Roznětkou nejnovější krize je stále nevyjasněná smrt téměř 90 Syřanů zabitých předminulý týden chemickými látkami ve městě Chán Šajchún. Prezident USA Donald Trump v emotivním projevu připsal odpovědnost syrské vládě a na její nedalekou vojenskou základnu nechal odpálit 59 raket Tomahawk.
Syrský prezident Bašár Asad však ve středu 12. dubna jakoukoli odpovědnost popřel s tím, že jde „stoprocentně o podvrh“. A v rozhovoru pro AFP prohlásil: „Máme dojem, že Západ a zejména Spojené státy americké jsou spolčené s opozicí a že celou věc záměrně zosnovaly s cílem získat záminku k útoku.“
Pro dění okolo Sýrie je však ještě důležitější, že se za Damašek plnou vahou opět postavila Moskva. Proto když se ve středu 12. dubna v Radě bezpečnosti OSN hlasovalo o rezoluci odsuzující „hlášené použití chemických zbraní“ v Sýrii, ruský zástupce Vladimir Safronkov ji zablokoval.
Ruská prestiž
Rusové argumentovali, že dokument navržený společně USA, Británií a Francií požadoval součinnost syrské vlády a armády při vyšetřování (například výslechy pilotů a letové deníky), ale nijak neprosazoval, aby byli vyslechnuti i rebelové a další obyvatelé zasaženého území. „Tyto závěry mě udivují – nikdo ještě nenavštívil místo zločinu, tak jak jste k nim mohli dojít?“ opáčil Safronkov zástupcům západních mocností.
Rusové byli na první pohled bezvýchodně zahnáni do kouta, jenže z toho zároveň vyplývá, že kdyby v tuto chvíli jakkoli slevili ze svých postojů, ztratili by výrazně na prestiži |
Rusové tedy opět zaujali před západním tiskem a politiky postoj párii a jediného spojence syrského „řezníka“ (jak Trump ve středu 12. dubna označil Asada), neboť Peking se v Radě bezpečnosti hlasování pouze zdržel a rezoluci nevetoval. Přesto zdánlivě razantní postup USA může paradoxně postavení Moskvy, a tedy i Asada upevnit. Rusové byli na první pohled bezvýchodně zahnáni do kouta, jenže z toho zároveň vyplývá, že kdyby v tuto chvíli jakkoli slevili ze svých postojů, ztratili by výrazně na prestiži.
„Pokud by se Rusové odklonili od Asada, znamenalo by to mimo jiné úspěch americké politiky odstraňování režimů,“ řekl blízkovýchodnímu serveru al-Monitor nejmenovaný vrcholný ruský diplomat. „Vytvořilo by to dojem, že bez ohledu na to, jak dlouho tomuto tlaku vzdorujete, nakonec budete stejně poraženi. A to je nepřekročitelný práh v ruském zahraničně-politickém uvažování, který si prezident Putin nemůže dovolit překročit.“
Otevřená otázka
Navzdory vyhrocené rétorice Bílého domu vůči Kremlu si i Američané logiku ruského postoje uvědomují. Když totiž ve středu 12. dubna americký ministr zahraničí Rex Tillerson při návštěvě Moskvy mluvil před novináři o nutnosti odchodu syrského prezidenta, prohlásil: „Je velmi důležité, že Asadův odchod proběhne spořádaně a organizovaně.“ Tedy – hlasité naděje syrské rebelů, že po průlomové baráži tomahawků přijdou další podobné útoky vedoucí k silovému svržení režimu, se Američané zjevně naplnit nechystají.
Otázka, zda chemické zbraně cíleně použil syrský režim nebo někteří jeho představitelé, šlo-li o náhodu, kdy vládní nálet zasáhl opoziční sklad bojových chemikálií, nebo o provokaci rebelů, může zůstat ještě dlouho otevřená |
Mezinárodní organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) mezitím ve čtvrtek 13. dubna schválila vyslání vyšetřovací mise do Sýrie s tím, že její první zprávu lze čekat nejdříve za tři týdny. Odhadovat, zda inspektoři vůbec budou mít v bojové zóně možnost seriózně vyšetřit šokující událost, je v tuto chvíli předčasné.
Otázka, zda chemické zbraně cíleně použil syrský režim nebo někteří jeho představitelé (třeba bez vědomí Asada), šlo-li o náhodu, kdy vládní nálet zasáhl opoziční sklad bojových chemikálií, nebo o cílenou provokaci zosnovanou rebely, proto může zůstat ještě dlouho otevřená. Nebo také nebude zodpovězena nikdy.
Směřování k rozkladu
Bez ohledu na tato velká témata světové politiky, kvůli nimž létají ostrá slova v Radě bezpečnosti a telefonují si státníci, v Sýrii pokračují „nenápadné“ procesy, které ukazují, že razantně pronášené požadavky a teze hlavních hráčů („Asad je legitimní hlavou Sýrie“ versus „diktátor musejí skončit“) už dávno předběhl reálný vývoj země.
Kdysi jednotná Sýrie spěje s přispěním plejády vnějších hráčů ke společenskému rozkladu, v němž nakonec i světoví lídři a hybatelé mohou zůstat pouhými diváky |
Po mnoha měsících dohadů a odkladů v pátek 14. dubna odstartovala evakuace několika tisíc lidí, zejména civilistů, která naznačuje, že stejně jako se Západem a arabskými režimy podporované opozici patrně nepodaří odstavit syrskou vládu, Asadův režim s Rusy a Íránci v zádech už zjevně nikdy nebude mít v zemi takovou kontrolu, jako tomu bylo před arabským jarem.
Jak v pátek 14. dubna ukazovala televize al-Džazíra, stovky autobusu odvážely do vládou drženého Aleppa na pět tisíc šíitských civilistů ze severosyrských vesnic Kafrajá a Fúa, kde je tři roky obléhali sunnitští rebelové. Paralelně s tím odjížděli na jiná povstalecká území sunnitští obyvatelé i ozbrojení rebelové z městeček Zabadání a Madájá, kde je západně od Damašku dlouhodobě drželi v obklíčení vládní jednotky a ozbrojenci libanonského šíitského Hizballáhu.
Pokud bude proces, domluvený za rebely Katarem a za vládní tábor Íránem, úspěšný, jen tato výměna obyvatelstva se dotkne 30 tisíc Syřanů. Kdysi jednotná Sýrie tak s přispěním plejády vnějších hráčů spěje ke společenskému rozkladu, v němž nakonec i zmiňovaní světoví lídři a hybatelé mohou zůstat pouhými diváky.
