Světlík má v Turecku veliký problém. Nestihne termín.

Asi 150 kilometrů od turecké metropole Ankary stojí dnes již téměř dokončená monumentální elektrárna Yunus Emre, kterou postavila na klíč skupina Vítkovice Machinery Group miliardáře Jana Světlíka a podílela se na ní řada dalších českých firem. Její první blok, o výkonu 145 megawattů, už získal licenci od tamější vlády a dodává energii. Druhý by podle smlouvy měl začít fungovat do konce března.

K tomu ale s pravděpodobností hraničící s jistotou nedojde a dokončení velkolepého projektu, který skupina Vítkovice, konkrétně jejich dceřiná firma Vítkovice Power Engineering, pojala jako takzvanou referenční zakázku, se znovu zpozdí. I když v tak náročném projektu, jako je elektrárna Yunus Emre, není pozdní dokončení nic neobvyklého, ilustruje komplikace, které Světlíkovu skupinu dost možná s ambiciózním tureckým projektem ještě čekají.

Pokuta ve vzduchu

„Elektrárna má pro první blok statut nového energetického zdroje Turecka, není důvod pochybovat o dokončení bloku číslo dvě, jehož termín je průběžně komunikován s investorem a s Českou exportní bankou,“ uklidňuje mluvčí Vítkovic Eva Kijonková.

Česká exportní banka (ČEB) průběh stavby skutečně sleduje. A to poměrně detailně. Na stavbu totiž poskytla úvěr 11 miliard korun, do té doby vůbec největší ve své historii. Úvěr zároveň pojistila pojišťovna EGAP vlastněná státem. Pracovníci obou institucí dle informací LN navštěvují stavbu takřka každý týden.

Na všech stranách je přitom cítit nervozita. I když v současnosti již nikdo nepochybuje, že projekt bude dokončen, zdroje z EGAPu tvrdí, že může mít ještě hořkou dohru. Turecký investor, společnost Adularya, může po dokončení uplatnit smluvní pokuty z prodlení. „Nejsou žádné posuny v termínech, které by nebyly dohodnuté. Není ani uplatněna pokuta, která by se účtovala kvůli zpoždění v dokončení projektu. Sankce jsou obvyklou součástí smluvní dokumentace a jsou dány pro obě smluvní strany,“ vysvětluje Kijonková. Je logické, že Adularya zatím žádné sankční poplatky nepožaduje. Stejně jako Vítkovice teď stojí především o co nejrychlejší dokončení druhého bloku elektrárny. Existuje ale velká pravděpodobnost, že sankční poplatky uplatní posléze. Podle informací, které se opírají o dodatek smlouvy mezi investorem a Vítkovicemi z loňského srpna, by mohlo jít až o 25,5 milionu eur (téměř 700 milionů korun). Vítkovice částku nekomentovaly.

I kdyby byla menší, Světlíkově skupině to způsobí nemalé vrásky. Již teď je jasné, že výstavba elektrárny Yunus Emre pro ni skončí ve ztrátě. Jak informovala MF DNES, Vítkovice nyní jednají s bankami o téměř dvoumiliardové finanční injekci, na níž se má podílet Komerční banka, Česká spořitelna, Raiffeisenbank a HSBC.

O nelehké finanční situaci Vítkovic se množí stále více informací. Přestože auditované finanční výsledky Vítkovic za loňský rok zatím nebyly zveřejněny, bankéři opatrně připouštějí klesající tržby a zisk. Vítkovice Power Engineering, která projekt hnědouhelné elektrárny buduje, dle informací LN skončily dokonce ve ztrátě.

Ale zpět k elektrárně Yunus Emre. Vztahy s Turky mají mít v současné chvíli daleko k dokonalosti. Vítkovice již veřejně oznámily, že budou po Adularyi požadovat zaplacení víceprací. Jejich vymáhání považují za kontroverzní krok i ve státním EGAPu.

„Už teď víme, že s tím bude problém,“ uvedl pod podmínkou anonymity zdroj ze státní pojišťovny. „Vícepráce jsou obsahem smluv a dodatků také - není to nic, co bychom si jen tak vymysleli, že uplatníme,“ říká k tomu Kijonková za Vítkovice.

Vstupenka na trh

Vývoj v turecké hnědouhelné elektrárně každopádně sledují i jiné české firmy, které se na stavbě podílely. Namátkou jde například o Doosan Škoda Power nebo milevská ZVVZ Machinery. Obě společnosti na dotazy LN nereagovaly, dle informací však subdodavatelé pro turecký projekt zatím nebyli vyplaceni, i když někteří již mají kompletní práce dávno za sebou. Jejich odměna je totiž vázána na takzvané „zádržné“ deseti procent z celkových nákladů, které turecký investor blokuje před dokončením stavby.

Nabízí se tak otázka, zda ona referenční zakázka bude pro Vítkovice v budoucnu dobrou reklamou. Na podobné rozsudky je ale stále brzy. Dodat Turkům elektrárnu o výkonu 2x145 megawattů na klíč bylo od Vítkovic ambiciózním krokem, který u českých firem prakticky nenalezne srovnání. I přes výše popsané komplikace, které mohou mít dohru i v následujících měsících, se ho podaří úspěšně dokončit.