ČESKÁ POZICE získala 323stránkovou obžalobu, na jejímž základě švýcarská prokuratura stíhá protagonosty kauzy privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS). Rozsáhlý dokument detailně popisuje proces, jemuž se v devadesátých letech minulého století v České republice říkalo privatizace incestem. Příběh společnosti, která koupila sama sebe.
Prominentní švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung se nezdržel komentáře, že právě případ MUS se vedle procesu s členy motorkářského gangu Hells Angels řadí k tomu nejbrizantnějšímu, čím se tamní prokuratura v posledních letech zabývala. Závěr obžalovacího spisu českým uhlobaronům nelichotí. Po mnohaleté detektivní práci trojice švýcarských státních zástupců (Graciella de Falco Halemannová, Gérard Sautebin a Luc Leimgruber) konstatuje: „Praní špinavých peněz zasvětili obžalovaní část svého profesního života. Právě z těchto aktivit pobírali pravidelný příjem. Lze tvrdit, že praní špinavých peněz bylo jejich hlavní profesí.“
Rozplést finanční toky trvalo švýcarské prokuratuře šest let
Obžaloba mapuje komplexní síť desítek firem, která se rozpíná od Lichtenštejnska přes Gibraltar a ostrov Man až po Panenské ostrovy. Rozplést finanční toky trvalo švýcarské prokuratuře šest let. Jak bylo již dříve zveřejněno, Švýcarům se podařilo zadržet 661 milionů franků (zhruba 14 miliard korun) na více než stovce švýcarských účtů.
Co prokuratura tvrdí:
Obžalovaným je kladeno za vinu, že společně usilovali o rozsáhlou zpronevěru aktiv české Mostecké uhelné společnosti, dnes Czech Coal Services, za účelem přivlastnění finančních prostředků a akcií této společnosti. Původně byla MUS státním podnikem ve vlastnictví České republiky, jejíž zájmy byly zastupovány Fondem národního majetku České republiky. Proces privatizace probíhal mezi roky 1991 a 1999. Členy představenstva MUS byli Antonín Koláček, Luboš Měkota a Oldřich Klimecký, členy dozorčí rady Jiří Diviš a Jacques de Groote.
Dle dokumentu zahájila švýcarská prokuratura vyšetřování 24. června 2005, a to proti Jacquesu de Grootovi ve věci praní špinavých peněz. Postupně případ nabýval na objemu a komplikovanosti. O necelé dva roky později, 30. května 2007, bylo vyšetřování rozšířeno na Jiřího Diviše; posléze bylo rozšířeno o šetření skutku porušení norem řádné správy veřejného majetku. Dále bylo rozšířeno na Antonína Koláčka, Luboše Měkotu, Oldřicha Klimeckého, Marka Čmejlu a Petra Krause pro zpronevěru peněz, nepoctivou správu, falšování podpisů a podvodu. Trio švýcarských prokurátorů dělí události do tří kroků.
Krok první
Mezi 31. prosincem 1996 a 17. červnem 1998 byly zpronevěřeny prostředky ve výši 2 544 000 000 korun. Převedeny byly formou půjčky z MUS ve prospěch české společnosti Newton Financial Management Group (Newton FMG), která byla v Praze kontrolovaná Petrem Krausem a Antonínem Koláčkem, následně Petrem Krausem a Markem Čmejlou. Částka byla využita k získání 49,98 procenta akcí MUS. Akcie byly převedeny na švýcarskou společnost Investenergy SA ve Friburgu, kterou dle švýcarských státních zástupců prostřednictvím Jiřího Diviše kontrolovali Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký, Petr Kraus a Marek Čmejla.
Česká republika se ocitla se svým podílem dosahujícím 46,29 procenta v menšinové pozici
Tak obžalovaní získali většinový podíl, významný při hlasování na zvláštní valné hromadě, která se konala 25. dubna 1998. Česká republika se ocitla se svým podílem dosahujícím 46,29 procenta v menšinové pozici. Obžalovaní mohli na zmíněné valné hromadě odmítnout veškeré návrhy ze strany Fondu národního majetku, z nichž jeden navrhoval zbavit Koláčka, Klimeckého a Měkotu správního mandátu.
(O této klíčové valné hromadě jsme informovali v rozhovoru s Romanem Češkou, který byl v inkriminované době předsedou Fondu národního majetku, jenž zastupoval zájmy státu.)
To samozřejmě neuniklo Fondu národního majetku. Ve stanovisku k mimořádné valné hromadě Mostecké uhelné společnosti z 24. dubna 1998, které v minulosti publikoval týdeník Euro, se píše: „V lednu 1998 získal FNM informace, že se členové managementu Mostecké uhelné dopouštějí činů, které vzbuzují podezření z páchání trestné činnosti. Ty se týkaly jednak tunelování firmy, jednak jejího nepřátelského převzetí,“ uvádí prohlášení. Rovněž potvrzuje, že uvedené prostředky měla obhospodařovat společnost Newton, jejímž spoluzakladatelem a předsedou představenstva byl v té době Antonín Koláček.
Koláček, Klimecký a Měkota byli členy představenstva MUS. Zároveň Koláček a Kraus šéfovali společnosti Newton FMG a společnosti Bohemia Quality, která vlastnila 70 procent akcií společnosti Newton FMG. Koláček dále kontroloval sám nebo spolu s Krausem společnosti Edmondo Trading, Bankrom Investments, Synergo Suisse, které se transakcí účastnily.
Dne 2. ledna 1997 byla podepsána smlouva o krátkodobé půjčce ve výši 2 544 000 000 korun. Tato smlouva byla uzavřena mezi Koláčkem a Klimeckým za MUS na straně jedné a Petrem Krausem za Newton FMG. Částka byla použita pro nákup akcií na trhu, a to za účelem vlastního obohacení, tvrdí obžaloba. Valná hromada MUS nebyla o této transakci informována. Tím se obžalovaní hrubě provinili proti zájmům společnosti, kterou zastupovali. Protože postupovali prostřednictvím třetích společností, a to společností sídlících jak v Česku, tak na Kypru (Bankrom Investment), bylo prakticky nemožné odhalit jejich transakce.
Způsobili škodu České republice tím, že ztratila většinový podíl v MUS. Tato ztráta většiny nabyla konkrétní podoby při pozdějším rozhodnutí o prodeji menšinového podílu (46,29 procenta). Vláda o něm rozhodla 28. července 1999, uskutečněn byl 20. srpna 1999.
Krok druhý
Obžalovaní předstírali, že společnost Newton FMG navrátila do MUS půjčených 2 544 000 000 korun, ve skutečnosti však došlo ke splacení z prostředků MUS
Obžalovaní předstírali, že společnost Newton FMG navrátila do MUS půjčených 2 544 000 000 korun, ve skutečnosti však došlo ke splacení z prostředků Mostecké uhelné společnosti. V MUS byla totiž dále zpronevěřena částka ve výši 150 000 000 dolarů (v té době kurs české koruny k americkému dolaru výrazně přesahoval třicet korun). Prostředky byly v rozmezí od 8. prosince 1998 do 30. dubna 2002 z MUS převedeny na bankovní účet ve Švýcarsku, který vlastnila společnost Protoinvest Establishment. Tato společnost byla z lichtenštejnského Vaduzu spravována Koláčkem, Měkotou a Divišem. Prostředky byly dále převedeny na bankovní účty na ostrov Man ve prospěch společnosti European Energy and Resources LTD a odtud hned zpět do Švýcarska na bankovní účty společnosti Investenergy SA ve Friburgu. A to především:
- za účelem „splacení“ částky 2 544 000 000 korun společnosti MUS; právě tato částka byla ze společnosti nejprve vyvedena, aby byl získán podíl 49,98 procenta akcií MUS (viz krok první);
- za účelem zaplacení částky 5 000 000 dolarů prostředníkům, kteří vyvíjeli korupční jednání, aby byl zajištěn prodej státního podílu (této epizodě jsme před časem věnovali zvláštní článek);
- za účelem poskytnutí částky ve výši 65 493 931 švýcarských franků, kterou si obžalovaní mezi sebe rozdělili;
- za účelem zaplacení částky 650 000 000 korun českému státu za zbývající menšinový podíl v MUS (46,29 procenta), který byl získán prostřednictvím Jiřího Diviše a jeho společnosti Investenergy SA, jež působila ve jménu Appian Group.
Antonín Koláček a Petr Kraus se dle obžaloby dopustili podvodného jednání tím, že před veřejností a před akcionáři MUS (včetně českého státu) předstírali, že nákup akcií MUS je aktivitou americké společnosti Appian Group, fiktivní investiční společnosti. A to za pomoci Jacquese de Grooteho, dřívějšího vysokého funkcionáře Mezinárodního měnového fondu.
Obžalovaní vytvořili společnost Appian Group, která podvodně vystupovala jako investiční společnost a které obžalovaní dodávali renomé prostřednictvím Jacquese de Groota. Dne 16. listopadu 1998 byla prostřednictvím Jiřího Diviše a jeho společnosti Investenergy SA, ale ve jménu Appian Group, zformulována nabídka českému státu, že jeho akcie budou odkoupeny za cenu 650 000 000 korun (158,93 korun za akcii), což byla cena mimořádně nízká. Nominální hodnota akcií se pohybovala ve výši 4 089 763 000 korun. Během této doby inicioval Jiří Diviš také řadu novinových článků, ve kterých byla vytvářena fikce, že Investenergy pracuje ve prospěch Appian Group.
Nabídka byla zopakována 3. prosince 1998. Dále obžalovaní učinili 9. června 1999 veřejnou nabídku prostřednictvím Investenergy; tentokrát nabízeli cenu 128,00 korun za akcii a přitom předstírali, že jsou majoritními vlastníky akcií MUS. (O detailech této nabídky se švýcarská obžaloba nezmiňuje.) Tímto způsobem v české vládě vyvolávali obavy, že cena akcií bude klesat. O měsíc později nabídla Investenergy opět cenu 158,93 koruny za akcii a souhlasila s okamžitým podpisem smlouvy v okamžiku, kdy pozbude platnosti veřejná nabídka, což bylo 14. srpna 1999.
Již 28. července 1999 získaly obviněné osoby rozhodnutí české vlády o prodeji 46,29 procenta akcií MUS společnosti Investenergy SA za cenu 650 000 000 korun; transakce proběhla 20. srpna 1999.
Švýcarská prokuratura konstatuje, že odhalit podvod bylo pro český stát takřka nemožné
Švýcarská prokuratura konstatuje, že odhalit podvod bylo pro český stát takřka nemožné, neboť jednotlivé kroky spadaly pod odlišné jurisdikce a jednání obžalovaných bylo natolik rafinované, že by si vyžádalo několikaleté vyšetřování na mezinárodní úrovni. Dle Švýcarů hrál zásadní roli v korupčních aktivitách, které měly přimět stát k neprodlenému prodeji, také tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora (jak jsme informovali v článku Dokument: V kauze MUS obžalovali Švýcaři i náměstka ministra Zemanovy vlády.)
Miloš Zeman, tehdejší premiér, prohlásil, že do rozhodnutí o prodeji nevěděl, že finanční prostředky určené k zaplacení akvizice akcií MUS, náležejících českému státu, pocházely původně z MUS. Řekl, že kdyby o tom věděl, s radostí by využil příležitost odhalit podvodníky. Český stát touto transakcí dle prokuratury přišel o 3 439 776 766 korun. Na nezanedbatelné ztráty upozorňoval ministr bez portfeje Jaroslav Bašta nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou v dopise z 19. listopadu 1999.
Krok třetí
Dne 12. prosince 2002 prodala Appian Group 8 629 471 akcií MUS na splátky za neznámou cenu společnosti Ležáky, jež byla následně přejmenována na Mosteckou uhelnou společnost (MUS II).
V tomto okamžiku byla jediným akcionářem společnosti Ležáky firma Appian Energy. Později se jediným členem představenstva stal Luboš Měkota a v dozorčí radě usedli Antonín Koláček, Vasil Bobela a Petr Babický. V rámci této finanční operace proběhla řada transakcí mezi Appian Group v Londýně a MUS II. Zajímavá je poslední splátka ve výši 1 084 025 861 korun: v prosinci 2003 a v lednu 2005 byla převedena ze strany MUS II ve prospěch Appian Group na její účet číslo 0251-1147980 u Credit Suisse v Curychu. Splátku si posléze mezi sebe rozdělili obžalovaní.
Obžalovaní, kteří drželi 97,66 procenta akcí, přistoupili dne 17. června 2003 (s retroaktivním účinkem ke dni 1. ledna 2003) „k redukci sociálních fondů společnosti“, aby účetně „splatili“ zpronevěřené finanční prostředky ve výši 150 milionů dolarů (viz krok druhý).
S největší pravděpodobností se jednalo o rezervy na sanace a rekultivaci. Podle zákona totiž z každé tuny vytěženého uhlí směřuje stanovená částka na zvláštní účet, z něhož jsou hrazeny náklady na odstranění následků důlní činnosti.
Peníze posloužily k nákupu aktiv firmy Škoda Holding a společností s ní spojených
Všichni nebo někteří ze zmíněných využili ovládnutí MUS, které bylo umožněno neloajální správou a podvodným jednáním, k tomu, aby byl zpronevěřen kapitál MUS. Peníze posloužily k nákupu aktiv české společnosti Škoda Holding a společností s ní spojených. Dle obžaloby se Divišovi podařilo zatajit kriminální původ získaných peněz ve výši 150 milionů dolarů a opět je zapojit do ekonomického oběhu ve svůj prospěch.
Za účelem zatajení původu peněz byla získána aktiva společnosti Škoda Holding. Tyto transakce byly vedeny z popudu Jiřího Diviše. V rozhodnutí z 9. prosince 2002 souhlasila česká vláda s prodejem veškerých aktiv skupiny Škoda Holding, které držela Česká konsolidační agentura. Aktiva byla prodána Appian Group za 350 000 000 korun. Škodu Holding získali Jiří Diviš a další obžalovaní: Čmejla, Měkota, Koláček a Klimecký prostřednictvím společností Porteuroinvest, Compinvest Establishment, Rozel Ltd, Havelet Ltd, Appian Group Plc, Appian Machinery AG, Investenergy SA a Hqu International.
Porcování MUSky
Počátkem března 2005 byly akcie MUS II (pocházející ze spojení společností MUS a Ležáky) prodány za cenu 6 000 000 000 korun společnosti Severočeská uhelná, čímž vznikla Mostecká uhelná, a. s. (MUS III).
U zrodu Severočeské uhelné stáli i členové statutárních orgánů Appian Group a Mostecké uhelné společnosti. Předsedou představenstva byl v té době Antonín Koláček, místopředsedou Luboš Měkota, členem Vasil Bobela. Dozorčí radě předsedal Petr Pudil, post místopředsedy zastával Oldřich Klimecký.
Zisky z prodeje byly převedeny na bankovní účty ve Švýcarsku a rozděleny rovným dílem mezi Jiřího Diviše a Marka Čmejlu (2 868 500 000 korun) a mezi Antonína Koláčka a Luboše Měkotu (3 093 500 000 korun).
Dne 9. května 2006 prodali Koláček, Měkota, Bobela a Pudil 40 procent akcií MUS III za cenu 48 000 000 000 korun, dále pak 9 procent za cenu 1 800 000 000 korun. A to holandské společnosti Indoverse (Czech) Coal Investment Ltd., která vlastnila Czech Coal Services, a. s. Zisk z prodeje byl převeden na švýcarské účty, k nimž mají přístupové právo Koláček a Měkota.
Finanční machinace a praní špinavých peněz dle švýcarské prokuratury pokračovalo minimálně do roku 2007, a to prostřednictvím řady společností, z nichž nejprominentnější byla zmiňovaná Investenergy SA, a více než jednoho sta účtů, které byly pod kontrolou obžalovaných. Švýcarům se ke dni 27. dubna 2011 podařilo zadržet 661 milionů franků.