejich nároků za protihodnotu 1,68 miliardy korun, ale částka po jednáních byla v říjnu 2012 snížena na konečných 1,38 miliardy. O zaplacení této sumy vláda ve středu rozhodla v utajeném režimu.
Po uzavření narovnání se všechny pohledávky držené žalující stranou mají vrátit do majetku státu, přesněji ministerstvu financí. Vyplývá to z informací ČESKÉ POZICE z vládních zdrojů. Mluvčí vlády Jana Jabůrková vzhledem k tomu, že tento bod programu byl projednán v utajeném režimu, nebyla schopna záležitost komentovat.Ministerstvo financí se dostalo do časové tísně, proto na korekci smíru – tedy na snížení částky 1,38 miliardy – nezbyl žádný prostor
Vláda Jiřího Rusnoka tento závažný problém zdědila od předchozího kabinetu a dnes prakticky přijala návrh bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, který tento smír navrhl poprvé projednat na poradě ekonomických ministrů začátkem května letošního roku s tím, že o narovnání bude muset rozhodnout vláda. Jenže kabinet Petra Nečase kvůli neočekávanému pádu nestihl případ projednat. Kvůli vládní krizi dokonce nebylo možné stihnout smír uzavřít v původním termínu, který byl stanoven na konec července.
Rusnokova vláda podle informací ČESKÉ POZICE s protistranou vyjednala další, prakticky poslední termín, do konce září. Pokud by ministři v demisi nyní nesouhlasili s navrhovaným narovnáním, hrozilo, že žalující strana začne spor řešit pomocí mezinárodní arbitráže. Podle informací ČESKÉ POZICE se ministerstvo financí dostalo do časové tísně, proto na korekci smíru, tedy na snížení částky, nezbyl žádný prostor.
Zaplatíme za chyby poslanců před dvaceti lety
Spor se týkal několik stovek více než 20 let starých úvěrů z portfolia již zaniklé České konsolidační agentury, které byly kryté stoprocentní státní garancí. Kauzu v květnu letošního roku otevřela ČESKÁ POZICE.
Z informací a dokumentů, které má redakce k dispozici, vyplývá, že žalujícími stranami jsou kyperská firma Nesyros Limited a britská Alde Securities. Za oběma stojí 70letý britský občan Jonathan Wiesner, o němž z otevřených zdrojů existuje jen málo informací. Wiesner, který bydlí na předměstí Suffolku, údajně delší dobu obchoduje s pohledávkami.
Návrh ministerstva financí původně vypracoval Kalouskův klíčový poradce pro tyto záležitosti Radek Šnábl, který po příchodu Jana Fischera byl z resortu odejit, a schválil tehdejší náměstek Zdeněk Zajíček (ODS). Po odchodu Zajíčka příslušnou agendu převzal nový náměstek Lubomír Toman, jenže ten před několika dny na ministerstvu financí také skončil, protože nedokázal doložit dříve uvedené vysokoškolské vzdělání.Kdyby nedošlo ke smíru, žalující strany by se obrátily na soud s dalším nárokem až ve výši zhruba 35 miliard korun
Kalousek návrh na narovnání podložil různými expertními názory. Jeho resort si nechal vypracovat tři nezávislé audity od renomovaných společností a od zkušených právníků. Ministerstvo financí obdrželo stanoviska od firem Deloitte Advisory, PricewaterhouseCoopers a Value Added, jejíž šéf Roman Češka si jako bývalý předseda Fondu národního majetku (FNM) možná problematiku státních garancí ještě pamatuje. Právní analýzy byly zpracované dokonce čtyři – od právních firem WGM a Felix a spol., kontrolní právní posudek zhotovili advokátní kancelář Toman, Devátý & Partneři a expert Vladimír Balaš.
Výše narovnání byla odvozena z analýzy více než dvou desítek pohledávek. Celkem bylo proti ministerstvu financí podle informací ČESKÉ POZICE uplatněno až 160 pohledávek a kdyby nedošlo ke smíru, žalující strany by se obrátily na soud s dalším nárokem až ve výši zhruba 35 miliard korun. Žalobci totiž informovali ministerstvo financí, že nabyli dalších 2133 pohledávek, které mohly být kryty státní garancí.
Předmětem sporů je uplatnění údajných garancí státu zejména za úvěry na trvale se obracející zásoby (TOZ), které byly státním podnikům poskytnuty ještě před zahájením privatizace začátkem devadesátých let minulého století. Úvěry poskytovala tehdejší Státní banka Československá, která je po delimitaci převedla do nově vzniklých komerčních bank. Závazky z těchto úvěrů na základě zákona o velké privatizaci přešly spolu s privatizovaným majetkem státního podniku na nové vlastníky. Za veškeré závazky však ručil tehdejší Fond národního majetku (FNM). Po zrušení fondu v roce 2005 přešly tyto garance na ministerstvo financí.
Příslušný zákon z roku 1991 byl v dalších letech, kdy u moci byly vlády Václava Klause, několikrát novelizován, přesto ani po 20 letech nebylo zcela jasné, jaký právní výklad je pro státní garance správný, ani soudní judikatury nebyly jednotné. Není tedy divu, že tuto nejasnou právní situaci využili spekulanti, kteří soudní spory proti státu vyhrávali. Za chyby práce vládních poslanců z devadesátých let nyní musí daňoví poplatníci opět zaplatit.
