KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Svět je konsternován zprávami o masakru v syrském městě Húlá. Je však nutné – už jen z úcty k obětem – si uvědomit, že kromě těch obětí není ze zpráv o masakru vůbec nic jisté. Svět by se už konečně mohl poučit, že nestydatost mediálních manipulací nerespektuje vůbec nic, ani určitou posvátnost smrti.
Proto je nezbytné být maximálně obezřetný při vyvozování jakýchkoliv závěrů ohledně situace v Sýrii, dosud odolávajícího sekulárního státu z nemnoha, pokud jakých, které v oblasti zůstaly.
Potěmkinova márnice
K dokreslení mediálních manipulací se nemusíme z oblasti vzdalovat – a kdoví, zda nebudu mluvit o stejných manipulátorech, když vzpomenu na Libanon v létě 2006, kde byl činný Hizballáh, Syřané a kdovíkdo ještě.
Byl jsem tehdy v Izraeli a sledovali jsme televizní zprávy z Libanonu, jehož jižní část se izraelská armáda snažila vyčistit od raketových obsluh a mobilních odpalovacích ramp. Z té oblasti bylo vypáleno mnoho tisíc raket, na severní Izrael jich dopadlo za jeden měsíc téměř 4 tisíce, 44 civilistů přišlo o život (Židů i Arabů). Protistrana ale také argumentovala, že izraelská vojenská akce znamenala mnoho obětí na lidských životech. V reportáži se objevila dlouhá řada rakví, které zahrnoval buldozer, tolik jich bylo. Náš hostitel vyskočil a vzrušeně křičel. Publikovat se z toho dá jen to, že byl přesvědčen, že jde o starou fintu s prázdnými rakvemi.
Nutno dodat, že jeho přesvědčení bylo důvodné. Je to zkušený válečný veterán, který bojoval v Šestidenní i v Jomkipurské válce. Ještě předtím dokonce působil na syrském území jako vojenský průzkumník. Fígle protistrany tedy znal dokonale, nezprostředkovaně, ale z vlastní zkušenosti.
Nechutný trik se pak podařilo dokázat, když mezi televizními štáby dokumentovanými oběťmi izraelských vojenských akcí byla nejméně na dvou různých místech bez pochyby identifikována nejméně jedna identická osoba, přičemž podobných podezření byly desítky. Byla to hrůzná varianta na Potěmkinovu vesnici: tam se kdysi převážely z místa na místo tytéž potraviny, zde tytéž mrtvoly.
Kdo otevírá prostor islamistům?
Volání po odstranění Bašára Asada zní na pozadí hrůzných zpráv o masakrech velmi logicky. Je však nutno pomyslet i na další, následné kroky, kdyby došlo k vývoji tímto směrem. Nejpravděpodobnějším scénářem je totiž „irácká“ varianta, kdy byl poměrně fungující sekulární stát roztřískán (ve vojenském žargonu se tomuto úkonu říká „peacemaking“), aniž by byla nastolena žádoucí následná fáze vojenského zajištění nejnutnějších služeb pro obyvatelstvo (vojenskou terminologií „peacekeeping“).
Po svržení Asada by zřejmě nastala „irácká“ varianta, kdy byl poměrně fungující sekulární stát roztřískán bez následné fáze zajištění nejnutnějších služeb pro obyvatelstvo
Pointou bylo, že celé vzniklé vakuum zaplnil svým vlivem (nikoliv fyzicky) Írán, který je znám tím, že když chce, umí situaci velmi zklidnit. O tom není třeba pochybovat, i když se o tom moc nepíše: relativně dlouhý klid mezi Indií a Pákistánem nutno připsat na vrub právě íránského úsilí.
Hrůzný masakr v Húlá z 25. května je využíván na podporu požadavku, aby Bašár Asad odstoupil. V jedné vzrušené reportáži BBC v minulých dnech byl tento názor zastánce tzv. syrské opozice zdůvodněn tak, že i když není prokázáno, že by masakr způsobily Asadem ovládané síly, je syrský prezident přece odpovědný za vše, co se v Sýrii děje, a měl by proto předstoupit před trestní tribunál za to, že nedokázal ochránit syrské občany v Húlá.
Diskusní partner onoho syrského opozičníka, sám však k Asadovi též kritický, se optal, proč tedy podle této logiky nebyl před nějaký trestní tribunál předvolán George W. Bush, když nedokázal ochránit americké občany před útoky 11. září 2001. Překvapivou diverzitu syrského názorového spektra dovršil znovu onen opozičník, když prohlásil, že by Bush měl být trestně stíhán, avšak z jiného důvodu: kvůli Iráku.
Je paradoxní, že Západ – naoko ustrnutý nad nedodržováním lidských práv – cokoliv vůči muslimům v poslední době učinil, znamenalo to konec umírněného islámu v oblasti.
- V Afghánistánu podporoval mudžáhidy jen proto, že bojovali proti Rusům (a dlouho ještě bude asi trvat, než si připustíme, že Rusové tam již tehdy bojovali tuto válku, kterou Západ bojuje nyní).
- Balkánské muslimy Západ nedokázal ochránit, takže požádali o pomoc své fundamentální souvěrce, kteří nakonec ještě byli Západem podporováni proti Srbům.
- V Iráku Západ odstranil sekulární režim, ať byl jakýkoliv (Západu na tom dříve stejně nezáleželo, hlavně když Saddám Husajn pracoval pro CIA). Odstranil, ale neustanovil jiný, pouze prostor vyčistil a v podstatě přepustil íránskému vlivu. Toto americké fiasko je možná ještě horší, než výprask ve Vietnamu – z toho asi pramení ona americká protiíránská hysterie.
Eisenhowerovo varování
Fundamentalisté si vlastně navzájem poskytují smysl svých ubohých existencí
Západ je zřejmě rozhodnut v této smutné bilanci pokračovat. Skoro se tomu nechce věřit, že by to byla cesta neúmyslná. Spíše se zdá být logičtější, že úmyslně volí zvyšování napětí a riziko přímé konfrontace. Tomuto vysvětlení by totiž nahrával výrok republikánského prezidentského kandidáta Mitta Romneyho, že „Bůh stvořil Ameriku, aby vedla svět“. Řekl to vážně, ne jako vtip, protože tento názor rezonuje v přemnoha myslích současných amerických voličů. Jejich psychologické ustrojení bohužel přesně odpovídá jejich islamistickým nepřátelům.
Paradoxně se však tyto fundamentalistické entity (které mají své protějšky i mezi katolíky a židy) v podstatě milují, protože se navzájem potřebují: jejich svět by se bez jasně definovaných objektů nenávisti úplně rozpadl. Oni si vlastně navzájem poskytují smysl svých ubohých existencí – a tak, přes urputnou válečnou rétoriku, nemají vůbec žádnou snahu, aby nepřítel zmizel. Naopak, silný nepřítel je požehnáním pro zbrojní rozpočet. Před tímto stavem, kdy svět bude terorizován vojensko-průmyslovým komplexem, varoval již v roce 1961 americký prezident Dwight Eisenhower.
Celý svět tak trpí kvůli pár pošukům. Jak dlouho si tyto děsivé hrátky nechá líbit?