Svlékání firem donaha podle Senátu: paskvil, anebo lék na korupci?

Otazníky kolem dvou pozměňovacích návrhů novely zákona o veřejných zakázkách schválené Senátem.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Senát na konci minulého roku vrátil ostře sledovanu novelu zákona o veřejných zakázkách Poslanecké sněmovně se dvěma pozměňovacími návrhy. A ty vyvolaly mezi zainteresovanými stranami jisté kontroverze. První z nich zavádí povinnost pro vítěze veřejných zakázek rozkrýt svoji vlastnickou strukturu. Druhý umožňuje uchazeči uvést informace k nabídce, které podléhají obchodnímu tajemství, ve zvláštní příloze. Především návrh na rozkrývání akcionářské struktury se stal terčem kritiky odborníků.

Mezi nejhlasitější se řadí advokát Daniel Weinhold, který návrh považuje za „zoufalý, a to nejen okolnostmi, ale bohužel i obsahem“, a nazývá jej „legislativním zmetkem“. S tím nesouhlasí advokát Petr Čech z AK Glatzová & Co, která se na vzniku senátní verze podílela. „V poslední fázi těsně před jejím předložením v Senátu ještě docházelo k posunům, které jsme již neovlivnili. Finální znění tedy úplně přesně neodpovídá naší původní představě a textaci. Přesto se nedomníváme, že by legislativní či právní kvalita schváleného znění byla tak nízká,“ sdělil ČESKÉ POZICI Čech.

Pozměňovací návrh, který požaduje po firmách, aby se „svlékly do naha“, pochází původně z dílny iniciativy Konec korupci (společný projekt Nadačního fondu proti korupci a sdružení Veřejnost proti korupci). V Poslanecké sněmovně jej předložili poslanci Petr Gazdík a Stanislav Polčák (TOP 09). Poslanci však návrh zamítli. Upravenou verzi návrhu později v Senátu předložil Jiří Dienstbier ml. (ČSSD).

Co obsahuje pozměňovací návrh o rozkrývání vlastnické struktury:

  • Vítězové veřejných tendrů budou muset zadavateli zakázky předložit soupis případných anonymních akcionářů, tichých společníků nebo osob, které se podílejí na zisku společnosti, aniž v ní figurují.
  • Firmy budou muset předložit seznam anonymních vlastníků akcií nebo lidí, kteří mají podíl na zisku za účetní období, v němž firma nabídku na veřejnou zakázku podala.
  • V případě, že vítěz není schopen zjistit identitu všech podílníků, doloží  alespoň 95 procent vlastnické struktury. K tomu předloží čestné prohlášení, že ti, jejichž vlastnická struktura není transparentní, nemají podíl na zisku vyšší než pět procent. Takový uchazeč bude muset také po dobu tří let od splnění zakázky dokazovat, kterým osobám platil zisky.
  • Osoba, která za rok získala více veřejných zakázek, jejichž výše dohromady tvoří více než 20 milionů korun, bude muset také dokládat svoji vlastnickou strukturu a vlastnickou strukturu subdodavatelů.
Krok správným směrem?

Je pozměňovací návrh o úplném rozkrývání akcionářské struktury dobrý, či špatný? O to se právníci hádají. Na jedné straně stojí lidé spříznění s Nadačním fondem proti korupci, kteří návrh připravili. Proti němu se naopak postavila Platforma pro transparentní veřejné zakázky, která sama iniciovala novelu zákona o veřejných zakázkách. Ta se především obává, že by návrh na rozkrývání akcionářské struktury zavedl přemíru byrokracie, kterou by mnohé firmy v praxi nebyly schopny splnit.

Daniel Weinhold, který se v rámci Platformy pro transparentní zakázky podílel na přípravě novely zákona o veřejných zakázkách, řekl ČESKÉ POZICI, že pro mnohé firmy bude nemožné obstarat doklady o celé akcionářské struktuře. Uvádí příklad, kdy bude absurdní pro zahraničního výrobce automobilových dílů či dodavatele písku, aby kvůli stavbě školy, na kterou dodává materiál, rozkrýval celou svoji vlastnickou strukturu.

Jedni tvrdí, že v pozměňovacím návrhu jsou zásadní nedostatky, jež mohou vést k nejasnému výkladu

Další problém Weinhold vidí v tom, že požadavek na dokládání 95 procent konečných podílníků „až do fyzických osob“, který pozměňovací návrh zavádí, by nedokázala splnit ani takzvaná Velká čtyřka – tedy poradenské firmy PricewaterhouseCoopers (PwC), KPMG, Deloitte a Ernst & Young. To ČESKÉ POZICI potvrdil i Jiří Moser, řídící partner PwC: „Novela zákona o veřejných zakázkách by skutečně mohla znemožnit účast řady nejen poradenských společností, včetně PwC, na veřejných zakázkách.“

Petr Čech z Glatzová & Co však nesouhlasí. Podle něj je pozměňovací návrh krokem správným směrem – i přesto, že výsledná verze přesně neodpovídá představám Nadačního fondu proti korupci (NFPK). A dodává: „Neskrýváme, že úspěšným uchazečům o veřejné zakázky zvýší administrativní zátěž. Domníváme se ale, že toto břímě je ještě únosné a především nezbytné, vzhledem k převažujícímu veřejnému zájmu na transparenci. Požadavky návrhu považujeme za splnitelné.“

NFPK k Weinholdovým výhradám oponuje: „Návrh iniciativy Konec korupci je připraven tak, aby každá firma mohla vlastnickou strukturu prokázat. Návrh žádá pouze elektronické výpisy, které jsou zpravidla zdarma. U menších firem budou náklady na prokázání vlastníků nulové či v řádech desetikorun, u větších firem s mnoha vlastníky v zahraničí mohou být vyšší, v řádech několika sto či tísicikorun. Výše nákladů na prokázání struktury je bagatelní vzhledem možným úsporám v řádu miliard.“

Nebo legislativní zmetek?

Hlavní zádrhel však může být jinde. Někteří odborníci totiž upozorňují na to, že v pozměňovacím návrhu jsou zásadní nedostatky, které mohou vést k nejasnému výkladu. Jak uvedla Radka Pavlišová z Transparency International, na projednání návrhu nebyl dostatek času, což se projevilo i v tom, že obsahuje řadu nepřesně vymezených pojmů.

Weinhold k tomu dodává, že si v návrhu navzájem odporují dokonce i paragrafy. „Kupříkladu v jednom je uvedena hranice pro rozkrývání subdodavatelů 500 tisíc korun, zatímco v jiném je pro totéž uvedena hranice 250 tisíc korun. Jsou zde odkazy na neexistující paragrafy: tak třeba podle jednoho z ustanovení platí, že pokud u osob uvedených v § 81 odst.2 písm.b) nelze ověřit pravdivost údajů z doložených dokladů, má dojít k pozastavení a pozdějšímu propadnutí peněz, které má zadavatel za zakázku platit. Přitom ale § 81 odst.2 písm.b) vůbec neexistuje!“

Druhá strana má za to, že přijaté znění neobsahuje žádné fatální nedostatky, jež by nebylo možné překlenout výkladem

Na „vyprecizování“ návrhu (termín použil senátor Miroslav Antl, když hovořil o tom, jak jeho text výbory Senátu ještě vylepšily)  se podílely tři senátní výbory. Věděli ale senátoři vůbec, co schvalovali? Sami na schůzi několikrát upozornili, že se s návrhem nemohli dostatečně seznámit, neboť jeho finální podobu dostali těsně před projednáváním. Závěrečnou verzi totiž schválil ústavně-právní výbor až ráno v den zasedání Senátu.

I přes tuto kritiku se zastánci návrhu nedomnívají, že by jejich práce vyšla vniveč. Petr Čech tvrdí, že přijaté znění (i přes jisté problémy) neobsahuje žádné fatální nedostatky, které by nebylo možné překlenout výkladem, s přihlédnutím ke smyslu a účelu jednotlivých ustanovení. „Jsme přesvědčeni, že v otázce transparence vybraného uchazeče a jeho podílníků je návrh plně funkční,“ obhajuje návrh Čech.

Poskytování informací

Druhý pozměňovací návrh schválený senátory upravuje zveřejňování informací. Nový paragraf 146c vyšel z dílny experta Oldřicha Kužílka. Jak Kužílek sdělil ČESKÉ POZICI, chtěl změnit původní paragraf z vládní verze novely, který byl podle něj protiústavní. Původní verze totiž umožňovala, aby obsah nabídek uchazečů o veřejné zakázky byl kompletně uzavřen před zraky veřejnosti. Nový návrh by tomu měl zamezit. Informace o nabídce by měly zůstat veřejné až na případy, kdy by poskytnutí těchto informací ohrozilo zásadu rovného zacházení či zákazu diskriminace.

Právě v této formulaci však vidí jak Weinhold, tak Pavlišová z Transparency International možný zádrhel. Oba odborníci se obávají, že by pod rouškou ohrožení zákazu diskriminace či rovného zacházení mohlo stejně docházet k uzavírání obsahu nabídek veřejných zakázek.

Zarážející rovněž je, že se Senát nepokusil do novely zákona o veřejných zakázkách vrátit takzvané sektorové zadavatele

Problém je však i praktického rázu. „Vůbec netuším, jak by podle tohoto ustanovení měl dodavatel postupovat. Například když musí uvést své know-how, ochranné známky či patenty do návrhu smlouvy (která je součást nabídky), aby vymezil předmět svého plnění. Přitom mu ale paragraf 146c odstavec 1 dokonce zakazuje něco takového zmínit, a odstavec 2 pak od něj žádá vytvořit jakousi zvláštní přílohu – ale jen s informacemi takzvaně nutnými pro hodnocení,“ komentoval návrh Weinhold.

Zarážející rovněž je, že se Senát nepokusil do novely zákona o veřejných zakázkách vrátit takzvané sektorové zadavatele. Ty byly z původního návrhu vyňaty při projednávání v Poslanecké sněmovně. Takže většina zlepšení, která by měla zvýšit transparentnost ve veřejném zadávání, se nebude vztahovat na firmy jako ČEZ, E.ON či České dráhy. Přitom na potřebnosti zahrnout i sektorové zadavatele do novely se shodne většina expertů.