K poznání, že krize eurozóny – a evropský hospodářský malér en bloc - se nevyvíjí po týdnech, ale doslova den ode dne, stačí sledovat vývoj vyjádření ministra financí Miroslava Kalouska. V úterý na fóru Zlaté koruny, vystoupil mezi předními ekonomy a jeho poselství se týkalo především naší odpovědnosti a možností:
Stojíme tváří v tvář druhému mýtu, že životní úroveň musí neustále stoupat a vlády jsou za to odpovědné. Připomněl i analogie s ropnou krizí, kdy politici neodpovědně financovali na dluh. Nejbezpečnější investicí není státní dluhopis. Pokud jde o rozpočet, provázejí jen strukturální problémy. Reformy přitom začnou působit za tři čtyři roky a takový čas nemáme. V rámci veřejných státních rozpočtů můžeme zvyšovat efektivitu a snižovat náklady. Končí éra spotřeby a sociálních služeb. Musíme se zamyslet nad rozsahem a standardem veřejných služeb. Jediná šance, aby o nás nerozhodovali věřitelé, musíme žít za své. Moc nad námi nemají agentury ale dluhy. Snižovat deficity k nule je jedinou cestou. Je třeba začít přemýšlet v jiných rozměrech, o jiném modelu chování. Více osobní odpovědnosti, spoluúčasti. Současná míra přerozdělování by zvyšována být neměla.
Dále Kalousek řekl, že NERV již začal vypracovávat krizové scénáře, včetně toho, že se modeluje i scénář systémového kolapsu v eurozóně a jeho dopadu na českou ekonomiku a finanční systém. (Názory ekonomů, ať už ideologicky zabarvené, či chladně racionální, které na Fóru Zlaté koruny padly, stojí vůbec za pozornost.)
Ve čtvrtek na setkání se starosty středočeských obcí už Kalousek sice říkal něco podobného, ale všimněme si tónu, už byl skoro fatální:
- „Pokládám za mnohem pravděpodobnější než nepravděpodobné, že budeme v příštím roce čelit problémům a výzvám, které jsme si dvacet let neuměli představit. Bude to fakt docela hustý.“
- „Budeme prostě muset hledat úplně jiné vzorce uvažování a (státní) správy. A budou padat tabu. Tabu o sociálních státech a naše tabu o daňové demagogii. Budeme prostě bojovat o přežití“.
- „Pokud by došlo k systémovému finančnímu kolapsu v zemích eurozóny, tak to bude mít takový fatální hospodářský, rozpočtový i sociální dopad na ČR, že v tu chvíli všechny demokratické strany se musí zmobilizovat ke společnému řešení. A tam musí padnout všechna ideologická tabu, protože pak už to není souboj o ideje, ale boj o holou existenci.“
