K právě zuřícímu boji o svobodu internetu se na svém blogu vyjádřil i populární brazilský spisovatel Paulo Coelho. Návrh zákona Stop Online Piracy Act, jenž má za cíl omezit návštěvnost internetových stránek, které jsou umístěné mimo Spojené státy americké a porušují autorská práva či podporují padělané výrobky, je dle Coelha velmi nebezpečný, neboť může narušit vývoj internetu, a ovlivnit tím celou planetu.
Spisovatel sice připouští, že by měl být zastáncem duševního vlastnictví, jelikož sám svými knihami vydělává peníze, nicméně dny, kdy každá myšlenka měla svého majitele, jsou dle jeho názoru nenávratně pryč. A to zejména z toho důvodu, že jediné, co dnes autoři dělají, je recyklace čtyř stále stejných témat: milostný příběh dvou lidí, milostný trojúhelník, boj o moc a příběh cesty.
Spisovatel mimo jiné připomíná 50. a 60. léta minulého století, kdy se v tehdejším Sovětském svazu knihy kritizující tamní režim mohly šířit jen díky přepisování a sdílení. Autoři ani tehdy za kopírování svých děl nedostávali peníze. Přesto v psaní pokračovali. Proč? „Protože potřebovali sdílet to, co cítí,“ píše Coelho a vyzývá internetovou komunitu: „Piráti světa, spojte se a piráťte vše, co jsem kdy napsal!“
Coelho si je vědom, že tento názor bude silně kritizován, neboť:
- Někteří řeknou: „Jsi dostatečně bohatý na to, aby Ti nevadilo, že se Tvoje knihy šíří zadarmo.“
„Je to pravda. Jsem bohatý. Byla to ale touha po penězích, která mě nutila psát? Ne. Má rodina a mí učitelé mě vždy varovali, že v psaní není budoucnost. Psát jsem začal a nadále píši proto, že mi to dává radost a smysl mému bytí. Kdybych to dělal pro peníze, mohl jsem přestat psát před lety, a ušetřit se tak všech těch negativních recenzí, se kterými jsem se musel vyrovnávat.“
- Vydavatelství řeknou: „Umělci nepřežijí, jestliže nebudou zaplacení.”
„V roce 1999, když byly moje knihy poprvé vydané v Rusku (v třítisícovém nákladu), trpěla tato země vážným nedostatkem papíru. Náhodou jsem však narazil na ‚pirátskou‘ verzi Alchymisty a uveřejnil jsem ji na své webové stránce. Rok nato, když krize pominula, se tištěné edice prodalo 10 000 výtisků. Do roku 2002 jsem v Rusku prodal milion kopií a v současnosti toto číslo činí už 12 milionů.
Když jsem cestoval vlakem napříč Ruskem, setkal jsem se s více lidmi, kteří mi řekli, že moje knihy objevili poprvé díky ‚pirátské‘ verzi, kterou jsem uveřejnil na webu. V současnosti provozuji stránku ‚Pirate Coelho‘, kam dávám odkazy na své knihy, které najdu dostupné na internetu. A prodej mých knih stále roste – takřka 140 milionů výtisků po celém světě.
Když sníte pomeranč, musíte se vrátit do obchodu, abyste si koupili další. V tomto případě je pochopitelné, že zaplatíte na místě. Avšak u uměleckého díla si nekupujete papír, inkoust, štětec, plátno či noty, ale myšlenku – zrozenou z kombinace těchto produktů. Právě ‚pirátství‘ nás může přivést k umělcovu dílu. Pokud se vám jeho anebo její nápad zamlouvá, budete ho chtít mít u sebe doma. Dobrá myšlenka nepotřebuje ochranu. Všechno ostatní je buď chamtivost, anebo ignorace.“
Aktuálnímu boji o svobodu internetu jsme se podrobněji věnovali v těchto článcích:
