Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Střední Evropa nechce plánovaný plynovod Nord Stream 2

Slovensko-cest

  16:16
Vítězem projektu Nord Stream 2 – rozšíření současného plynovodu Nord Stream po dně Baltského moře z ruského na německé území – je exportér plynu Rusko, poraženým Ukrajina. Celá střední Evropy s výjimkou Německa je proti němu.

Ruské plynovody do Evropy. foto: Montáž Vratislav Ludvík, Štěpán KorčišČeská pozice

Projekt plánovaného plynovodu Nord Stream 2, jenž spočívá v rozšíření současného plynovodu Nord Stream přivádějícího zemní plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře, představuje zásadní změnu zásobování střední, jižní a východní Evropy včetně Balkánu zemním plynem. Do „erudovaných“ studií bývá obvykle vložena SWOT analýza ukazující silné a slabé příležitosti a hrozby spojené s projektem. Nebudu jí zatěžovat, pouze se pokusím identifikovat „vítěze a poražené“.

Jakékoliv významnější změny konfigurace základní infrastruktury jsou investičně nákladné, proto se provádějí sporadicky a z vážných důvodů, jako je vyčerpání regionálních nalezišť. V případě plynovodu Nord Stream 2 se spojily tři důvody – politika, peníze a hegemonické ambice. Jde tedy o nový fenomén srovnatelný snad pouze se zastavením projektu Konsorcium – exportu íránského plynu do Evropy v sedmdesátých letech 20. století. Tehdy však byla důvodem islámská revoluce ajatolláha Chomejního.

Nezávislost na Rusku

Současný systém přepravy ruského zemního plynu do Evropy vypadá následovně. Začneme-li od severu, prvním plynovodem je zásobovací linie pro export do Finska. Jde o koncový plynovod. Druhým plynovodem je Nord Stream, jenž vede plyn z Ruska do německého Greifswaldu.

Zkušenosti s politickým zneužíváním monopolních dodávek plynu vedly k vybudování terminálu na příjem kapalného plynu (LNG) v Litvě. Baltské země tudíž mohou být zcela nezávislé na dodávkách plynu z Ruska.

O trochu jižněji je na ruský systém napojeno Pobaltí. Zkušenosti s politickým zneužíváním monopolních dodávek plynu vedly k vybudování terminálu na příjem kapalného plynu (LNG) v Litvě. Baltské země tudíž mohou být zcela nezávislé na dodávkách plynu z Ruska.

Dalším plynovodem je systém Jamal, jenž vede přes Bělorusko a Polsko do Německa. Ten nahradil přepravní kapacitu původního tranzitu plynu pro bývalou Německou demokratickou republiku přes Slovensko a Česko. Důvodem bylo opětovné sjednocení Německa.

Rozhodující pozici v celém systému exportních plynovodů má Ukrajina. Přes její území vede dnes málo využívaná odbočka do Polska, hlavní systém vstupu do plynovodů Eustream a Net4Gas dříve známých jako Transgas, jež zásobují střední a západní Evropu včetně části Balkánu a Itálie.

Posledním důležitým plynovodem procházejícím Ukrajinou je jižní větev do Rumunska, jež pokračuje přes Bulharsko do Srbska, Řecka a Turecka. Nejjižnějším plynovodem je Blue Stream, jenž vede pod Černým mořem z Ruska do Turecka.

Tranzitní pozice Ukrajiny

Ruský export do Evropy dosahuje okolo 140 miliard metrů krychlových plynu ročně, a odečteme-li Finsko, Turecko a Pobaltí, pak přes Ukrajinu jej teče zhruba 70 procent. Tento fakt se zdá pro Kreml nepřijatelný, protože dává Ukrajině silnou vyjednávací pozici. Ukrajina se navíc bez ruských dodávek plynu obejde.

Zdá se, že se ruským politikům podařilo přesvědčit své německé a rakouské protějšky, že exkluzivní tranzitní pozice Ukrajiny ohrožuje i jejich země

Spotřeba energií, tedy i plynu, poklesla nejen „odtržením“ Donbasu a anexí Krymu, ale především kvůli strukturálním změnám ukrajinské ekonomiky. Zvídavějším doporučuji prostudovat si statistiku spotřeby energií bývalého Československa v letech 1976 až 1993. Totéž se dnes odehrává na Ukrajině. Ke snižování spotřeby plynu přispívá i cenové narovnání – dost dramatický nárůst ceny plynu pro Ukrajince. Ukrajinu tedy již „vyhladovět“ zastavením dodávky plynu z Ruska nebude možné.

Zdá se však, že se ruským politikům podařilo přesvědčit své německé a rakouské protějšky, že exkluzivní tranzitní pozice Ukrajiny ohrožuje i jejich země. V tomto případě je ale třeba říct, že nejde o Sofiinu volbu – buď Ukrajina, nebo plyn. Rusko chce výlučně zesílit svou mocenskou pozici a Ukrajinu „vymazat z evropské paměti“. A zatím se mu to daří.

Technologické dilema

Jak by tedy měl nový přepravní systém plynu fungovat? V prvé řadě je třeba říct, že dosud jde o model variantní, přestože preference jednotlivých vlád v regionu – Brusel nevyjímaje – jsou mnohdy antagonistické. Tady začínají spekulace o vítězích a poražených. Prvním technologickým dilematem je vyvedení přepravní kapacity, dnes obsluhované ukrajinským systémem, na německé území.

Prvním technologickým dilematem je vyvedení přepravní kapacity, dnes obsluhované ukrajinským systémem, na německé území

Možnosti jsou dvě – zvýšit kapacitu Nord Streamu na 90 miliard metrů krychlových plynu ročně, což by však vyžadovalo výstavbu dalších dvou větví podmořského plynovodu. Druhou možností je zdvojnásobit kapacitu současného Nord Streamu na 60 miliard metrů krychlových ročně a současně zvýšit přepravní kapacitu Jamalu přes Polsko na původně oznámených 60 miliard metrů krychlových ročně.

V obou případech by exportní kapacita plynu z Ruska dosáhla 120 miliard metrů krychlových, celkového exportu do Evropy bez Finska, Pobaltí a Turecka. Tím by byl nahrazen výpadek kapacity původních projektů South Stream, respektive Turkish Stream, jejichž proveditelnost je dnes nulová.

Nezbytné otočení provozu všech německých plynovodů jih-sever shodně s plynovodem Opal je jasné, dále to ale začíná být zajímavé. To, že všechny plynovody východ-západ, například plynovod na Berlín a severní německý plynovod na Hamburk, Stegal či Midal, budou zásobovány z tohoto nového koridoru, je evidentní. A také, že na území České republiky budou toky plynu obráceny stejně. Dále však začíná Divoký západ.

Plynovod Tesla

Výstavba nového plynovodu Tesla propojujícího rakouskou předávací stanici Baumgarten s jihovýchodním Balkánem znamená pro Slovenskou téměř absolutní ztrátu tranzitní pozice. Plyn z České republiky by putoval přes hraniční měřící stanici Lanžhot do slovenského Eustreamu, kde by po několika desítkách kilometrů zamířil na jih do rakouského Baumgartenu. Přes další část Eustreamu by byl dopravován plyn pro Maďarsko – interkonektor do Maďarska z kompresní stanice č. 3 Veľké Zlievce je dokončen.

Výstavba nového plynovodu Tesla propojujícího rakouskou předávací stanici Baumgarten s jihovýchodním Balkánem znamená pro Slovenskou téměř absolutní ztrátu tranzitní pozice

Zbytek plynovodu, jehož kapacita přesahuje 90 miliard metrů krychlových plynu ročně, by zásoboval Slovensko, jehož spotřeba nepřesahuje čtyři miliardy metrů krychlovýchplynu ročně. Ještě horší situace by pro Slovensko nastala, kdyby Rakousko – jeden z akcionářů projektu Nord Stream 2 – prosadilo propojení plynovodu Net4Gas a rakouského plynovodu WAG.

Proto se Slovensko snaží vybudovat plynovod Ost Ring. Obešel by totiž jižní hranice Ukrajiny a napojil se na systém, jenž z ní nyní vede do Rumunska. Součástí by měl být i nový interkonektor mezi Rumunskem a Bulharskem, jenž vede podstatně západněji a lze propojit s plynovodem Ost Ring.

Mezi projekty Tesla a Ost Ring tím vzniká konkurence – nejsou to varianty, ale alternativy. Rozhodnutí ale bude záviset na tom, kdo hru „škatule, škatule, hejbejte se!“ vyvolal – na Rusech. A pochybuji, že by pro ně byl přijatelný systém, navíc technicky propojený, jenž by k hranicím Ukrajiny přiváděl velké objemy ruského plynu. Možná se však mýlím.

Dopady změny systému

Nyní k vítězům a poraženým. Jasným vítězem je Rusko, které se zbaví závislosti na ukrajinském tranzitu. Vítězem je i Německo, které bude dostávat ruský plyn bez zprostředkování – bez započtení tranzitních poplatků do dovozní ceny plynu. Mezi vítěze patří i Česká republika, která dlouhodobě posílí svou tranzitní pozici. Mírným vítězem je i Rakousko, protože se potvrdí mezinárodní význam předávací stanice v Baumgartenu, a navíc – v případě výstavby systému Tesla – získá tranzitní poplatky.

Nejhůře změna systému zasáhne Ukrajinu, která na tranzitních poplatcích ztratí zhruba tři miliardy dolarů ročně, a navíc i podstatnou výhodu pro politické vyjednávání s Ruskem

V neutrální pozici zůstane Polsko, pokud se nerozhodne posílit přenosovou kapacitu plynovodu Jamal. Jeho pozici přitom výrazně posílí nový terminál pro příjem LNG ve Svinoústí.

Nejhůře změna systému zasáhne Ukrajinu, která na tranzitních poplatcích ztratí zhruba tři miliardy dolarů ročně, a navíc i podstatnou výhodu pro politické vyjednávání s Ruskem. Druhou zemí, kterou změna středoevropského přepravního konceptu postihne, může být Slovensko. Vše závisí na tom, zda dá přednost plynovodu Tesla, nebo projektu Ost Ring. Pokud plynovodu Tesla, ztratí tranzitní poplatky i Rumunsko a Bulharsko – lze tedy očekávat jejich větší podporu Ost Ringu.

Demarkační linie

Jsou tu však tři „ale“. Prvním je chronický nedostatek investičních prostředků polostátní ruské energetické společnosti Gazpromu, jež vyčerpalo jak chybné rozhodnutí o výstavbě plynovodu „Síla Sibiře“, tak nízká cena ropy a plynu. Nord Stream 2 by sice nejspíše financovaly německé a rakouské banky, ale zbývá podstatně navýšit kapacitu plynovodů na ruském území směrem k Baltu – a zde se zatím ani nekoplo do země.

Je bezpečné, aby třetina plynu pro Evropu závisela na dvou plynových „kohoutech“? Nový systém plynovodů v podstatě sleduje demarkační linii po druhé světové válce – doufám, že je to jenom náhoda.

Druhým „ale“ je kalendář. Tranzitní kontrakt s Ukrajinou končí na Silvestra 2018, tedy za dva a půl roku. Do té doby je zcela nemožné „překopat“ středoevropský tranzitní systém, to si vyžádá minimálně osm let. Pokud platí prohlášení Gazpromu, že tranzitní kontrakt s Ukrajinou již neprodlouží, kudy bude přepravován do Evropy ruský plyn?

Třetí „ale“ je dramatičtější – je bezpečné, aby třetina plynu pro Evropu závisela na dvou plynových „kohoutech“? Nový systém plynovodů v podstatě sleduje demarkační linii po druhé světové válce – doufám, že je to jenom náhoda.

Slovenský postoj

Slovenské plynárenství slaví 160. výročí existence. Možná, že se tato informace zdá nesourodá s předchozím textem, a také by byla, kdyby při této příležitosti neuskutečnila Slovenská plynárenská a naftová unie 26. až 27. dubna v Bratislavě mezinárodní plynárenskou konferenci. Veni, vidi – a zajásal jsem. Nikoli nad obsazením konference – od politiků přes zástupce mezinárodních organizací až po kompletní velitelský štáb středoevropského plynárenství a plynárenské podnikatele, ale kvůli názorové jednotě téměř všech přednášejících.

Slovákům lze mimo jiné závidět postoj jejich politické reprezentace k plynárenství – dnes představuje plyn asi 27 procent energetického mixu Slovenské republiky a má před sebou ambiciózní růst

První jednota spočívala ve středoevropském odporu k výstavbě plynovodu Nord Stream 2. Nejde přitom o názor pouze politiků, ale i plynárenství. Potěšující byla zejména podpora současného prezidenta Mezinárodní plynárenské unie Davida C. Carrolla. Druhým podstatným společným postojem většiny přednášejících byl striktní požadavek zachování tranzitní přepravy ruského zemního plynu přes Ukrajinu.

Slovákům lze mimo jiné závidět postoj jejich politické reprezentace k plynárenství – dnes představuje plyn asi 27 procent energetického mixu Slovenské republiky a má před sebou ambiciózní růst. Hlavním motivem je čistota ovzduší a úsilí vytěsnit ostatní uhlovodíková paliva, která na rozdíl od zemního plynu silně negativně ovlivňují kvalitu ovzduší. U nás zemní plyn dosahuje téměř 17 procent mixu, ale Státní energetická koncepce se tento podíl nesnaží zvýšit.

Výjimku z jednotného názoru na nové plynovody a pozici Ukrajiny představoval profesor Andrej Konopljanik blízký ruskému vedení. Naposledy jsem podobné projevy slyšel od ruských představitelů v Radě vzájemné hospodářské pomoci – tehdy ovšem rusky, nyní anglicky. A potvrdil vše nejhorší z úvodu tohoto článku jako oficiální ruskou doktrínu.

Podle účastníků konference, kteří si již dříve vyslechli Konopljanikovy projevy, nic ke svému postoji nepřidal, ani neubral. Šlo však spíše o ochranné zabarvení mloka než o konzistentní názor a nikdo jeho projev nehodnotil kladně. Jenže v mezinárodním byznysu není nic náhodou.

Problém Gazpromu

Jak už bylo zmíněno, Gazprom nemá dostatek investičních prostředků a současně celá střední Evropy s výjimkou Německa vystupuje proti projektu Nord Stream 2. Zdá se tedy, že Rusko vyhrocováním postojů spíše usiluje o lepší vyjednávací pozici než o opravdovou doktrínu.

Gazprom bude muset přepravovat plyn přes Ukrajinu i po vypršení současného kontraktu

Ostrá prohlášení, jako bylo před rokem šéfa Gazpromu Alexeje Millera, že po skončení tranzitního kontraktu s Ukrajinou 31. prosince 2018 s ní nebude smlouva obnovena, slábnou stejně rychle, jak se vzdaluje možnost výstavby a úprav plynovodních systémů v Německu a ve střední Evropě. Gazprom proto bude muset přepravovat plyn přes Ukrajinu i po vypršení současného kontraktu.

V souvislosti s tím se spekuluje o vzniku nadnárodního „kuratoria“ složeného ze zástupců Ukrajiny, Ruska a Evropské unie, jež by dohlíželo na ukrajinský tranzitní systém. Uvažuje se dokonce o privatizaci společnosti Ukrtranshas s tím, že 51 procent by zůstalo ukrajinské vládě a zbytek akcií by si rozdělila EU a Gazprom. Není to nový model – na Slovensku již funguje několik let.

V jedné židovské anekdotě poprosili umírajícího zázračného rabína, aby jim řekl největší moudrost svého života. Odpověděl: „Všechno je jinak!“

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...