Optimismus, jímž ministerstvo financí oplývá v nedávno zveřejněném fiskálním výhledu, možná není na místě. Na vině je čerstvá kauza kolem pohledávek se stoprocentní státní garancí, o níž ČESKÁ POZICE podrobně informovala. Jde o to, že pohledávky prodané před lety Konsolidační bankou a Českou konsolidační agenturou za nepřiměřeně nízkou cenu skoupily subjekty, které se nyní žalobami domáhají vyplacení garancí (jde o částku zhruba 30 miliard korun plus příslušenství).
Klíčové je, kdy a jakým způsobem bude problém ze strany státu vyřešen, ale pokud by došlo na vyplacení garancí v plné nebo částečné výši, bude mít tato operace značný vliv na deficit i dluh. V krajním případě by mohlo být ohroženo ukončení řízení o nadměrném schodku vedené s Českou republikou ze strany Evropské unie už od roku 2009. Ministerstvo financí přitom počítá s ukončením této procedury v příštím roce.
Ukončení řízení je totiž podmíněno snížením deficitu pod 3 procenta hrubého domácího produktu (HDP), jak požadují takzvaná maastrichtská kritéria, nejpozději v letošním roce. Toto snížení navíc musí Evropská komise uznat jako dlouhodobě udržitelné. Ministerstvo financí totiž na letošní rok očekává deficit 2,8 procenta HDP. Kdyby se případ s garancemi vyvinul špatně a na Česko by ještě v letošním roce spadl závazek v řádu desítek miliard, hranice tří procent by byla bezpochyby překročena. Zmíněných asi 30 miliard korun bez úroků by odpovídalo přibližně 0,8 procenta HDP.
Vyplácení garancí mělo pochopitelně vliv na deficit už v předchozích letech, ale šlo o relativně marginální částky. Nyní hrozí, že stát bude muset vyplatit sumy řádově vyšší.
Dva deficity v jednom státě
Pokud řešení přijde již v letošním roce, jakýkoli závazek bez ohledu na počet splátek či délku splácení dopadne v celé výši do deficitu roku 2013
To je samo o sobě vcelku samozřejmé, ale je třeba mít na paměti, že deficity se v Česku stanovují dva. O deficit, který se používá ve vnitrostátních dokumentech, se stará ministerstvo financí a jde o deficit podle metodiky Mezinárodního měnového fondu. Stojí především na hotovostní bázi, tudíž sleduje příjmy a výdaje. Kromě toho je zde však ještě deficit podle evropské metodiky ESA 95, který má na starosti Český statistický úřad. Tato metodika se více blíží podvojnému účetnictví, protože zohledňuje závazky a pohledávky v době, kdy skutečně vznikly, ne až v době, kdy jsou splaceny.
Pokud tedy řešení přijde již v letošním roce, tak jakýkoli závazek bez ohledu na počet splátek či délku splácení dopadne v celé výši do deficitu roku 2013.
Tomáš Chrámecký z odboru komunikace Českého statistického úřadu na dotaz ČESKÉ POZICE uvedl: „Případné vyvolání existujících garancí (např. rozhodnutím soudu) bude mít negativní vliv na deficit. Dopad na dluh je podmíněn skutečností, že vláda na sebe převezme veškeré splacení závazku či pouze část (kupř. několik splátek či úroky). Pokud vláda převezme celý závazek, jedná se o tzv. převzetí dluhu, který tak v plné výši navýší objem dluhu vládních institucí.“
ČESKÁ POZICE se na podrobnosti kolem zaúčtování garancí ptala i ministerstva financí. To ale na zaslané dotazy nereagovalo, zřejmě v souvislosti s tím, že už dříve Radek Ležatka z tiskového odboru ministerstva financí uvedl, že se případem intenzivně zabývají, ale do přijetí finálního rozhodnutí nebudou poskytovat další informace.
Jak tato kauza dopadne, je zatím obtížné odhadovat. Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) údajně chce vládě předložit návrh řešení, které by si vyžádalo přibližně miliardu korun ze státního rozpočtu, což je částka, která by deficit ohrozit neměla. Nicméně v tomto momentu ještě nic není rozhodnuto.
Nechval rok před uzávěrkou
Otázkou zůstává, zda kromě povodní není tato kauza dalším pomyslným hřebíkem do rakve vládní snahy o ukončení čtyři roky se táhnoucí procedury o nadměrném deficitu. A je také otázka, zda ministerstvo financí nebylo zbytečně optimistické, když do fiskálního výhledu napsalo větu: „Dlouhodobě udržitelné snížení vládních deficitů pod hraniční úroveň 3 % HDP, kterým je ukončení postupu při nadměrném schodku podmíněno, představuje nadále prioritní cíl vlády v oblasti plánování a realizace fiskální politiky. Po splnění tohoto cíle však již nebude docházet k dalšímu prohlubování fiskálního úsilí. Nástrojů fiskální politiky bude naopak, i když v omezené míře, využito pro stimulaci domácí ekonomiky, která by měla v letech výhledu zaznamenat postupné oživení.“
