Památku vítězství vydobytého ve druhé světové válce míní ruská Státní duma chránit pomocí trestního zákoníku. Ve smyslu předloženého návrhu zákona by totiž bylo možné trestat odnětím svobody v délce až pěti let nejen oživování nacistických myšlenek, ale také kritiku armád protihitlerovské koalice.
Podle odpůrců návrhu by přijetí zákona zabránilo práci historiků a jeho cílem je výhradně zamezit jakýmkoliv dalším potenciálním výkladům druhé světové války, které by se neshodovaly s její oficiální interpretací.
Stalinova gloriola roste
Zákon, jenž by zakazoval prohlášení hanobící vítězství vydobyté ve druhé světové válce nebo zpochybňující činnost sovětské armády, se snaží strana Jednotné Rusko prosadit v parlamentu už od roku 2009. Před čtyřmi lety ovšem zákon neprošel kvůli výhradám vlády a nejvyššího soudu.
Je cílem zákona zamezit dalším potenciálním výkladům druhé světové války, které by se neshodovaly s její oficiální interpretací?Kremelský obrat směrem ke konzervatismu provázený silným patriotismem však vytváří pro přijetí zákona příznivější podmínky. Ruská moc totiž jak v zahraničí, tak doma čím dál rozhodněji odmítá relativizaci a zpochybňování „svaté vlastenecké války a vítězství nad nacistickým Německem, které Evropu uchránilo před nacismem a fašismem“. Je pro ni tudíž nepřijatelné, že osvobozující Rudá armáda je v bývalých socialistických zemích často nazývána také jako okupační, stejně jako nechce příliš slyšet ani o tom, čeho se na osvobozených územích dopouštěli její vojáci. Zásadně pak odmítá pokusy, které se snaží naznačit paralelu mezi Sovětským svazem a hitlerovským Německem.
Vítězství vydobyté pod vedením Stalina ve druhé světové válce je totiž jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů těžko hledaného ruského obrazu sebe sama a znovu sílícího národního vědomí. Jedná se o citlivé místo, které navíc ovlivňuje fakt, že tohoto vítězství dosáhl Sovětský svaz právě pod vedením Stalina.
Ostatně právě tím a žádnou nostalgií po Sovětském svazu anebo ještě méně snahou o zpětnou rehabilitaci represivního režimu lze vysvětlit sílící generalissimovu gloriolu. Tuto otázku však ještě více komplikuje skutečnost, že to svět nechápe anebo nechce chápat a sovětskou roli ve druhé světové válce napadá čím dál častěji obviňováním ze snahy o vyvíjení tlaku.
V zájmu míru a bezpečnosti
Návrhu se tentokrát ujala předsedkyně parlamentního branného výboru Irina Jarová, která chce místo zkreslování faktů o druhé světové válce trestat rehabilitaci myšlenek nacismu nebo popírání závěrů norimberského soudního tribunálu, což je z právního hlediska obtížněji napadnutelné. Stejně jako zpochybňování toho, že armády protihitlerovské koalice jednaly v zájmu nastolení míru a bezpečnosti.
Shoda však panuje pouze v otázce zákazu propagace nacismu, zatímco druhá část zákona veřejné mínění spíše rozděluje. Hlavní výhradou je to, že formulace, která umožňuje velmi široký výklad, ztěžuje práci historiků a posiluje autocenzuru. V tomto smyslu by totiž nebylo možné kritizovat ani spojenecké bombardování Drážďan nebo svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.
Jistě stojí za úvahu náležitě probrat činnost ruského vojenského vedení a Rudé armády za druhé světové válkyNěkteří však s jistou dávkou škodolibosti podotýkají, že ve skutečnosti se nejspíš nikdo nemusí bát pětiletého vězení nebo pokuty ve výši 500 tisíc rublů, a naopak stojí za úvahu náležitě probrat činnost ruského vojenského vedení a Rudé armády.
Například upozornit na chyby, ke kterým došlo v první polovině války, kriticky interpretovat sovětsko-finskou válku nebo odsoudit fakt, že Sovětský svaz uchvátil východní polovinu Polska a Rudá armáda poté, co uhájila nezávislost své země, ve službě autoritářskému režimu vojensky obsadila východní Evropu. Tabu nadále zůstává často násilné a protizákonné chování jejích vojáků vůči civilnímu obyvatelstvu.
Nedotknutelní hrdinové
To, že by měl být někdo trestán za kritiku některých momentů druhé světové války nebo kvůli historickým diskusím, nazvala předkladatelka návrhu zákona Irina Jarová překrucováním. Nemíní ovšem trpět oživování myšlenek nacismu a vědomé šíření nepravdivých faktů. Mnohé však zneklidnilo její tvrzení, že je třeba učinit přítrž pokusům o přepis historie a že sovětský voják je hrdinný osvoboditel, jenž zachránil svět před fašistickou zhoubou. Jak dále zdůraznila, Sovětský svaz a jeho spojenci bojovali proti fašismu a hodnotit roli a význam Rudé armády ve druhé světové válce jinak by odporovalo nejen historickým skutečnostem, ale i závěrům norimberského procesu, které lze chápat jako akt mezinárodního práva.
Za návrh předložený Jarovou se postavil místopředseda parlamentu Sergej Železňjak, který prohlásil, že velká vlastenecká válka znamenala pro Rusko obrovskou tragédii, a proto je v této souvislosti nepřípustné jakékoliv falšování historie nebo zneuctívání památky hrdinných vojáků.
Postoj tohoto vlasteneckého poslance podporuje nejen jeho domovská strana Jednotné Rusko, ale i opoziční strany Státní dumy. To ostatně není žádným překvapením, vezmeme-li v potaz, že komunisté dodnes manifestují s rudými vlajkami a obrazy Stalina a také Liberálně-demokratická strana Ruska vedená Vladimirem Žirinovským neustále hraje na nacionalistickou notu.
Navzdory tomu komunisté s podporou zákona váhají a náhlé zpřísnění postupu proti propagátorům myšlenek nacismu považují za populistický krok. Většina dumy ovšem zcela jistě návrh podpoří. Paradoxně tomu velmi „napomohl“ liberální ruský politik Leonid Gozman, jenž provokativním způsobem právě v době oslav dne vítězství načrtl paralelu mezi sovětskou vojenskou kontrarozvědkou Směrš a oddíly SS. Vězení si snad přesto nezaslouží, neboť hloupost či unáhlenost sice nezprošťuje odpovědnosti, nicméně nejedná se o kategorii trestního práva.
Krvavě získaný poklad
Během nedávné návštěvy Angely Merkelové v Petrohradě se přihodil diplomatický incident. Kvůli sporu týkajícímu se uměleckých pokladů odvezených po druhé světové válce z Německa do Sovětského svazu byl málem na poslední chvíli zrušen jeden z bodů společného programu německé kancléřky Angely Merkelové a ruského prezidenta Vladimira Putina – slavnostní zahájení výstavy s názvem Doba bronzová – Evropa bez hranic v petrohradské Ermitáži.
Expozice představuje památky včetně takzvaného eberswaldského zlatého pokladu, jenž je považován za nejvýznamnější architektonický nález z doby bronzové ve střední Evropě a na konci druhé světové války zmizel ze sbírek berlínského muzea pravěkých a raných dějin. Merkelová nakonec ve svém proslovu 21. června sdělila to, co bylo předmětem sporu, totiž požádala o navrácení zlatého pokladu. Putin podle agentury Reuters reagoval prohlášením, že už nastal čas skončit se vzájemnými nároky na repatriaci památek, protože by jinak Turecko také mohlo požadovat vrácení umění z Německa.
Eberswaldský zlatý poklad je vystaven vůbec poprvé od doby, co byl odvezen z Berlína. Osud exponátů nevyčíslitelné hodnoty byl až do počátku nového tisíciletí neznámý, přestože se experti již dříve domnívali, že byl odvezen sovětskými vojáky jako válečná kořist. Podle současného stavu věcí Rusko přiznává, že sbírku čítající téměř stovku různých předmětů, především misek a šperků, odvezla z Německa Rudá armáda a německá vláda požaduje s odvoláním na mezinárodní právo její navrácení. Rusko to však odmítá s tím, že za tyto poklady zaplatilo krví svých vojáků.
