Lidovky.cz

Studentské protesty v Chile: vláda referendum odmítá

  9:04

Chilská vláda se brání národnímu referendu o vzdělávacím systému, aby pak nebylo vyžadováno například pro zásadní změny Ústavy.

Ve čtvrtek 20. října proniklo v hlavním městě Chile Santiagu několik desítek demonstrujících studentů na zasedání senátní rozpočtové komise. Na stole, u nějž senátoři jednali, rozvinuli několikametrové transparenty, například s výzvou Plebiscito Ahora (Plebiscit teď). foto: © REUTERSČeská pozice

Minulý týden vyvolalo pozornost světových médií „obsazení Parlamentu“ v hlavním městě Chile Santiagu. Ve čtvrtek 20. října proniklo několik desítek demonstrujících studentů na zasedání senátní rozpočtové komise. Akcí vyústil další horký týden chilských protestů.

Průnik studentů měl nicméně spíš symbolický význam: v bývalé hlavní budově Národního kongresu dnes sídlí pouze horní komora chilského parlamentu, Senát s 38 senátory. Parlament (Congreso Nacional) byl po zániku diktatury v roce 1990 obnoven a v rámci decentralizace přesunut do přímořského letoviska Valparaíso 125 kilometrů od Santiaga.

O předchozích protestech chilských studentů se dočtete v článku Ráj se chilským studentům nelíbí.

Obsazení Senátu

Protestující, tentokrát zejména středoškolští studenti a někteří jejich rodiče, „navštívili“ schůzi senátního podvýboru pro otázky rozpočtu. Jednání vedl nepříliš populární ministr školství Felipe Bulnes, který byl dosazen do pravicové vlády prezidenta Miguela Juana Sebastiána Pinery v červenci po personální rošádě v důsledku studentských nepokojů.

Na programu podvýboru byl rozpočet na rok 2012. Právě požadavek navýšení rozpočtu a štědřejšího financování školství byl jednou z příčin již téměř půl roku trvajících studentských protestů. Ty od května hýbou děním v Chile a značně mobilizují místní společnost.

Tři studenti se rozhodli demonstrovat své požadavky ještě viditelněji, a vylezli na stůl, u nějž senátoři jednali. Přímo před nimi pak rozvinuli několikametrové transparenty s výzvami Plebiscito Ahora (Plebiscit teď) a Educación Gratis (Bezplatné vzdělání).

V tu chvíli ministr Bulnes jednání ukončil a s některými senátory rychle opustil budovu. Cestou ho zasypali četnými nepublikovatelnými doporučeními a mincemi demonstranti obléhající Senát, kterým se již do budovy kvůli přivolaným policejním posilám nepodařilo dostat.

Reportáž chilské televizní stanice Chilevisión ze studentských protestů v zemi:

Společné dědictví

Jejich „šťastnější“ kolegy, kteří pronikli do budovy Senátu, se mezitím pokoušel uklidnit předseda horní komory a člen opoziční Strany pro demokracii Guido Girardi Lavín. Ten je proslulý kritikou nešetrných zákroků vlády vůči demonstrujícím studentům. Studentům slíbil, že nebudou z budovy vyvlečeni násilím, za což ho později ostře kritizoval ministr vnitra Rodrigo Hinzpeter.

Pár desítek studentů zůstalo několik hodin v budově Senátu „natruc“, aby si od zbylých (opozičních) senátorů vymohli slib návrhu zákona o všeobecném referendu. Akce skončila až ve večerních hodinách zadržením „návštěvníků“ a uzavřením okolních ulic.

Poměrně vstřícný přístup koalice opozičních levicových a středolevicových stran Concertación de Partidos por la Democracia, která vládla Chile dvacet let až do začátku roku 2010, kdy ve volbách zvítězila postpinochetovská pravice Sebastiána Pinery, je však třeba brát s rezervou. Podle Chilanů je motivován možností „svézt se“ na popularitě studentského hnutí a euforii z něj, a tím získat politické body. Z uvedeného vyplývá, že politický systém, z nějž má současná vláda permanentní migrénu, je společným dědictvím všech chilských politických stran a značně se na něm podílela i zmíněná opoziční koalice, která vládní rozhodnutí tvrdě kritizuje.

Národní referendum

Heslo Plebiscit teď na jednom z transparentů vyjadřuje stále častější volání stávkujících studentů po národním referendu o vzdělávacím systému. Plebiscit navrhují studentští lídři jako možné řešení současné patové situace. Politici ani studenti totiž nejsou ochotní ustoupit ze svých pozic a jejich jednání zatím zůstávají bez hmatatelných výsledků.

Politický systém je společným dědictvím všech chilských politických stran a značně se na něm podílela i opoziční koalice, která vládní rozhodnutí tvrdě kritizuje

Vláda se takovému řešení brání z mnoha důvodů. Jedním z nich je obava, že plebiscit o vzdělání by mohl otevřít Pandořinu skříňku a být v budoucnu vyžadován například pro zásadní změny Ústavy. Ta totiž zůstává i 21 let po demokratické transformaci až na některé nutné novelizace nezměněná a prakticky se příliš neliší od listiny, kterou v roce 1980 navrhl diktátor Pinochet.

Před dvěma týdny se sice uskutečnil dvoudenní celostátní plebiscit, který zorganizovalo kolegium profesorů, jeho cílem však spíše bylo jen vládě předvést sílu studentských požadavků a zjistit počet Chilanů, kteří souhlasí s požadovanými reformami vzdělávacího systému (naprostá většina byla pro). Improvizovaného referenda se zúčastnil asi milion Chilanů s právem volit – necelých deset procent oprávněných voličů. Objevilo se však poměrně hodně hlasů, jež kritizovaly jeho vypovídací hodnotu a především transparentnost. Nebylo například možné technicky ověřit, zda někteří Chilané nehlasovali víckrát v několika regionech.

Reforma školství stačit nebude

Vláda slíbila, že rozpočet na školství na rok 2012 bude pravděpodobně navýšen o 7,2 procenta a do stipendijních fondů vloženo o 25 procent finančních prostředků víc než nyní. Pinerův kabinet také připravuje zákon, jenž zvýší podporu žáků a studentů z nejchudších chilských rodin.

Z vývoje v Chile však vyplývá, že případná reforma školství většině Chilanů zřejmě stačit nebude. Původní cíle stávkujících studentů, například reforma systému vzdělávání doposud primárně zaměřeného na zisk, větší autonomie univerzit a ukončení jejich samofinancování či celková restrukturalizace stipendijního systému, se totiž postupem času rozšířily i na další oblasti státu.

Hlavní mluvčí a dnes již symbol chilského studentského hnutí, studentka geografie Camila Vallejová, v jednom rozhovoru v září prohlásila: „Režim, který otevře věznice a začne zavírat školy, nelze považovat za příklad pro země regionu Latinské Ameriky.“ Chile je země, v níž byla demokratická transformace považovaná za dávno úspěšně dokončenou. Opravdovou zkoušku dospělosti však chilská demokracie zažívá až nyní.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.