Už při cestě autobusem do Humpolce je jasné, že Stanislav Bernard je na Vysočině oblíbenou a známou personou. „I to Porsche před pivovarem mu přeju. Vaří dobrý pivo a je to poctivej chlap,“ říká mi jeden spolucestující. Podobně na spolumajitele rodinného pivovaru Bernard, který v roce 2011 získal 47 ocenění a jehož černý ležák s jemnými kvasnicemi se pyšní prestižním titulem „World’s Best Dark Lager“, reagovali i další obyvatelé Humpolce.
Stanislav Bernard je v současnosti výraznou osobností nejen díky pivu, ale i svým angažováním ve veřejném životě. Především jako člen správní rady Nadačního fondu proti korupci (NFPK), který během uplynulých měsíců spustil sérii několika závažných kauz – především okolo pražského dopravního podniku a ministerstva práce a sociálních věcí ministra Jaromíra Drábka.
V rozhovoru pro ČESKOU POZICI Bernard hovoří o takzvaném postkomunistickém šizení státu a obouvá se do Nečasovy vlády, která nekoncepčně zvyšuje daně. A mimo jiné říká: „Jakmile jsou lidé na něco hrdí, přece to nebudou sami ničit. Míra zlodějiny je menší tam, kde mají lidé svou zemi rádi. Znám to ze své firmy.“
ČESKÁ POZICE: Na úvod si dovolím položit stejnou otázku jako vašemu kolegovi z protikorupčního fondu Karlu Janečkovi: Komplikuje vám tepání do různých korupčních kauz život? Nepřipadáte si jako novodobý disident?
BERNARD: Jako disident si nepřipadám. Jen mi není jedno, kde žiju – jestli v rozkradené zemi, nebo v zemi, která někam směřuje. Moje motivace, proč se angažovat v protikorupčním fondu, je jednoduchá. Když přišla revoluce a padnul komunistický režim, řekl jsem si: Fajn, pojďme vybudovat něco, co dává smysl a prosperuje. Vytvořit štíhlý stát, který neobtěžuje lidi byrokracií, a jehož ekonomika je silná. Co mi dnes vadí? Že v celostátním měřítku se vytvořilo natolik korupční prostředí, že to zásadně škodí České republice. Opakuji – zásadně.
ČESKÁ POZICE: Vaši protivníci vám vytýkají způsob převzetí humpoleckého pivovaru, údajně jste byl členem privatizační komise v Opavě. Byl jste na takovou munici připraven?
V pivovaru se nám podařilo vytvořit mikroprostor, kde fungují normální pravidla hry. Kde se nekrade a nepodvádí.BERNARD: Byl a bez jakýchkoliv problémů se k tomu hlásím. Koupili jsme se společníky pivovar, který byl určen k uzavření, za hrozných podmínek. Byla to dražba v rámci malé privatizace, do které se přihlásilo pět zájemců a mohl se do ní přihlásit kdokoliv další. Dražební cena se za ruinu pivovaru vyšplhala až na šílených 45 milionů korun plus sedm milionů vesměs nepotřebných, nepoužitelných zásob. Přitom jeho zůstatková hodnota byla 9,5 milionu. Pivovar jsme tedy vydražili za pětinásobek. Neznám mnoho nevýhodnějších privatizací v Česku – vlastně žádnou podobnou. O „protivnících“ bych nehovořil – jsou to lidé, kteří špiní, aby nebylo tolik vidět na jejich podvody. Zajímám se o ně pouze v souvislosti s odhalováním jejich krádeží.
Po dvaceti letech je z ruiny moderní pivovar vařící zajímavé pivo. V naší firmě, která s dceřinou Sladovnou zaměstnává řádově 170 lidí, platí sdílené firemní hodnoty, které si vymysleli sami zaměstnanci. Velká většina našich lidí je na tuto firmu hrdá, protože vědí, že společně děláme něco pořádného. Prostředí ve firmě je přátelské. Říkám to proto, že se nám podařil vytvořit jakýsi mikroprostor, kde fungují normální pravidla hry. Kde se nekrade a nepodvádí.
ČESKÁ POZICE: Přesto, nelitujete, že jste se pustil do boje s šedými eminencemi místní politiky?
BERNARD: Ne. Naopak – dává mi to naději, že jednou bude lépe.
Postkomunistické šizení státu
ČESKÁ POZICE: Bezmála tři čtvrtiny občanů si myslí, že do korupce je zapojena většina či téměř všichni veřejní činitelé. Co je příčinou tohoto stavu?
BERNARD: Česká republika je postkomunistickou zemí. Bohužel za bývalého režimu stát rovnal se komunistická strana. To byla zločinecká organizace, která znásilnila celou zemi, zamezila schopným lidem být schopnými, všechno zprůměrovala, zavřela lidi do králíkáren a dala jim leda najíst. Tím pádem si velká většina lidí omluvila okrádání státu tak, že vlastně okrádá nenáviděné komunisty. Nebylo to obecně považováno za něco nefér. Bohužel tento stav se přenesl do dnešních dnů a rozvinul se do odpudivých a obrovských rozměrů. Místo toho, aby se po revoluci s tímto nešvarem začalo bojovat, problém se naopak umocnil. Dříve se okrádání státu omlouvalo tak, že se okrádají nenávidění komunisti. Nebylo to považováno za nefér. Bohužel, tento stav se přenesl do dnešních dnů.
ČESKÁ POZICE: Jaké dopady má korupce na stát a na společnost?
BERNARD: Tady vidím dvě roviny. Zaprvé jsou to obrovské škody, které korupční chování páchá na morálce lidí. To se ale netýká jen „těch nahoře“. Vemte si, že se uplácí i ve třetí čtvrté třídě fotbalu – tedy v těch nejnižších soutěžích. Korupce prorůstá celou společností. Lidé raději vidí chyby na těch druhých. Těm, co se dopouštějí korupce – byť v řádu tisíců –, nedochází, že dělají vlastně totéž, co ti „nahoře“, akorát v nižších obnosech.
Zadruhé jsou lidé demotivováni, když vidí, že v politice – na té vysoké úrovni – se krade a je to bráno jako běžná součást hry. Zásadní problém je, že kontrolní složky státu – soudy, státní zastupitelství a policie – jsou utlumeny a vyřazeny z funkce. Jako by nebyly. Ti, co kradou, mají velký vliv na fungování těchto kontrolních mechanismů a cítí se beztrestní. Když je společenská poptávka po spravedlnosti nízká a kontrolní složky jsou vyřazeny z provozu, tak proč by se nekradlo?
ČESKÁ POZICE: Graduje míra korupce?
BERNARD: Cítím, že ano. Tím, jak dlouho jsou už kontrolní složky státu z provozu, pocit beztrestnosti těchto lidí narůstá. Slabinou demokracie zároveň je, že politici často cítí, že další volby spíše nevyhrají, a jako by si řekli: „Po nás potopa, napakovat se, tedy rychle si nakrást“.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že kdyby politici a úředníci přistupovali k veřejné správě s péčí řádných hospodářů, a nikoliv jako hladoví vlci, že by státní rozpočet nebyl v tak dezolátním stavu?
Míra zlodějiny a nehospodárného jednání státu zhruba odpovídá schodku státního rozpočtuBERNARD: Jednoznačně. Kromě morálního aspektu je druhým zásadním hlediskem korupce aspekt ekonomický. Korupce je totiž velmi drahá a nehospodárná věc. Úředníci nemají takovou motivaci jako soukromník, když dělá výběrové řízení, aby to udělal poctivě a úsporně. Jsem přesvědčen, že míra zlodějiny a nehospodárného jednání státu zhruba odpovídá schodku státního rozpočtu. Jsou to obrovské peníze, které by mohly být vynaloženy účelně. Mohli bychom mít přebytky rozpočtu. Naše firma si například i v této složité době vytváří finanční rezervy a to jsme před 20 lety začínali z nesrovnatelně horší pozice, než v jaké je dnes celá ČR.
Je řada možností, kdy by se nemuselo zbytečně mrhat penězi nebo je rovnou rozkrádat. Jako příklad uvedu stavby dálnic, vykrádání státních a polostátních podniků, zakázky na IT systémy, zdravotnictví, ochrana životního prostředí, přepírání peněz přes firmy v daňových rájích, které se vracejí zpět do volebních rozpočtů politických stran. Je to obrovský morální hazard, způsobuje to obrovské zadlužení místo toho, abychom měli rezervy a přebytky.
Tragická Nečasova vláda
ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte dosavadní činnost Nečasovy vlády?
BERNARD: Tato vláda je vůbec největším politickým zklamáním, které jsem zažil. Poprvé měla středopravicová koalice velmi pohodlnou většinu. Kdyby měla silnějšího lídra – a ne Petra Nečase, který je spíše „pan úředník“, a nikoliv lídr – a kdyby tam nebyla partička z „vévéček“ a pragmatik Kalousek, tak se dalo udělat obrovské penzum práce a zemi změnit k lepšímu. Nazývali se protikorupční vládou – pro tuto oblast ale neudělali téměř nic.
I slavný zákon o veřejných zakázkách je paskvil, protože nebyly zrušeny nezaknihované anonymní akcie, takže veřejných zakázek se stále může účastnit firma, která je vlastněna kýmkoliv – tedy i lidmi, kteří ovlivňují rozhodování ve výběrových řízeních. Tato vláda jako celek promarňuje obrovskou příležitost udělat razantní reformy a ozdravit zemi. Samozřejmě i v ní vidím pozitivní výjimky – například ministra Hegera nebo Pospíšila.
ČESKÁ POZICE: Když lidé vládě nevěří proklamované úsilí zatočit s korupčním molochem, stěží pak mohou akceptovat „utahování opasků“...
BERNARD: Když se s lidmi hraje fér, jsou ochotni snést nějaké nepohodlí. My v pivovaru jsme deset let bojovali – právě kvůli těm šíleným startovním podmínkám – o přežití. Naši lidé to chápali. Teprve v posledních letech jsme úspěšní a tvoříme si jakýsi finanční polštář pro případné další ekonomicko-hospodářské krize. Řeckem to určitě neskončilo. O to víc je pak aspekt korupce nebezpečný.
ČESKÁ POZICE: Co říkáte na daňovou politiku vlády?
Vláda nemá vizi. Její daňová a hospodářská politika mi připomíná handlování mezi trhovci.BERNARD: Vláda se v této oblasti chová naprosto chaoticky. Nejprve na začátku roku zdvihne dolní sazbu DPH z 10 na 14 procent, a teď se už hovoří o tom, že dolní i horní hranice se zvýší ještě o jedno procento. Když už se daně zvyšují, musí se to udělat najednou a s jasným záměrem, a ne nadesetkrát a neustále měnit parametry. Nemají vizi, nemají jasno, kam chtějí dojít. Mnohem víc než ucelenou daňovou a hospodářskou politiku mi to připomíná handlování mezi trhovci.
V této souvislosti mám ještě jednu poznámku. Baví mě navíc přístup České televize: v Událostech moderátoři vyjmenovávají, kolik daní koalice zvedá. A nazývají to úsporami. Jak to, že veřejnoprávní redaktoři nejsou schopni se vyjádřit smysluplně? Co je na zvyšování daní úsporou? Nic.
ČESKÁ POZICE: V roce 2008 jste kandidoval do Senátu za ODS. Změnila se strana od té doby ideologicky?
BERNARD: Občanská demokracie se pro mě stala v posledních letech nedůvěryhodnou stranou, i když jsem za ni tehdy jako nestraník kandidoval. Postupně ztrácí svůj původní program založený na osobní zodpovědnosti každého člověka za svůj život, na vizi štíhlého státu a nízkých daní. Chová se napůl levicově. Ale hlavně – příliš mnoho lidí z ODS nebo z jejich okolí je spojováno s masivní korupcí. A to je to nejhorší.
Když se ještě vrátím ke zvyšování daní, vláda nedělá nic jiného, než že nalévá více a více vody do děravého kýble, místo toho, aby nejdříve ucpali díry – tím mám na mysli maximálně omezit korupci. Tato vláda se chová velmi nemoudře, i v hospodářské politice dělají kroky, které povedou ke zhoršení situace. Zvýšení daňové zátěže způsobí jen to, že budeme méně výkonní. Problémem je, že pravicová politika vyžaduje morální konzistenci pravicových politiků. Pokud u nich tento aspekt selhává, spousta lidí pak pravicové politice po právu nevěří.
Bláznivý svět s levicí
ČESKÁ POZICE: Myslíte, že až se k moci dostane levice, že se situace a politické poměry změní k lepšímu?
BERNARD: Levice vyhrožuje už teď, že reformy, které Nečasova vláda alespoň začala, zruší. To je bláznivý svět. Přitom i levice bude muset šetřit. Problém je jeden: v politice se motají lidé, kteří nedělali nic jiného, než že po škole šli do politiky – například Bohuslav Sobotka a další – a tam pak „blábolí“, co je napadne. Těmto lidem bych doporučoval jediné: Běžte se nějakou dobu živit vlastníma rukama nebo hlavou, a teprve pak pomýšlejte na politiku.Problém je, že v politice se motají lidé, kteří nedělali nic jiného než politiku.
Nemyslím si ale, že samotní politici mají až tak zásadní dopad na ekonomiku – ta žije vlastním životem. Je však pro ni potřeba vytvořit správné podmínky, které se nyní bohužel naopak zhoršují. Teď se především musejí znovu rozpohybovat kontrolní mechanismy státu – soudy, státní zastupitelství a policie. Nebude to ale lehké, podívejte se například na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Velmi důležité je dosadit do těchto pozic důvěryhodné a kompetentní osoby.
ČESKÁ POZICE: Co vám na levicovém pojetí politiky nejvíc vadí?
BERNARD: Vůbec největší korupcí v gigantickém měřítku je předvolební populismus a sliby. Toto je především levicová doména a nevěřím, že to ti konkrétní politici dělají pro občany, byť se tak tváří. Nejjednodušší, ale zároveň nejškodlivější recept na vítězné volby je absence zodpovědnosti a spousta nereálných slibů. Toto pak ekonomiku postupně spolehlivě dovedu ke kolapsu.
Jinak ale platí, že na pravici i na levici se krade zhruba stejně. Akorát teď je u moci pravice a levice nemá prsty na kohoutku. Chybí nám bohužel politická tradice a máme špatnou historickou zkušenost. A hlavně nám chybí národní hrdost, ačkoliv jsou věci, které se daří. Ne všechno je špatně. Jakmile jsou lidé na něco hrdí, přece to nebudou sami ničit. Míra zlodějiny je menší tam, kde mají lidé svou zemi rádi. Znám to ze své firmy.
Havel nám chybí
ČESKÁ POZICE: Měl by stát být řízen jako firma, jak to například navrhuje podnikatel Andrej Babiš?
BERNARD: Jsem odpůrcem revolučních řešení a podobných nesmyslů. Žádné výkřiky do tmy typu Holešovská výzva. Něco rozbít a rozeštvat není těžké. Problematické situace by neměl řešit dav, protože dav nemá rozum, davy ovládají negativní emoce. Zatím nikdo nevymyslel nic lepšího, než je parlamentní demokracie, byť je šílená – v tom pohledu, že něco prohlasovat v parlamentu je kolikrát velký problém. Ať už kvůli lobbismu (v negativním slova smyslu), či kvůli tuposti zastupitelů. To, co říká Andrej Babiš – že by stát měl být řízen jako firma – takový pohled je mi svým způsobem velmi blízký, ale nevím, jak by se dalo řídit stát jako firmu v systému parlamentní demokracie.
ČESKÁ POZICE: Chybí dnešní české společnosti a politice Václav Havel?
Silná osobnost, která by si se současným marasmem dokázala poradit, tady teď neníBERNARD: Nechci si pana prezidenta Havla pouze idealizovat, protože byly některé momenty, se kterými jsem u něho vnitřně nesouhlasil. Vážil jsem si ho ale moc jako člověka, byl morální autoritou a takový člověk nám velmi chybí. Názorově byl konzistentní. Taková silná osobnost, která by si se současným marasmem dokázala poradit, tady teď není. Samozřejmě jinde ve společnosti silné osobnosti jsou. V české politice je ale lidské malosti až příliš.
ČESKÁ POZICE: Nepřemýšlíte o tom, že byste své zkušenosti z privátní sféry přenesl do politiky?
BERNARD: Ne, nemám politické ambice. Dělám to, co považuji za nutné. Proto jsem se například angažoval v protikorupčním fondu. Svým příkladem v naší firmě ovlivňuji to, co ovlivnit umím. Zachránili jsme pivovar v Humpolci, sladovnu v Rajhradě u Brna, není toho málo. Do politiky skutečně jít nechci. Chci žít.
