Počet věřících podle demografických odhadů americké společnosti Pew Research Center vzroste, naopak, což je možná optikou dnešní České republiky překvapivé, ubude lidí bez vyznání.
Nejrychleji rostoucím náboženstvím světa bude islám, předvídá Pew Research ve studii o budoucnosti náboženství v roce 2050. A to hlavně díky mladé populaci a vysoké porodnosti vyznavačů muslimské víry.
V Česku ubude křesťanů
Nicméně přestože celosvětový trend míří k nižšímu počtu bezvěrců, jsou mezi zeměmi výjimky. Například v Česku, které podle odhadů bude v roce 2050 mít 9 760 000 obyvatel, počet jasně převažujících lidí bez vyznání procentuálně nepatrně vystoupá. Mírně ubude křesťanů, jejichž počet se odhaduje na něco málo přes 1,8 milionu, ale výrazně - až desetkrát - se zvýší počet muslimů, takřka na sto tisíc.
Tento trend je celoevropský. Studie předpokládá, že na starém kontinentu bude v polovině jednadvacátého století žít více než deset procent muslimů, o více než čtyři procenta víc než nyní.
Česko v polovině století2010
počet obyvatel 10 490 000
2050
počet obyvatel 9 760 000
|
Křesťanství však bude i nadále nejpočetnějším náboženstvím, novou „baštou“ této víry se ale stane subsaharská Afrika, kde budou žít čtyři z deseti křesťanů. Opět kontinent s mladou populací a vysokou porodností. „Dokud nezačne populace muslimů stárnout nebo se tam výraznějším způsobem nesníží úroveň plodnosti, lze počítat s dalším početním růstem této populace,“ potvrdila ČESKÉ POZICI demografka Klára Hulíková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Křesťanství však bude i nadále nejpočetnějším náboženstvím, novou „baštou“ této víry se ale stane subsaharská Afrika. |
Zatímco mezi křesťany převažují lidé nad šedesát let, mezi muslimy je nejpočetnější populace do patnácti let. Stárnoucí populace a nízká fertilita je však velkou hrozbou v Asii, hlavně v Číně, Thajsku a Japonsku, což ovlivňuje například i příklon k buddhismu. Přestože počet všech obyvatel planety do roku 2050 přesáhne devět miliard (nárůst o více než dvě miliardy), počet buddhistů zůstane stejný.
Celosvětově platí, že k udržení stabilního počtu populace je třeba, aby se v průměru narodilo 2,1 dítěte na matku, jenže mezi vyznavači buddhismu je toto číslo dlouhodobě mnohem nižší (1,6) a zvrácení trendu se příliš neočekává. Vyjma buddhismu ale všechna náboženství vykážou minimální nárůst, například hinduismus nebo židovská víra. A to přesto, že vyznavači judaismu jsou v porodnosti jen lehce nad limitní hranicí, na matku v průměru vychází 2,3 dítěte. Mezi křesťany pak 2,7 a mezi muslimy 3,1 dítěte na matku. Porodnost ale není jediným určujícím bodem, byť klíčovým, kvůli němuž se brzy překreslí mapy náboženského rozmístění.
Důležitý je i věk věřících. Zkrátka zda jsou věřící spíše mladší, teprve budou mít děti, nebo patří ke starší generaci. A zde má opět navrch islám, kde je více než třetina jeho vyznavačů mladších 15 let. Ostatně podle Pew Research bude do 40 let Indie, druhá nejlidnatější země po Číně, mít nejpočetnější muslimskou populaci na světě.
Rozhodnutí změnit víru
Člověk většinou přijímá náboženské vyznání svých předků. Není to však pravidlem a rozhodně to neznamená, že by pak nemohl konvertovat k jiné víře nebo se od náboženství odklonit. Samozřejmě jak kde. V některých zemích je zcela běžné, že dospělý opustí víru, v níž byl vychován, a přejde k jiné. Jinde je něco takového sotva možné, někde i nezákonné.
Pew Research předvídá, že největší odklon od víry čeká křesťany. |
Pew Research předvídá, že největší odklon od víry čeká křesťany. Odhaduje, že celosvětově křesťanství do roku 2050 přijme čtyřicet milionů lidí, ale 106 milionů dalších křesťanskou víru opustí.
Většina z nich se už k jiné víře nepřikloní. Demografové předpokládají, že odklon od křesťanství nastane například v USA a v Austrálii. Naopak v subsaharské Africe počet křesťanů dlouhodobě roste a tento trend bude pokračovat. A „kontinentem“ křesťanů zůstane i Latinská Amerika.
Stěhování národů předpovědět nelze Určitou roli v celosvětové proměně náboženského profilu samozřejmě hraje i migrace. Předvídat přesuny vyznavačů té které víry je však podle demografů takřka nemožné. Mnohdy o nich rozhodují dějinné zvraty, jež nelze předvídat. Ať už přírodní katastrofy v regionu, tak i změny a krize politických systémů.
Motivací k víře je i nenávistO budoucnost křesťanství nemá religionista Zdeněk Vojtíšek obavy. Má spíše strach z jeho instrumentalizace, z toho, že se ke křesťanství budou hlásit lidé z nenávisti vůči islámu.
ČESKÁ POZICE: Překvapilo vás něco na „náboženské“ studii Pew Research Center?
VOJTÍŠEK: Nic zásadního mě v textu nezaskočilo. Snad s jednou výjimkou: zdá se mi, že hlavně na Západě, ale nejen na Západě, třeba také v Japonsku či v Číně, roste skupina lidí, kteří jsou k náboženství vlažní, ne-li lhostejní; tento trend je vidět přece všude kolem nás, jenže z výzkumu plyne, že by tato skupina indiferentních měla v budoucnu klesat.
ČESKÁ POZICE: Nemůže souviset vaše překvapení s tím, jak výzkum pracuje s pojmy křesťan, muslim atd.? Třeba v případě Evropy vychází studie z těchto čísel: v roce 2010 mělo v Evropě žít celkem 742 milionů lidí, z nich mělo být 553 milionů křesťanů. Je dnes v Evropě tolik křesťanů?
VOJTÍŠEK: To je ta základní otázka. Ve většině zemí Evropy se lidé jako křesťané sice deklarují, ale to ještě neznamená, že by žili jinak než ateisté. Socioložka náboženství Grace Davieová razí pojem „zástupné náboženství“. Pod tuto kategorii subsumuje lidi, kteří se k náboženství sice hlásí, ale do kostela nechodí.
ČESKÁ POZICE: U nás se razí jiný, nereflektovaný pojem: matrikový křesťan…
VOJTÍŠEK: Naše slovo matrikový zní trochu nepěkně. Zavání čímsi opovržlivým. Kdežto pojem Davieové má jiné zabarvení: máme tu co do činění s lidmi, kteří jsou rádi, že církev existuje, a církev podporují, třeba i finančně - posílají příspěvky nebo třeba v Německu pomáhají daňovou formou; byli by strašně smutní, kdyby církev neexistovala či neměla peníze. Jenže současně chtějí, aby to za ně do kostela „odchodil“ někdo jiný. Mám pocit, že je velmi přesné hovořit o tom, že se církve v Evropě transformovaly do instituce veřejné služby
ČESKÁ POZICE: Církve jsou tedy něco na způsob Národního divadla? Honosná stavba, v které se hraje ten skvělý Hamlet? Hamlet, kterého ale skoro nikdo neviděl…
VOJTÍŠEK: Ano, církve nabývají role typicky třeba právě Národního divadla. Dnes nikdo nenamítá, že se každý rok do Národního divadla lijí miliony a miliony korun - má to přece „výchovný“ význam; jsme prostě spokojenější, když to divadlo stojí, než kdyby nestálo. Cítíme se pak, že jsme lepšími lidmi.
ČESKÁ POZICE: Jak byste odhadl další vývoj křesťanství v Evropě?
VOJTÍŠEK: Pro mě je zajímavé trochu jiné hledisko. Myslím, že v Evropě, ale i v Severní Americe lze dobře pozorovat už teď jev, že sice nominální počet příslušníků církve roste, jenže jde o takové příslušníky, kteří s církví vůbec nežijí, kteří jsou vnitřně sekularizovaní. Česko je v tom extrémně napřed, ale zbytek Evropy nás zcela jistě bude následovat, byť třeba o něco pomaleji. Tento trend se ale ještě neprojevuje ve statistikách.
ČESKÁ POZICE: Co vás vede k tomuto odhadu?
VOJTÍŠEK: Někdy v druhé polovině 20. století se změnila naše západní společnost - někdy se tomuto zlomu dává jméno postmodernismus. Ten s sebou přináší subjektivismus, který jednak nesnese velké pravdy, což by se ale dalo ještě zvládnout, jenže on také nepřipouští vnější autoritu a tady má kořeny obrovská krize institucí všeho druhu, nejen těch náboženských.
ČESKÁ POZICE: Tím ale nevysvětlujete, proč by měl růst počet „vlažných“ křesťanů, tím by šel vysvětlit spíš úbytek věřících.
VOJTÍŠEK: K postmodernismu ale musíte připočíst ještě jednu tendenci, která má souvislost hlavně ve strachu z islámu, a je jí příklon k církvi jako k „naší“ značce, jako k „našemu“ Národnímu divadlu, jak jsme o němmluvili. Už teď se koneckonců křesťanství používá jako obranný štít proti tomu „zlému“ a „nebezpečnému“ islámu; stává se nástrojem.
ČESKÁ POZICE: Může takové „znárodnění“ církve pomoci křesťanství?
VOJTÍŠEK: Odpovím jako křesťan: nebojím se o budoucnost křesťanství ani o budoucnost křesťanství u nás, jenže této věci se velice bojím. Takový vývoj by pro mě byl strašně nepříjemný. Je mi nepříjemné už teď, že se ke křesťanství hlásí třeba Petr Hájek, je mi nepříjemné, když se ke křesťanství hlásí lidé z nenávisti k Evropské unii nebo z nenávisti vůči islámu. Jako křesťan jsem rád za sekularizaci, jsem rád, že se křesťanství zbavilo zátěže společenské zodpovědnosti. A mám strach z toho, že toto břemeno na ně možná bude znovu navaleno.
Zdeněk Vojtíšek (52)
|
