Při čtení reakcí zástupců českého státu na obžalobu šesti Čechů zapletených do privatizace Mostecké uhelné společnosti se těžko hledají slova. Švýcarský stát v souvislosti s tímto případem zmrazil na stech účtech celkem 600 milionů franků a účastníky transakce žene před soud, kde se mají odpovídat z praní špinavých peněz, podvodu a falšování dokumentů. Švýcarsko se v minulých měsících českých úřadů několikrát tázalo, zda registrují nějaké poškození. Asi jim to připadalo samozřejmé. A český stát řekl jasné NE!
Ve Švýcarsku leží více než dvanáct miliard korun z transakcí kolem prodeje Mostecké uhelné společnosti. A z Bernu se ptají: Milý český státe, máme tu obrovský balík peněz. Nechybí ti nějaké? A naši ministři a vysoce postavení úředníci justice nedokážou najít jedinou možnost, jak na švýcarskou trestní obžalobu navázat žalobou občanskoprávní jako strana poškozená.
Ministr Jiří Pospíšil mohl alespoň Švýcarům poděkovat za dobře odvedenou práci jejich policistů a prokurátorů
Korunu této kauze v pondělí večer nasadila mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Palečková, když prohlásila, že Česká republika své občany ke stíhání do jiných zemí nevydává. „I kdyby tedy byli odsouzeni, muselo by Švýcarsko vydat mezinárodní zatykač a v případě zadržení v jiné zemi požádat o jejich vydání,“ dodala. Technicky může mít klidně pravdu, ale když už nic jiného, ministr Jiří Pospíšil mohl alespoň Švýcarům poděkovat za dobře odvedenou práci jejich policistů a prokurátorů. Ale ani tohle jsme neslyšeli.
Nikdo nic neví. Nebo vědět nechce.
ČESKÁ POZICE zjišťovala stanoviska ministerstva zahraničí, financí a spravedlnosti, také jsme se ptali nejvyššího státního zástupce, ale z reakcí vyplynulo, že o této kauze nic nevědí, nebo s ní nechtějí mít nic společného. Jak je to možné? Ministerstvo financí ústy Miroslava Kalouska tvrdí, že žádnou škodu neeviduje. Mluvčí resortu financí dodává, že kauzu šetří primárně orgány činné v trestním řízení a justice, tudíž je to otázka na ně. (Co to znamená primárně? Sekundárně už snad kauza patří do agendy ministerstva financí?) Stejně reagoval i mluvčí ministerstva zahraničí.
Ministerstvo spravedlnosti odpovědělo, že resort hrál pouze roli prostředníka mezi Nejvyšším státním zastupitelstvím, Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a finančními úřady. Ale finanční úřady patří pod ministerstvo financí, proč tedy Kalouskův resort a jeho slavný Finanční analytický útvar něco v této kauze nedělal?
Na Vrchním státním zastupitelství v Praze ČESKÉ POZICI řekli, že nezastupují Českou republiku. Na Nejvyšším státním zastupitelství zase tvrdí, že není možné se připojovat k trestnímu řízení v cizím státě. Jenže řeč je o něčem jiném – o hledání možností, jak získat peníze, o které byl možná připraven český stát! Proč ministr zahraničí nesdělí svým voličům, s kým na toto téma se švýcarskou stranou jeho úřad jednal a jaké byly její argumenty? Co si o České republice může po této aféře myslet například švýcarský velvyslanec André Regli?
Co tady nefunguje?
Zainteresované české úřady podle všeho ovšem ani přesně nevědí, kvůli čemu půjde sedm manažerů ke švýcarskému soudu! Vrchní státní zastupitelství již před rokem obdrželo ze Švýcarska všechny dokumenty, na jejichž základě nyní vzešla obžaloba. Podle deníku MF Dnes se materiály prý překládají a pak se budou vyhodnocovat a pak se údajně rozhodne, zda se bude něco šetřit. Skvělé vyhlídky! Proč překlad tak významného dokumentu trvá rok? I kdyby urychlený překlad přišel na miliony korun, stálo by to určitě za pokus, protože v sázce je minimálně dvanáct miliard.
Anebo jinak: Neexistuje na Vrchním státním zastupitelství někdo kompetentní, kdo umí německy? Ten by se materiálům mohl věnovat a například najít důkaz, na jehož základě by český stát mohl konat?
Ministři zahraničí, financí a spravedlnosti včetně vysoce postavených zástupců justice si myjí ruce
Ministři zahraničí, financí a spravedlnosti včetně vysoce postavených zástupců justice si myjí ruce. Odpovědnost trapně přehazují jeden na druhého, ale v zásadě všichni říkají, že se nedá nic dělat. Když se tohle všechno stane v jeden den, občan volající po spravedlnosti se ocitne v šoku. Neví se totiž, zda celý systém prostě jen nefunguje, nebo příslušní úředníci ministerstev a justice z nějakého záhadného důvodu nepracují pořádně. Nikdo po nich už ani nechce, aby pracovali jako jejich protějšky ve Švýcarsku, ale zároveň ani tak, jak je to zvykem v banánové republice.