Strategický high-tech projekt má NATO přinést informační převahu

Budou to nové oči a uši NATO. Systém Alliance Ground Surveillance (AGS) za více než 1,4 miliard eur má spojencům přinést v boji informační převahu nad jakýmkoliv protivníkem – a nejen vojenským. Důmyslné propojení pozemních senzorů, radarů, satelitů, nejvýkonnějších bezpilotních strojů a letounů včasné výstrahy má svést nitky zpravodajských, průzkumných i výzvědných informací a poskládat z nich mozaiku digitálního bojiště.

Systém umožní NATO trvale sledovat rozsáhlé oblasti z velkých výšek a za jakýchkoli povětrnostních podmínek, díky čemuž velitelé získají ucelený obraz o situaci na zemi pro správná rozhodnutí. Program AGS patřil v uplynulých letech k nejdůležitějším společným projektům Aliance. Systém má být hlavním pilířem ochrany aliančních vojáků na bojišti – dostanou přímo v akci nepřetržitý tok informací takřka v reálném čase.

Nejen bojové operace

Celkem 15 států NATO včetně České republiky sdružených v programu si proto společně pořizuje vysoce sofistikované bezpilotní letouny Global Hawk, mobilní pozemní stanice a buduje hlavní operační středisko na základně v Sigonelle na východě Sicílie. Američané tyto bezpilotní letouny již řadu let provozují. Celkově má ve středisku pracovat až 600 lidí, převládat mají zpravodajské a průzkumné pozice a – pochopitelně – „piloti“.

První z velkých bezpilotních strojů schopných vydržet ve vzduchu více než 30 hodin a nepřetržitě sledovat danou oblast už mají spojenci k dispozici. Celkem jich bude pět. Dosah letounů je v podstatě celosvětový. Global Hawk odstartuje ze Sicílie a přeletí nad zájmové oblasti na Blízkém či Středním východě. Je schopný doletět nad jižní Afriku, téměř sedm tisíc kilometrů, zde absolvovat osmihodinový průzkumný let a vrátit se.

Kromě bojových operací najde systém uplatnění i při ochraně hranic, průmyslových haváriích, živelných katastrofách, rozsáhlých pátracích akcích nebo při teroristickém ohrožení. Aktuálně se hovoří o nasazení při ochraně území baltských republik nebo při sledování tras pašeráků lidí přes Středozemní moře.

Sledování ohromného území

Jádro systému tvoří unikátní technologie Ground Moving Target Indication (GMTI) schopná za všech povětrnostních podmínek mapovat zemský povrch s mimořádnou přesností a lokalizovat a identifikovat prakticky všechny pozemní a vodní stacionární i pohyblivé objekty. „Díky tomu dokáže systém automaticky odlišit pohyblivé objekty od jejich pozadí, vyhodnotit jejich trajektorii a predikovat další postup. Zabere až několik desítek tisíc pohybujících se objektů,“ nastínil náměstek ministra obrany Jakub Landovský, který vede sekci obranné politiky a strategie.

Systém porovnává drobné změny v terénu s uloženými 3D mapovými podklady, čímž zjišťuje nové povrchové úpravy – od staveb přes různé objekty až po klamné cíle. Může odhalit například i místa s nastraženými výbušnými systémy. Plných operačních schopností má systém dosáhnout koncem roku 2018. Letouny Global Hawk jsou schopné sledovat ohromné území z výšky dvanácti kilometrů a v průběhu jedné průzkumné mise zmapovat až 100 tisíc kilometrů čtverečných terénu denně.

Přenos dat má probíhat přes družicové spojení takřka v reálném čase. Zjednodušeně řečeno, obsluha pozemní stanice bude schopná přijmout potřebná data z Global Hawku, vyhodnotit je, předat jednotce, pro kterou jsou v akci určena, a přes satelit je poslat zpět na hlavní operační základnu. Odtud pak budou data − případně výsledný produkt − zasílána přes chráněnou síť NATO uživatelům na strategickém stupni velení a národním prvkům.

Pokud nebudou pozemní stanice v konkrétní situaci využity a nasazeny, budou se data z Global Hawku přes satelit přenášet přímo na hlavní operační základnu na Sicílii, vyhodnocovat a fúzovat v operačním centru a následně zasílat koncovým uživatelům. Tímto způsobem bude možné poskytovat informace lidem, kteří mají rozhodovací pravomoci – od taktické až po strategickou úroveň. Armády všech zemí NATO budou moci informace získané prostřednictvím AGS propojit s národními systémy velení a řízení.

Český podíl

Česká republika patřila mezi první země, které se k vybudování systému sledování pozemních cílů na přelomu tisíciletí přihlásily. Zajímavostí je, že od osmdesátých let 20. století, kdy spojenci společně nakoupili flotilu průzkumných letounů AWACS, jsou nové bezpilotní letouny teprve druhým projektem, kdy letouny bude vlastnit Aliance jako celek.

V pozdějších letech však česká účast kvůli rozpočtovým škrtům ve výdajích na obranu nebyla zdaleka jistá, stejně jako u dalších států. Z programu například zcela odstoupila Kanada, podobný krok zvažovalo i Dánsko a „odcházelo a zase přicházelo“ i Polsko. Česko celkově podle údajů ministerstva obrany do projektu vkládá zhruba 650 milionů korun ve splátkách rozložených do let 2009 až 2018.

Částka vychází z předem stanoveného klíče bezpečnostních investic NATO a činí přibližně 1,7 procenta z celkového objemu nákladů na systém. V „hubených letech“ proto bylo podmínkou Prahy pro setrvání v programu, že se do projektu zapojí i český obranný průmysl. A ten nakonec zanechá v systému významnou stopu.

České firmy dosud na projektu získaly zakázky za přibližně 14 milionů eur, tedy za více než 370 milionů korun. Celkově má český podíl dosáhnout až 70 procent z částky, kterou země na vybudování systému vynaložila. Konkrétně jde například o vývoj softwaru, do kterého je zapojena česká společnost ICZ. Pardubická společnost Retia z holdingu CSG zase koncem loňského roku dodala poslední ze sedmi speciálních kontejnerů mobilních pozemních stanovišť.

Vyhodnocování dat

Kontejnerová pracoviště vybavená elektronickými systémy budou sloužit operátorům pro vyhodnocování dat z bezpilotních letounů. Podílela se na nich také další česká firma Karbox.„Splnění požadavků NATO nejen ve vývojové a výrobní oblasti, ale i po stránce ochrany informací bylo velmi náročné a posunulo nás o obrovský kus dopředu. Díky tomu se můžeme pustit do dalších, obdobně náročných mezinárodních vyzbrojovacích projektů,“ konstatoval ředitel pardubické společnosti Petr Novák.

Kromě elektronikou prošpikovaných kontejnerů, přepravitelných na nákladních automobilech, nakonec jeho firma díky kvalitní práci dostala i úkoly navíc, které nebyli schopni splnit zahraniční dodavatelé – například vybudování pracoviště operátora nebo dálkové ovládání radiostanice.

„Nejtěžší nebylo ani tak technické řešení, věřili jsme si, ale splnění složité projektové dokumentace a norem v rámci NATO,“ uvedl projektový manažer Milan Tenušák. Připomněl, že řada technologií i výsledné zařízení spadalo do různých režimů utajení. A dodal: „Od vyhrazeno až po tajné, a proto jsme neustále museli velmi úzce spolupracovat s Národním bezpečnostním úřadem.“

K této pozemní části systému AGS vzniklo více než 25 tisíc stran dokumentace. A asi 70 lidí z pardubické firmy strávilo na projektu celkem 75 tisíc hodin práce. Perfekcionismus šel i do takových detailů, že zábradlí u vchodu do kontejneru mohlo za určitých podmínek klouzat, proto bylo doplněno o zdrsněnou plastovou opěrku. Už v průběhu projektu pak byly řešeny doslova stovky požadavků na drobné úpravy a zásahy.

Financování

Několikaměsíční diskuse se například vedla i k na první pohled banální věci, jako je barva bojového osvětlení. V bývalých armádách východního bloku byla běžná zelená, na západě červená, přičemž projekt ji přesně nespecifikoval. Vítězná barva však podléhá režimu utajení, ostatně jako prakticky celý „speciální kontejner“. Samostatnou kapitolou pak bylo tvrdé testování. Funkčnost se prověřovala mimo jiné poté, co byl kontejner kompletně pokryt šestimilimetrovou vrstvou ledu.

Myšlenka na vytvoření jednotky vlastních aliančních průzkumných prostředků se poprvé objevila v první polovině devadesátých let 20. století. Původně se počítalo s tím, že sledovací systém obstarají průzkumná pilotovaná letadla. Později mělo jít o smíšenou flotilu pěti pilotovaných letounů Airbus 321 a sedmi bezpilotních letounů Global Hawk první verze. V roce 2007 se však spojenci rozhodli jen pro bezpilotní stroje. Tehdy jich mělo být osm. Počet se však postupně v důsledku snížení zdrojového rámce snížil na současných pět.

Z původních 23 zemí zapojených do projektů zůstalo po změně koncepce zaměřené pouze na bezpilotní prostředky patnáct. Ty v září 2009 podepsaly zvláštní memorandum a vytvořily speciální agenturu NAGSMA, která za budováním systému stojí. Do financování systému, které za 30 let přijde na další dvě miliardy eur, se zapojí všechny členské státy NATO s výjimkou Francie a Británie. Ty se zavázaly kompenzovat finanční náklady národními průzkumnými prostředky s podobnými typy senzorů, které dají Alianci k dispozici.

Sousední Polsko díky podílu na projektu bude mít i svého zástupce mezi operátory bezpilotních strojů. Prvním bude podplukovník Martin Szubinski, který má v těchto týdnech absolvovat tříměsíční základní výcvik pro pilotování strojů přímo v italské Sigonelle.