Převážná většina české společnosti se staví velmi rezervovaně k Evropské unii. Téměř polovina českých občanů si s evropským integračním projektem spojuje především nevýhody. Tři pětiny vidí v EU spíše rizika než šance. A navíc, ve srovnání s jinými zeměmi je výrazně kritická k unii i domácí elita.
Češi se cítí znejistělí, více než třetina z nich je přesvědčena, že je ekonomicky špatně zajištěná. Většina ale trvá na tom, že sociální i rozpočtová politika mají nadále zůstat v kompetenci národního státu. A v neposlední řadě, Evropa podle nich nemá ani společné řešení současné uprchlické krize.
To jsou hlavní zjištění studie „EU před zatěžkávací zkouškou – co očekávají a čeho se obávají občané?“, již vytvořila berlínská poradenská společnost Policy Matters pro Nadaci Friedricha Eberta (FES) blízkou německé sociální demokracii (SPD).
Strach z budoucnosti
Výzkumu se zúčastnili respondenti z osmi evropských zemí – Španělska, Švédska, České a Slovenské republiky a ze zakládajících členů EU Německa, Francie, Itálie a Nizozemska. Jeho cílem bylo především zjistit očekávání a obavy občanů, jež si spojují s EU, a oblasti, ve kterých si přejí nadnárodnější řešení.
Ze studie vyplývá, že Evropu výrazně polarizovala nedávná ekonomická krize a že občany částečně spojuje strach z budoucnosti |
Ze studie vyplývá, že Evropu výrazně polarizovala nedávná ekonomická krize a že občany částečně spojuje strach z budoucnosti. V různé míře to platí pro ty, kteří hodnotí hospodářskou situaci své země pozitivně – Němce, Švédy a Nizozemce –, vysloveně špatně – Francouze, Italy i Španěly – i v tomto ohledu průměrné Čechy a Slováky.
Evropany nejvíce znepokojuje vývoj na pracovním trhu a uprchlická otázka. Tyto obavy vyjádřilo 68 procent respondentů, jen o málo méně – 64 procent – si je spojuje s hospodářským směřováním své země, zahraničně-politickou situací, soudržností společnosti a budoucím sociálním zajištěním – 62 procent. V uplynulých měsících naopak rostla důvěra ve stabilitu eura, která byla ještě před půl rokem výrazně otřesená.
Iluzorní představa
Z dat vyplývá, že představa o jednotné Evropě je iluzorní. Všechny státy sice řeší stejné výzvy – ekonomickou a uprchlickou krizi, války na Ukrajině či v arabském světě –, ale občané jsou jimi zasaženi různě intenzivně a přisuzují jejich řešení odlišné priority. Obyvatelé Středomoří řeší především své ekonomiky a pracovní trh, občany hospodářsky silnějších států více sužuje zadlužení svých i zahraničních veřejných rozpočtů.
Představa o jednotné Evropě je iluzorní. Všechny státy sice řeší stejné výzvy – ekonomickou a uprchlickou krizi, války na Ukrajině či v arabském světě –, ale občané jsou jimi zasaženi různě intenzivně a přisuzují jejich řešení odlišné priority. |
EU není sama o sobě zpochybňována, Evropané věří, že může dosáhnout pokroku třeba v zahraniční, bezpečnostní a energetické politice, zdanění globálních firem, ochraně dat či v řešení uprchlické krize. V posledním bodě nicméně existuje zmíněná a velmi výrazná výjimka – občané České a Slovenské republiky, kde našlo útočiště minimum běženců, celoevropskou regulaci migrace zásadně odmítají.
Za hlavní příčinu současné nejistoty v EU lze podle studie označit hospodářskou krizi, která ji zasáhla před osmi lety a s jejímiž důsledky řada států s větším či menším úspěchem zápasí dodnes: „Do roku 2008 znala evropská integrace v ekonomickém smyslu v zásadě jen jeden směr: všechny členské státy šly hospodářsky nahoru – i když různě rychle.“
Odlišné hodnocení
Zjištění, že to tak být nemusí, údajně vedlo v řadě členských zemí EU ke ztrátě respektu vůči Bruselu i k erozi přesvědčení, že členství v unii zvyšuje blahobyt, svobodu a bezpečnost a přináší především výhody. „V době po (krizi) se v EU v hospodářském slova smyslu vytvořila trojtřídní společnost,“ konstatuje studie.
Ještě nikdy nehodnotili občané situaci členských států EU a možnost jejich dalšího rozvoje v unii natolik odlišně |
Členské země EU se rozdělily do pomyslných tří kategorií – na ty, které v čele s Německem krizi překonaly překvapivě rychle, ty, které se dosud potýkají s některými jejími důsledky, a ty, jejichž ekonomika nadále stagnuje a hrozí jim, že zkolabují pod náporem dluhů.
Zejména z toho prý vyplývá, že ještě nikdy nehodnotili občané situaci členských států EU a možnost jejich dalšího rozvoje v unii natolik odlišně. Dnes si spíše negativa než pozitiva s EU spojují občané pěti z osmi zemí zařazených do studie. Ve většině z nich jsou ke společnému evropskému projektu kritičtí zejména příslušníci nižších sociálních tříd.
Tři hlavní důvody
V ČR, která je čistým příjemcem evropských dotací, je nicméně výrazně euroskeptická i společenská elita. Celkově si s EU spojuje převážně výhody jen 13 procent Čechů a rizika 57 procent dotázaných. Téměř dvojnásobek Slováků vnímá společný evropský projekt spíše pozitivně. Nemluvě o Německu, které je v EU čistým plátcem či o Španělsku, jež se momentálně potýká s výraznými hospodářskými problémy.
Vladimír Handl, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů, vidí zejména tři hlavní důvody výrazné české euroskepse. První spočívá v klesající důvěře v politické strany a v jejich neschopnosti jasně prezentovat společný evropský projekt české společnosti.
První hlavní důvod české euroskepse spočívá v klesající důvěře v politické strany a v jejich neschopnosti jasně prezentovat společný evropský projekt české společnosti |
„Druhá věc je, že v české politické sféře dlouhodobě dominoval skeptický, negativní, vymezující se pohled na EU, kterému ani politické strany a představitelé, kteří byli pro evropské sjednocení a českou roli v něm, neuměli dostatečně čelit,“ vysvětluje Handl.
Třetím důvodem je, že EU v uplynulých letech zažívala „jednu krizi za druhou“. Některé vyplývají z jejího vnitřního uspořádání, jiné byly importovány zvenku: „A souběh těchto krizí, které jdou velmi rychle za sebou, a ani jedna z nich není dořešena, obecný pohled veřejnosti na EU znejišťují,“ dodal Handl pro ČESKOU POZICI.
Zajištění
Vzhledem k okolnostem nepřekvapuje, že v současné době mezi evropskými občany roste podpora eurokritických stran a myšlenky na další předávání národních kompetencí do Bruselu nejsou populární. Podle studie FES to platí zejména v rozpočtové a sociální oblasti.
Jen třetina respondentů z osmi zemí má pocit, že je pro budoucnost dobře zajištěna. Nejpesimističtější jsou co do vyhlídek opět Češi. |
„Je to tradiční defenzivní pozice,“ myslí si Vladimír Handl. „Reflexivní reakcí nejisté společnosti je návrat k národnímu státu,“ upřesňuje s tím, že společnému evropskému řešení se spíše otvírají státy a společnosti, které jsou „sebevědomé, mají pocit úspěchu nebo stability“.
K národním vládám se občané upínají, i když s jejich činností nejsou spokojeni. Jen třetina respondentů z osmi zemí má pocit, že je pro budoucnost dobře zajištěna. Nejpesimističtější jsou co do vyhlídek opět Češi, ačkoli si jejich hospodářství v celoevropském srovnání zdaleka nevede špatně a od vlády vedené sociální demokracií jim nehrozí žádné radikální reformy – 36 procent z nich (dvakrát více než například Slováků) se cítí špatně ekonomicky zabezpečeno.
Pokles důvěry
Společně s opodstatněnými i neopodstatněnými obavami z budoucnosti znepokojivě klesá důvěra evropských občanů ve vrcholné politické představitele. O jejich schopnosti řešit aktuální problémy podle studie FES pochybuje sedm z deseti občanů.
Společně s opodstatněnými i neopodstatněnými obavami z budoucnosti znepokojivě klesá důvěra evropských občanů ve vrcholné politické představitele |
Je zřejmé, že hlavní zatěžkávací zkouškou bude pro evropské lídry migrační krize, jejímuž řešení přisuzují občané ze všech států i sociálních tříd v současnosti největší prioritu. Trvají přitom nejen na zajištění přiměřených životních podmínek a integraci nově příchozích, ale i na výrazném omezení jejich budoucího přílivu.
Ekonomická krize v uplynulých letech výrazně zahýbala i mocenskými poměry na starém kontinentu. Posílené z ní vyšlo zejména Německo, a to nejen hospodářsky. Z výzkumu vyplývá pro Berlín potěšitelná skutečnost, že většina dotázaných evropských občanů včetně Čechů s tím nemá problém a že se Německo u nich těší zpravidla ještě větší důvěře než vlastní stát. Výjimku tvoří Italové, kteří německý nástup sledují s viditelnou nedůvěrou.
Očekávání odlišných věcí
Studie ve svém závěru konstatuje, že rok 2015 byl pro EU těžký. Jeho první polovině dominovala vzrušená debata o krizi eura a možném grexitu. Souběžně s ní odhaloval dramatický vývoj na Ukrajině rozdílné priority členských států EU. Jejich rozpory pak vystoupily ještě více na povrch poté, co se v letních měsících vyhrotila uprchlická krize označená ve studii za zřejmě největší zkouška soudržnosti EU v její historii.
Pro budoucí soužití zemí EU není dobrou zprávou, že občané od unie často očekávají odlišné věci, spíše si ji spojují s klesajícím než rostoucím blahobytem a příliš nevěří politikům, že se se současnou, silně vyhrocenou situací dokážou vyrovnat |
Shoda na jejím řešení přitom stále zůstává v nedohlednu a bude vztahy mezi členskými státy EU nadále zatěžovat. Pro jejich budoucí soužití není ani dobrou zprávou, že občané od EU často očekávají odlišné věci, spíše si ji spojují s klesajícím než rostoucím blahobytem a příliš nevěří politikům, že se se současnou, silně vyhrocenou situací dokážou vyrovnat.
Podpora tradičních (zejména sociálně a křesťansky demokratických stran) klesá a jejich pozice zaujímají radikální euroskeptici, kteří však místo reálných řešení a alternativ spíše přinášejí fráze a brzdí unijní instituce. Pozitivně naopak studie hodnotí to, že EU pro své občany nadále reprezentuje ideály demokracie a politické stability a míru, což je v současném světě důležitý kapitál.
Západo-východní rozdělení
Vladimíra Handla na studii zarazila především „vysoká míra odlišnosti v některých základních postojích české a do určité míry i slovenské veřejnosti vůči Evropě“. Data podle něho ukazují, že v poslední době skutečně nastalo, zejména v důsledku uprchlické krize, jisté západo-východní rozdělení EU, což nevěstí nic dobrého.
Data ukazují, že v poslední době skutečně nastalo, zejména v důsledku uprchlické krize, jisté západo-východní rozdělení EU, což nevěstí nic dobrého |
„Vyvolává to až otázku po akceschopnosti Evropské unie v nejbližším období. Rozdělení přístupů na národní preferenci a na západě přetrvávající evropskou preferenci je skutečně znepokojující,“ myslí si Handl. Problémem podle něho může být, že lidé z postkomunistických zemí, zjednodušeně řečeno, nevzali Evropu za svou.
Jejich státy sice k EU úspěšně přistoupily a naučily se v jejím rámci celkem dobře fungovat, ale celý proces podle Handla probíhal spíše v administrativně-technokratické než společensko-politické rovině: „Ukazuje se, že tato socializace do Evropy neproběhla nebo probíhá podstatně pomaleji. Schopnost cítit se součástí evropského integračního procesu je velice slabá dokonce i u politických elit, natož u veřejnosti.“
Prosazování národních zájmů
Díl viny na tom podle něho nesou východoevropští politici, kteří často hovoří o národních zájmech a jejich prosazování, případně o vynucených kompromisech, málokdy ale o společných cílech: „Evropský zájem se prakticky nikde v české politické sféře neobjevuje. Je proto těžké představit občanům Evropu jako společný projekt, který má nadřazenou hodnotu nad národním zájmem.“
Východoevropští politici často hovoří o národních zájmech a jejich prosazování, případně o vynucených kompromisech, málokdy ale o společných cílech |
Z české diskuse se podle něho vytratily výhody EU v podobě společné hospodářské politiky, politické stability, mírového soužití i vlivu, který ČR může prostřednictvím EU uplatňovat v širším kontextu světové politiky.
„Proces socializace do Evropské unie je při našem značné míry defenzivním a odmítavém převládajícím diskurzu velice dlouhý,“ uzavírá Handl s tím, že jeho případná změna bude pro současnou či spíše budoucí garnituru velkou výzvou.
