Steve Keen, Luther ekonomie

Oblečen v mnišský hábit a s nafukovacím plastovým kladivem v ruce „přibíjel“ v prosinci loňského roku na dveře slavné London School of Economics 33 tezí, jež mají změnit ekonomii. V upomínku na 500 let starý čin Martina Luthera chce australský ekonom Steve Keen odstartovat „reformaci“ mainstreamové ekonomie, která podle něj v mnoha ohledech připomíná spíše víru než moderní vědu.

LIDOVÉ NOVINY: Proč si myslíte, že ekonomie potřebuje reformaci, podobně jako ji potřebovala katolická církev před pěti sty lety?

KEEN: Myslím, že ekonomové lpějí na určité víře navzdory tomu, že je v rozporu s realitou. Občas říkám, že spíš než Lutherovu reformaci dnes ekonomie potřebuje něco jako Koperníkovu revoluci. Vysvětlím proč. Než se objevil Mikuláš Koperník, platila ve středověku geocentrická koncepce sluneční soustavy, vypracovaná Klaudiem Ptolemaiem. Ta tvrdila, že Země je středem vesmíru a všechna nebeská tělesa obíhají kolem ní. Ptolemaiovy výpočty byly poměrně přesné, ale jeho teorie naprosto chybná. Pak přišel Koperník a řekl: Není to Země, co je centrem naší soustavy, je to Slunce. Jelikož si ale myslel, že se planety pohybují v kruhu, a nikoli po elipse, byly jeho predikce pohybu vesmírných těles málo přesné. Současná mainstreamová ekonomie je velmi podobná ptolemaiovskému systému. Používá extrémně složitý takzvaný dynamický stochastický model všeobecné rovnováhy (DSGE – pozn. red.), který nakrmí obrovským množstvím dat, aby jí pak vyšel špatný výsledek. Přehlíží totiž řadu faktorů, které ekonomiku ovlivňují, a když se tyto faktory radikálně změní, nedokáže současná ekonomie vůbec poznat, že to bude mít nějaké následky. Proto také tyto DSGE modely vůbec nedokázaly předpovědět finanční krizi, která propukla v roce 2007.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké byly ty faktory, které ony složité modely nebyly schopny zohlednit?

KEEN: Peníze. Vím, že to zní směšně, protože všichni neekonomové si myslí, že ekonomové jsou odborníci na peníze, ale je to tak. Ekonomové sami sebe přesvědčili, že mohou vytvářet ekonomické modely, aniž by zohlednili peníze, soukromý dluh či banky. Můj pohled na ekonomii je mnohem jednodušší v tom, jak vytvářím své modely, role peněz a bank a soukromého dluhu je v něm ale klíčová. Proto jsem také dokázal finanční krizi předpovědět.

LIDOVÉ NOVINY: Není ale trochu nespravedlivé ke spoustě ekonomů, že je kritizujete za hříchy, které jste vyjmenoval ve svých tezích, když rozhodně ne každý ekonom vyznává neoklasickou ekonomii?

KEEN: Je to asi trochu tvrdé, ale mám pro to důvod. V 21. století přece nemůžete vést rozumnou debatu o ekonomii a ignorovat například roli peněz, kterou v ní hrají. Domnívám se, že nejlepší cestou, jak na to upozornit, je být co nejvíc hrubý a neomalený, ne být zdvořilý. A upozorňovat na to veřejně, protože veřejnost na rozdíl od ekonomů moc dobře ví, že ignorovat peníze v ekonomii nejde. Ekonomové hlavního proudu se pak před tlakem veřejnosti budou muset bránit a přirozeně to nedokážou, protože nemají pravdu.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nějaké konkrétní cíle, kterých chcete se svými 33 tezemi dosáhnout?

KEEN: Stejně jako Koperníkova teorie nakonec vytlačila tu ptolemaiovskou, já chci, aby neoklasickou ekonomii, která se v mnohém blíží spíše víře než vědě, vytlačila ekonomie realistická, která bere v potaz například finanční toky či roli energií.

LIDOVÉ NOVINY: Jste známým kritikem ekonomie hlavního proudu a ekonomů, jednou jste dokonce řekl, že kdyby všichni ekonomové spáchali kolektivní harakiri, bylo by na světě lépe. Stále si to myslíte?

KEEN: Ano. Ekonomie je tak hluboce lapena ve svých mnohých pastech, že by bylo opravdu lepší, kdyby ekonomové neexistovali. Kdybychom pak chtěli porozumět ekonomii, museli by přijít fyzici, biologové nebo třeba inženýři a jsem přesvědčen, že díky svému chápání komplexních systémů by dokázali vytvořit lepší ekonomické modely než dnešní ekonomové.

LIDOVÉ NOVINY: Velkou otázkou dnešní doby je rozdělování zdrojů a bohatství ve společnosti a s tím související růst nerovnosti. Jak na tuto problematiku nahlíží vaše „nová“ ekonomie?

KEEN: Za prvé bych chtěl zdůraznit, že to nejsem jen já, kdo protestuje proti mainstreamové ekonomice. Jsem možná nejvíce vidět, ale je nás mnoho, kteří se snažíme dosáhnout změny. Pokud jde o nerovnost, je jasné, že se v poslední době výrazně zvýšila. Ekonomové obvykle říkají, že je to jednoduše tím, že ti bohatší jsou více produktivní a své peníze si zaslouží. Zapomínají na to, že produktivita a rozdělování příjmů jsou od sebe oddělené. Produktivitu obstarávají stroje a zaměstnanci, ale to, jaké pak budou mít lidé příjmy, závisí na vztazích mezi zaměstnanci a vlastníky strojů, kapitalisty. A také samozřejmě na vztazích s bankami. Takže tu máte třídní boj o rozdělení příjmů. A to, jak budou rozděleny, není rozhodnuto pouze na základě jejich produktivity. Můj konkrétní přístup k této problematice vychází z teorie nestability a finančních krizí Hymana Minského. Podle ní si firmy půjčují v době boomu a splácejí v době propadu ekonomiky. Úroveň dluhu pak v porovnání s úrovní příjmů roste. Podle mne existují tři sociální třídy: pracovníci, kapitalisté a bankéři. Čím větší je dluh, tím více peněz jde bankéřům a tím méně pracovníkům, kapitalisté jsou někde uprostřed. Čím větší je soukromý dluh, tím nerovnější je pak distribuce příjmů, protože bankéři jsou samozřejmě bohatí a pracovníci chudí. Podle mne je pro snížení nerovnosti naprosto klíčové snížit úroveň soukromého dluhu.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký vliv na nerovnost bude mít podle vás takzvaná čtvrtá průmyslová revoluce, nadcházející věk robotů a hrozba jakýchsi obřích korporací, které budou vlastnit všechny stroje? To by přece mohlo vyhnat míru nerovnosti do dosud netušených výšin.

KEEN: To je jednoznačně velká hrozba budoucnosti. Jedna ze záruk, že budou mít pracovníci slušný příjem, spočívá podle mne v tom, že obsluhují stroje, mohou si vyjednat lepší podmínky hrozbou, že je obsluhovat nebudou, a kapitalisté se s nimi dělí o část přebytku, který tyto stroje vytvoří. Když se dostaneme do stavu, kde jsou stroje vytvářeny, opravovány a obsluhovány stroji, a přesně tím směrem se pak bude zapotřebí jen malého množství práce od dělníků. Ti zaměstnaní budou mít sice obrovský příjem, na druhou stranu ale nebude zapotřebí zaměstnávat lidi masově. Takže budete mít obrovskou strukturální nezaměstnanost, a pakliže nedáte lidem prostředky, aby mohli spotřebovávat, bude ve společnosti panovat obrovská míra nerovnosti. Proto jsem také velkým fandou myšlenky univerzálního základního příjmu, který umožní každému ve společnosti žít pohodlně. Těm, kteří chtějí inovovat a vydělávat větší peníze, to jejich sen umožní zrovna tak. Jestli ale nezavedeme univerzální základní příjem, nebude tu dostatečná agregátní poptávka, která by umožnila další existenci konzumní společnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Myšlenka univerzálního základního příjmu je určitě zajímavá, otázkou ale je, kdo to všechno zaplatí.

KEEN: Peníze může vždy vytvořit vláda. Stát má přece monopol na tvorbu peněz.

LIDOVÉ NOVINY: Je ale spousta zemí, které jsou v eurozóně a něco takového udělat nemohou, a navíc by takové tištění peněz mohlo odstartovat inflaci, nebo dokonce hyperinflaci.

KEEN: Tyhle úvahy vycházejí z klamných představ. Spousta lidí si třeba myslí, že když vláda utratí mnohem více peněz, než kolik vybere na daních, že to spustí velkou inflaci. Když se ale podíváte na data z USA z posledních 120 let, tak zjistíte, že vládní výdaje byly vyšší než daňové příjmy v průměru o zhruba 2,4 procenta HDP. Za tu dobu samozřejmě inflace ve Spojených státech vzrostla, ale nikdy nedošlo k hyperinflaci.

LIDOVÉ NOVINY: Loni jste vydal novou knihu, která nese název „Můžeme se vyhnout další finanční krizi?“. Jaký je tedy váš verdikt, můžeme?

KEEN: Obecně ne. Země, které se před deseti lety krizi vyhnuly, specificky Kanada, Austrálie, Jižní Korea nebo Čína, tak učinily masivním navýšením úrovně soukromého dluhu. Třeba Austrálie měla na počátku finanční krize úroveň soukromého dluhu na 190 procentech HDP. Pak to vylétlo na asi 210 procent. U Kanady vyskočila úroveň soukromého dluhu ze 170 procent na 220. Za pouhých deset let si tam lidé vypůjčili objem peněz rovnající se polovině domácího produktu, to je obrovská suma, která pomohla tomu, že prošli krizí bez potíží. Tento růst soukromého dluhu se ale jednou musí zastavit, jenže když pak začne opadat poptávka po úvěrech, tak tehdy přichází krize. Přesně to se teď děje v Kanadě i Austrálii. Úroveň soukromého dluhu k HDP klesá a lidé přestávají mít zájem o úvěry. Podle mne v blízké budoucnosti postihne krize Čínu, Kanadu, Jižní Koreu, Austrálii, Belgii, Norsko nebo třeba Singapur.

LIDOVÉ NOVINY: Je nějaká cesta, jak se krizi vyhnout?

KEEN: Museli byste snížit úroveň soukromých dluhů. Americký filantrop Richard Vague zjistil, že všechny finanční krize, které proběhly po světě v posledních 150 letech, měly něco společného. Všechny byly způsobeny vysokou úrovní soukromého dluhu a ve všech případech, kdy se je podařilo vyřešit, to šlo jen jednou cestou - odpuštěním dluhu. Nikdy za posledních 150 let se nestalo, že byste se z velkých dluhů dostali tím, že ekonomika poroste rychleji než zadlužení. Vlastně se to povedlo jednou Saúdské Arábii, ale bylo k tomu zapotřebí, aby ceny ropy vzrostly čtyřnásobně a země zažila obrovský boom exportu. Já navrhuji, aby došlo k odpuštění dluhu. Stát by využil své kapacity tvořit peníze a zaplatil lidem jejich dluhy. Aby nedošlo k morálnímu hazardu, tak by se dalo všem lidem stejně peněz: ti, kteří mají dluhy, by je umořili, ti, kteří dluhy nemají, by za ty peníze zase museli nakoupit akcie soukromých firem, jež by získanými penězi zase splatily své dluhy. Výsledkem by bylo podstatné snížení dluhu, a zároveň by nedošlo k nějakému umělému navýšení agregátní poptávky, protože by za získané finance lidé nekupovali žádné zboží ani služby, ale jen by spláceli své dluhy.