Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

USA

Sto padesát let s ropným trhem: Od „oleje ze skály“ k Sedmi sestrám

Těžba ropy (ilustrační foto).

Těžba ropy (ilustrační foto). foto: Shutterstock

Dvoudílné putování stopadesátiletou historií ropných trhů poodhalí, nakolik se ty dnešní liší od svých předchůdců, a pomůže pochopit, jak se současné trhy mohou změnit.
  7:44

Seriál Jakuba Kučery ke 150. výročí vzniku ropných trhů. V prvním dílu se věnuje období do začátku 50. let 20. století, ve druhém od 50. let 20. století do současnosti.

Od plenek k první krizi

Americký stavbař a vynálezce Edwin Drake (1819–1880).

Pomineme-li využívání volně vyvěrající ropy už od dřevních dob, vypuklo vše v šedesátých letech 19. století, kdy objev ropných ložisek a lepší metody těžby vyvolaly v americké Pensylvánii první ropný boom. Desítky podnikatelů se tehdy vrhly na těžbu černého zlata, které napomohlo vrtání uvnitř kovových trubek vynalezené železničním inženýrem Edwinem Drakem v roce 1859. Jen technologie by ale nestačila, k boomu bylo zapotřebí i odbytiště.

To obrazně otevřel newyorský právník George Bissell, kterého napadlo, že petrolej („olej ze skály“) by mohl nahradit velrybí tuk, kterým do té doby Američané svítili především. Po prvním ropném boomu a prvním ropném boháči Bissellovi ale záhy přišel i první ropný krach. Aby těžaři splatili půjčky na průzkumné práce a těžební zařízení, museli ropu těžit co nejrychleji a v co největším objemu. Výsledkem byla nadprodukce, propad cen a řada bankrotů.

Newyorský právník George Bissell (1821–1884).

Poprvé se tak manifestovala jedna ze zákonitostí ropného průmyslu: místo toho, aby nadprodukce vedla k rychlému uzavření ropných vrtů, čímž by se stabilizovala cena, může naopak roztočit cenovou spirálu směrem dolů, protože se těžaři snaží cenový propad kompenzovat ještě vyšší produkcí. Stačí jim totiž, aby ceny pokryly těžební náklady, které ale představují jen zlomek těch celkových, jež zahrnují náklady na nalezení a otevření naleziště a vybudování potřebné infrastruktury.

První americký trh s ropou se v mnohém lišil od pozdějších modelů. Působilo na něm velké množství účastníků, ceny ropy byly extrémně proměnlivé, takže podnikatelské riziko bylo značné. Vysoké investiční náklady jak na vlastní těžbu, tak na zpracování ropy, přepravu a prodej předpokládaly dlouhodobé vazby mezi vlastníky jednotlivých článků výrobního řetězce. Ty byly ovšem jen zřídka symetrické – jak jednou byla infrastruktura postavena, mohl si flexibilnější obchodní partner začít diktovat podmínky.

Andreas Beyer, spolupracovník Institutu bezpečností politiky na Kielské univerzitě, z jehož diplomové práce tento text mimo jiné čerpá, tento fenomén znázorňuje na příkladu spolupráce železniční a plavební společnosti. Železniční společnost položí koleje do přístavu, který obsluhuje společnost plavební. V tom okamžiku je plavební společnost flexibilnějším, tedy silnějším obchodním partnerem, protože může svými plavidly obsluhovat i jiné přístavy. Železniční koleje se tak snadno nepřeloží (jsou takzvaným specifickým aktivem, specific asset). Ve výsledku nebude železniční společnost do kolejnic investovat vůbec a plavební společnost si je bude muset postavit sama. Případně firmy založí společný podnik nebo se spojí.

Průměrná roční cena barelu ropy

Průměrná roční cena barelu ropy.

Pramen: BP 2015

Ropní magnáti a světový oligopol

Výše popsaná logika vedla k vertikální integraci ropného průmyslu. Těžaři se začali spojovat se zpracovateli ropy, přepravci a nakonec i maloobchodními prodejci. Tento fenomén vidíme dodnes: například společnost BP (dříve British Petroleum) vlastní těžební plošiny, tankery, rafinerie a benzinové pumpy.

Americký průmyslník John D. Rockefeller (1839–1937).

Konsolidační kvas prvního desetiletí amerického ropného průmyslu zrodil prvního opravdového ropného magnáta. V roce 1870 založil John D. Rockefeller společnost Standard Oil a se svými společníky začal skupovat konkurenci anebo se s ní spojoval.

Rockefeller měl prsty ve všem – od dubových plantáží pro výrobu sudů o objemu 159 litrů, ve kterých se tehdy ropa přepravovala a ve formě uznávané měrné jednotky jsou s námi dodnes, až po vlastní skladiště. Vznikl první ropný kolos, který díky nízkým transakčním nákladům mezi jednotlivými články výrobního řetězce postupně vytlačil téměř všechny konkurenty z amerického trhu. John Rockefeller se stal nejbohatším člověkem své doby.

„Ruský Rockefeller“ Ludvig Emanuel Nobel (1831–1888).

Nicméně se Standard Oil nepodařilo ovládnout celý světový trh. Mimo území USA se etablovaly další lokální monopoly. V roce 1871 byla objevena ropa v tehdy ruském Baku – tamní těžbu a zpracování ropy brzy ovládli Ludvig a Robert Nobelové (bratři vynálezce dynamitu Alfreda Nobela). První jmenovaný, kterému se přezdívalo „ruský Rockefeller“, je spojován s vynálezem ropného tankeru.

Protože produkce na břehu Kaspického moře převyšovala ruskou poptávku, potřebovali Nobelové kapitál pro vybudování vývozní infrastruktury. Peníze na vystavění železnice k Černému moři, odkud ropa na prvních oceánských tankerech putovala do Evropy, poskytli Rotschildové, jiné známé jméno tehdejšího velkokapitálu. Na začátku dvacátého století přibyla Royal Dutch, která ovládla těžbu v jihovýchodní Asii a spojila se s britskou Shell, aby mohla konkurovat Standard Oil. V Íránu se pak prosadila Anglo-Persian (předchůdce dnešní BP). Vznikl tak „klasický“ trh s ropou – vertikálně integrované společnosti vytlačily ze svých regionů takřka veškeré konkurenty a vznikl celosvětový oligopol.

Robert Hjalmar Nobel (1829–1896).

Oligopol je trh, kterému dominuje malý počet subjektů – v našem případě kvůli vysokým nákladům na vybudování nového ropného kolosu. Z toho vyplývá několik odlišností od trhu s dokonalou konkurencí. V oligopolu se podniky chovají více strategicky, neboť jejich rozhodnutí stejně jako tahy jejich konkurentů mají na trh daleko větší vliv než v případě trhu s větším počtem aktérů.

Za dokonalé konkurence podniky pouze přijímají cenu (jsou tzv. price takers), podle které upravují svou produkci – produkují více, pokud cena přesahuje výrobní náklady. V oligopolu mohou podniky ze strategických důvodů měnit svou produkci, a tím ovlivňovat cenu (jsou tzv. price setters) – vyrábějí například méně, aby cenu vyhnaly nahoru. Roste také chuť k různým kartelovým dohodám.

Rozpor mezi realitou konce 19. století a představami o tom, jak má trh správně fungovat, vedl k překvapivému pádu Standard Oil, který byl v roce 1911 soudním rozhodnutím rozdělen. Tomu měl napomoci i účinné lobbování ze strany zbývajících těžařů a zpracovatelů ropy v americkém Kongresu, kde byla připravena odpovídající legislativa. Mimochodem, „nezávislí“ těžaři a zpracovatelé ropy začali na síle nabírat paradoxně už před rozbitím Rockefellerova impéria. Jedním z důvodů byla rostoucí poptávka po ropě, kterou nestíhal uspokojovat ani Standard Oil.

Nové horizonty a první světová válka

Na přelomu století se chvíli zdálo, že ropnému průmyslu zvoní hrana. Thomas Alva Edison se svou žárovkou umožnil Američanům zbavit se petrolejových lamp.

Na přelomu století se chvíli zdálo, že ropnému průmyslu zvoní hrana. Thomas Alva Edison se svou žárovkou umožnil Američanům zbavit se petrolejových lamp. Standard Oil se proto snažil vytvořit nové trhy pro své produkty a na trh uvedl první kotle na ropu pro továrny, lodě a lokomotivy.

Definitivní spása ale přišla z druhé strany Atlantiku, kde Karl Benz zdokonalil spalovací motor a spoluvytvořil odbytiště pro ropné produkty do té doby nevídaných rozměrů – automobilový průmysl. Význam ropy coby nové suroviny v dopravě podtrhla první světová válka. Z uhlí na ropu například přešlo britské námořnictvo, což vedlo Winstona Churchilla k všemožné podpoře Anglo-Persian Oil Company. Britská vláda v ní nakonec dokonce získala kontrolní podíl.

A nešlo jen o námořnictvo – světová válka vedla k rozvoji dalších moderních zbraní závislých na ropě – ponorek, letadel, tanků a nákladních automobilů zásobujících frontu. Ropa se stala strategickou surovinou, a v ropném průmyslu se proto během války silně angažovaly i francouzská a americká vláda. Například v Americe byl dočasně zrušen zákaz spolupráce mezi ropnými společnostmi, aby se zajistilo zásobování Británie a Francie. Jiným důsledkem války byl výpadek ropné produkce v Baku v důsledku válečného zmatku, zestátnění tamních aktiv bolševiky a následného bojkotu ruské produkce ze strany západních ropných společností (příliš ho ale nedodržovaly – obchod byl přeci jen obchod).

Po první světové válce se ropný sektor opět pootočil směrem k větší atomizaci a volným trhům. Rozpad Standard Oil a vypršení různých válečných restrikcí zvýšilo konkurenci.

Ostatně odpor ke kapitalismu a soukromým společnostem nevydržel dlouho ani diktatuře proletariátu – klesající těžba ji přiměla ke spolupráci s nimi. Jak se ale ve třicátých letech produkce opět zvýšila, zbavili se bolševici postupně zahraničních společností, což nápadně připomíná počínání ruského režimu po nástupu Vladimira Putina.

Po první světové válce se ropný sektor opět pootočil směrem k větší atomizaci a volným trhům. Rozpad Standard Oil a vypršení různých válečných restrikcí zvýšilo konkurenci. Do určité míry se opakovala situace z prvního ropného boomu v Pensylvánii – na trhu se rychle vytvořil převis nabídky nad poptávkou, ceny spadly pod celkové náklady a ropné společnosti se dostávaly do finančních obtíží.

K tomu přispělo i rozšíření technologie krakování (tepelný rozklad delších řetězců uhlovodíků na kratší), která umožnila vyrobit z jedné tuny ropy daleko více benzinu. V USA rostlo volání ropných společností po státním zásahu, po řízeném omezení produkce. Vládě se do toho ale nechtělo a odpor kladli i menší ropní producenti.

Sedm sester

Poptávka v Americe také explodovala – v roce 1920 po tamních silnicích jezdilo přes devět milionů aut, o deset let později už 23 milionů

Poptávka v Americe také explodovala – v roce 1920 po tamních silnicích jezdilo přes devět milionů aut, o deset let později už 23 milionů (mimochodem to byly tři čtvrtiny všech aut na světě). Současně se objevil jeden ze symbolů americké kultury – v roce 1920 se benzin prodával převážně v běžných obchodech, o devět let později už v Americe stálo na 140 tisíc benzinových pump.

I přes explodující poptávku měly ropné společnosti z přesyceného trhu těžkou hlavu. Na tom měla svůj podíl i nová naleziště, která se ve dvacátých letech na mapě světové těžby objevila. Černé zlato bylo objeveno v iráckém Kirkútu a ropné vrty rostly také v Mexiku a Venezuele. Tento boom těžebních kapacit umožnily i nové průzkumné metody – letecký průzkum a seizmograf.

Důvodem pro „zabetonování“ tržních podílů byla neelastická poptávka po ropě – další faktor hrající roli na ropných trzích

Protože vytvoření nového Standard Oil nebylo možné z politických důvodů a ani k němu žádná z velkých firem neměla dostatek finančních sil, vytvořilo sedm největších ropných společností neformální kartel producentů, takzvaných Sedm sester. V roce 1928 se zástupci Standard Oil of New Jersey (dnes Exxon-Mobil), Texaco (nyní Chevron), Gulf Oil, Standard Oil of California (SoCal, nyní Chevron), Standard Oil Company of New York (Mobil, nyní ExxonMobil), Royal Dutch Shell a Anglo-Persian Oil Company (nyní BP) sešli na skotském zámku Achnacarry, aby si mezi sebou rozparcelovali světový trh. Každá ze sester dostala podíl na ropném trhu, který odpovídal tržnímu rozdělení v roce 1928.

Důvodem pro „zabetonování“ tržních podílů byla neelastická poptávka po ropě – další faktor hrající roli na ropných trzích. Neelestická poptávka znamená, že spotřeba ropy je víceméně nezávislá na ceně, zejména krátkodobě. Pokud se například cena ropy propadne o deset procent, neznamená to, že poptávka po ní o deset procent stoupne. Spotřebitelé za ušetřené peníze nenakoupí více ropy, ale jiné zboží či služby, a ropné společnosti vydělají méně. Přetlak na straně nabídky po první světové válce vedl k propadu cen a cenovým válkám. Kartelová dohoda zakládající Sedm sester zastavila pro ropné společnosti zhoubnou spirálu, v Americe tak nahradila monopol v podobě Standard Oil.

Sestry se pomalu loučí

Druhá světová válka obrátila pozornost k nalezištím na Blízkém východě a opět podtrhla strategický význam ropy. („Pouštní liška“, německý generál Erwin Romell, si po nuceném zastavení severoafrické ofenzivy postěžoval v dopise manželce: „Nedostatek benzinu! To je k pláči.“) Nejen že irácká ropa byla jedním z motivů německého severoafrického tažení, ale rostl i význam dalších zemí okolo Perského zálivu – především Saúdské Arábie, pozdějšího producenta číslo jedna.

Druhá světová válka obrátila pozornost k nalezištím na Blízkém východě a opět podtrhla strategický význam ropy

Ropu v Íráku začala těžit v roce 1925 Iraq Petroleum Company – konsorcium britských, francouzských a amerických společností, které se zavázaly, že si v bývalé Otomanské říši nebudou konkurovat. O několik let později našla ropu v Bahrajnu, tehdy britském protektorátu, americká SoCal, která záhy dostala i koncesi k průzkumu nalezišť v dnešní Saúdské Arábii.

Později se připojily další americké společnosti (část z nich se musela vyvázat z dřívějšího závazku nepodnikat mimo irácké konsorcium) a v roce 1944 se ze společnosti stala Arabian American Oil Company, známá pod jménem Aramco. Její nástupce, Saudi Aramco, je nyní ropnou společností s největší produkcí a nejrozsáhlejšími zásobami. Na ropné mapě světa se také objevil Kuvajt.

Tři největší producenti ropy (v milionech tun ročně)

Tři největší producenti ropy (v milionech tun ročně).

Poznámka: jen hodnoty vyšší než 1 / * do roku 1965 celý SSSR
Pramen: Das Öl-Imperium (Marshall I. Goldman, 2009); BP 2015

Úpadek britského impéria po druhé světové válce a omezené možnosti Londýna podporovat Anglo-Persian na Blízkém východě vedly k tomu, že i na tomto poli se role vnějšího hegemona ujaly USA. Stoupající význam amerického Aramka zpochybnil dohodu z Achnacarry o rozdělení ropného trhu mezi Sedm sester. Obdobně i stoupající poptávka po ropě, do určité míry jako náhradě za uhlí, vedla k postupnému rozmělňování kartelové dohody.

Úpadek britského impéria po 2. světové válce a omezené možnosti Londýna podporovat Anglo-Persian na Blízkém východě vedly k tomu, že i na tomto poli se role vnějšího hegemona ujaly USA

Vysoké ceny ropy bezprostředně po válce, stále ještě podporované kartelovou dohodou, vedly totiž v Evropě a Japonsku k problémům s platební bilancí, protože tyto země nakupovaly značné množství blízkovýchodní ropy za dolary. Vysoké ceny ropy tak podkopávaly americkou snahu o tamní hospodářské oživení.

Kartelová dohoda ze skotského zámečku se pomalu drolila a s ní klesaly i ceny ropy. Z nich kromě spotřebitelů těžilo zejména Aramco, protože mělo exkluzivní práva na saúdskoarabská naleziště produkující kvalitní ropu při velmi nízkých nákladech. Aramco tak mohlo pohodlně navýšit svůj tržní podíl. S koncem druhé světové války se také USA neodvratně vydaly na cestu vzrůstajícího dovozu ropy.

  • Zde naše putování historií ropného trhu přerušíme. V příštím díle se naše pozornost upne k zemím, kde se v druhé polovině dvacátého století v čím dál větší míře ropa těžila. Zejména se tedy zaměříme na oblast Blízkého východu. A také se dozvíme, kde se vzaly dnes „všemocné“ ropné burzy.
Autor:

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...