Spor o hlubinný důl Centrum: Zaměstnanost versus nedostatek uhlí

Litvínovská uhelná chce uzavřít šachtu v oblasti mezi Litvínovem a Horním Jiřetínem, kde těží i povrchově. Města se obávají nezaměstnanosti.

Mezi městy Horní Jiřetín, Litvínov a zdejší chemičkou se mají nacházet velké zásoby toho nejkvalitnějšího uhlí – 750 tisíc tun. Alespoň to vždy tvrdili manažeři společností Czech Coal a Litvínovská uhelná, když se mluvilo o prolomení limitů.

Teď se ovšem pozornost soustřeďuje na hlubinnou těžbu v této oblasti – a to v souvislosti s úmyslem poslední hnědouhelnou šachtu v Česku uzavřít. Jmenuje se Centrum a situována je právě doprostřed trojúhelníka snových uhelných zásob. Podle společnosti Důl Kohinoor, která ji vlastní, „životnost a zásoby dolu Centrum končí.“

Jediným akcionářem Dolu Kohinoor je Litvínovská uhelná, která těží v bezprostředním okolí povrchovým velkolomovým způsobem v dole ČSA. Jak si vysvětlit, že když jde o lomovou těžbu, těžební společnost mluví o velkém množství zásob nejkvalitnějšího uhlí, a když o hlubinnou, totéž uhlí jí dělá problémy?

Jalové území, nebo bonanza?

V úterý 7. května poskytla Litvínovská uhelná coby jediný vlastník společnosti Důl Kohinoor ČESKÉ POZICI stanovisko, v němž uvádí, že uzavření šachty stanovila vláda už v roce 1994, a zdůrazňuje: „Několikeré prodloužení provozu umožnila jen těžba zbytků zásob v místech, kde už se dříve těžilo. Důl je dlouhodobě neziskový, a to zejména z důvodů kolísavé kvality tohoto uhlí.“

Báňský úřad bude umět vyhodnotit, zda se mají hlubinnou těžbou vytěžit dostupné zásoby, nebo je území jalové a důl je třeba uzavřít

Jak to tedy je? Je uprostřed cílových zásob uhlí pro povrchovou těžbu po prolomení limitů nedostatek uhlí, navíc kolísavé hodnoty, nebo tu vypukne bonanza, kterou těžaři slibují politikům, kteří jim mají dopomoci zbavit se limitů?

Tuto dvojakost postojů není s to veřejnost posoudit, ba ani politici, kteří jdou v lomové těžbě za limity těžařům na ruku. Každopádně Báňský úřad bude umět vyhodnotit, zda hlubinná těžba má naplnit literu zákona a vytěžit dostupné zásoby, nebo je to území jalové a důl je třeba uzavřít, a tím vlastně zpochybnit jakékoli tlaky na prolomení limitů.

Hrozba pro města

Do problematiky se vložila i města, jejichž existenci by ohrozila povrchová těžba za limity – Litvínov a Horní Jiřetín. Jejich statutární zástupci poslali Obvodnímu báňskému úřadu svůj nesouhlas s likvidací hlubinného dolu Centrum. Jejich hlavní argument zní:

„Je třeba zachovat poslední hnědouhelný hlubinný důl v Česku, který zaměstnává více než tři sta lidí a ročně vytěží přes 400 tisíc tun uhlí. Hlubinná těžba přitom neohrožuje domovy dvou tisíc obyvatel Horního Jiřetína a Černic, nedevastuje krajinu ani neohrožuje polétavým prachem a hlukem životní prostředí desítek tisíc obyvatel Litvínova. Její provoz není omezen platnými územními ekologickými limity těžby. Představuje proto trvale udržitelnou alternativu k rozšiřování povrchového velkolomu ČSA, které se Czech Coal (a nyní samostatná Litvínovská uhelná – pozn. red.) již léta snaží neúspěšně prosadit.“

Jak sdělili starosta Litvínova Milan Šťovíček a místostarosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt, jejich města odmítají propuštění horníků a vyzvali proto Báňský úřad, aby žádost zamítl. Vedle sociálních dopadů poukazují i na rozpor plánu majitelů dolu s horním zákonem, podle kterého je těžař povinen hospodárně vydobýt celé ložisko.

Zástupci měst argumentují, že likvidace dolu Centrum a propuštění zaměstnanců by vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti v regionu, aniž by přitom mělo – na rozdíl od likvidace velkolomu ČSA – jakékoliv známé pozitivní dopady v oblasti ochrany životního prostředí, zdraví a kvality života obyvatel Litvínovska.

Starosta Šťovíček shrnul připomínky obou těžbou ohrožených měst:

„Zavírat Centrum je nesmysl. Její provoz naše občany, na rozdíl od povrchových velkolomů, nijak neohrožuje ani neobtěžuje. V okolních ložiscích má dostatečné zásoby uhlí na několik set let a dává práci víc než třem stovkám lidí. Její uzavření by navíc bylo v příkrém rozporu s povinností hospodárně vydobýt celé ložisko, kterou se Czech Coal tak často a rád selektivně ohání. Doufáme proto, že Báňský úřad likvidaci šachty nepovolí.“

Rentabilita těžby

Podle výroční zprávy dostupné v obchodním rejstříku hospodařila společnost Důl Kohinoor v roce 2011 se ztrátou 47 milionů korun. Z toho ovšem 31,5 milionu, tedy téměř dvě třetiny, představovala dividenda, kterou si z firmy vytáhl Czech Coal. Ve stejném roce dosáhl celý Czech Coal zisku 3,3 miliardy korun a jeho dva majitelé si vyplatili na dividendách 1,1 miliardy korun, připomněli starostové.

Perspektivy

Na první pohled paradoxní, ale nikoliv překvapivé je srovnání povrchové a hlubinné těžby z hlediska zaměstnanosti v samotných těžebních firmách. Zatímco ve společnosti Důl Kohinoor podle oficiálních výročních zpráv dosahuje měrná zaměstnanost 0,78 zaměstnance na tisíc tun vytěženého uhlí, ve společnosti Litvínovská uhelná podle výročních zpráv firmy měrná zaměstnanost hodnoty pouhých 0,23 zaměstnance na tisíc tun vytěženého uhlí.

Pokračování v hlubinné těžbě by nebylo pro firmu Litvínovská uhelná likvidační, ale ani vysoce ziskové

Pokračování v hlubinné těžbě by tedy mělo z dlouhodobého hlediska na zaměstnanost a s ní spojené sociální dopady třikrát příznivější vliv než případná těžba povrchová – hlubinný důl zaměstná na jednotku těžby přibližně trojnásobek zaměstnanců. A toto pokračování v těžbě by ani pro osamocenou firmu Litvínovská uhelná nebylo likvidační, ale ani vysoce ziskové. Tisková mluvčí Litvínovské uhelné Gabriela Sáričková-Benešová k možnému pokračování těžby uvádí:

„O uzavření dolu Centrum jsme v posledních letech uvažovali už dvakrát. Nakonec byla jeho činnost právě s ohledem na zachování pracovních míst dvakrát prodloužena. Do likvidace tak důl Centrum vstoupil až 1. prosince 2012. Společnost nyní vykonává těžbu za účelem vypořádání nevyřízených obchodů se snahou o zachování hodnoty majetku společnosti. Délka jejího trvání a případné vystoupení z likvidace bude záviset také na tom, zda a za jakých podmínek se podaří prodat jeho produkci.“

O zachování míst horníků se potřetí už nemluví. Jiřetínský místostarosta Buřt se v této souvislosti podivuje nad funkcí hornických odborů:

„Až dosud měli odboráři plnou pusu obav o osud horníků, jestliže nedojde k prolomení těžebních limitů. A teď, když mají být škrtem pera propuštěny tři stovky horníků, odboroví předáci mlčí jako zařezaní. Horníci budou navíc odcházet z fungujícího dolu, který má práci připravenou na roky. Jestlipak se odboráři, zamilovaní do majitelů dolů, zmohou alespoň na formální protest?“

Počet příspěvků: 1, poslední 10.5.2013 07:25 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.