Minulý týden Bílý dům informoval Kongres, že analytici amerických zpravodajských služeb „dospěli s různým stupněm jistoty k závěru, že syrský režim užil v Sýrii v omezené míře chemické zbraně, jmenovitě sarin“. Hodnocení se prý zčásti opírá o vzorky krve obětí. S informací, že syrský režim v okolí Damašku a Aleppa použil chemické zbraně, už dříve vyrukovaly zpravodajské služby Velké Británie, Francie, Izraele a Kataru.
Předsedkyně amerického senátního výboru pro zpravodajské služby Dianne Feinsteinová k opatrnickým formulacím Bílého domu poznamenala, že samotné zpravodajské agentury jsou o svých poznatcích přesvědčenější, než vláda naznačuje. Situace je tudíž celkem odlišná od doby předcházející někdejší intervenci k „preventivnímu“ zajištění údajných zbraní hromadného ničení v Iráku. Tehdy se CIA ocitla pod politickým tlakem, aby dodala argumenty k ospravedlnění kýžené invaze. Nyní se naopak zdá, že poznatky zpravodajců přicházejí pro Bílý dům nevhod.
Zdá se, že poznatky zpravodajců tentokrát přicházejí pro Bílý dům nevhodLoni v srpnu totiž americký prezident Barack Obama prohlásil, že případné nasazení chemických zbraní v Sýrii by bylo jediným důvodem, proč by USA do tamní zuřící občanské války otevřeně zasáhly. Případné užití jedovatých plynů označil za „červenou čáru“, již nedovolí syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi překročit. Nyní je tudíž řada na americkém prezidentovi, aby dokázal, že svým slovům dostojí.
Obama má přitom celkem jiné priority. V zahraniční politice prosazuje strategický odklon od bojišť Blízkého východu k východní Asii a Pacifiku, kde je třeba čelit mocenskému nástupu Číny. Opětovné vojenské angažmá v arabské poušti je s těmito plány v přímém rozporu. Jenže vzhledem k dřívějšímu výslovnému vytyčení nepřekročitelné meze nemá příliš na vybranou, nechce-li ztratit tvář.
Damašek viní z chemického útoku rebely
Že v Sýrii byly nasazeny chemické zbraně, tvrdí dokonce režim v Damašku. Podle něj je ovšem použili povstalečtí teroristé. „Američané chtějí věc manipulovat, nechat na pokoji ty, kteří chemické zbraně použili, a zopakovat případ Iráku,“ prohlásil syrský ministr informací Umran Zuhbí v rozhovoru pro ruskou televizi s tím, že to prý byl naopak Damašek, který vyzval k vyšetření k incidentu.
Skutečnost je však taková, že generální tajemník Organizace spojených národů (OSN) Pan Ki-mun marně vyzývá syrskou vládu, aby umožnila inspektorům OSN bez omezení vyšetřit údajné užití chemických zbraní v zemi. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Alexander Lukaševič to paradoxně kritizuje jako „zpolitizovaný přístup“. Mezinárodní inspektoři podle něho „žádají příliš“, když chtějí zpřístupnit veškerá zařízení v Sýrii a vyslechnout libovolné osoby. Tým vyšetřovatelů v čele se švédským vědcem Ake Sellströmem, který je připraven začít s prací do 48 hodin, proto na nedalekém Kypru dál nečinně vyčkává na povolení ke vstupu do Sýrie.
Tým vyšetřovatelů v čele se švédským vědcem Ake Sellströmem je připraven začít s prací do 48 hodinIncident, na který i Asadův režim upozorňuje, je březnový útok v aleppském předměstí Chán al-Asal. Na svědomí jej podle Damašku mají rebelové, kteří prý stříleli z 50 kilometrů vzdáleného stanoviště. Sarinový útok si vyžádal 25 mrtvých a 110 zraněných, především mezi účastníky prorežimního mítinku.
Analytici ovšem upozorňují, že rebelové nedisponují raketami s 50kilometrovým doletem a jediné jimi dobyté chemické zařízení produkuje leda chlór. Nelze prý proto vyloučit, že raketu vypálily vládní jednotky, ale minuly cíl a místo toho způsobily ztráty ve vlastních řadách. Raketa navíc dopadla jen zhruba kilometr od pěchotní výcvikové akademie, což by fatální omyl činilo ještě choulostivějším. Místo obtížného tutlání incidentu se proto vláda rozhodla ke falešnému obvinění povstalců.
Smrádek, ale teplíčko
Poznatky západních zpravodajských služeb o nasazení chemických zbraní v Sýrii prý vycházejí kromě útoku v Chán al-Asalu také z incidentu v damašském předměstí Utajba. Údajně si vyžádal až 70 mrtvých, ale režim jej nezmiňuje.
„V Utajbě nasadil režim sarin, protože je to blízko damašského mezinárodního letiště a obával se, že padne do rukou rebelů. Následně nasadil chemické zbraně i v Chán al-Asalu, neboť jednotky (povstalecké) Svobodné syrské armády postoupily až k vojenské akademii, jež je hlavní oporou režimu v oblasti,“ vysvětlil saúdské televizi al-Arábija přeběhlý syrský brigádní generál Záher al-Saket.
„Režim zprvu nasazoval nesmrtící paralyzující chemické zbraně, ale když k tomu svět mlčel, usoudil, že je to mezinárodnímu společenství jedno a nasadil smrtící chemické zbraně ve třinácti různých lokalitách. Útoky v Utajbě a Chán al-Asalu byly zatím posledními incidenty,“ naznačil přeběhlík myšlenkové pochody Damašku.
Pro Asada a jeho alavitské souvěrce je občanská válka bojem o přežití jejich menšinové nadvlády. Fronta už je na doslech od vládních úřadů a Asadovi prý docházejí konvenční rakety Scud. Nasazení chemických zbraní by tedy mohlo být zoufalým pokusem režimu odstrašit rebely od dalšího postupu. Zároveň je nasnadě, že by nasadil chemické zbraně jen v omezené míře, neboť bašty rebelů jsou nedaleko centra Damašku a širší užití chemických zbraní zblízka by bylo doslova sebevražedné.
Masová chemická jatka nejspíš nehrozí
V Sýrii proto nejspíš nehrozí chemická jatka na úrovni první světové války, kdy jedovaté plyny zabily 90 tisíc vojáků a další milion a čtvrt zranily (často slepotou). Podle analytika Grega Scobleta se tudíž vnucuje kacířská myšlenka: Pokud USA až dosud nečinně přihlížely, jak v Sýrii padlo ranou kulky či zásahem šrapnelu více než 70 tisíc lidí, co na tom sejde, když jich pár set dalších usmrtí sarin?
Pokud USA až dosud nečinně přihlížely, jak v Sýrii padlo ranou kulky či zásahem šrapnelu více než 70 tisíc lidí, co na tom sejde, když jich pár set dalších usmrtí sarin?Tuto otázku si možná klade i Obama. Jenže svým vytyčením „červené čáry“ loni v srpnu dal v sázku důvěryhodnost USA coby světové supervelmoci. Nepotrestaného překročení pomyslné přímky by si totiž nejspíš povšiml nejen Asad, ale i Írán a Severní Korea. Na odstrašující síle příslibu americké obrany stojí v neposlední řadě také bezpečnost Japonska a Tchaj-vanu proti sílící Číně.
Nasazení chemických zbraní v Sýrii si proto Washington nemůže dovolit přejít mávnutím ruky. Zároveň to však neznamená, že rovnou potáhne na Damašek. Po předloňském stažení z Iráku a po dvanácti letech bojů v Afghánistánu nejsou Američané připraveni přinášet vojenské oběti za intervenci v Sýrii, ať už „humanitární“ k zastavení krveprolití či „preventivní“ k zajištění zbraní hromadného ničení.
Zejména Pentagon je po nedávných válečných zkušenostech obezřetný. Nechal nicméně vypracovat plány intervence v Sýrii za různých scénářů, včetně zajištění chemických arzenálů před pleněním po pádu Asadova režimu. Do Jordánska bylo v této souvislosti vysláno 200 armádních plánovačů.
Pentagon odhaduje, že k případnému zajištění syrského chemického arzenálu by bylo třeba nasadit 75 tisíc vojáků v terénu, což je nyní v USA politicky zcela neprůchodné. Ministr obrany a veterán války ve Vietnamu Chuck Hagel navíc není žádný jestřáb, nýbrž přesvědčená holubice. Jmenování do vládní funkce v administrativě demokrata Obamy si bývalý republikánský senátor vysloužil právě odporem proti válce v Iráku. Invaze do Sýrie je tudíž více než nepravděpodobná.
Jak dostát slovu
Jak by tedy reakce na překročení „červené linie“ mohla vypadat? Jednou z navrhovaných variant je bezletová zóna, po jejímž ustavení volal Obamův republikánský protikandidát z roku 2008, senátor John McCain, už dávno před zveřejněním zpravodajských poznatků o užití chemických zbraní.
„Jakmile jednou vyhlásíte bezletovou či bezpečnou zónu, jste na šikmé ploše, mise se plíživě rozšiřuje a než se nadějete, stojíte na zemi v bagančatech,“ varuje bývalý analytik CIA Bruce Riedel, který nyní působí jako blízkovýchodní expert v think tanku Brookings Institution. „Anebo dopadnete jako v Libyi, kde nemáte kontrolu nad výslednou fází, nastane-li chaos.“
Jakmile jednou vyhlásíte bezletovou či bezpečnou zónu, jste na šikmé ploše, mise se plíživě rozšiřuje a než se nadějete, stojíte na zemi v bagančatechJiní proto doporučují skromnější cíle. „Nejpřiměřenější odpovědí (na omezené užití chemických zbraní) by byl jednorázový zásah na zodpovědné jednotky, ať už dělostřelectvo či leteckou základnu,“ míní Jeffrey White z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku. „Demonstrovalo by to Asadovi, že za užití chemických zbraní zaplatí.“ Vzhledem k vyspělé syrské protiletecké obraně, jež je prý řádově lepší než ta libyjská, by případný zásah byl nejspíš veden naváděnými střelami vypálenými z lodí ve Středozemním moři.
Stoupenci tohoto postupu argumentují, že omezeným jednorázovým „chirurgickým“ zásahem proti jednotkám zodpovědným za chemické útoky by Obama dostál slovu, a zároveň by přispěl k vývoji konfliktu kýženým směrem, aniž by nesl odpovědnost za jeho výsledek. Jenže Obama zahrál věc do autu tím, že zákrok podmínil potvrzením spojeneckých zpravodajských poznatků vyšetřovateli OSN. A ty Asad do Sýrie nepustí.
Jak zatopit Asadovi
Ačkoli Obama nejspíš nemá ambici aktivně svrhávat režim v Damašku, jeho pádu by američtí stratégové nelitovali. Koneckonců jde o nejbližšího spojence Íránu, který podporuje palestinské teroristy a libanonský Hizballáh. Jeho svržení by se ovšem vyplatilo, jen kdyby jej nahradila stabilní vláda, která zabrání činnosti al-Kájdy na svém území.
Bývalý americký velvyslanec v Sýrii Robert Ford proto doporučuje podpořit umírněné síly soupeřící v rámci opozice s příznivci al-Kájdy. Právě k vyzbrojení vybraných skupin povstalců jako k reakci na překročení své „červené čáry se podle deníku The Washington Post prezident Obama kloní. Konečné rozhodnutí má prý padnout ještě před jeho červnovou schůzkou s ruským protějškem Vladimirem Putinem, který naopak vyzbrojuje Asada.
Možná si Obama ještě vyzbrojování syrských povstalců rozmyslí a svolí k jednorázovému chirurgickému zákroku proti Asadovým chemickým jednotkámZdroje z Bílého domu nespecifikovaly, o jaké formě vyzbrojení se uvažuje. Povstalci se prý konkrétně dožadují protitankových zbraní a střel země-vzduch. K jejichž poskytnutí Bílý dům údajně není připraven. Vlastními dodávkami zbraní však prý doufá získat větší vliv na dodávky z ostatních zemí.
Úsilí Západu o vybudování jednotné umírněné opoziční fronty proti Asadovi totiž nyní narušuje skutečnost, že Katar a Saúdská Arábie podporují různé frakce rebelů. Zatímco Katar spolu s Tureckem vítá mocenský nástup Muslimského bratrstva v Tunisku, Egyptě, Libyi i v syrské opozici, Saúdská Arábie, Jordánsko a další sunnitské monarchie spatřují v dalším posilování Muslimského bratrstva riziko destabilizace vlastních politických systémů.
Vyzbrojování syrských povstalců tudíž není jen tak. Možná si to Obama ještě rád rozmyslí a svolí k jednorázovému chirurgickému zákroku proti Asadovým chemickým jednotkám. Bylo by to o dost jednodušší. Navíc by se vyhnul riziku, že zbraně dodané povstalcům skončí v rukou al-Kájdy namířené proti spojencům. Z Libye například doputovaly přes Saharu do Mali. Ze Sýrie by jim stačilo překročit Golanské výšiny.