Spolana Neratovice získala v roce 2007 integrované povolení na výrobu chlóru s podmínkou, že do konce srpna 2012 požádá o vydání stavebního povolení na novou bezpečnou membránovou technologii. Do konce roku 2014 by podle tohoto povolení měla definitivně ukončit provoz amalgámové elektrolýzy, při níž se využívá rtuť.
Nestalo se. A místo žádosti o stavební povolení pro nejlepší dostupnou technologii zažádal polský vlastník Spolany, společnost Anwil, o pravý opak: o zrušení obou podmínek a o prodloužení integrovaného povolení pro zaostalou amalgámovou elektrolýzu do roku 2020. Povolující orgán, jímž je Krajský úřad Středočeského kraje, momentálně studuje připomínky, které k žádosti Anwilu zaslali účastníci řízení.
Místo žádosti o stavební povolení pro nejlepší dostupnou technologii zažádal polský vlastník Spolany o pravý opakK dotazům ČESKÉ POZICE ohledně svého postupu se Spolana Neratovice z rozhodnutí vlastníka odmítla vyjadřovat. S odůvodněním, že nechce ovlivňovat průběh řízení. Velmi ochotně se naopak vyjadřuje ekologické sdružení Arnika, které se řízení účastní. To s navrženými změnami integrovaného povolení zásadně nesouhlasí.
„Zaráží nás, že provozovatel žádá o změnu integrovaného povolení v měsíci, do kterého měl požádat o vydání stavebního povolení na výstavbu membránové elektrolýzy! Vzhledem k tomu, že podobný postup zvolil i při poslední žádosti o změnu tohoto integrovaného povolení, nelze to již považovat za náhodu. Považujeme to za nedodržení podmínek platného integrovaného povolení, za něž by měla být Spolana Neratovice sankcionována,“ říká předseda Arniky a vedoucí programu Toxické látky a odpady Jindřich Petrlík.
Rtuťová příroda
Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění, který podmínky integrovaného povolení definuje, je na straně Arniky. Prodloužení povolení pro zastaralou technologii výroby chlóru je s ním v rozporu, neboť jeho účelem je „dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku“.
Jak takový ohrožený „celek“ vypadá? „Do vody a ovzduší unikne ze Spolany ročně přes sto kilogramů rtuti. Další stovky kilogramů toxického kovu předává Spolana v odpadech a neznámé množství jich ukládá na své skládce nedaleko řeky Labe, kde stojí i samotná chemička. Všemi těmito riziky se vlastník Spolany, polský Anwil, rozhodl zatěžovat naše životní prostředí o šest let déle,“ popisuje Petrlík a dodává: „Zásadně s tím nesouhlasíme a úřady jsme už před dvěma roky varovali, že přesně takový postup ze strany vlastníků Spolany hrozí!“
Rtutí je poznamenáno velké území kolem chemičky. Široko daleko byla rtuť zjištěna v kůře dubů, v nejbližším okolí i ve velkých koncentracích. Z ryb nachytaných na různých místech republiky byly ty z Obříství pod Spolanou rtutí zdaleka nejkontaminovanější (viz analýza 37 vzorků ryb z roku 2008; výsledky aktuální analýzy oznámí Arnika ve středu 7. listopadu, výsledky se dle informací ČESKÉ POZICE výrazně zhoršily). A kolik rtuti je asi v zelenině z jedné z nejúrodnějších zelinářských oblastí Polabské nížiny?
Je Česko pro Anwil rozvojovou zemí?
V Neratovicích jako by byl budován skanzen neokolonialismu. Není to tak dávno, co vyspělé země doma zavíraly nebezpečné chemické provozy a přenášely je i s velkými riziky do rozvojových zemí. Teď si to polský Anwil zkouší na Česku. Sám má v Polsku tu nejmodernější linku, u nás se snaží zakonzervovat dávno překonanou metodu s využitím rtuti. Pro srovnání, i v Indii, kde riziková chemická výroba v roce 1984 přerostla v bhópálskou katastrofu, jsou už dnes na výrobu chlóru využívány moderní membránové linky.
Spolana žádost o odklad náhrady rtuti membránovou technologií zdůvodnila ekonomickými problémySpolana svoji žádost o odklad náhrady rtuti membránovou technologií zdůvodnila ekonomickými problémy. V letech 2008 až 2011 hospodařila firma s trvalou ztrátou, která jen za loňský rok dosáhla téměř jedné miliardy korun. Ve studii, kterou si nechala Spolana vypracovat od společnosti Techem CZ (Komplexní vyhodnocení rtuťové elektrolýzy solanky provozované ve společnosti Spolana, a. s., Neratovice a její konverze na membránovou elektrolýzu) a kterou má ČESKÁ POZICE k dispozici, se mimo jiné dočteme:
„S ohledem na ekonomickou situaci podniku Spolana (...) nelze membránovou elektrolýzu jako ilustrativní nejlepší dostupnou techniku aplikovat (realizovat), neboť pro její zavedení v podniku SPOLANA nejsou v současné době ekonomicky přijatelné podmínky s ohledem na náklady a přínosy. I když tato technika je Evropě používána a vyráběna, není za dané situace provozovateli dostupná za rozumných místních podmínek.“
Ve hře jsou ovšem tak velká rizika, že pro nějaká měkkosrdcatá rozhodnutí by už nemělo být místoVe hře jsou ovšem tak velká rizika, že pro nějaká měkkosrdcatá rozhodnutí by už – vlastně napodruhé – nemělo být místo. Arnika k tomu ve vyjádření pro krajský úřad uvádí: „Naší zásadní námitkou je, že účelem vydávání integrovaných povolení je především zlepšování celkové kvality životního prostředí a snižování jeho zátěže konkrétními provozy. Předmětem tohoto řízení by tedy nemělo být řešení ekonomických problémů konkrétních subjektů, a navíc takových problémů, které si jejich vedení mohlo způsobit vlastní špatnou rozvahou a zbytečnou expanzí výroby.“
Arnika dále zdůrazňuje, že „oddálení zahájení zkušebního provozu membránové elektrolýzy je z našeho pohledu vzhledem k uvedeným skutečnostem krajně nezodpovědné k životnímu prostředí a k obyvatelům v okolí provozu“.
Konec amalgámu, nebo zbabělý kompromis?
Jaká řešení se nabízejí úředníkům vydávajícím povolení? Přistoupit v jednání se Spolanou na nějaký kompromisní odklad, jehož podmínky stejně jako tentokrát nedodrží a za šest let se bude odehrávat další dějství stejné frašky? Risknou krajští úředníci, že by při své bezmezné toleranci za chvilku byli jiným žadatelům o integrované povolení jenom pro smích?
Jestliže majitel Spolany nedodržel podmínky a nepřipravil náhradní výrobu, měla by být výroba chlóru zrušena bez náhradyNejpádnějším argumentem pro shovívavost by podle představ Spolany mělo být to, že „v letech 2007–2011 bylo na ekologizaci rtuťové elektrolýzy vynaloženo 91,6 milionu korun“. Není však tohle to nejpřesvědčivější doznání manažerů Spolany, že to s přechodem na novou technologii nikdy nemysleli vážně? Proč by jinak ty miliony strkali do rtuti a raději je nevydali na přípravu projektu membránové technologie?
Kdyby všechno mělo probíhat striktně podle zákona, amalgámový výrobní proces by měl být koncem roku 2014 zastaven. A jestliže majitel Spolany nedodržel podmínky a nepřipravil náhradní výrobu, pak by měla být výroba chlóru zrušena bez náhrady. Vždyť další osud chemičky byl od počátku v rukou jejího managementu. Že si to lehkovážně nepřipouštěl, nemusí nikoho trápit. Ani krajské úředníky.
Chlór není nedostatková komodita. A nejčastější výsledný produkt chlorové chemie – PVC – je z hlediska životního prostředí tím nejproblematičtějším plastem. Tedy žádná škoda. Celý životní cyklus PVC – výrobu, používání i likvidaci – doprovázejí úniky toxických látek. Mnohé z nich jsou rakovinotvorné, způsobují poruchy reprodukce, vrozené vady, poškozují imunitní systém.
Užitné vlastnosti PVC jsou však natolik rozmanité a navzdory zdravotním rizikům vyhledávané, že PVC stále patří k nejrozšířenějším plastům a jeho výrobě, na rozdíl od amalgámové výroby chlóru, hrana nezvoní.
Na talíři je etylen. A Unipetrol.
Obě chemičky spojuje trubka o délce šedesáti kilometrů, kterou proudí z Litvínova do Neratovic etylenPři shánění informací jsme přišli na zajímavou souvislost. Zavřít výrobu chlóru ve Spolaně by mohlo zasadit tvrdou ránu i společnosti Unipetrol RPA (dříve Chemopetrol). Obě chemičky totiž spojuje šedesátikilometrová trubka, kterou proudí z Litvínova do Neratovic etylen. Uhlovodík, který je v místě odeslání vedlejším produktem krakování, je v cílové stanici žádanou surovinou pro výrobu PVC. Obě výroby jsou vybalancované, aby plyn nikde výrazně nepřebýval ani nechyběl.
Jestliže ve Spolaně skončí výroba chlóru, skončí i výroba PVC. Trubka se bude moci zaslepit a Unipetrolu nastanou problémy, co s výbušným etylenem. V dnešní době rozptýlených vlastníků pozemků si nikdo na položení podobné trubky někam jinam ani nepomyslí. Vozit ho jako nebezpečný náklad po železnici? A kam? Nebyla by to příliš velká investice? Nevyplatilo by se i proto dodržet podmínku integrovaného povolení?
Podnikatelská neprozíravost a manažerská nesolidnost dovedly Spolanu až k situaci, kdy by ji bylo asi lepší zavřít. Jak to však v českých poměrech chodí, skončí to opět nějakým kompromisem. Ponižujícím pro schvalující úředníky, chemiky i ekology. A hlavně ohrožujícím obyvatele i přírodu v okolí chemičky.
Tři cesty, jak vyrobit chlór
Všechny tři užívané průmyslové způsoby výroby chlóru jsou elektrolytickými procesy. Mezi sebou se však významným způsobem liší.
- Rtuťový elektrolytický proces: Spolana využívá amalgámový postup označovaný rovněž jako rtuťový elektrolytický proces. V Evropě se používá již od roku 1892. Princip: V primárním elektrolyzéru protéká vyčištěná nasycená solanka. V protisměru teče žlabem tenká vrstva rtuti, která je v elektrolýze katodou. Těsně nad katodou je zavěšena sestava anody. Elektrický proud protékající elektrolyzérem rozkládá solanku procházející úzkým prostorem mezi elektrodami. Na anodě se uvolňuje plynný chlór a na katodě kovový sodík. Ten se okamžitě přeměňuje na amalgam. Z něho následně vzniká louh (hydroxid sodný) a plynný vodík. Rtuť se vrací zpátky do žlabu elektrolyzéru. Zlomkové množství rtuti se při těchto procesech uvolňuje do prostředí, což vede výrobce k jejímu nahrazování.
- Diafragmový proces: Využívá se dosud hojně v USA a spočívá v elektrolýze s využitím azbestových přepážek (diafragmy). Protože u azbestu se mezitím prokázaly karcinogenní účinky, metoda není hodná následování.
- Membránový proces: Základní surovinou je rovněž solanka, ale elektrolýza využívá membránu, která od sebe odděluje chloridové ionty v anodovém a hydroxidové ionty v katodovém prostoru. Metoda produkuje stejné výrobky – chlór, louh a plynný vodík –, ale sama o sobě, bez rtuti či asbestu, je neškodná vůči životnímu prostředí.
Membránová metoda je považována za nejlepší dostupnou technologii, protože odpovídá nejpokročilejšímu stupni vývoje. Je zcela bezpečná a navíc nejúčinnější. Zatímco na výrobu tuny chlóru rtuťovým amalgámovým postupem se spotřebuje 3560 kilowatthodin elektrické energie, membránovým jen 2790 kilowatthodin.
