Primární funkcí Poslanecké sněmovny je tvorba zákonů. Jenže v dolní komoře parlamentu je příliš málo právníků, kteří jsou s tvorbou zákonů obeznámeni. Nejen na jejich úkor se do sněmovny dostává množství doktorů lékařské profese, a tak zatímco výbor pro zdravotnictví „kyne“, ústavně právní strádá. Tento zásadní problém spatřuje ve složení Poslanecké sněmovny první místopředseda hnutí Starostové a nezávislí (STAN), a také šéf jejího ústavně právního výboru Stanislav Polčák.
Právník Polčák popisuje v rozhovoru pro ČESKOU POZICI i další aspekty poslanecké práce, z níž je natolik otráven, že ze svého prvního funkčního období chce udělat zároveň poslední – v roce 2014 už nebude obhajovat poslanecký mandát. Varianty pro sebe vidí dvě: buď návrat k advokacii, nebo pokus získat křeslo v Evropském parlamentu. Vedle těchto témat se rozpovídal i o koaliční spolupráci s ODS nebo o nedávném odchodu poslance TOP 09 Aleše Roztočila do spolku Úsvit kolem senátora Tomia Okamury.
O avizovaném odchodu Stanislava Polčáka z Poslanecké sněmovny ČESKÁ POZICE informovala v článku:
ČESKÁ POZICE: V čem je podle vás problém ve složení Poslanecké sněmovny?
POLČÁK: Je daný výběrem. Podle statistik každý volič použije aspoň jeden preferenční hlas. Buď ho použije na osobu, kterou zná z médií nebo osobně, anebo se dívá na kandidátku a pátrá, kdo se mu nejvíc „líbí“. Lékařská profese je ve společnosti nejvíce ceněna, a z toho důvodu dochází k významnému preferování osob, jež jsou umístěny třeba na nevolitelné pozici, ale mají ten správný titul. Díky přeskakování (pokud kandidát získá přes pět procent preferenčních hlasů, „přeskočí“ na první místo kandidátky – poznámka redakce) se tyto osoby často dostaly do parlamentu.
I u nás k tomu došlo, a to téměř v každém volebním kraji, kromě těch největších, kde je přeskakování složitější. Rom Kostřica na jižní Moravě, Aleš Roztočil na Vysočině, Patricie Kotalíková z Ústeckého kraje, Michal Janek z Plzeňského kraje, v Jihočeském kraji přeskočil taky náš doktor Martin Gregora. Z 41 poslanců je v našem klubu snad 12 lékařů, což navozuje otázku, jestli to už není nějaká anamnéza. „Nemyslím si, že obecně volba lékaře je zárukou zvolení kvalitního poslance“
ČESKÁ POZICE: Proč by to nemělo být dobře, když si je vybírají voliči dobrovolně?
POLČÁK: Nemyslím si, že obecně volba lékaře je zárukou zvolení kvalitního poslance. Nechci z toho dělat souboj mezi lékařskou a třeba svou právnickou profesí, znám řadu pracovitých poslanců v lékařském stavu, kteří jsou velmi aktivní a pracovití, třeba naše Gabriela Pecková. Ale kvalitních kandidátů z podnikatelského nebo třeba i neziskového sektoru je také řada. Plané posuzování podle toho, jaký titul má člověk uvedený před jménem, je prostě hloupost.
ČESKÁ POZICE: A není to chyba vás kandidátů z právnického oboru nebo těch z neziskového sektoru, že neumějí oslovit voliče více než někdo s titulem MUDr.?
POLČÁK: Tak se podívejme, kolik afér je spojovaných s jinými profesemi. A nevidím jich tolik, zatímco vidím pana doktora Ratha ve vazbě, vidím zveřejněné odposlechy o Kolibřících a Mazáncích, které se týkají rovněž lékaře Béma. Vidím „Íčko“ Langera, který – pravda – spojuje obě profese, je lékařem i právníkem. Přikláním se k tomu, co říká jedna nejmenovaná soudkyně: lékař v nemocnici prospívá, za zdmi nemocnice škodí.
ČESKÁ POZICE: No a neměli byste se víc snažit voliče oslovit? I pozitivně, nejen tím, že se nenecháte zavírat do vazební věznice?
POLČÁK: Určitě. Například i učitelů je tu docela dost, a taky dost těch, co „přeskočili“. Zejména těch, co mají tituly před jménem a za jménem. Nemyslím si, že by se mohlo automaticky říct, že takový člověk bude lepší kandidát.
ČESKÁ POZICE: A jak se tedy to přílišné procento lékařů projevuje ve sněmovně?
POLČÁK: Když máte ve sněmovně takové kvantum lékařů, tak vyvstává problém, že zdravotní výbor není nafukovací. I když se už nafoukl do neuvěřitelných rozměrů…
ČESKÁ POZICE: A chtějí tam všichni lékaři?
POLČÁK: Samozřejmě. Proč by lékař chodil do bezpečnostního výboru? „Proč by lékař chodil do bezpečnostního výboru?“
ČESKÁ POZICE: A skutečně se zvýšil počet členů zdravotního výboru?
POLČÁK: Ano. Je z něj teď druhý nebo třetí nejpočetnější výbor (hospodářský výbor má 30 členů, rozpočtový 28 a zdravotní 23 – poznámka redakce). A to v situaci, kdy nejvíce tisků (návrhy zákonů, mezinárodní smlouvy, písemné interpelace, stanoviska vlády, usnesení výborů apod. – poznámka redakce) chodí do rozpočtového výboru a do výboru ústavně právního.
Rozpočtový výbor má také kolem 30 členů, ovšem náš ústavně právní jen 15. Z toho jsou v něm navíc dva šéfové poslaneckých klubů, Marek Benda (ODS) a Jeroným Tejc (ČSSD), a nelze je logicky vytěžovat tolik jako ostatní. Čím více tisků k tomu našemu menšímu počtu poslanců chodí, tím více samozřejmě musí každý jeden z nás zpracovávat a zpravodajovat před sněmovnou. Já sám dělám v tuto chvíli zpravodaje u třech nebo čtyřech tisků.
ČESKÁ POZICE: Je to moc?
POLČÁK: Je to příliš mnoho. Agenda ústavně právního výboru je momentálně strašně nabitá rekodifikací (změna právních úprav – poznámka redakce) poté, co jsme se probírali novým občanským zákoníkem. K němu teď máme všechny změnové předpisy, což je opravdu pořádně tlustý spis. Když tento výbor srovnám s výborem pro veřejnou správu, jemuž jsem měl možnost šéfovat dříve, tak je to třikrát čtyřikrát více tisků.
ČESKÁ POZICE: Takže jako šéf ústavně právního výboru voláte po tom, aby voliči do sněmovny vyslali více právníků?
POLČÁK: Odborných právnických profesí – určitě ano. Nevím, jestli tu máme zvoleného exekutora, to se asi nestalo, ale máme tu vysokoškolské kantory, advokáty... Například notáře tu nemáme. Jde o to, aby když si někdo v tom právním předpisu čte, aby byl schopný vládě nebo předkladateli klást otázky na tělo. I kolegové mi říkají, že jako advokát mám ohromnou výhodu, protože mi některé souvislosti dojdou dříve než jim, popřípadě jim zcela unikají.
Na druhou stranu, aby byla sněmovna složená pouze z právníků a lékařů, to by byl samozřejmě nesmysl. Měla by odrážet poměrně průřez společností, což v zásadě do jisté míry odráží – protože si myslím, že sněmovna není ani o nic lepší, ani o nic horší, než je průměr společnosti. „Sněmovna není ani o nic lepší, ani o nic horší, než je průměr společnosti“
ČESKÁ POZICE: Hrozí vám kvůli nedostatku právníků, že budou z ústavně právního výboru odcházet zmetky?
POLČÁK: V zásadě už se to i stalo. Například u nového občanského zákoníku, kde je přes tři tisíce paragrafů, se už našly poměrně jasné případy toho, že obsahuje chybná nebo nejasná ustanovení. A ta jsou zapříčiněná třeba i tím, že jak jsme měnili normu ve výboru, tak si nikdo z nás, ani ti, kteří tu normu psali, nevšimli, nakolik se promítá do jiných ustanovení (změny v občanském zákoníku mají v důsledku vliv na řadu jiných právních norem – poznámka redakce).
Takže teď v občanském zákoníku, který ještě nezačal ani platit, jsou mrtvá ustanovení v tom smyslu, že my jsme je někde vyhodili a nějaký jejich pozůstatek někde jinde zůstal. Kdybychom chtěli všechny tyto důsledky předvídat, museli bychom na občanském zákoníku pracovat rok a půl, ovšem my jsme na to měli tři měsíce.
Kazovost lékařské profese
ČESKÁ POZICE: Sám jste z doktorů zmínil Béma a Ratha, z lékařů v poslední době zaujal i váš Aleš Roztočil, který se dal dohromady s Tomiem Okamurou. Dá se tedy říct, že mezi doktory je větší procento „kazových“ poslanců?
POLČÁK: Určitě si nečiním nárok někoho posuzovat, to ne. Faktem je, že Aleš Roztočil je jedním z těch, kdo přeskočil jiné kandidáty, byl zvolen na preferenční hlasy. Tu novinku, že mu vysvitlo nové politické slunce a bude kandidovat za Úsvit, nám oznámil jako fakt. Neumím ani říct, že to pokládám za politicky neprozíravé – to by se dalo říct v případě, kdy by kandidoval za nějakou normální stranu.
Za situace, kdy je to Okamurova partaj, což je ten člověk, který „šmelil“ s podpisy v rámci prezidentské kampaně a teď hlásí, že má 1500 podpisů pod svou novou partají… Jen doufám, že každý podpis bude pečlivě prověřen, zda odpovídá realitě. Takže pokud chce Aleš Roztočil kandidovat s takovýmto politickým uskupením, tak to nelze hodnotit jen jako neprozíravé, ale do jisté míry to považuju za důvod k lékařskému vyšetření.
ČESKÁ POZICE: A lze tedy říct, že mezi lékaři je více „kazových“ poslanců?
POLČÁK: Tím, že jich tu je docela dost, tak je poměrně patrné, že docela dost času tráví v restauračních zařízeních, tam se asi více druží. Nevím, zda se dá říct, že jsou to kazy, ovšem ty historky, které chodí ať už z našich sněmovních restauračních klubů nebo ze zdravotnického výboru… „Tak třeba pan doktor Rath lékařské profesi dost ublížil. Ovšem zjevně i té politické.“
ČESKÁ POZICE: Jaké historky?
POLČÁK: To ani nemůžu povídat. Z výjezdů zdravotního výboru tu po sněmovně kolují docela vtipné historky, co se tam děje… Když tedy vezmeme jednotlivá jména, tak třeba pan doktor Rath lékařské profesi dost ublížil. Ovšem zjevně i té politické.
Lid má právo zvolit si zloděje i blbce
ČESKÁ POZICE: Co s tím stavem můžete dělat?
POLČÁK: V zásadě nic. Kdybych to dal do nějakého bonmotu – lidé mají právo zvolit si blbce, ožraly, nekompetentní lidi. Je to jejich právo a jakou lidé tu sněmovnu chtějí mít, taková bude. Jediné, co si myslím, že je trochu nadějné – mám pocit, že mezi politickými stranami je teď větší konkurence a ti velcí si nemohou být jisti, že jsou stále velcí. Takže vzkaz pro voliče je, ať nejprve posuzují stranu jako celek, a pak jednotlivce v ní. Vždycky máte jistou míru kazovosti, v každé – sebelepší – straně se najde nějaký menší či větší vzorek takových jedinců. V některých seskupeních je ten vzorek daleko větší, jako třeba u Věcí veřejných. A s tím se musí volič poprat sám. Má možnost využít preferenční hlasy, má možnost nevolit strany jen podle toho, že půjdou nad pět procent…
ČESKÁ POZICE: Má cenu nějak ten problém, který jste zmínil, zohlednit při sestavování kandidátek?
POLČÁK: Dost jsme se nad tím zamýšleli. Iniciativy typu „kroužkujte poslední čtyři“ poslaly do sněmovny lidi, kteří s tím vůbec nepočítali. Vezměme si třeba Jana Floriána (někdejší asistent poslance MUDr. Borise Šťastného, dnes je sám poslancem za ODS – poznámka redakce), který se nacházel mezi těmi „rebely“ z ODS. Takže asi nelze říct, že by taková iniciativa fungovala. Strany teď ale počítají s tím, že se jim mohou kandidátky dramaticky proměnit. Být lídrem neznamená žádnou automatickou výhodu. Mnozí lídři byli přeskočeni. Opravdu je to teď vážný problém.„Strany teď počítají s tím, že se jim mohou ty kandidátky dramaticky proměnit“
ČESKÁ POZICE: A jak ho ve straně řešíte?
POLČÁK: Například když jsem já oznámil, že nechci kandidovat do nové sněmovny, tak jsem byl panem předsedou Schwarzenbergem vyzván, abych za sebe našel nějakou náhradu z řad právnické profese. Sám předseda jasně říká, že nebudeme stranou, která tuhle profesi nebude mít ve svých řadách. Některé strany do ústavně právního výboru skutečně nedodaly osoby s právnickým vzděláním.
Advokacie nebo Brusel
ČESKÁ POZICE: Když tedy nebudete kandidovat, co s vámi bude dál? Chcete nechat politiky úplně?
POLČÁK: To ne, v rámci Starostů a nezávislých chci být činný. A mám mandát až do roku 2014. Přemýšlím, že se buď vrátím do advokacie a k učení, že budu přednášet právo. Druhá možnost je, že zvážím, zda bych případně nekandidoval do Evropského parlamentu. To je pro mě jedna z možností, jak bych se udržel v politice. Mohl bych nabídnout zkušenosti předsedy dvou výborů.
ČESKÁ POZICE: V čem myslíte, že by Evropský parlament mohl být lepší? Má pověst ještě byrokratičtější instituce, než jakou je naše sněmovna.
POLČÁK: Už jsem tam dříve pracoval jako vedoucí kanceláře europoslance Tomáše Zatloukala (nominant SNK, s nímž se Polčák rozešel kvůli rozdílným názorům na politiku – poznámka redakce) a evropský prostor znám. Musím říct, že mně naopak připadá věcnější, byť je víc byrokratický. Vnímám například práci evropských výborů, které jsou velmi fundované, a nerozhodují tam tak dramaticky osobní vazby, že někoho znáte a umíte se s ním domluvit – ale rozhoduje daleko více síla argumentů. Lisabonskou smlouvou se také dramaticky zvýšila role Evropského parlamentu, což si europarlament uvědomuje a začíná toho využívat.
Čili byrokratizaci EU nelze zastírat, ale je pro mě vyvážena tím, že do jisté míry funguje, a nemyslím, že by produkovala přílišné zmetky. Což se z úrovně českého legislativního procesu vždy říct nedá. Pro mě je tam strašně lákavé také právě to, že je člověk schopen se bavit o věcné rovině, a ne obchodovat ve stylu „ty mi uhneš tady a já tobě tady“.
ČESKÁ POZICE: Takže vám přijde, že česká sněmovna funguje příliš klientelisticky, příliš se v ní obchoduje?
POLČÁK: Ano. Řeknu-li to natvrdo, tak mnohdy jsme museli u nás na klubu hlasovat pro normy, se kterými jsme nesouhlasili, ale bylo nám naznačeno, že pokud něco nepodpoříme, tak naopak partneři nepodpoří nějakou normu z naší dílny. Typicky zákon o přestupcích, který předložila kolegyně Ivana Řápková (ODS). Řada kolegů hlasovala se skřípěním zubů.
„Bylo nám naznačeno, že pokud něco nepodpoříme, tak naopak partneři nepodpoří nějakou normu z naší dílny“Obecně považuji tu normu za dobrou, ale provedení, například sankce v podobě vyhoštění z území obce na základě rozhodnutí obecního úřadu, to vzbuzuje velké otazníky, zda je to ústavně v pořádku. Nebýt toho, že nám koaliční partneři důrazně naznačili, že bychom se nemuseli dohodnout nad jinými záležitostmi, tak by se pro tuto normu hlasy nenašly. Navíc norma byla vrácena nejen Senátem, ale i prezidentem, a museli jsme „stojedničku“ hledat dvakrát.
ČESKÁ POZICE: Nenese na téhle kultuře vinu i váš ministr financí Kalousek, který je vnímán coby mistr zákulisních obchodů?
POLČÁK: Musím říct, že od něj jsem se na klubu setkal pouze s tím, že chce říct svůj názor, ale neprezentuje ho jako danost, nebo jako nějaký už hotový obchod. Několikrát jsem hlasoval i v rozporu s jeho názorem, a nebyl jsem za to nijak sankcionován.
ČESKÁ POZICE: Takže říkáte, že tenhle obchodní prvek do vašich vnitrokoaličních jednání vnáší ODS?
POLČÁK: Ano. Povětšinou bohužel ano. Nechci paušalizovat celou stranu, ale v řadě případů jsme byli donuceni k poměrně výrazným ústupkům – například aby nám prošlo rozpočtové určení daní, se kterým měla velké problémy ODS.
Kdo ze Starostů povýší?
ČESKÁ POZICE: Nejste jediná výrazná postava STAN, která ze sněmovní politiky není zrovna nadšená, lze to zaslechnout třeba i od předsedy vašeho hnutí Petr Gazdíka. Znamená to snad, že jsou Starostové na ústupu z celostátní politiky?
POLČÁK: Ne, je to jen případ těch několika jednotlivců. Pokud má člověk dost života před sebou, tak pro něj může být sněmovní fungování zklamáním. Já jsem si představoval, co všechno půjde za čtyřleté období změnit, ale zjistil jsem, že je to strašně krátký úsek a že možnost ovlivnit změnu věcí je hned ze začátku dramaticky sešněrována koaliční smlouvou…„Starostové určitě na ústupu nejsou. Obnovíme smlouvu s TOP 09 a budeme kandidovat i na celostátní úrovni.“
Ale Starostové určitě na ústupu nejsou. Obnovíme smlouvu s TOP 09 a budeme kandidovat i na celostátní úrovni. A i kdyby se snad Petr Gazdík rozhodl, že nebude znovu kandidovat, což nepředpokládám, tak máme docela dost solidních náhrad.
ČESKÁ POZICE: Například?
POLČÁK: Třeba Jan Farský už není úplně neznámou postavou. Nabrali jsme výraznou akvizici v podobě pana Šťovíčka. A pak je řada starostů známých v těch jejich lokalitách – pan Brázda z Olomouckého kraje, povodňový starosta Troubek, čtyři funkční období za sebou… Ve Zlínském kraji pan starosta Špendlík, který začal svěšovat portréty prezidenta Klause, což způsobilo celonárodní vlnu. I když třeba ve věznicích je prý zase vyvěšovali…
