Lidovky.cz

Tady je Kovarčíkovo & spol.

  4:56

Peter Kovarčík má pohodlný byznys. Jeho firma Czech Teleaxis zprostředkovává podporu kultury od státních firem.

„Můj partner musí mít pocit, že tomu, co dělá, dodám určitou noblesu,“ říká majitel firmy Czech Teleaxis Peter Kovarčík. foto: © ČTKČeská pozice

Sehnat dnes sponzorské peníze na kulturní účely znamená mít z pekla štěstí. Nebo politické a jiné konexe. Buď musíte být stejně dobří jako Dejvické divadlo, aby si vás partner našel a považoval, protože pro něho „máte cenu“. Nebo musíte mít svého Kovarčíka.

První možnost je ideální. Soukromá společnost Československá obchodní banka v řádech milionů sponzoruje jednu z umělecky nejpoctivějších českých scén, obecně prospěšnou společnost Dejvické divadlo, průhledně hospodařící neziskový subjekt, který má na svých webových stránkách vyvěšené výroční zprávy, v nichž odkrývá veřejnosti veškeré své příjmy a výdaje. Podobně ideálních příkladů však není mnoho.

A pak je tu sponzoringový mág Peter Kovarčík a jeho agentura Czech Teleaxis – Ferda Mravenec české kultury, jenž všechno zařídí. Pokud s ním kulturní subjekt podepíše smlouvu, postará se o nějaké to přilepšení do rozpočtu. Má to ale háček. Smlouva je tajná. Panu Kovarčíkovi náleží provize v neznámé výši. A sponzoři jsou až na výjimky státní podniky.

Na otázku, proč spolupracují s agenturou, a nikoli přímo s kulturními subjekty, které chtějí podpořit, jakou mají s panem Kovarčíkem smlouvu a kolik peněz celkem prostřednictvím jeho firmy posílají, jsou odpovědi tiskových oddělení firem různé, vždy však nekonkrétní a vyhýbavé.

Pravidla

Pravidla, podle nichž se sponzoring státem vlastněných podniků nebo firem s většinovou účastí státu má řídit, jsou stručná a hovoří jasně. Definuje je usnesení vlády č. 334 ze 14. dubna 1999, které určuje v oblasti kultury tři účely, na něž lze poskytovat sponzorské dary: do Státního fondu kultury, na významné kulturní projekty doporučené ministerstvem kultury nebo na přípravu a realizaci projektů „Praha - Evropské město kultury roku 2000“. Platí první dva, ten třetí je přirozeně dávno ze hry.

Je tedy zřejmé, že pokud chce společnost jako Česká pošta, ČD Cargo nebo ČEPS v rámci firemní odpovědnosti sponzorovat nějaký konkrétní kulturní subjekt či projekt, měla by k tomu mít doporučení ministerstva kultury. To skutečně taková doporučení vydává a má k tomu účelu i vnitřní předpis. Není třeba žádná komise, žadatele nečekají ani úřední obstrukce. Předpis říká, že pokud není o „kulturnosti“ subjektu a o jeho hospodaření větších pochyb, má být doporučení bezodkladně vydáno. Úřednice na ministerstvu si vzpomíná, že doporučení nedávno vystavovala například Pražské komorní filharmonii, Divadlu na Fidlovačce pro firmu Řízení letového provozu nebo Národnímu divadlu pro Lesy ČR.

Usnesení vlády, byť třináct let staré, tedy běžně v praxi funguje. Když se chce. Například Řízení letového provozu nebo Nadace ČEZ na rozdíl od jiných státních podniků na svých webových stránkách výslovně uvádějí, že se jím řídí. Z webové stránky se lze také jednoduše dozvědět, které kulturní subjekty či projekty tyto firmy podporují a kolik peněz ročně na sponzorské účely vydají.

Smlouva o reklamě

Je ovšem veřejným tajemstvím, jak neprůhledně sponzorské aktivity velkých firem, a nejen těch státních, často fungují. Za žadatele se přimluví nějaká, většinou politicky vlivná osoba. Místo sponzorského daru se s příjemcem uzavře smlouva o reklamě, na kterou se už uvedená pravidla pro státní společnosti nevztahují. Část peněz se opravdu použije na kulturní účely a část mizí jako „provize“ v kapse přímluvce, případně i manažera, který je uvolnil z firmy, jež mu nepatří.

Pokud je mezi firmou poskytující finanční prostředky a konečným příjemcem ještě nějaký prostředník, například agentura pana Kovarčíka, kasíruje a rozděluje ona. Je to vlastně nepostižitelné.

„Václav Klaus se nikdy pro nikoho v byznysu neangažoval, nikdy se nedopustil žádné intervence, je mu to naprosto cizí,“ říká Peter Kovarčík

Firmě Czech Teleaxis se „sponzoring“ kultury dlouhodobě až zázračně daří a o její služby je zájem. Mezi její stálé klienty patří především muzikálové scény, jako jsou Hudební divadlo Karlín nebo Divadlo Kalich, ale také Pražská komorní filharmonie nebo Herecká asociace a její Ceny Thálie. Mezi „dárci“ se pak s drtivou převahou objevují státní firmy jako ČD Cargo, Česká pošta, ČEPS, Severočeské doly a další. Soukromá společnost Alukov je mezi nimi výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Neznámé procento provizí

Dle informací ČESKÉ POZICE se údajně měl v jedné ze státních firem za byznys pana Kovarčíka přimlouvat jeho přítel Václav Klaus. S majitelem firmy Czech Teleaxis jsme se sešli a přímo se ho zeptali, zda za něho skutečně v ČD Cargo intervenoval prezident České republiky. „Václav Klaus se nikdy pro nikoho v byznysu neangažoval, nikdy se nedopustil žádné intervence, je mu to naprosto cizí. Něco takového prostě nemá v povaze. Mně můžete věřit, já ho znám důvěrně léta, a možná líp než paní Livie,“ odpověděl s úsměvem ČESKÉ POZICI pan Kovarčík.

Chtěli jsme také vědět, jak si neobvyklou úspěšnost svých žádostí u státních podniků vysvětluje. Pan Kovarčík podrobně popsal, jak využívá svých bohatých kontaktů, marketingových nápadů a důvěry obchodních partnerů. ČD Cargo například zajistil dvoudenní návštěvu a přízeň mocného muže, šéfa ruských železnic Vladimíra Jakunina. České poště poskytl dobré rady v souvislosti s vytvořením jednoho tranzitního místa pro přepravu balíků z USA. Pomáhá i Karlovarským minerálním vodám dostat prodej jejich produktů do škol a nemocnic. „Dokážu firmám poradit, jsem k dispozici, když zavolají, mám osobní vztahy a charisma. Když s někým podepíšu smlouvu, může mě požádat o cokoliv,“ vysvětluje tajemství svého úspěchu v oblasti kulturního sponzoringu Peter Kovarčík.

Samozřejmě nás také zajímalo, jakou částku jeho firma za rok na kulturu sežene. Odpověděl, že v řádu desítek milionů korun. A jaké procento provizí si ze sponzorských smluv nechává? To neřekl, jen naznačil, že to někdy nemusí být úplně málo. „Ale já se nakonec domluvím s každým, jenom s Janečkem ne, ten je hrozně lakomý,“ vyjádřil se o známém muzikálovém producentovi pan Kovarčík.

Co ještě řekl pan Kovarčík

  • „Nebaví mě dělat peníze pro peníze. Dělám to, co mě baví, a tím se živím. V devadesátých letech jsem mohl jít do politiky, mohl jsem si říct o jakoukoli funkci. Mohl jsem mít prsty v čemkoli. Ale já jsem nechtěl. To bych nemohl.“
  • „Mám rakouské občanství. Dostal jsem ho od Franze Vranitzkého. Pomohl jsem jim v zakázkách ve střední a východní Evropě.“
  • „Za Topolánkovy vlády nic nešlo. To byla doba, kdy kralovali Dalík a Tvrdík. S tím se nedalo nic dělat. Všechno šlo přes ně.“
  • „S ministerstvem kultury spolupracuji od dob pana ministra Dostála.“
  • „V byznysu to mám jednoduché. Chceš, nebo nechceš? Nikoho nenutím. S ženskýma jsem za blbce. Žel bohu jsem příliš citově založen. Doopravdy. Klidně to tam napište.“
  • „Herecká asociace je nejmocnější odborová centrála v zemi. Je strašně podceňovaná.“
  • „Moje činnost je takový doplněk, pro ta divadla možnost si vylepšit rozpočet, aby nežila z ruky do huby. Můj partner musí mít pocit, že mu pomůžu. Že tomu, co dělá, dodám určitou noblesu.“
Otázky partnerům

Zkusili jsme se zeptat Kovarčíkových partnerů na obou stranách. Z ČEPS odpověděli na otázky o kulturním sponzoringu obecnými frázemi. Jakmile padlo jméno pana Kovarčíka a konkrétní dotaz, odpovídat přestali. Ivo Mravinac z České pošty odpověděl, že s firmou Teleaxis uzavírají smlouvu o reklamě. Proč nejednají přímo s partnery, ale přes prostředníka? „Vždy zvažujeme co nejvýhodnější podmínky.“ Tečka. O mnoho přesnější informace jsme nedostali ani z ČD Cargo. Snad jen to, že na tento rok mají na sponzoring vyčleněno dvanáct milionů korun a zatím je ještě nevyčerpali. S agenturami, jako je Teleaxis, prý spolupracují běžně, naopak s jednotlivými umělci či divadly výjimečně.

Hudební divadlo Karlín (HDK), příspěvková organizace města Prahy, se s ČESKOU POZICÍ odmítla o principech smlouvy s Czech Teleasis bavit s poukazem na to, že je neveřejná. HDK dostává každý rok 67 milionů korun z městské kasy. Jako partneři zprostředkovaní panem Kovarčíkem na jeho webových stránkách figurují ČD Cargo, Česká pošta, Čeps i Severočeské doly.

Pokud neztratí mocné přímluvce nebo mocní přímluvci svůj vliv, může soukromý „kulturní“ byznys pana Kovarčíka úspěšně pokračovatV neziskové organizaci Pražská komorní filharmonie byli sdílnější. Mají smlouvu o reklamě s Czech Teleaxis, nikoliv přímo se svými partnery Českou poštou, Severočeskými doly nebo ČD Cargo. Od smluvního partnera jim také chodí peníze. Naopak přímo „sponzorům“ odvádějí dle smlouvy plnění. O tom, jak fungují dohody mezi firmami a Teleaxisem či o výši provize pana Kovarčíka nevědí nic.

Podobně se vyjádřil i prezident Herecké asociace Jiří Hromada. S firmou pana Kovarčíka podepsal na tři roky smlouvu „o generálním marketingovém partneru“ Cen Thálie, které herecké odbory každoročně pořádají. Teleaxis se zavázal sehnat potřebné sponzorské peníze v plné výši. „Pan Kovarčík jde do určitého rizika, zda se mu podaří smlouvu splnit. Zda a kolik si případně sežene navíc, mě netrápí. Pro mě je důležité, že se o finance na Thálie nemusím starat a mám klid na jiné věci, které chci pro Hereckou asociaci udělat,“ řekl ČESKÉ POZICI  Hromada.

Zájem bude

V situaci, kdy je o silné sponzory kultury v Čechách opravdu nouze, je takový postoj svým způsobem pochopitelný. Lepší je mít v kase Kovarčíkovo „něco“ než vůbec nic.

Czech Teleaxis zřejmě ani v budoucnu nezájem o spolupráci ze strany kulturních subjektů trápit nebude. Problém není v tom, že si firma bere provize za zajištění sponzorských peněz, ale že jdou – bez ohledu na zmíněné usnesení vlády – k panu Kovarčíkovi za nejasných okolností téměř výhradně ze státních firem, které v jeho portfoliu sponzorů převažují.

Pokud neztratí mocné přímluvce nebo mocní přímluvci svůj vliv, může tento soukromý „kulturní“ byznys úspěšně pokračovat.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.