Aktualizováno. Porovnáme-li spektrum možností výroby obnovitelných zdrojů energie (OZE) v České republice, pak vycházejí ze všech variant, které jsou v naší zemi k dispozici, zdaleka nejlépe bioplynové stanice. Na rozdíl od fotovoltaiky nezatěžují spotřebitele výrazně vyššími cenami vyprodukované energie, na rozdíl od zdrojů větrné energie tolik nehyzdí krajinu a na rozdíl od vodních elektráren nepředstavují riziko narušení stability vodních toků.
Není ale bioplynová stanice jako bioplynová stanice. Zatímco některé z nich skutečně mohou představovat rizika jednak pro krajinu přílišným akcentem na „cílené pěstování biomasy“ a jednak pro člověka (určitým, byť ne „fotovoltaickým“ zvýšením cen energií), jiné mohou sehrát v krajině pozitivní roli (likvidací odpadů a přebytků) a peněženku člověka naopak obohatit.
Dotace na ničení krajiny
Současný systém podpor ale bohužel nahrává spíše těm prvním, a tato situace ještě nějakou dobu potrvá. Přes dlouhodobou kritiku totiž prodloužil svým výnosem z 25. listopadu letošního roku Energetický regulační úřad (ERÚ) pro rok 2012 stav, kdy výkupní cena elektřiny dodané do sítě v kategorii AF1 (cíleně pěstovaná biomasa) činí 4120 korun za MWh, zatímco výkupní cena elektřiny v kategorii AF2 (výroba energie likvidací odpadů) činí jen 3550 korun za MWh.
Na prevenci vůči erozím a povodním vydává stát ročně miliardy korun. Vyšší podporou bioplynek AF1 ovšem erozi zase zvyšuje.
Obdobně je to také se „zelenými bonusy“, které tím pádem ovšem zdaleka zelené nejsou. Zmiňovaný systém totiž motivuje zemědělce k rozšiřování ploch plodin pěstovaných k technickým (energetickým) účelům, což fakticky zvyšuje v české krajině rizika erozí, povodní, such a obecně zbytečně krajinu zatěžuje. Zvláště, když ideální „potravou“ pro bioplynky typu AF1 je kukuřice, širokořádková plodina, která je přímo symbolem zvyšování erozních rizik.
Naprostým paradoxem pak je, že na prevenci vůči erozím a povodním vydává ČR ročně miliardy korun. Vyšší podporou bioplynek AF1 ovšem erozi zase zvyšuje. To je modelové vyhazování peněz, jejichž objem není zdaleka vyjádřen objemem dotací cen nebo podporou investic do bioplynek či výdaji na protipovodňovou prevenci. Do „neviditelných“ ztrát je totiž nutné započítat i odnos půdy z polí a snížení úrodnosti části území ČR, pokles cen erozí poškozených pozemků či ztráty z možného ekonomického profitu zemědělců podnikajících zejména v živočišné výrobě, kterým mohou právě bioplynky – avšak kategorie AF2 – výrazně pomoci v ekonomice chovů hospodářských zvířat, především prasat.
Bioplynové stanice „uklízející krajinu“ – tedy likvidující zemědělský odpad, jsou přitom skutečně systémovou a víceúčelovou pomocí našemu zemědělství. Zmiňovaná víceúčelovost je například dána i možností využití tepla z bioplynek v zemědělských podnicích (a tedy šetření nákladů za energie), což je součástí žádoucího posilování energetické soběstačnosti venkova, ale nejen tím.
Potravou pro zemědělské bioplynky se mohou stát i potravinářské a zejména komunální odpady, konkrétně takzvaný „biologicky rozložitelný komunální odpad“ (BRKO), v praxi větve stromů či keřů z městských sadů a parků z prořezávek včetně v zelených částech měst sekané trávy. Takové bioplynky by pak byly nejen uklízečky venkova, ale i měst. O tom, že ušetřené náklady za nenakoupenou energii nebo zvýšení příjmů za prodanou energii ze zemědělských bioplynek mohou významně pomoci zvýšení konkurenceschopnosti stále se propadající tuzemské živočišné výrobě, již byla řeč. Zásadní energetický význam bioplynky nemají, ani by jej mít neměly a zřejmě jej také nikdy mít nebudou
Bioplynky a jejich ministerstva
Problém je, že v podpoře a pojetí bioplynek se v ČR střetávají dvě ministerstva, a to zemědělství s ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). Právě MPO, do jehož gesce ERÚ nepřímo spadá, stojí zřejmě za prodloužením současné nevyhovující situace pro příští rok. Vyšší podpora AF1 navíc generuje především výstavbu velkých bioplynek, což má své výhody i pro úvěrující banky. Pro krajinu a zemědělce ale nikoliv.
Je frustrující, jak je v podstatě nepříliš složitý problém bioplynových stanic v Česku uchopen zcela navzdory selskému rozumu. Funkční řešení je přitom zcela prosté a spočívá ve čtyřech základních krocích:
- Změnit současný systém výkupních cen ERÚ, a to oproti současnému stavu ve prospěch „úklidových“ zemědělských bioplynek typu AF2.
- Omezit velikost instalovaného výkonu bioplynek tak, aby byly zejména zdrojem energie lokálního významu a nepředstavovaly riziko dalšího plošného růstu cen energií pro občany ČR.
- Stanovit povinnost zpracovávat určité významné procento živočišného zemědělského odpadu (což již ministerstvo zemědělství v podstatě udělalo).
- Koordinovat podpůrné programy ministerstva zemědělství a MPO, a rozšířit tak spektrum možných surovinových zdrojů pro zemědělské bioplynky, což by mohlo navíc přinést zemědělcům příjmy z poplatků za likvidaci nezemědělských odpadů.
Vzhledem k tuzemskému „resortnímu šovinismu“, kdy si úředníci různých ministerstev dělají cílené i nezamýšlené „naschvály“, by nicméně bylo v kroku čtyři patrně nejlepší převést veškerou agendu bioplynek pod jediné ministerstvo. Uvážíme-li, komu by měla ve veřejném zájmu jejich existence nejvíce prospět (krajině a zemědělcům), pak by to logicky mělo být ministerstvo zemědělství. Zásadní energetický význam totiž bioplynky nemají, ani by jej mít neměly a zřejmě jej také nikdy mít nebudou.
Aktualizace:
Stanovisko Energetického regulačního úřadu k článku Petra Havla:
Energetický regulační úřad (ERÚ) stanovil podporu výroby elektřiny z bioplynových stanic pro rok 2012 obdobně jako pro ostatní druhy obnovitelných zdrojů energie v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb., v platném znění. Samotný princip kategorizace bioplynových stanic je zakotven ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 482/2005 Sb., v platném znění.
ERÚ obdobně jako v předchozích letech nastavil rozdílnou výši podpory mezi dvěma základními kategoriemi bioplynových stanic (AF1 a AF2) zejména na základě odlišných palivových nákladů těchto technologií. Zatímco u kategorie AF1, což jsou tzv. zemědělské bioplynové stanice, musel ERÚ v souladu s výše uvedeným zákonem a vyhláškou respektovat zvýšené vstupní náklady na pořízení biomasy, je nutné zdůraznit, že v případě bioplynových stanic kategorie AF2, což jsou tzv. komunální bioplynové stanice, je ve většině případů vstupním palivem biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO), který se musí stejně nějakým způsobem zlikvidovat. Komunální odpad má oproti vstupním surovinám bioplynových stanic kategorie AF1 téměř nulovou hodnotu.
Co se týká rizik pro krajinu, zmiňovaných v článku, je nutné zdůraznit, že tento faktor by měl být případně zohledněn při schvalovacím procesu EIA, s kterým Energetický regulační úřad z titulu své funkce nemá nic společného. Záležitost vlivu výstavby bioplynových stanic na ráz krajiny je obdobně jako např. u větrných elektráren čistě v kompetenci místní samosprávy, krajů nebo případně samotného ministerstva životního prostředí.´
Závěrem je nutné zdůraznit, že rozdílná výše podpor mezi bioplynovými stanicemi kategorie AF1 a AF2 je pro rok 2012 nastavena stejně jako v roce 2011. Z pohledu investorů se tak nic zásadního nemění.
PhDr. J. Lehnerová, tisková mluvčí ERÚ
Vyjádření Petra Havla ke stanovisku ERÚ:
Argumentace ERÚ je zcestná. ERÚ nemá co posuzovat palivové náklady, to je věcí svobodného podnikatelského rozhodnutí podnikatelů, kteří se rozhodnou využít státních dotací na obnovitelné zdroje energie. Rolí ERÚ má být motivovat podnikatele k produkci obnovitelných zdrojů energií tak, aby ČR byla schopna dostát svým závazkům v dosažení podílu OZE, a to takovým způsobem, aby to bylo v zájmu společnosti.
Nastavení dotací způsobem, který poškozuje krajinu, rozhodně takovým způsobem není. Navíc si stanovisko ERÚ poněkud protiřečí. Přiznává totiž, že BRKO (biologicky rozložitelný komunální odpad) je nutné nějakým způsobem zlikvidovat, ale reálně likvidaci BRKO podporuje méně. Pokud se týká skutečnosti, že podpora AF1a AF2 je v příštíim roce stejná jako letos, tak tu jsem zmínil.
