Šumava napospas lidové tvořivosti poslanců: Bude z parku lunapark?

Navrhnout zákon o Národním parku Šumava se ministerstvu životního prostředí stále nedaří. Už před dvěma lety byly na jeho přípravu vytvářeny takové tlaky, že se nezávisle na sobě zrodily hned dva návrhy: ministerský, který procházel běžnou legislativní přípravou a dodneška měl už nepočítaně verzí, ovšem k té finální nikdy nedospěl. Zato návrh, který se zrodil jako nechtěný levoboček v zastupitelstvu Plzeňského kraje, dospěl do sněmovny už 1. srpna 2011. Ještě týž měsíc ho ale vláda odmítla.

Důvodů měla spoustu: od navrhovaného nesystémového právního režimu, odlišného od ostatních národních parků, přes pohrdání názorem veřejnosti při jeho schvalování až po víru, že z ministerstva životního prostředí přeci jen nějaký návrh vypadne.

Levoboček opět na scéně

Dobrý odhad neměl ani ten, kdo si myslel, že po odmítnutí vládou zůstane „nechtěným“ i návrh plzeňskýNestalo se. A dobrý odhad neměl ani ten, kdo si myslel, že po odmítnutí vládou zůstane „nechtěným“ i návrh plzeňský. V plánu projednávání ve sněmovně se totiž objevil opět vloni v červnu, v rámci nedokončeného prvního čtení se ale tehdy podařilo projednávání přerušit a návrh „zaparkovat“ do doby, než do sněmovny přijde tolik slibovaný návrh vládní.

Navzdory mnohokrát opakovaným slibům ministra životního prostředí Tomáše Chalupy (ODS) nepřišel. Zato „zaparkovaný“ plzeňský zákon opět toto úterý vyjel na pořad jednání sněmovny.

Nejenže ministr životního prostředí Tomáš Chalupa po tolikerém předchozím holedbání vyklidil pole – jeho povinné odmítnutí plzeňského návrhu před poslanci navíc působilo tak, že chce ukonejšit krajské zastupitele, že si vůbec dovoluje připravovat údajně „komplexní“ zákon. Nebyl nic platný nesouhlas vlády ani parlamentního zpravodaje, velmi sžíravá kritika poslance Viktora Paggia (LIDEM) ani neslaně nemastné vysvětlování ministra Tomáše Chalupy. Většina poslanců hladce poslala plzeňský návrh do druhého čtení.

Pošlete „nosič“, zbytek zpatláme sami

Nejeden ze zákonodárců se tváří v tvář kvalitě předlohy přiznal, že se už těší, jak se budou ve sněmovně přijímat pozměňovací návrhyNejeden ze zákonodárců se tváří v tvář kvalitě předlohy přiznal, že se už těší, jak se budou ve sněmovně přijímat pozměňovací návrhy. Na plnou pusu to o projednávaném návrhu pronesla poslankyně Kateřina Konečná (KSČM), která se navíc zmínila o kritických posudcích na dosud vládě v konečné podobě nepředložený ministerský návrh zákona a využila jich k jeho rozcupování dřív, než se s ním Chalupa odváží pochlubit. Dle Konečné je jedno, který z obou návrhů poslancům poslouží jako „nosič“ poslaneckých iniciativ.

Nového „tvořivého ducha“ české sněmovny charakterizoval její místopředseda Jan Hamáček (ČSSD), když se o plzeňském návrhu hlasovalo: „Nemohu přijmout argumenty, že není možné propustit zákon do druhého čtení, protože obsahuje věcné chyby a je to nekvalitní ,nosič‘.“

Hamáček se dovolával případu, kdy do sněmovny přišel senátní návrh zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny. Z toho návrhu zákona zbyl pouze název, všechno ostatní vládní koalice změnila a upravila k obrazu svému. „Pokud mně dnes někdo říká, že tento zákon nemůžeme propustit do druhého čtení, protože obsahuje chyby, tak prostě popírá ten precedens,“ argumentoval Hamáček.

Bohorovnost některých poslanců zřejmě nezná mezí. Že si upravili jednací řád sněmovny k obrazu svému, je stejně normální, jako by bylo normální požadovat, aby předkládaný návrh zákona o národním parku obsahoval veškeré náležitosti a byl po odborné i právnické stránce správný. I tak by se narodilo dost problémů, které by zákonodárci museli řešit. Výsledek by však měl smysl a mohli bychom na něj být všichni hrdí, tak jako na zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. V té době byly ovšem podávány návrhy klíčových ekologických zákonů profesionálně zdatnými odborníky bez postranních úmyslů. A Česká národní rada si nemusela zákony na „nosičích“ sama slepovat.

Co by zbylo z národního parku?

Nikde v celém návrhu zákona není definováno, že prioritním zájmem je ochrana přírodyKdyby měl být zákon o Národním parku Šumava vyhlášen podle návrhu zastupitelstva Plzeňského kraje, naplnil by mnohé tužby potenciálních uživatelů, od zájemců o tvrdou turistiku a rekreační využití až po developery. Lesníci by museli zapomenout na zákon na ochranu přírody a krajiny a na většině území národního parku by se řídili lesním zákonem, který dosud platí jen v hospodářských lesích. Nikde v celém návrhu zákona není definováno, že ochrana přírody je nezpochybnitelně prioritním zájmem. I v nejvzácnější I. a II. zóně návrh připouští výstavbu, u níž „veřejný zájem veřejně převažuje nad zájmy ochrany přírody“.

Tento návrh uvedený do praxe, by si jistě našel spoustu kamarádů, kterým by umožnil jejich zájmovou i podnikatelskou činnost v lůně Šumavy. Přežila by však v tomto režimu Šumava jako národní park?

Poslanec Paggio o tom přesvědčen není: „Tento návrh považuji za špatný, legislativně naprosto nevyhovující. De facto by znamenal likvidaci národního parku, přesněji řečeno jeho přeměnu na lunapark,“ uvedl poslanec LIDEM v úterý před poslanci. Jaké jsou příčiny Paggiovy skepse? „Tou hlavní je, že oblasti, kde se smí stavět, by se ze současných zhruba pěti procent zvýšily na zhruba 60 procent. Na 60 procent třetích zón se spíše symbolickým omezením stavební činnosti.“

• Formulace v plzeňském návrhu zákona zní:
  „Ve třetí zóně lze umísťovat a povolovat pouze stavby sloužící ochraně přírody, rybářství, myslivosti, péči o les, zemědělství, turistice, sportu, obraně státu a ochraně státních hranic, pokud jejich umístění není v rozporu s posláním národního parku. Jiné stavby lze umísťovat a povolovat pouze v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmy ochrany přírody.“
• Tak si to Paggio převedl do běžné češtiny:
  Golfová hřiště, hotely, sjezdovky, akvaparky, jak je libo.

Národ sobě

Největší zvláštností plzeňského návrhu zákona je, že nevychází z obvyklé premisy evropských národních parků: tady je park, naše obce jsou jeho součástí a my občané jsme hrdí, že v něm žijeme. Různými ustanoveními podporuje pohled zcela obrácený: národní park se rozkládá na území našich obcí a my a naši zastupitelé, včetně krajských, víme nejlíp, jak se má chránit příroda a spravovat národní park.

Lokálpatriotismus autorů plzeňského návrhu zákona jde tak daleko, že by místním občanům povolili cábrovat prvními zónami, zatímco ostatní by se na ně mohli jen dívat z cestPaggio coby koaliční oponent tohoto návrhu zákona to komentoval slovy: „Já mám problém s celým konceptem zákona. Je to národní park, národ v tomto případě reprezentuje stát, a ne obce a samospráva. Pokusy podřídit park hlavně majetkově samosprávě, starostům, případně hejtmanům, považuji za nešťastné.“ Jakkoli jsou dle něj starostové místních obcí velmi významnými osobnostmi a je třeba s nimi směřování parku konzultovat, „tak ho prostě nemohou vést“.

„Argument nebo pseudoargument, že o tom musí rozhodovat a s majetkem nakládat, protože tam bydlí, to je, jako kdyby o tom, co se bude hrát v Národním divadle, rozhodovali lidé, co bydlí na Národní třídě. Prostě proto, že tam bydlí. Můžeme si jenom domyslet, co by se v tom případě hrálo v Národním divadle,“ komentoval Paggio různé patriotské nápady.

Ten lokálpatriotismus autorů plzeňského návrhu zákona jde tak daleko, že by místním občanům povolili cábrovat prvními zónami, zatímco Pražáci a občané z podhůří by se na ně mohli jen dívat z cest. Jenže národní park je to i těch lidí na cestách. A může jim oprávněně vadit, že místní člověk šlape v místech, kde to přírodě vadí. Kuriózních ustanovení je přitom v tomto návrhu zákona mnohem víc.

Vypečený „komplexní“ konkurent

Ani s ministerským „kvalitním komplexním návrhem“ zákona to nejspíš není tak docela v pořádku, když ani nedoputoval do sněmovny. Zato tam poslankyně Konečná zveřejnila posudky, které to zdržení docela osvětlují.

Katedra práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy považovala návrh ministerstva životního prostředí, předložený vloni v srpnu k připomínkám, za nezpůsobilý k dalšímu projednávání a doporučila jeho stažení z dalšího řízení a zásadní přepracování. Uvedla, že návrh je značně nekvalitní po věcné i právní stránce, je poměrně utilitárně pojatý, je jednostranně zaměřený na rozvoj podnikatelských aktivit a je v rozporu s obecnými zásadami ochrany přírody, krajiny a biodiverzity i v rozporu s mezinárodními standardy ochrany přírody.

Specializovaní právníci navíc shledali, že četné paragrafy jsou v rozporu i s ustanoveními českého ústavního práva, normami práva unijního či práva správního a životního prostředí. Spokojen s návrhem nebyl ani odbor kompatibility Úřadu vlády.

Dlužno dodat, že plzeňský návrh žádným takovým kolečkem neprošel. Poslanci roubující na „nosič“ nová ustanovení, která jim do zákulisí přinesou lobbisté, by se asi nad výsledkem takových posudků podivili.

Nepochopitelná posedlost

Z přípravy obou návrhů byli vyloučeni ti největší přírodovědní a ekologičtí odborníci a specializovaní právní znalciVětšina chyb v obou návrzích zákona pramení z jediného zdroje, a tím je zideologizovaný přístup k ochraně přírody. Z přípravy obou návrhů byli vyloučeni ti největší přírodovědní a ekologičtí odborníci a specializovaní právní znalci, protože nebyli ochotni strpět bezohledné přístupy k šumavské přírodě. Zároveň byla otevřena různá zadní vrátka pro zneužívání přírodního prostředí některými nepřijatelnými podnikatelskými aktivitami.

Odkud pramení ta posedlost, že právě teď musí být přijat nový zákon o Šumavě, když neexistuje opravdu dobrý návrh? A když chybí vůle stvořit ekologický zákon, který by mohl být postaven na roveň zákona na ochranu přírody z roku 1992?

Vládní nařízení, kterým byl park vyhlášen, stále existuje a může platit, než se situace na Šumavě dostane ze srabu. Já uvěřím jen takovému zákonu, který z toho nařízení převezme základní preambuli o hlavním poslání národního parku chránit přírodu.