Svět je zahlcený informacemi. Skutečná výzva je jejich selekce.

Americký geopolitik George Friedman, který před vstupem do soukromé sféry v roce 1996 20 let vyučoval na několika univerzitách v USA a školil americkou armádu v geopolitice a otázkách národní bezpečnosti, v rozhovoru mimo jiné říká:

„Česká republika je v zajímavé pozici. Na jedné straně jste satelitem Německa, jeho sedmnáctou spolkovou zemí, a dobře tomu tak, profitujete z toho. Na druhé straně, Německo a USA mají velmi rozdílné zájmy. Německo nechce znervózňovat Rusko a má spoustu jiných problémů v Evropě než se zabývat Američany spravovanou nárazníkovou zónou. Německo vaši ochranu nezajistí.“

LIDOVÉ NOVINY: Stratforu se někdy říká „stínová CIA“. Proč? Používáte špionážní metody?

FRIEDMAN: V americkém finančním časopise Barron’s vyšel v roce 2011 text o Stratforu s titulkem „Stínová CIA“. Od té doby se nám tak říká. My sami jsme ten termín nikdy nepoužili, nepovažujeme se za stínovou CIA. Šíříme informace mezi lidi, nenecháváme si je jako vlády. CIA stínuje nás, když už. A špionáž? Ta je od doby, co byl vynalezen hotmail, zbytečná.

Svět je zahlcený informacemi, které tu všude leží zdarma. Skutečná výzva je jejich selekce. Rozpoznat, co je podstatné. Někdy je to, o čem se baví všichni, někdy to, o čem nemluví nikdo. Úkolem Stratforu je identifikovat, o čem třeba ještě nikdo nemluví, ale co bude do budoucna podstatné.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké máte zdroje informací a jak si ověřujete jejich přesnost?

FRIEDMAN: Nikdy si nemůžete být stoprocentně jisti přesností informace, vždycky je funkcí kontextu. My máme síť spolupracovníků v řadě míst na světě, vyměňujeme si poznatky s novináři, věříme kvalifikovanému úsudku svých lidí. A nikdy necitujeme. Když novinář cituje, jde s kůží citovaného na trh a sám se zříká odpovědnosti za obsah. Stratfor bere plnou odpovědnost sám na sebe. Víc tím chráníme své zdroje.

LIDOVÉ NOVINY: Máte zaměstnance nebo stálé spolupracovníky ve střední Evropě a v Rusku?

FRIEDMAN: Podívejte, fakt, že mám svého člověka v Rusku, neznamená, že mám potřebné informace z Ruska. To je omyl, takhle informace neproudí, to si myslí jenom novináři. Někdy blízkost události pomůže, většinou ale nejvíc pomáhá odstup, protože nejste uprostřed vřavy, kde vám každý říká něco jiného.

Osvědčilo se nám to během arabského jara v Egyptě. Velmi rychle jsme poznali, že nejde o vzestup liberálních demokratů, ale že se pouliční revolty proti mizérii zmocnilo a zmanipulovalo ji Muslimské bratrstvo. Stačila nám k tomu znalost egyptské armády, a věděli jsme, jak funguje v Egyptě dav a jak s davem manipulovali v minulosti Násir či Mubárak. Nepotřebovali jsme nikoho na místě.

LIDOVÉ NOVINY: Majdan včetně pádu Janukovyčovy vlády jste ale ve svých analýzách neodhadli.

FRIEDMAN: Nepředpokládali jsme to, to je pravda. Ale o to tu nejde. Jak dochází ke konfliktům, není tak důležité. Důležitější je odhad, že k nim vůbec dojde. A to, že se Ukrajina stane bojištěm mezi Evropou a Ruskem, jsme říkali už před několika lety – a stačilo nám k tomu jenom znát mapu.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo financuje Stratfor?

FRIEDMAN: Jsme firma, takže naši zákazníci. Nabízíme předplatné 129 dolarů ročně a za tuhle cenu si naše služby může kdokoli předplatit. Většina našich klientů, a máme jich několik set, jsou jednotlivci. Neznáme jejich identitu. Jen víme z jednoho dotazníku, že většina našich předplatitelů nejsou vlády či instituce, ale soukromníci, muži nad padesát, kteří se chtějí zorientovat ve světě. Nezajímá je názor, který si mohou přečíst v novinách, ale znalost. A nemáme inzerci, protože to je pro nezávislost úsudku nebezpečné.

LIDOVÉ NOVINY: V několika svých posledních esejích mluvíte o „nárazníkové zóně“ okolo Ruska, kterou Rusko bude vždycky potřebovat. Definujte ji.

FRIEDMAN: Nárazníková zóna vychází z Intermaria, projektu federace středoevropských a východoevropských zemí, s nímž přišel po první světové válce Piłsudski. Věděl, že země, které se zrodily z válečných hrůz jako pohrobci habsburské monarchie, mají strategický problém – všechny si musejí chránit svoji suverenitu před Německem a Ruskem. Moje teze je následující.

Rusko se vrací zpět jako mocnost a nárokuje si svoji nárazníkovou zónu na západě. Potřebuje ji k přežití, protože tam nemá přírodní hranici jako moře nebo hory a obrana území je složitá kvůli jeho rozloze a zároveň špatné infrastruktuře. Nárazníkovou zónu okolo sebe potřebuje co nejhlubší a tu hloubku představují Bělorusko a Ukrajina. Bez těchto dvou států nemá Rusko území, které případně vymění za krev nepřítele.

Ta zóna začíná na severu Petrohradem a přes Pobaltí, Polsko a Bělorusko míří dolů na jih k Rumunsku, Bulharsku a Turecku. A nepřítel je samozřejmě NATO. Nárazníková zóna zároveň nemůže existovat bez vnějšího garanta bezpečnosti těch států uvnitř, a protože Evropa je neschopná ji garantovat, udělají to USA. Jejich zájem je nemít v Eurasii jednoho hegemona – Rusko.

Američané se proto vrátí do regionu. Čeho jsme nyní svědky s rozhodnutím USA dodat Pobaltí a Polsku vojenskou techniku a několik jednotek, je brzká fáze restrukturalizace vztahů zemí uvnitř nárazníkové zóny od Polska po Rumunsko s USA. S Američany, ne s NATO.

LIDOVÉ NOVINY: Je Česko součástí nárazníkové zóny?

FRIEDMAN: Česká republika je v zajímavé pozici, je a není její součástí. Na jedné straně, a teď bych nechtěl nikoho urazit, jste satelitem Německa, jeho sedmnáctou spolkovou zemí, a dobře tomu tak, profitujete z toho. Na druhé straně, Německo a USA mají velmi rozdílné zájmy. Německo nechce znervózňovat Rusko a má spoustu jiných problémů v Evropě než se zabývat Američany spravovanou nárazníkovou zónou. Německo vaši ochranu nezajistí.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou státy uvnitř nárazníkové zóny odsouzeny zase ztratit svou nezávislost, pokud si nevyjednají ochranu USA?

FRIEDMAN: Pokud Rusko povstane, země uvnitř nárazníkové zóny budou muset být připravené se bránit, to je jasné. USA jim pak přijdou na pomoc v jejich obraně. To je americký princip.

Většina lidí v NATO žije v představě, že Aliance je pod nějakým magickým deštníkem. Jenže ten magický deštník jsou USA. Když NATO něco garantuje, ve skutečnosti to garantují USA. Na východě, v zemích uvnitř nárazníkové zóny, Američany proto víc zajímají a budou zajímat dvoustranné dohody než multilaterální struktury jako NATO, protože jsou pevnější.

LIDOVÉ NOVINY: Má Západ zájem, aby současná západní hranice Ruska zůstala nezměněná?

FRIEDMAN: Celá Evropa. Ale kdo tomu je ochotný věnovat své vojenské síly a převzít riziko? V tom je ten rozdíl. Stále slyším o Západě, ale žádný Západ nevidím. Vidím jen Německo a jeho zájmy, vidím jen Polsko a jeho zájmy. Evropa je velmi rozdělená struktura s mnoha konkurenčními hlasy a neexistuje žádná společná obranná politika nebo skutečně účinná ekonomická politika vůči Rusku. Neexistuje žádné kolektivní strategické vnímání Ukrajiny a to je ten problém.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké je tedy odpovědné řešení ukrajinské krize?

FRIEDMAN: Odpovědné pro koho, nebo podle koho? Kdybych byl ruský lídr, ptal bych se, proč Evropa nemůže nechat Ukrajinu být. Proč ji tolik zajímá stav tamní občanské společnosti. To jsou všichni tak velcí milovníci lidských práv? To nezní moc přesvědčivě!

Kdybych byl Američan, chovám se – s ohledem na ruskou historii – jako dosud, nebo možná trochu razantněji, protože potřebuju Rusko zatlačit co nejdál na východ. A kdybych byl německý kancléř, viděl bych, jak se Evropa hroutí. A řekl bych si: musím mít dobré vztahy s Ruskem, protože vyvážím přes polovinu svého hrubého domácího produktu a Rusko je pro mě odbytiště.

LIDOVÉ NOVINY: Do Ruska jde ale jen deset procent německého vývozu.

FRIEDMAN: Správně. A to je můj problém! Více než polovina míří na evropský trh a otázka zní, co s ním bude do budoucna, protože jih Evropy je v depresi a eurozónu pohltil řecký bankrot. Rusko je jedním z míst, kde si můžu vynahradit evropskou ztrátu. Jako německý kancléř tudíž nechci řešit ukrajinský problém, protože škodí mému národnímu zájmu, a tím je export.

Kvůli spojenectví s Američany či Brity bych si ale nemohl dovolit nechat Ukrajinu napospas svému osudu. Proto bych zvolil politiku silných slov a relativně měkkých opatření – čemuž se současná německá politika vůči Rusku blíží. A jako český premiér bych co nejvíce sledoval německou linii, protože jste součástí německé zóny. Ve chvíli, kdy Slovensko zastává neutrální postoj, je to pro vás pohodlná situace.

LIDOVÉ NOVINY: Česká republika i Slovensko už jednou okupovány Ruskem byly, ostatně vaše rodina utekla před Sověty do USA. Proč by se teď neměly obávat ztráty své nezávislosti, zejména když, jak sám tvrdíte, NATO není zrovna v dobré kondici?

FRIEDMAN: Rusko je obezřetné, nechová se iracionálně. Nebude se míchat do Pobaltí, protože je součástí NATO, což znamená mít za zády Američany. A Rusko nechce přímou konfrontaci s USA. Chce získat zpět Ukrajinu, nikdy, nikdy nepustí Bělorusko, ale nechce válku s Američany. Velmi pravděpodobně by ji prohrálo. Proto ani nepošle zelené mužíky na české území. Svůj vliv ale může uplatňovat jinak, třeba ekonomicky, ale tohle už je suverénní rozhodnutí vlády, co Rusku povolit.

LIDOVÉ NOVINY: Mluvíte o krizi v Evropě, věnoval jste jí celou svou nejnovější knihu Flashpoints: The Emerging Crisis in Europe. Evropa je v uplynulých deseti letech řetězcem různých krizí. Jakou krizi máte konkrétně na mysli a proč by měla být jiná než ty předchozí?

FRIEDMAN: Protože celý koncept sjednocené Evropy se může zhroutit! Když se podíváme do historie Evropské unie, před rokem 1992 víceméně neexistovala. Evropa byla tehdy okupovaná Sověty a Američany, suverenita jednotlivých států byla v cizích rukou.

Po roce 1992 nastalo několik let splněného snu, míru a prosperity. Teď je prosperita pryč a nabízí se otázka, jestli vydrží mír. To, co se děje v Řecku, či neschopnost zareagovat jednotně na Ukrajině je návrat evropského nacionalismu jako institucionalizovaná, akceptovatelná síla. Stará Evropa je zkrátka zpět.

Cílem evropského sjednocení přitom mělo být přikrýt tenhle starý evropský nacionalismus novou vrstvou. A když nová vrstva pukne, je velmi nejisté, jakým směrem se vydají jednotlivé evropské státy.

LIDOVÉ NOVINY: Evropa je vystrašená nynější imigrační vlnou. Je důvod k nějakým obavám? Rozkýve Evropu několik set tisíc cizinců?

FRIEDMAN: Evropa nikdy nebyla dobrá v integrování cizinců. Zatímco občanství v USA je právní vztah, v Evropě prochází kulturou, historií, jazykem. Je to emoční vztah. Evropské ekonomice zároveň svědčí nepříliš drahá pracovní síla, proto ji sem lákala. Nevěděla však, co se všemi těmi cizinci dělat, proto stvořila koncept multikulturalismu. De facto institucionalizovala vyloučení z většinové společnosti.

Teď už sice Evropa tolik nepotřebuje pracovní sílu, ale imigrační toky již byly nastaveny. Ve zlomcích těch uprchlíků, kteří nyní míří do Evropy, zřejmě jsou teroristé, radikální islamisté s touhou zabíjet. Samotný terorismus ale není ten problém. Tím je výzva, kterou pro evropský národní stát představují cizinci, lidé charakterizovaní svou jazykovou a kulturní jinakostí. Někdo může být český občan, ale pokud nebude Čech, nikdy se skutečným českým občanem nestane, protože není součástí kolektivně sdílené historie. Co s těmito lidmi? Kdo to je?

V USA můžete být cizinec – a stejně budete akceptován jako Američan. Já jsem kupříkladu maďarský Žid, zároveň občan USA a pro americkou společnost to nepředstavuje žádný problém. Tohle je drama současné Evropy – nacionalismus. Všechno, o čem jsme se doposud bavili, se točí okolo návratu nacionalismu do Evropy. Vidím ho v Řecku, v Itálii, v Maďarsku, vidím ho na severu Evropy. Návratu nacionalismu na kontinent se bojím nejvíc a nevím, co s tím dělat.