Český ekvivalent pro ně ještě vynalezen nebyl, anglosasové jim říkají Massive Open Online Courses (MOOC), takže je možná zakrátko budeme nazývat třeba „masivky“ nebo „moocky“. Nebo se u nás nechytí? O tom lze pochybovat.
Miliony lidí ve světě propadají fenoménu MOOC. Jde o kratší interaktivní univerzitní kurzy, jež loni začaly nabízet nejlepší světové školy jako MIT, Berkeley nebo Harvard. Zapsat si je může kdokoliv, kdo má chuť, čas a píli. Jsou zdarma. Nikdo zatím neví, co z toho přesně bude. Bující fenomén však může revolučně proměnit terciární vzdělávání.
Jen za pár týdnů od vydání článku ČESKÉ POZICE, který tento trend komplexně představil, přibyly na jednom z klíčových webů Coursera desítky tisíc zájemců – je jich k dnešku 4,4 milionu! Stěžejní trio webů, přes nějž top školy nabízejí kurzy, doplňují též projekty EdX a Udacity. A podle stránek Times Higher Education spustí už v září 26 převážně britských univerzit svou centrálu FutureLearn.
Co na to české školy? Zatím to vypadá, že sledují terén. Prorektor Masarykovy univerzity Ivan Malý, jenž má na starosti strategii brněnské vysoké školy, říká: „MOOC se staly jedním z významných faktorů budoucího vývoje univerzitního vzdělávání. Díky dynamice svého rozšiřování, impaktu a doposud ne zcela jasným dopadům na současný tradiční model terciárního vzdělávání jsou sledovány a diskutovány v podstatě všemi významnými hráči v této oblasti. Masarykova univerzita v tomto smyslu není výjimkou.“
Sledujeme, sledujeme, sledujeme...
Trendu si pochopitelně všímá i nejstarší vysoké učení v Česku, Univerzita Karlova (UK). „Tyto otevřené on-line kurzy sledujeme a vnímáme je jako další krok k poskytování vzdělání širokému okruhu zájemců. UK se aktuálně zaměřuje na poskytování on-line podpory vzdělávání v systému Moodle (e-learningová platforma, jež se rozvíjí od roku 2002 – poznámka redakce) zejména pro studenty naší univerzity, nicméně pokud bude v MOOC kurzech zřetelný potenciál, jistě se zapojíme,“ říká univerzitní mluvčí Václav Hájek.
V systému Moodle má UK k dnešku přes 4300 kurzů, které využívá 40 tisíc registrovaných uživatelů. Z technického hlediska by univerzita neměla mít s rozvojem MOOC problém, ale spíše se jí musí podařit přesvědčit autory dotyčných kurzů, aby kvalitní MOOC přednášky připravili.
I Masarykova univerzita se dle prorektora Malého slov přiklání k názoru, že „je nutné velice pozorně sledovat vývoj MOOC a najít optimální způsob, jak se aktivně podílet na tomto fenoménu a využít jeho nesporný potenciál.“ Světové univerzity uvažují, jak masivní kurzy využít v celkové výuce, jak je integrovat do syllabů, jak započítávat kredity za zkoušky přes web a jaký zavést byznysový model, aby nebyly kurzy z Caltechu či UPenn jen charitativním experimentem, jak už napsal The Economist.
Novinky kolem MOOC sleduje též Technická univerzita v Liberci. „Je to skvělá věc, ale není třeba, aby to dělali všichni znovu a znovu. Inflace by vedla ke ztrátě orientace v nabídkách. Pro naše studenty je to alternativa ke studiu, další materiál, který jim pomůže prohloubit znalosti. Podívat se na věc z jiného úhlu. Tyto weby budeme stále víc doporučovat,“ říká Klára Císařová, vedoucí oddělení technické informatiky s tím, že se v Liberci podpoře moderních e-learningových aktivit (včetně streamovaných přednášek) věnují nejméně od roku 2008 a provozují je dnes na svém vlastním portálu ALS.
Tam jsou přenášeny i přednášky, kde student nejen vidí učitele a slyší jeho přednes, ale ve speciálním webovém okně má synchronně k dispozici to, co je pro pochopení nutné – prezentaci z počítače, zápis na tabuli nebo vizualizéru. Tedy něco podobného, co dělá student z ČVUT Vojtěch Ciml, jenž se svým projektem SlidesLive odjel do Stanfordu.
„Část pořizovaných nahrávek – toho času máme na univerzitě více než 3000 záznamů, je veřejná a část je k dispozici přes portál ALS studentům naší univerzity. Ročně streamujeme 62 až 72 přednáškových cyklů, podle rozvrhu v místnostech, kde jsou technika a řídící systémy instalovány. Zkoušíme i menší formát podobný MOOC – ve smyslu kratších záznamů a jejich zapojení do ALS se všemi e-oporami: diskuse, fóra, testy, interakce,“ říká Císařová z liberecké fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií.
Skeptičtěji k výuce vědecké práce
Využití on-line kurzů MOOC, kde jsou v několikaminutových videích nastíněny problémy vyžadující aktivní účast studentů, je nejlogičtější v úvodních a teoretičtěji zaměřených předmětech: tón udávají zejména přírodní a technické vědy. Úvodů do biologie, virologie, ale i do programování nebo fyziky je na stránkách EdX, Udacity či Coursera hodně. Horší to bude s disciplínami, jež se v pokročilém stadiu neobejdou bez laboratorní zkušenosti.
Chemik Pavel Hasal: Poznám z videa, že se o horké sklo spálím? Naučím se z videa čichem rozeznat přítomnost škodlivých plynů?Prorektor Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) Pavel Hasal ČESKÉ POZICI řekl: „V zásadě jsem názoru, že žádné on-line přednášky či kurzy nemohou plnohodnotně nahradit živého (kvalitního) pedagoga, zejména pak nelze nahradit experimentální výuku (která je pro naši školu typická), i když vím, že existují i on-line laboratoře.“
Vědecký magazín Nature nedávno poukázal, že dokonce vznikají jakési virtuální laboratoře, například na Stanfordově univerzitě, kde student od počítače nadiktuje robotovi, kolik a jakého roztoku má nakapat do určené misky, přičemž reakci pak sleduje kamera.
Hasal k tomu dodává: „Vypadá to hezky, často efektně, ale lze se nějakou praktickou činnost opravdu naučit jenom koukáním na záznam, animaci? Poznám z videa, že se o horké sklo spálím? Naučím se z videa čichem rozeznat přítomnost škodlivých plynů? Stejně tak asi nelze on-line nahradit možnost okamžité bezprostřední interakce mezi studentem a učitelem, která je pro výuku velmi podstatná: například zoufalý výkřik při přednášce.“ Podle Hasala se vytratí i ad hoc učitelem pronášené poznámky, komentáře, rady a přímé reakce, jimiž lze učinit přednášku poutavou a vštípit studentům nejen znalosti, ale i mravní poučení.
Prorektor VŠCHT si klade též obecnější otázku: Nevychovají on-line kursy masy odborně zdatných robotů bez trochy lidského přístupu? „Samozřejmou výhodou MOOC je jejich široká přístupnost, takže je mohou sledovat či absolvovat i ti, kteří si klasické studium na univerzitě dovolit nemohou. To je jejich velká výhoda, možná jediná,“ míní Hasal a připomíná to, o čem psal Scientific American – skutečně kvalitní MOOC kurzy vyžadují velmi pečlivou, pracnou přípravu a aktualizace. Bude se do toho učitelům chtít?
Kdo bude českým průkopníkem?
Velká diskuze, zda se do rozjezdu MOOC zapojit, je celosvětová. Například kolem „sdružení“ EdX jsou univerzity jako MIT, Harvard, Berkeley, McGill, Boston University, ale i někteří evropští členové: švédská Karolinska, belgická Lovaň, polytechnika v Lausanne nebo technika v Mnichově. Na stránkách Coursery se sešly Stanford, Princeton, Columbia, Yale či Tokio, ale ani tam nechybějí evropští hráči: pařížská polytechnika, Barcelona, kodaňské univerzity nebo skotská University of Edinburgh. O brzy spuštěném projektu FutureLearn ani nemluvě, neboť má jít většinou o vysoké školy z britských ostrovů.
Přidá se k těmto webům i někdo z Česka? Brněnský prorektor Malý o možnosti spustit kurzy v angličtině říká: „Konečné rozhodnutí o strategii v této oblasti je nyní předmětem rozhodování vedení univerzity. Je dosti pravděpodobné, že Masarykova univerzita bude připravovat nějaký podobný typ masové on-line výuky, koneckonců již dnes máme technologii, která to umožňuje a rozsáhlou zkušenost s distančními formami výuky.“ Právě Masarykova univerzita je partnerem výzkumného střediska CEITEC, kde má být angličtina „provozní“ řečí.
Podmínky pro české univerzity jsou přece jen odlišnější od hlavních světových hráčů, a nejde jen o peníze. „Velmi individuálně budeme našim pedagogům doporučovat, aby nabídli na některém z webů své kurzy, pokud mají chuť a čas. Nemáme tolik sponzorů jako MIT či Harvard, takže by tato aktivita byla ryze filantropická, nadšenecká. I takových kolegů pár máme, tak se možná zeptejte za rok,“ říká Císařová z liberecké univerzity. Je také pravdou, že se do „šílení“ kolem MOOC, jak někteří odborníci nahlížejí současný boom, všechny špičkové univerzity nezapojily. Například Oxford i Cambridge stojí stranou a nepřipojí se zatím ani k novému britskému projektu.
Na uznávání bodů je ještě brzy
Přes veškerá pozitiva masových on-line kurzů (dostupnost pro všechny, využitelnost na dálku – a to i v chudších zemích, možnost studovat tehdy, když se to hodí, aktuální debaty s kolegy v diskuzních fórech) je nezodpovězenou otázkou, jak bude absolvování předmětů uznáváno v rámci škol, jak bude prostupná on-line výuka s výukou prezenční a zda univerzity uznají kredity za vykonané testy odjinud – třeba právě z Harvardu.
Započítávání kreditů, pokud by byly udělovány, či uznávání MOOC kurzů není tak snadné a muselo by projít legislativou.„Myslím, že naše akademická obec ještě k přijetí této možnosti, tedy uznávání kreditů či jiných bodů z MOOC, zatím z větší části nedospěla. Velkou roli samozřejmě a oprávněně hrají obavy z podvodů: ověřování totožnosti, kdo vlastně kurs či test absolvoval a podobně,“ uvádí prorektor VŠCHT Hasal ke kardinální věci, kterou vývojáři řeší, když sestavují kvůli ověřování osob pro zkoušeného personalizované otázky z veřejně dostupných zdrojů anebo dokonce požadují předložení identifikačních průkazů na webkamery.
Pakliže by výhledově chtěl někdo doma uznat body z on-lineové Columbie či z Lausanne, bude mít ještě nějaký čas asi smůlu, i když se tomu do budoucna úplně nebrání ani Univerzita Karlova. „Započítávaní kreditů, pokud by byly udělovány, či uznávání MOOC kurzů není tak snadné a muselo by projít legislativou. Na druhé straně, student by MOOC kurzem měl získat takové dovednosti, aby je snadno potvrdil na zkoušce z daného předmětu příslušného studijního programu,“ říká liberecká informatička Císařová.
V budoucnu by podle ní mohl student například dostat individuální plán, odpuštěna by mohla být účast na seminářích či cvičeních – na to by stačila dohoda s pedagogem, nejlépe potvrzená děkanem po projednání v senátu fakulty. Buď jak buď, i to ukazuje, že fenomén MOOC, který zachvátil svět, staví kamenné univerzity před nové otázky a úkoly, které musejí nezbytně řešit, protože budoucnost vzdělávání se asi začíná dít – právě teď.
Související článek ČESKÉ POZICE: