Státní rozpočet jako magie

Jak se v tabulce plánovaných příjmů v kapitole Český telekomunikační úřad dospělo k očekávanému meziročnímu nárůstu o tři miliardy korun?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Státní rozpočet je vždycky trochu magie. V současnosti již fungující systém státní pokladny do něj vnáší více světla, ale stále zůstává řada oblastí, která jsou bílými místy, v nichž číhají lvi. Plus občas zaujme fascinující optimismus.

V návrhu státního rozpočtu, který předložila Rusnokova vláda a jejž nikdo neschválil, a asi se to ani nestane, zaujme například kapitola Český telekomunikační úřad (ČTÚ). V tabulce plánovaných příjmů pak zarazí jeho očekávaný meziroční nárůst o tři miliardy korun.

Neexistující versus neexistující

To by bylo zajímavé samo o sobě, pozoruhodnější však je, jak se k číslu dospělo. Příjmy v letošním roce jsou naplánované na 7,9 miliardy, pro příští rok pak bezmála na jedenáct miliard korun. Nicméně ČTÚ nevybírá daně a na různých poplatcích vydělá řádově miliony. Jediným miliardovým příjmem je výnos z aukce kmitočtů maskovaný jako „příjem z vlastní činnosti“.

Meziroční nárůst příjmů ČTÚ o tři miliardy je výsledkem porovnání něčeho, co určitě neuvidíme, s něčím, co možná uvidíme, ale nevíme, kolik to bude

Na tomto příkladu lze dobře ilustrovat občasnou rozpočtovou magii. Letos ČTÚ pochopitelně žádné peníze z aukce nedostane, protože první pokus o aukci na přelomu loňského a letošního roku kmitočtů ještě za minulého vedení úřadu byl zastaven a začne se nanovo.

Meziroční nárůst příjmů o tři miliardy je tedy výsledkem porovnání něčeho, co určitě neuvidíme (příjmy ze zrušené aukce), s něčím, co možná uvidíme, ale nevíme, kolik to bude. A po předchozích zkušenostech nelze ani s jistotou říct, že to vůbec bude (souhrnná vyvolávací cena za kmitočty je 8,72 miliardy, přičemž rozpočet počítá s příjmem bezmála jedenáct miliard). Tím je celé číslo trochu na vodě.

Zajímavé pasti jsou i na straně výdajů. Návrh rozpočtu například počítá s tím, že stát zaplatí v příštím roce o 4,7 miliardy více za osoby, za něž platí pojistné na zdravotní pojištění, tedy za studenty, nezaměstnané, důchodce a další. Souhrnný název – státní pojištěnci.

Nicméně jediný dokument, který říká, že tomu tak ve výsledku skutečně bude, je zákonné opatření navržené vládou a schválené Senátem. Pokud ho nová sněmovna neschválí, nic se zvyšovat nebude. Bezmála pět miliard na výdajové straně tedy plave ve vzduchu. To jistě těší i například Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, která má státní pojištěnce pod sebou a tato rozpočtová část je pro ni velmi významná.

Správný směr: státní pokladna

Nicméně abychom jen nekritizovali. Od letošního roku alespoň běží Rozpočtový informační systém, tedy jedna část systému státní pokladny. Sympatické na něm především je, že se o každém výdaji dopředu ví, kdy má být uskutečněn a s jakým účelem. Tím pádem může stát vcelku efektivně řídit likviditu a nepůjčovat si tolik peněz formou státních pokladničních poukázek, jako to činil do loňského roku.

Na Rozpočtovém informačním systému je především sympatické, že se o každém výdaji dopředu ví, kdy má být uskutečněn a s jakým účelem

Zkrátka stát už nyní ví, kde jaké peníze má a kdy je může použít, tudíž si nemusí krátkodobě půjčovat. Systém má sice pochopitelně porodní bolesti, ale to se u něčeho natolik komplexního dá očekávat. Rozhodně jde o krok správným směrem a letitá práce ministerstva financí nepřichází na zmar. Jde totiž bezpochyby o znatelný pokrok oproti dřívějšímu stavu, kdy hlavní kvalifikací pro řízení státních peněz nebyla orientace ve výkazech, ale v příšeří, které se ukrývá za nimi.

Pokud strany, které se dostaly do sněmovny, splní alespoň některé své sliby, třeba se i dočkáme registru smluv, detailních závěrečných účtů přístupných online, databáze elektronických faktur, z níž by konečně bylo reálně vidět, za co stát zaplatil a komu, a možná dalších věcí. Časem se třeba propracujeme do stavu, kdy pro zjištění, že co jsou peníze z aukce kmitočtů, nebude nutné disponovat spektrem znalostí na téma „co by asi tak mohly být příjmy z vlastní činnosti“, případně se dozvíme, za kolik si stát kupuje například tužky, což se dá dnes zjistit krajně obtížně.