Lidovky.cz

Studium on-line: Trend, který může změnit planetární vzdělanost

  0:36

Nejvýznamnější světové univerzity a jejich elitní profesoři nabízejí poznatky zdarma. Stačí se zapsat.

Nejlepší univerzity jako Harvard, MIT nebo Berkeley dávají zdarma na webové stránky EdX, Coursera či Udacity výukové kurzy mnoha předmětů. A zapisují se do nich desetitisíce lidí. foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto Harvard University, Harvard.eduČeská pozice

Zázračný patnáctiletý Mongol, který udělal harvardské testy z teorie obvodů na sto procent. Jednaosmdesátiletý dědeček mezi 7200 zapsanými studenty elektrotechnického kurzu na Massachusetts Institute of Technology (MIT). Tujiza Uwituze, osiřelá dívka ze Rwandy, která se právě učí stejnou látku jako studenti v Edinburghu. Anebo 270 tisíc studentů počítačových věd, včetně Čechů, kteří jsou zapsáni na nejúspěšnějším vysokoškolském on-line kurzu dneška. Poskytují ho stránky Udacity v rámci svých MOOC.

Že tu zkratku neznáte? Znamená Massive Open Online Courses neboli hromadné otevřené on-line kurzy a jde o fenomén, který bobtná den za dnem. Vybrané světové univerzity, jako jsou Harvard, Yale nebo University of Tokio, nabízejí na internetu zdarma některé své přednášky – zvláště ty úvodní k jednotlivým oborům. Dostupné jsou pochopitelně i Čechům. Stačí se zapsat: tady, tady či tady, být zvídavý a mít vůli k dokončení kurzu.

Odborníci si jen stěží troufají odhadovat, co tento demokratizační trend ve vzdělání přinese. Jisté však je, že nejpodnikavější lidé už vymýšlejí, jak se stát nejen věrozvěsty, ale jak na vznikajících „edu-Googlech“ vytvořit úspěšný byznys-model.

„Možná, že v nějaké odlehlé africké vesničce žije nový Albert Einstein nebo Steve Jobs a my bychom měli být schopní takové osobě nabídnout vzdělání, protože právě tací by mohli přijít s novým velkým objevem, který by učinil svět lepším pro každého z nás,“ uvedla před rokem Daphne Kollerová na přednáškách TED. Právě tato dáma ze Stanfordu je jednou z „matek“ kvalitních kurzů pro všechny. Minulý týden věnovaly digitálnímu vzdělávání a tématu MOOC svá speciální vydání i renomované magazíny Nature a Scientific American.

Nestačily by čtyři nové univerzity týdně

Celosvětová poptávka po vzdělání a vědomostech – onom výtahu ke společenskému uznání a dobře placené práci – je obrovská. Podle jedné studie, kterou citovala v Paříži roku 2011 zástupkyně UNESCO Stamenka Uvalić-Trumbić, naroste globální zájem o vysokoškolské vzdělání za dvanáct let oproti dnešku o zhruba sto milionů studentů (v roce 2011 se zapsalo na vysoké školy asi 165 milionů lidí) , takže by k úplnému uspokojení potřeb nestačilo ani to, kdyby každý týden až do roku 2025 vznikaly čtyři nové třicetitisícové univerzity! Pro zajímavost: Masarykova univerzita má 43 tisíc študáků...

Právě přednášky MOOC považuje řada odborníků za „další velkou věc ve vzdělávání“, revoluci, která radikálně zvětší dosah myšlenek špičkových učenců a zároveň jim ulehčí zátěž v úvodních kurzech, jež jsou nutné a opakují se. „Za 25 let, co sleduji vysoké školství, jsem nikdy neviděl něco, co by se tak rychle pohybovalo,“ řekl v březnu časopisu Nature sociolog Mitchell Stevens, který se zabývá budoucností digitálního vzdělávání.

V prvním sledu jdou technické a přírodní vědy, třeba informatika, inženýrství a biologie, ale valem přibývá i kurzů v humanitních oborech. Během loňského roku se v oboru MOOC konstituovali tři hlavní hráči: společnosti Coursera, Udacity a EdX, jež se vyplatí sledovat. Tahle třeba vypadá pozvánka k jedenáctitýdennímu úvodu do virologie (zahajuje 1. srpna), jenž připravuje Vincent Racaniello z Columbia University:

K dnešnímu datu má Coursera, světový lídr v „masivních přednáškách“, přes čtyři miliony studentů, které vyučují ve 410 on-line kurzech profesoři z 83 partnerských škol! A nejsou to garážové školy. Nechybí mezi nimi Caltech, Columbia, Johns Hopkins University, Princeton, UPenn, ale nově ani Yale či univerzity z Tokia, Hong Kongu, mexického Monterrey, Singapuru či Leidenu. Co se to, proboha, děje, že elitní školy dávají světu všanc a zdarma know-how svých pedagogů a otvírají se masám? Prožíváme dějinný přelom?

Malá historie MOOC

Vlna, která dost možná nedozírně promění vysoké školství, se vzedmula v létě 2011 na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Několik profesorů, jmenovitě Andrew Ng, Daphne Kollerová a Sebastian Thrun, spustili on-line kurz předmětu umělé inteligence, jenž si zapsalo 160 tisíc studentů, přičemž jej 23 tisíc dokončilo. A začala revoluce. Ke Stanfordu se přidaly další školy, jež zahlédly budoucnost, kterou nechtějí propásnout...

Massive Open Online Courses v sobě vstřebaly poznatky z dějin distančního vzdělávání i teoretických pedagogických studií, jež dokládají, jak omezeně funguje frontální model profesorského přednášení. Lepší je motivovat studenty řešením úkolů, lákat je ke spolupráci, udržovat ve zvídavosti a pozornosti. MOOC, které nejsou pouhými internetovými spoty, se staly zajímavějšími i s ohledem na technologický vývoj, v němž se to hemží aplikacemi pro chytré telefony, sociálními sítěmi, fulltextovým vyhledáváním ve videu, vědeckými hrami a nově už i virtuálními laboratořemi.

Když může jeden profesor učit najednou padesát tisíc lidí, úplně to mění ekonomiku vzdělávání

Jedním z otců fenoménu odborných přednášek pro statisíce uživatelů je Andrew Ng, který od roku 2007 toužil, aby se stanfordská kvalita výuky dostala i k těm, kteří by se na prestižní školu nikdy nedostali. Počátky byly prosté, pouze nahraná videa z přednášek, ale zájem ho šokoval – poznávali jej i lidé na ulici. „Když může jeden profesor učit najednou padesát tisíc lidí, úplně to mění ekonomiku vzdělávání,“ říká Ng.

Spolu s Kollerovou, sousedkou ze stejné chodby na katedře počítačových věd ze Stanfordu, si řekli, že pasivní poslech přednášek není správnou cestou, a rozsekali videa do osmi až desetiminutových segmentů, ve kterých po studentech přímo vyžadují součinnost na řešení problémů. Lépe si učenou věc zažijí. K systému přibyla diskusní fóra, kde padají všetečné otázky a studenti mezi sebou debatují, dokonce se i navzájem mohou hodnotit.

Vznikajícího systému si všiml Sebastian Thrun, robotik, který učí na Stanfordu. Pracoval i pro Google, takže s jeho ředitelem výzkumu Peterem Norvigem spustili na podzim 2011 první kurz, první MOOC. „Brali jsme to jako společensky odpovědnou věc, poskytnout kurz umělé inteligence on-line, abychom zasáhli více lidí nežli dvě stovky studentů ve Stanfordu,“ uvedl pro časopis Nature Thrun. Zasáhli. Registrovalo se 160 tisíc lidí ze 195 zemí.

Společnosti na předávání vědomostí

Nebylo by to v Americe, kdyby se bezprecedentní úspěch kurzu nepřetavil v podnikatelskou šanci. A tak Thrun rozjel v lednu 2012 společnost Udacity pomáhající učitelům s vývojem kurzů. V dubnu ohlásili Ng a Kollerová vznik webového projektu Coursera, přičemž se spojili se čtyřmi slavnými univerzitami, jimž nabídli spolupráci na přenášení hromadných přednášek. V květnu 2012 se přidal Anant Agarwal, někdejší šéf počítačových laboratoří na MIT, který po dohodě se svou alma mater a Harvardem založil stránky EdX, jak ČESKÁ POZICE loni informovala.

Na adrese EdX.org si můžete k dnešku zapsat kurzy 28 univerzit, které tak trochu přirozeně vytvářejí protipól škol z Coursery. Své přednášky nabízejí vědci a učitelé nejen ze dvou zakladatelských univerzit, ale i z Berkeley, Cornellu, Bostonu či Texasu, ale také z Kjóta (přirozený konkurent tokijské Tódaj), Soulu, Bombaje, Pekingu, švédské Karolinsky, Mnichova nebo Katolické univerzity v Lovani. Je to sice předčasné, ale není asi od věci otázka, zda obě „konkurenční“ uskupení univerzit jednou nepřerostou v něco většího... Upoutávka na brzy spuštěný kurz úvodu do biologie, který vede profesor Eric S. Lander z MIT, vypadá následovně:

Všechny tři stěžejní společnosti, jež chtějí přitáhnout zájem, zatím fungují na modelu open-source a zatím se nepočítá s přímým zpoplatněním služeb. Ve hře je nicméně postup známý z jiných webových hitů typu Google nebo Last.fm: nabídnout nejprve základní možnosti zdarma, přilákat davy a teprve pak jim za poplatek nabídnout prémiové doplňky.

Jak kurzy fungují a vznikají?

Nápad MOOC vypadá skvěle – kdo by se nechtěl nechat vést profesory ze světových top univerzit – ale mají i nedostatky a úskalí. Z desetitisíců posluchačů, které se zapisují do kurzů, dokončí výuku jen asi patnáct procent; ztráta zájmu je značná. Nicméně to byla i u dřívějších forem dálkového vzdělávání, říkají obhájci a „evangelisté“ nového směru.

Jak to vůbec funguje a které kurzy jsou nejlepší? „Vytvořili jsme kurz, který byl zaměřen na to, aby studenti vykonávali věci a dostávali častý feedback. Našimi ,přednáškami´ byla krátká, dvou až šestiminutová videa, která směřovala k dalším cvičením. Některé problémy vyžadovaly užití matematických postupů popsaných ve videu,“ vzpomíná Peter Norvig, jenž spolu s Thrunem připravil premiérový a superúspěšný kurz na Stanfordu. Vycházeli z vědeckých poznatků, že časté interakce vynucují pozornost a zainteresovaní studenti, kteří přicházejí s vlastními vysvětleními jevů, se učí lépe, než kdyby jen naslouchali. Vedlejší výhodou e-kurzů je díky ohlasům rychlé poznání, co je třeba ještě vylepšit.

Obrovský počet studentů přináší opravdu velký tlak a lidé dají brzy zřetelně najevo, pokud se jim to nelíbí

Vytvořit MOOC není žádná legrace. Své o tom ví i Marnie Blewittová z University of Melbourne, jež měla pro Courseru vyrobit kurz úvodu do epigenetiky. „Není to jako přednáška ve škole; ten obrovský počet studentů přináší opravdu velký tlak a lidé dají brzy zřetelně najevo, pokud se jim to nelíbí,“ uvedla profesorka. Důležitý je každý detail (když vám jej mohou opřipomínkovat desítky tisíc kritiků) a podle Ananta Agarwala, prezidenta EdX, by tvůrci kurzů měli o MOOC přemýšlet jako o úplně novém druhu výukového média – není to zdaleka jen překlopená univerzitní přednáška do virtuálního prostoru.

Patří k tomu i diskuzní fóra, kde stovky lidí vedou k tématu chytré debaty, některé jsou moderovány a v jiných se užívá algoritmů, které automaticky nabízejí odpovědi na příbuzné dotazy. Při vyplňování testů dochází i ke kontrole identity studentů přes webové kamery; kontroluje se pas, řidičský průkaz, ale zadávají se i otázky vyhledané z veřejných zdrojů, aby se zjistilo, že písemku nepíše dejme tomu za podvádějícího Miloše nějaký Karel.

„Myslím si, že MOOC je na samotném začátku a opravdová inovace teprve přijde,“ řekl ČESKÉ POZICI Vojtěch Ciml, student z ČVUT, jenž založil web SlidesLive, na němž jsou k dispozici stovky nahraných videopřednášek, ale navíc propojené s prezentací originálních „slajdů“ přednášejícího. Aplikace zaujala i experty na Stanfordově univerzitě, kteří Cimla – o jehož předchozím úspěchu s projektem easyWall jsme psali – pozvali do USA.

„SlidesLive má aktuálně dvě okna – slidy a video. Na Stanfordu chceme přidat ještě další okénko, které by doplňovalo přednášku o nějakou interaktivní ukázkou, experiment a podobně. Taky je potřeba přijít na to, jak učinit celý proces vzdělávání zábavnější,“ říká Ciml, který podle serveru iHNed.cz zamíří na Stanford již letos v srpnu.

Několik rad pro začínající hvězdy

V časopise Nature zaznělo i pár rad, jak dobrý kurz připravit: mít asistenty a nespolehnout se jen na sebe, držet se výukových cílů, nafilmovat laboratorní experimenty, dodat 3D animace, on-line kvízy, kontrolovat výstupy, kurz opakovaně vylepšovat a připravit jej tak, aby nebyl vázán na konkrétní hodiny či lokace, neboť se jej může účastnit kdokoliv. Na web se nehodí ani energický styl výuky, který fungoval v aule, ale spíše klidnější vystupování.

„Obecně si myslím, že by to měl být optimální mix zábavy a instrukcí, který udržuje zájem ve studentech a je to pořád ještě kvalitní výukový materiál,“ říká Michael DeWeese z University of California, Berkeley, jenž takto připravil úvodní lekce fyziky. Stále je třeba mít na paměti, že internetoví studenti nejsou většinou stejní jako ti, kteří prošli znalostním, intelektuálním a také finančním sítem na zmiňované nejprestižnější školy světa.

Skeptikové vůči stále populárnějším MOOC dodávají, že hloubka poznání nemůže být prostě taková, jako když o problémech debatujete s reálnými kolegy a učenci, nikoliv jen jejich virtuálními zástupci a avatary kdesi po spřízněných sociálních sítích.

Technologie nejsou samospásné, ideálně by měly být doplňkem k lidskému kontaktu s učitelem. „Pokud je přednáška dostupná on-line, čas ve třídě může být místo výkladu například využit k diskuzím s profesorem nebo kolegy,“ napsal pro Scientific American „guru“ on-line výuky Salman Khan, jenž roku 2006 založil pověstnou Khan Academy s mikrolekcemi na videu. Kombinací obého, smíšeným učením, nemusí dle něj profesor ztrácet čas mluvením a hodnocením písemek, ale má prostor podněcovat studenty k tomu, co je nejdůležitější: umět se sám učit.

Věda ve virtuální laboratoři

Kritiků hromadných přednášek není málo. Zvláště mezi tradicionalisty a špičkovými vědci, kteří tvrdí, že nestačí on-line kurzy, testy, kamery a hi-tech hejblátka, když si studenti nemohou osahat a připravit reálný experiment. Je třeba vyrazit do terénu, ideálně se svým učitelem a rádcem, který vede debaty z očí do očí a ne prostřednictvím smart-phonů. Jistě, webové kurzy mohou být sexy pro ekonomy či právníky, ale biolog musí do laborky.

Ale i to se mění. Magazín Nature v předminulém čísle zmapoval hlavní „virtuální“ trendy, které se přidávají k fenoménu kurzů MOOC v přírodních a tvrdých vědách. A zdá se, že by jednou třeba mohlo jít přes web (skoro) všechno. Kromě ušpinění bílého pláště.

Paulo Blikstein ze Stanford University vytváří novou generaci digitálních laboratorních kurzů. V jednom z jeho typů spolupracuje s bioinženýry na dálkově a centrálně řízené laboratoři! „Chceme mít laborku s deseti tisíci Petriho miskami, jen pár milimetrů širokými, kde by robot pracoval jako inkoustová tiskárna. Student by pak řekl robotovi: ,Přesuň se k té a té misce a přidej X kapek´ a kamera by sledovala, co se stane,“ zamýšlí Blikstein.

Open University, která se distanční výuce věnovala dávno před zjevením MOOC, má svou OpenScience Laboratory, jež umožňuje sledování vzorků virtuálním mikroskopem, napojení na kosmické teleskopy nebo sběr dat ze vzdálených experimentů. K některým pokusům – třeba z fyziky a pohybu předmětů – lze zapojit chytrá mobilní zařízení; Open University má již od roku 2008 svůj web iSpot, kam lze nahrávat digitální fotografie rostlin, zvířat, hmyzů či hub, které pak slouží k výuce v kurzech biologie či zoologie.

Na Harvardu zase vyvíjejí program EcoMUVE, který využívá i herního principu: studenti pozorují během dvou týdnů virtuální jezírko s okolím, až jednoho dne objeví, že ryby umírají, přičemž mají zjistit proč. V projektu pak monitorují kontaminovanou vodu a učí se postupy, které by uplatňovali i ve skutečnosti. Na UPenn mají naopak počítačovou „hru“, ve které si studenti cvičně sestavují své vědecké týmy a podstupují virtuální stáže. Podle pedagogů je to baví, učí se a utužují si zájem o svou budoucí akademickou kariéru.

Zatím nezmapovaný potenciál

Kam až se vzdělávací on-line programy pro vysokoškolské studenty vyvinou, nelze předjímat, nicméně již nyní je nárůst uživatelů na hlavních webech Coursera, Udacity a EdX prostě raketový. Prvně jmenovaný web měl letos v březnu asi tři miliony studentů, ale nyní má 4 180 687 „courseriánů“, kteří přibývají doslova každou sekundou a vybírají si na webu z matematických přednášek v Monterrey, úvodu do programování z Toronta, psychiatrických studií na medicínské Johns Hopkins, dějin lidstva z Jeruzaléma nebo i melbournských kurzů klimatologie.

„Otevíráme budoucnost, kde má každý přístup ke světově špičkovému vzdělávání, které bylo dosud dostupné jen pár vyvoleným.“

„Otevíráme budoucnost, kde má každý přístup ke světově špičkovému vzdělávání, které bylo dosud dostupné jen pár vyvoleným,“ uvádí se v preambuli edukativního webu.

Zní to tak krásně altruisticky, ale zjevný je i finanční a „verbovací“ potenciál. Kdo okusí úvody, bude chtít více. Třeba jako Amol Bhave, sedmnáctiletý Ind z Džabalpúru, který si loni jako středoškolák vyzkoušel kurzy elektroniky MIT na webu EdX, ale když nebylo vypsáno pokračování k signálním systémům, udělal si s kamarády vlastní verzi kurzů, na kterou přilákal 1100 zájemců. Svůj úspěch přiložil k přihlášce na MIT, dostal stipendium a stal se letos regulérním studentem jedné z nejlepších technických škol planety.

Jak z toho vytěžit maximum?

Možností on-line vzdělávání pro celý svět si všímají nejen kamenné univerzity, ale i byznysmeni. „Od spuštění serverů Udacity a Coursera v loňském roce, dvou start-upů ze Silicon Valley, které poskytují vzdělání zdrama, se chvějí slonovinové věže akademiků v základech. Univerzitní značky, které byly mnohdy budovány po staletí, byly přinuceny k přemýšlení, že informační technologie brzy učiní z jejich dosavadních obchodních modelů přežitek,“ uvedl časopis The Economist v článku s titulkem Útok MOOCů.

„Reklamy poháněly rozhlas i televizi, proč ne vzdělávání? V tomto oboru je spousta neopodstatněného snobství.“

Jenže není zatím tak úplně jisté, zda by on-line kurzy – bez školného a dotací – univerzitní sbory uživily. Možností jsou příjmy z vydávaných certifikátů za absolvování kurzů (třeba ve výši sto dolarů), spolupráce na firemních edukativních projektech, vzdělávání zaměstanců vývojářských firem, licencování upravených kurzů školám, vydávání souvisejících učebnic nebo dokonce vložená kontextová reklama – v onom bohulibém vzdělávání dosud rovná svatokrádeži. „Reklamy poháněly rozhlas i televizi, proč ne vzdělávání? V tomto oboru je spousta neopodstatněného snobství,“ řekl Mike Feerick, zakladatel Alisonu.

Jaký byznys-model má největší šanci? „Těžko říci, který model zvítězí. Určitě je zajímavá nabídka certifikátů nebo dokonce plného titulu za mnohem nižší cenu než je klasické školné. Ale to je spíše pro projekty přímo spojené s univerzitou. Naše stránka SlidesLive může naopak vydělávat na firemní sféře, jelikož firmy mají často své interní uzavřené vzdělávání,“ řekl ČESKÉ POZICI Vojtěch Ciml, jehož web už má i příjmy od firem.

Hledají se tedy možnosti a meze. Přibývající miliony zájemců dodávají investorům odvahy. Za stránkami EdX je šedesát milionů dolarů kapitálu. Do Coursery zase 10. července přidali venture kapitalisté k prvotním dvaceti navíc ještě 43 milionů dolarů. A koncem roku má dle Economistu odstartovat další projekt FutureLearn, za nímž stojí britská Open University, která byla v minulých dekádách pionýrem distančního vzdělávání, plus konsorcium dalších 23 britských, irských a australských univerzit.

Zářná budoucnost pro všechny?

Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že v plejádě univerzit, které naskočily do hromadně přednáškového rychlíku, někdo chybí. Ano, dva britské univerzitní klenoty: Oxford a Cambridge. „Je to teď takový běh lumíků za vidinou MOOC,“ nechal se slyšet jistý zasloužilý akademik z Oxfordu, proč jeho škola není ani v EdX, Udacity či Courseře.

Ve chvíli, kdy se převážně americké školy otevřou masám od Číny přes Afriku až po Jižní Ameriku, se mohou „starosvětsky“ nabyté znalosti z OxBridge stát ještě cennějšími. Jiní, jako třeba investor Peter Thiel, zakladatel PayPalu, označují humbuk kolem hromadného vzdělávání za další „nafouknutou bublinu“, která navíc hazarduje s tím nejcennějším, co ještě máme: opravdu elitním vzděláním.

Pochopitelnou otázkou je rovněž to, nakolik absolvování kurzů pomůže k uplatnění těmto studentům. Některé univerzity podle zahraničního tisku již zvažují, že by prokázané absolutorium některých kurzů zohlednily zapsanými kredity ve vlastním prezenčním studiu. Ptát se na tutéž otázku českých škol je nejspíše zatím předčasné. Podle ekonomů bude klíčové pro úspěch MOOC jasné doložení linky mezi tímto vzděláním a získáním dobré práce, třeba po prokázání se diplomem z kurzu programování na Caltechu. Pomůže taková doložená znalost i v Ostravě, Brně a Plzni?

Každopádně se děje převratná věc. „Jsme jen na vrcholku ledovce,“ říká Kollerová ze Stanfordu, která upozorňuje, že se mohou proměnit základy pedagogiky. Vznikne nové odvětví: učební informatika. Od statisíců studentů bude možné získat přesné a měřitelné podklady, proč a jak v těch kterých kurzech neuspěli, co se naučili, v čem se zlepšovali (bez ohledu na vnější rušivé vlivy v kampusu), k čemu mají předpoklady a kde dané kurzy dále zlepšovat, což může mít pro univerzity i jejich „návštěvníky“ velký přínos.

Bill Gates to předpovídal...

Klasické univerzity se možná pod vlivem MOOC nějak promění, ale nezmizí. Stanou se snad původní přednášky raritou pro fajnšmekry? Jaký bude poměr staromilců a těch, kteří vystudují přes moderní technologie a na dálku? Zmizí velké přednáškové auly? nebude lidem chybět osobní kontakt, ale i sociální tlak živých spolužáků na to nebýt v kampusu pro ostudu, za hlupáka a jen tak do počtu?

„Revoluce už začala. Význačné univerzity, jako Stanford, jsou v čele a snaží se zahrnout digitální vzdělávání do struktury celé své univerzity. Snaží se ovládnout novou technologii dříve, než ona ovládne je,“ míní například sociolog Mitchell Stevens.

Význačné univerzity, jako je Stanford, jsou v čele a snaží se novou technologii ovládnout dříve, než ona ovládne jeNový trend ve vysokoškolském vzdělání může být obzvláště přínosný pro země, jako je třeba Indie. Pro tak početnou zemi, ve které se každý den zapíše na univerzity pět tisíc studentů (a kde není dost pedagogů, kteří by se jim řádně věnovali), může být nový model díky své interaktivitě dobrým řešením. „Indové patří mezi nejaktivnější uživatele MOOC. Ze tří milionů uživatelů, kteří byli v březnu registrováni na Courseře, bylo více než čtvrt milionu z Indie,“ napsal v časopise Scientific American jejich krajan Pawan Agarwal.

Ta idea je zkrátka ohromně vznešená. Poskytnout celému světu know-how od nejlepších mozků planety, většinou z euroamerického a asijského kulturního okruhu. Ale přece jen: i tento vklad se může, viděno pesimisticky, jednou tak trochu proti vkladatelům obrátit, až již technologickým lídrem Země nebude americký Apple, ale dejme tomu mongolský Ulanbatel či indický Rajacom...

Fenomén MOOC má svého velkého obhájce, druhého nejbohatšího muže světa – Billa Gatese. Už v roce 2010 na konferenci Techonomy 2010 prohlásil, že za pět let budou na internetu zdarma dostupné nejlepší přednášky na světě. „Bude to lepší než výuka na jakékoli univerzitě,“ řekl Gates. Vzdělávání bude pro všechny dostupné, zefektivní se, studenti ušetří čas a univerzity náklady na provoz.

Bude to skutečně tak bezva, anebo se nastartovalo něco, co přinese zatím ještě nezamýšlené důsledky pro naši vzdělanostní společnost?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.